Křesťanská mystika

Křesťanská mystika je tradice mystických praktik a mystické teologie v rámci křesťanství, která „se týká přípravy (osoby) na, vědomí a účinku přímé a transformativní přítomnosti Boha “ nebo Božské lásky. Až do 6. století byla praxe toho, pro co je ve 21. století užíván termín mystika, označována termínem contemplatio, či theoria, z contemplatio (latinsky ; řecky θεωρία, theoria ), „dívat se na“, „dívat se na“, „být si vědom“ Boha nebo Božství. Křesťanství začalo používat řeckou (theoria) i latinskou (contemplatio, kontemplace) terminologii k popisu různých forem modlitby a procesu poznávání Boha.

Ikona Proměnění Páně (Feofan Grek, kolem 1400)
Mystický sňatek sv. Kateřiny Sienské (Barna da Siena, asi 1340)

Historie

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Středověká křesťanská mystika.

Kontemplativní praktiky sahají od prosté modlitební meditace Písma svatého (tj. Lectio Divina ) ke kontemplaci o přítomnosti Boha, což vede k theosis (duchovní jednota s Bohem) a extatické vize mystického spojení duše s Bohem. V kontemplativní praxi se rozlišují tři stupně, jmenovitě katarze (očištění), vlastní kontemplace a vidění Boha.

Charakteristika

editovat

Kontemplativní praktiky mají prominentní místo v pravoslavném křesťanství a orientálním pravoslaví a byl o ně obnoven zájem i v západním křesťanství (a to zejména v řeholních společenstvích, např. kartuziáni, trapisté).

Vlivy řeckého myšlení jsou patrné v nejranějších křesťanských mysticích a jejich spisech. Platón (428–348 př. n. l.) je považován za nejvýznamnějšího ze starověkých filozofů a jeho filozofický systém poskytuje základ pro většinu pozdějších mystických forem. Plotinus (asi 205 – 270 n. l.) poskytl nekřesťanský, novoplatónský základ pro mnohé křesťanské, židovské a islámské mystiky.

Janovo evangelium se zaměřuje na Boží slávu v jeho použití světelných obrazů a v jeho prezentaci kříže jako momentu oslavení. Kříž vidí také jako příklad lásky agapé, lásky, která není ani tak citem, jako spíše ochotou sloužit druhým a starat se o ně. Zdůrazněním lásky však svatý Jan posouvá cíl duchovního růstu od vědění (gnóze), kterou prezentuje spíše ve smyslu stoických představ o úloze rozumu jako základního principu vesmíru a jako duchovního principu ve všech lidech. Ačkoli Jan nenavazuje na stoickou představu, že tento princip umožňuje lidstvu sjednocení s Bohem, jedná se o myšlenku, kterou rozvíjejí pozdější křesťanští spisovatelé. Pozdější generace se také postupně vyhraňovali mezi názory, zda následovat synoptiky ve zdůrazňování znalostí nebo svatého Jana ve zdůrazňování lásky.

V diskurzivní meditaci, jako je Lectio Divina, jsou mysl a představivost a další schopnosti aktivně využívány ve snaze porozumět našemu vztahu s Bohem. V kontemplativní modlitbě je tato činnost omezena, takže kontemplace byla popsána jako „pohled víry“, „tichá láska“.[pozn. 1] Mezi křesťanskou meditací a křesťanskou kontemplací není jasná hranice a někdy se překrývají. Meditace slouží jako základ, na kterém stojí kontemplativní život, praxe, kterou někdo začíná stav kontemplace.

Poznámky

editovat
  1. "Contemplative prayer is the simple expression of the mystery of prayer. It is a gaze of faith fixed on Jesus, an attentiveness to the Word of God, a silent love. It achieves real union with the prayer of Christ to the extent that it makes us share in his mystery" (Catechism of the Catholic Church, 2724).

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christian mysticism na anglické Wikipedii.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat