Wikipedie

M142 HIMARS

americký lehký salvový raketomet

M142 HIMARS (anglicky High Mobility Artillery Rocket System, Vysoce mobilní systém raketového dělostřelectva) je americký lehký salvový raketomet vyvinutý v 90. letech pro U.S. Army umístěný na podvozku vozidla M1140 z rodiny nákladních transportních vojenských strojů FMTV.

M142 HIMARS
Typ vozidladělostřelecký raketomet
Země původuSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Historie
VýrobceLockheed Martin
Návrh90. léta
Období výroby2003–dosud (sériová)
Vyrobeno kusů540+
Ve službě2010–dosud
Bojové nasazeníVálka v Iráku
Válka v Afghánistánu
Válka v Sýrii
Ruská invaze na Ukrajinu
Základní charakteristika
Posádka3
Délka7 m
Šířka2,4 m
Výška3,2 m
Hmotnost16,25 t
Pancéřování a výzbroj
Hlavní zbraň6× 227mm (G)MLRS nebo

1× ATACMS nebo

2× PrSM
Pohon a pohyb
Motordieselový Caterpillar 3116 ATAAC 6.6 l
Výkon216 kW (290 hp)
Max. rychlost85 km/h
Poměr výkon/hmotnost13.27 kW/t
Dojezd480 km
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První bojové nasazení zaznamenal HIMARS během války v Afghánistánu, nasazen byl také v Iráku a Sýrii během války s Islámským státem a od roku 2022 se ve výzbroji ukrajinských sil účastní i obrany během ruské invaze na Ukrajinu. Systém HIMARS je zařazen do výzbroje armád sedmi zemí světa, přičemž řada dalších zemí ho má objednaný nebo nákup připravuje.

Vývoj

editovat
 
Vozidlo systému M142 HIMARS na základně Bagrám v Aghánistánu, 2014

Poprvé se v americké armádě začalo uvažovat o pořízení lehkého salvového raketometu počátkem 80. let, tehdy však ještě iniciativa nezískala podporu, neboť doktrinálně byly upřednostňovány těžké systémy.[1] Situace se však změnila po konci studené války, kdy se čím dál tím víc jevily potřebné systémy pro operace menší intenzity, zato vysoce mobilní a letecky přepravitelné. Hlavním impulzem pro zahájení vývoje se nicméně trochu paradoxně stala válka v Zálivu, která přitom byla v podstatě klasický konflikt vysoké intenzity. Ukázalo se však, že těžké raketomety M270 je velmi nákladné a z kapacitních důvodů i problematické přepravovat letecky, což se naplno projevilo, když se nepovedlo tyto raketomety do Iráku dodat spolu s úvodní vlnou koaličních vojsk.[1]

 
Koncept HIMARS na White Sands Missile Range, duben 1991

Hned v roce 1991 tak proběhly prvotní testy konceptu HIMARS na raketové střelnici White Sands Missile Range. Pro tento test bylo použito upravené odpalovací zařízení systému MGR-1 Honest John, které jinak sloužilo k odpalování volitelně jaderných taktických raket.[2] Následující vývoj ale probíhal jako soukromá iniciativa společnosti Loral Vough Systems (později součást Lockheed Martin) a k zadání prvního kontraktu na výrobu čtyř prototypů došlo ze strany velení amerických raketových vojsk až v roce 1996. Systémy byly dodány v dubnu 1998 a po necelých dvou letech vojskových zkoušek u 27. polního dělostřeleckého pluku U.S. Army získal Lockheed Martin v prosinci 1999 další zakázku na pokračování vývoje a výrobu dalších šesti prototypů, které byly doručeny v roce 2001. V roce 2003 pak U.S. Army zadala výrobci zakázku na zahájení nízkoobjemové sériové produkce.[3]

Design

editovat

HIMARS vychází ze salvového raketometu M270, s nímž sdílí většinu charakteristik. Hlavním rozdílem je použití kolového podvozku místo pásového použitého u M270 MLRS. Podvozek vychází z nákladního vozu M1140 z rodiny vojenských strojů FMTV (Family of Medium Tactical vehicles) s pancéřovou kabinou s neprůstřelnými skly.[4]

 
Výměna raketových kontejnerů pro HIMARS/M270 s využitím muničního vozidla HEMTT

HIMARS používá stejné raketové kontejnery jako M270, jeho odpalovací zařízení však pojme jen jeden, zatímco M270 pojme kontejnery dva. Vozidlo je vybaveno jeřábovým mechanismem pro svépomocnou výměnu prázdných raketových kontejnerů za nové. Výměna je možná během pěti minut. Systémy HIMARS v americké armádě podporují těžká muniční vozidla HEMTT, která každé vezou až čtyři raketové kontejnery k okamžité výměně.[5]

