Margery Kempe
Margery Kempe, počeštěně Kempeová (1373–1438), byla křesťanská mystička a poutnice, jíž je připisována nejstarší autobiografie sepsaná v anglickém jazyce: The Book of Margery Kempe (Kniha Margery Kempeové).[1]
| Margery Kempe | |
|---|---|
| Narození | 1373 King's Lynn |
| Úmrtí | Norfolk |
| Povolání | spisovatelka a autorka autobiografie |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatMargery Kempe se narodila nejspíše roku 1373 ve městě Bishop's Lynn (dnes známo jako King's Lynn) jako Margery Burnham. Pocházela ze zámožné rodiny a její otec byl vlivný občan města. Úspěšný obchodník John Burnham se intenzivně angažoval v tamějších úřadech a zastával mnoho veřejných funkcí, jako například smírčího soudce, soudního lékaře, člena Lynnského parlamentu nebo starosty města. O její matce Isabelle není známo mnoho a v Knize je o ní pouze jedna zmínka.
Využitím svých konexí provdal roku 1339 John svou dceru za Johna Kempa z Lynnu. John byl též uznávaný člen komunity, a to díky jeho otci, jenž vykonával úřad městského pokladníka.
Manželství a rodina
editovatManžele Kempeovi nejspíše žili v centru města. Aby zajistili finanční příjem domácnosti, zřídili ve městě pivovar. Jejich podnik však po krátké době selhal. John se na krátkou dobu stal městským pokladníkem, nikdy však nedosáhl úspěchu a vlivu rovného jeho otci. Měli spolu 14 dětí, není však jasné, kolik z nich se dožilo dospělého věku. V Knize se Margery zaměřuje především na svého nejstaršího syna, nesoucího stejné jméno jako jeho otec a dědeček, Johna. O něm je známo, že se stal obchodníkem žijícím v Gdaňsku.[2]
Duchovní cesta
editovatMargery byla v kontaktu s církví již od útlého věku. To, že se jí dostalo ortodoxního vzdělání dokazují, v Knize nalezené, zmínky o liturgických a biblických textech či učeních dalších mystiků, jako byla například sv. Brigita Švédská. Tato obeznámenost by byla téměř nemožná bez širšího náboženského vedení.[2]
Její duchovní cesta se však rozvíjí po těžkém porodu jejího prvního dítěte, kdy se Margery dostává do duševní tísně. V knize popisuje děsivé vize démonů, kteří jí pobízí k ukončení vlastního života. Takto strávila připoutaná na lůžku sedm měsíců. Tento její stav skončil viděním Krista, jenž měl přisednout k její posteli a utišit jí. Dále prohlašuje, že jí navštívily i ostatní náboženské figury, jako například Bůh či Panna Marie a společně spolu konverzovali, nebo že byla přítomna při Ježíšově ukřižování.[2]
Po uzdravení se krátce věnovala podnikání, její podnikatelské aktivity však zkrachovaly a Margery to pochopila jakožto trest od Boha za její pýchu a chamtivost. Tímto začala její nová cesta. Prosila Krista za odpuštění a toužila po životě v cudnosti a odříkání. To však bylo v rozporu s jejími manželskými povinnostmi a až ve 40 letech dostala manželovo svolení k složení slibu čistoty. V této době se též vydala na svou první pouť, a to do Svaté země.[2][3]
Margery chodila oděná v bílém, hlasitě plakala, vzlykala nad svými hříchy a během liturgie jí často přepadávalo silné duchovní rozrušení. Tyto veřejné projevy budily podezření a Kempe čelila mnohokrát obviněním z pokrytectví, ba dokonce i hereze. Byla opakovaně vyslýchána církevními autoritami, mezi než patřili i arcibiskupové z Canterburry a Yorku. Dále byla obviněna z příslušnosti k lollardům. Toto tvrzení však popírá a v Knize se ani neobjevují myšlenky, jež by rezonovaly s jejich reformními názory.[4][5][2]
Po mnoha letech putování se na příkaz samotného Krista vrátila zpět do Norfolku, aby se postarala o svého nemocného manžela. Po jeho smrti se vydala na svou poslední cestu a po návratu, když jí bylo přes 60 let, začala vytvářet vlastní autobiografii – Knihu Margery Kempeové. Té se věnuje až do své smrti. Umírá v Lynnu nejspíše roku 1438.[2][3]
Poutě
editovat.png)
1413–1415
editovatKempe navštívila Norwich, kde se nejspíše setkala s Julianou z Norwiche. Rok poté se vydala se skupinou poutníků do Svaté země. Připluli do Holandského Zerikzee a odtud podél Rýna do Kostnice. Navštívili též Bolognu a na 13 týdnů se usadili v Benátkách. Dále pokračovali do Palestiny, kde Margery přepadl první, pro ní později charakteristický, hlasitý pláč. Navštívila Boží hrob a v Jeruzalémě pobyla 3 dny. V Knize popisuje situaci, kdy při příjezdu do Jeruzaléma málem spadla z osla, jelikož byla uchvácena tím, co viděla a děkovala Bohu, že jí přivedl do tohoto „pozemského města“.[2][6][3]
Cestou zpět do Benátek se zastavila v Římě, kde navštívila kostel Santa Brigida, zasvěcený sv. Brigitě Švédské. Jako většina poutníků pobývala v hospici sv. Tomáše z Canterbury. V Římě chodila oděná celá v bílém, s tím pokračovala i po návratu do Norwiche, kde od mnohých schytala kritiku.[5][2]
1417–1418
editovatRoku 1417 putovala z Bristolu do Santiaga de Compostela. Jejím společníkem se stal Thomas Marshall, který její cestu finančně podpořil. V Santiagu zůstaůa 14 dní. Cestou zpátky navštívila Klášter v Hailes a dále pokračovala do Leicesteru, kde byla starostou města označena za lolarda a uvězněna. V Yorku podstoupila několik výslechů, byla vyšetřována arcibiskupem, který jí prohlásil za kacířku. Margery se však hájila, a nakonec byla po dlouhém procesu propuštěna. Krátce po návratu do Lynnu onemocněla a do roku 1433 nepodnikala další cesty.[5]
1433–1434
editovatMargerina poslední cesta se uskutečnila 2 roky po smrti jejího manžela a syna. Společně s její snachou dopluly do Gdaňsku. Dále navštívila Wilsnack a Cáchy. Cestou zpět do Lynnu se zastavila v Callais, Canterbury a Londýně.[6]
Dílo: Kniha Margery Kempeové
editovatJedná se o první autobiografii sepsanou v anglickém jazyce, jež zachycuje život Margery Kempeové. Margery v ní podrobně líčí své zážitky z poutních cest, její duchovní cestu a vize. Nedozvídáme se však nic o jejím dětství.
Dílo je rozděleno do dvou částí: první má 89 a druhá 10 kapitol. Margery je protagonista i zdroj celého díla a mluví a sobě ve třetí osobě, a to jako o „tomto stvoření“. Není ale osoba, jež dílo fyzicky sepsala. Přestože pocházela ze zámožné vrstvy, neuměla číst ani psát. Nelze o ní však říct, že nebyla vzdělaná. Margery získala své poznatky z toho, co jí četli jiní a následným memorováním textů. Znala rozsáhlé úryvky z Bible, traktát Stimulus amoris, Žebřík dokonalosti od Waltera Hiltona či Incendium amoris od Richarda Rolleho.[7][4]
Proces sepsání díla je představen již v první části knihy, a to při úvodní básni. Najít osobu, jež by byla ochotna sepsat Margeryn život a spirituální zážitky byl složitý a podílely se na něm minimálně čtyři osoby. Nejprve její vyprávění zapisoval její přítel žijící v Německu. Po jeho smrti se role zapisovatele ujal nejmenovaný kněz, tomu však dosavadní text nedával smysl a po čtyřech letech předal svou roli příteli, jež měl údajně obdržet dopisy od prvního písaře a být tedy schopen textu porozumět. Ovšem marně. Kněze však trápilo svědomí a modlil se tedy k Bohu, aby v zapisování mohl pokračovat a nakonec se mu to podařilo.[2]
V 15. století objevil písař Salthows dochovaný rukopis a opsal ho. Nelze také vyloučit, že provedl v textu nějaké změny či něco doplnil. Kniha byla dále v rukou mnichů z kartuziánského kláštera Monte Grace v Yorkshire. Vypovídá o tom nápis na titulní straně: Liber Montis Gracie. This boke is of Mountegrace[2][4][3]
Kniha byla objevena ve 30. letech 20. století ve městě Derbyshire zaměstnanci Victoria and Albert Muzea. Následně byla identifikovaná jako Kniha Margery Kempe medievistkou Hope Emily Allen v roce 1934.[2]
Reference
editovat- ↑ STŘÍBRNÝ, Zdeněk; PROCHÁZKA, Martin. Slovník spisovatelů: Anglie, Afrika, Austrálie, Indie, Irsko, Kanada, Karibská oblast, Nový Zéland, Skotsko, Wales. Praha: Libri, 1996. ISBN 80-85983-04-4. S. 396.
- ↑ a b c d e f g h i j k KEMPE, Margery. The Book of Margery Kempe. Oxford: Oxford University Press USA - OSO 1 s. (Oxford World's Classics Ser). ISBN 978-0-19-151015-1.
- ↑ a b c d KOTRLÝ, Karel. Anglická mystika pozdního středověku. Diplomová práce, vedoucí Hrdlička, Jaroslav. Univerzita Karlova, Husitská teologická fakulta, HTF - Katedra historické teologie a církevních dějin, 2007.
- ↑ a b c BORRIELLO, Luigi. Slovník křesťanských mystiků. [s.l.]: [s.n.], 2012. ISBN 978-80-7195-198-8.
- ↑ a b c STOKES, Charity Scott. Margery Kempe: Her Life and the Early History of Her Book. Mystics Quarterly. 1999, roč. 25, čís. 1/2, s. 9–68. Dostupné online [cit. 2024-12-31]. ISSN 0742-5503.
- ↑ a b STOKES, Charity Scott. Margery Kempe: Her Life and the Early History of Her Book. Mystics Quarterly. 1999, roč. 25, čís. 1/2, s. 9–68. Dostupné online [cit. 2024-12-31]. ISSN 0742-5503.
- ↑ The Book of Margery Kempe. metseditions.org [online]. [cit. 2024-12-31]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
editovat- BAYEROVÁ, Tereza. Mezi Evou a Marií: Tělesnost a reprezentace ženské svatosti v Knize Margery Kempeové. Brno, 2014. bakalářská. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Iva Doležalová. Dostupné online.
- KOTRLÝ, Karel. Anglická mystika pozdního středověku. Diplomová práce, vedoucí Hrdlička, Jaroslav. Univerzita Karlova, Husitská teologická fakulta, HTF - Katedra historické teologie a církevních dějin, 2007.
