MPTP

chemická sloučenina

MPTP (4-fenyl-1-methyl-1,2,3,6-tetrahydropyridin) je organická sloučenina fungující jako prekurzor neurotoxinu MPP+, který v mozku poškozuje dopaminergní neuronysubstantia nigra a způsobuje tak příznaky odpovídající Parkinsonově nemoci. Používá ve výzkumu této nemoci na zvířecích modelech.

MPTP
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický název4-fenyl-1-methyl-1,2,3,6-tetrahydropyridin
Sumární vzorecC12H15N
Identifikace
Registrační číslo CAS28289-54-5
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)248-939-7
PubChem1388
ChEBI17963
SMILESc2ccccc2/C1=C/CN(C)CC1
InChIInChI=1S/C12H15N/c1-13-9-7-12(8-10-13)11-5-3-2-4-6-11/h2-7H,8-10H2,1H3
Vlastnosti
Molární hmotnost173,25 g/mol
Teplota tání40 °C (313 K)[1]
Teplota varu85 až 90 °C (358 až 363 K) (0,11 kPa)[1]
Hustota g/cm3
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
H-větyH301 H370[1]
P-větyP260 P264 P270 P301+316 P308+316 P321 P330 P405 P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Samotný MPTP nemá psychoaktivní účinky, může ale nechtěně vznikat při výrobě MPPP, syntetického opioidu s účinky podobnými morfinu a pethidinu. Vyvolávání parkinsonovských příznaků MPTP bylo objeveno po neúmyslném vstříknutí znečištěného MPPP.

Toxicita

editovat

Injekční podání MPTP způsobí prudký rozvoj příznaků Parkinsonovy nemoci, často se tak stává u uživatelů MPPP obsahujícího příměs MPTP.

Samotný MPTP není toxický, a jako lipofilní látka může projít hematoencefalickou bariérou. Poté co se dostane do mozku je MPTP přeměněn působením monoaminoxidázy B gliových buněk (konkrétně astrocytů) na toxický kation MPP+ (1-methyl-4-fenylpyridinium)[2]. MPP+ nejvíce ničí dopaminergní neurony v části substantia nigra nazývané pars compacta. MPP+ interaguje s komplexem I elektronového transportního řetězce, součástí mitochondriálního metabolismu, což způsobuje buněčnou smrt a vyvolává tvorbu volných radikálů, které dále přispívají k poškozování buněk.

Protože MPTP není toxický přímo, tak lze následky otravy touto látkou potlačit podáním inhibitorů monoaminoxidázy, jako je selegilin. Tyto inhibitory brání metabolizování MPTP na MPP+ inhibicí monoaminoxidázy B.

Dopaminergní neurony jsou k působení MPP+ náchylné selektivně, protože vykazují zpětný příjem dopaminu řízený DAT, který má vysokou afinitu i k MPP+.[3]

Dopaminový transportér odstraňuje přebytek dopaminu v synapsích a přemisťuje jej zpět do buňky. Tato vlastnost se objevuje u VTA i SNc neuronů, VTA neurony ale brání působení MPP+ expresí kalbindinu. Kalbindin reguluje dostupnost Ca2+ v buňce, ale nepůsobí v SNc neuronech.

Hlodavci jsou oproti primátům na působení MPTP náchylní mnohem méně; na krysy tato látka téměř nepůsobí. U myší probíhá buněčná smrt pouze v substantia nigra, ale parkinsonovské příznaky se neobjevují;[4] ale novější studie naznačují, že MPTP u nich tyto příznaky (obzvláště chronické) může vyvolávat.[5][6] Předpokládá se, že tento jev způsobují nižší hladiny MAO-B v mozkových vlásečnicích hlodavců.[4]

Výroba a použití

editovat

MPTP byl poprvé sayntetizován v roce 1947, a to jako analgetikum, reakcí fenylmagnesiumbromidu1-methylpiperidin-4-onem.[7] Byl používán na léčbu několika nemocí, ale testy byly zastaveny po objevu parkinsonovských příznaků u opic. Při jednom z testů došlo k úmrtím dvou ze šesti lidí, kterým byl MPTP podán.[8]

MPTP se využívá v laboratořích jako meziprodukt; chlorid jeho metabolitu MPP+, cyperquat, se používal jako herbicid,[8] jež byl však nahrazen podobnou látkou paraquatem.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku MPTP na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/1388
  2. D. M. Frim; T. A. Uhler; W. R. Galpern; M. F. Beal; X. O. Breakefield; O. Isacson. Implanted fibroblasts genetically engineered to produce brain-derived neurotrophic factor prevent 1-methyl-4-phenylpyridinium toxicity to dopaminergic neurons in the rat. Proceedings of the National Academy of Sciences. 1994, s. 5104–5108. DOI 10.1073/pnas.91.11.5104. PMID 8197193. Bibcode 1994PNAS...91.5104F. 
  3. Jason Richardson, et al. Paraquat neurotoxicity is distinct from that of MPTP and rotenone. Toxicological Sciences. 2005, s. 193–201. Dostupné online. DOI 10.1093/toxsci/kfi304. PMID 16141438. 
  4. a b J. W. Langston. Parkinson's Disease. Diagnosis and Clinical Management. [s.l.]: Demos Medical Publishing, 2002. Kapitola Chapter 30 The Impact of MPTP on Parkinson's Disease Research: Past, Present, and Future. 
  5. Parkinson's Disease Models [online]. Neuro Detective International [cit. 2012-03-06]. Dostupné online. 
  6. Luo Qin; Peng Guoguang; Wang Jiacai; Wang Shaojun. The Establishment of Chronic Parkinson's Disease in Mouse Model Induced by MPTP. Journal of Chongqing Medical University. 2010, s. 1149–1151. Dostupné online. 
  7. J. Lee; A. Ziering; S. D. Heineman; L. Berger. Piperidine Derivatives. Part II. 2-Phenyl- and 2-Phenylalkyl-Piperidines. Journal of Organic Chemistry. 1947, s. 885–893. DOI 10.1021/jo01170a021. PMID 1891974. 
  8. a b P. J. Vinken; G. W. Bruyn. Intoxications of the Nervous System. [s.l.]: Elsevier Health Sciences, 1994. ISBN 978-0-444-81284-1. S. 369. 

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu MPTP na Wikimedia Commons