Vozidlo váží 16 250 kg, díky čemuž je ve srovnání s M270 mnohem mobilnější a lze ho přepravit i letouny C-130 Hercules, zatímco M270 musí být v americké službě transportován stroji C-5 Galaxy či C-17 Globemaster.[6]

Munice

editovat

Vozidlo využívá systém standardizovaných výměnných raketových kontejnerů, což umožňuje operativně měnit druhy munice a snadno integrovat případné nově vyvinuté druhy pouze s minimálními (především softwarovými) úpravami systému. Existují tyto druhy munice:

MLRS

editovat

MLRS je označení pro základní neřízené 227mm rakety, kterých jeden kontejner pojme 6 ks. Šlo o původní munici pro M270 vyvinutou v 80. letech a až do roku 2005 tyto rakety představovaly spolu s ATACMS jedinou munici pro tyto raketomety. Výroba byla ukončena v roce 2001, přičemž vyrobeno bylo celkem kolem půl milionu raket rodiny M26. V roce 2009 započalo jejich vyřazování z arzenálu U.S. Army, a to pro nesplnění podmínky nastavené pro kazetovou munici Georgem W. Bushem, dle níž nesmí zůstat nevybuchlé více než 1 % vystřelené submunice. Poslední operační nasazení ze strany USA proběhlo v roce 2003 během operace Irácká svoboda.[7]

Existují tyto varianty raket M26:

  •  
    Submunice M77 DPICM používaná i v raketách MLRS
    M26 – Kazetová varianta nesoucí 644 ks submunice DPICM M77. Dosah 15–32 km.[8] Spojené státy zničily z důvodu končící životnosti a kontroverzí ohledně procenta nevybuchlé submunice do roku 2014 desítky tisíc raket ze svých zásob, v roce 2017 bylo ale rozhodnuto o zastavení programu likvidace zbylých zásob.[7] Spojené království a Nizozemsko zničily celý svůj arzenál v roce 2013, Itálie[9] a Německo v roce 2015[10] a Francie v roce 2017.[11]
  • M26A1 ER – Kazetová varianta nesoucí 518 ks submunice DPICM M85. Dosah 15–45 km.[8] Submunice M85 používá elektromechanickou roznětku zajišťující destrukci nevybuchlých kusů.[12]
  • M26A2 ER – Kazetová varianta nesoucí 518 ks submunice DPICM M77. Dosah 15–45 km.[8]
  • AT2 – Německá verze M26 nesoucí 28 ks protitankových min AT2 pro vzdálené minování. Dosah: 15–38 km.[13]
  • M28 – Výcviková verze M26 obsahující závaží a tři dýmovnice namísto submunice.
  • M28A1 – Výcviková verze M26 bez hlavice a se sníženým dosahem na 9 km.
  • M28A2 – Nízkonákladová výcviková verze M26 bez hlavice a se sníženým dosahem na 9 km.

GMLRS

editovat

GPS/INS naváděná varianta 227mm raket, kterých jeden kontejner pojme 6 ks. Výroba začala v roce 2005 a do roku 2024 bylo vyrobeno více než 70 tisíc kusů, přičemž výroba několika tisíc kusů ročně stále probíhá.[14] Dostřel je v různých zdrojích uváděn mezi 84[15] a 90 km,[16] sám výrobce v roce 2009 oznámil úspěšný test na 92 km.[17]

  • M30 – Kazetová varianta nesoucí 404 ks submunice DPICM M101. Dosah 15–92 km. Do roku 2009 vyrobeno 3 936 ks, poté výroba ukončena ve prospěch M30A1.[18] Zbývající rakety M30 byly částečně konvertovány na varianty M30A1 nebo M31A1.[8]
  • M30A1 – Verze s tzv. Alternative Warhead (AW). Jde o hlavici, která místo submunice nese zhruba 182 000 kusů wolframových kuliček, jež jsou zhruba 10 m nad cílem vystřeleny do prostoru s ničivým efektem na živou sílu i techniku. Díky absenci výbušné submunice nejde o kazetovou munici, takže tyto rakety mohou používat i země, které jsou signatáři Úmluvy o zákazu kazetové munice. Výhodou je pochopitelně i absence rizika v podobě nevybuchlé submunice. Výroba ukončena v roce 2019 ve prospěch M30A2. Dosah 15–92 km.[19][20]
  • M30A2 – Stejná jako M30A1, liší se pouze použitím tuhých pohonných látek se sníženou citlivostí IMPS (Insensitive Munition Propulsion System). „Necitlivé“ tuhé pohonné látky jsou odolné proti poškození způsobeném palbou protivníka (projektily, šrapnely atd.). Navíc při působení ohně nebo žáru „necitlivé“ pohonné látky nevybuchují, ale pouze hoří.[21]
  • M31 – Verze s unitární 91kg hlavicí vyráběnou General Dynamics. Hlavici tvoří 23 kg výbušniny PBX-109 a ocelové fragmentační pouzdro. Dosah 15-92 km.[22]
  • M31A1 – Vylepšená verze M31 s jinou roznětkou, která umožňuje kromě kontaktní a zpožděné iniciace také režim air-burst, tj. výbuch ve vzduchu několik metrů nad cílem pro lepší efekt střepin. Produkce ukončena v roce 2019 ve prospěch M31A2. Dosah 15-92 km.[12]
  • M31A2 – Stejná jako M30A1, liší se pouze použitím tuhých pohonných látek se sníženou citlivostí IMPS (Insensitive Munition Propulsion System).
  • ER GMLRS – Vylepšená verze GMLRS s dosahem 150 km, čehož bylo docíleno použitím mírně většího těla se silnějším raketovým motorem, a to při zachování 6 ks na jeden výměnný kontejner.[23] Existuje varianta s unitární i AW hlavicí.[24]

GLSDB

editovat

Munice vyvinutá Saabem ve spolupráci se Boeingem, která kombinuje raketu M26 s GBU-39 Small Diameter Bomb, 110kg řízenou klouzavou leteckou pumou.[25] Dosah 150 km.[26] Jeden výměnný raketový kontejner pojme 6 ks GLSDB.[27]

ATACMS

editovat
 
Raketa ATACMS částečně vysunutá z výměnného kontejneru v muzeu ve White Sands Missile Range. Kontejner zvenku vypadá, jako kdyby obsahoval šestici raket (G)MLRS, důvodem je snaha ztížit protivníkovi rozpoznání, které z vozidel je vybaveno jakým druhem munice.
Podrobnější informace naleznete v článku ATACMS.

Taktická balistická raketa s dosahem 165 až 300 km (v závislosti na verzi). Existují varianty s kazetovou hlavicí obsahující stovky kusů submunice pro útoky na plošné cíle, jako jsou letiště nebo pozice protivzdušné obrany, i varianty s unitární 230kg hlavicí pro útoky na bodové cíle, jako jsou např. různá opevnění či velící centra.[28] Jeden kontejner obsahuje jednu ATACMS.

PrSM

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Precision Strike Missile.

Precision Strike Missile je americká taktická balistická raketa, vyvinutá společností Lockheed Martin pro americkou armádu jako náhrada balistické rakety ATACMS. Dosah je přinejmenším 499 km, nicméně tento limit byl dán Smlouvou o likvidaci raket středního a krátkého dosahu, kterou v roce 2019 Spojené státy vypověděly. Zástupci americké armády se vyjádřili, že dosah bude zvýšen.[29] Technologicky je střela připravena na další úpravy, jako je instalace ramjet motoru, která by zvýšila dosah až na 1 000 km.[30] Jeden raketový kontejner obsahuje dvě střely PrSM.

Další munice

editovat

Americká armáda zvažuje použití HIMARS jako univerzální odpalovací platformy použitelné nejen pro protipozemní munici. V roce 2022 Lockheed Martin otestoval odpal protiletadlových střel AMRAAM s využitím upraveného kontejneru pro ATACMS a palubního počítače HIMARS.[31]

Nasazení

editovat
 
Komplet M142 HIMARS během palby v Afghánistánu

K bojovému nasazení došlo poprvé během války v Afghánistánu,[32] kde podporoval koaliční síly prakticky po celé trvání konfliktu.[33]

V roce 2015 byly raketomety HIMARS nasazeny v Iráku na podporu iráckých sil v bojích proti ISIS.[34] V roce 2016 se do bojů proti islamistům zapojili i v Sýrii, a to prostřednictvím přeshraničních odpalů z Jordánska.[35] V roce 2016 byly takto nasazeny i z území Turecka.[36] V roce 2017 došlo poprvé k nasazení přímo v Sýrii, a to na podporu Syrských demokratických sil.[37]

Ruská invaze na Ukrajinu

editovat

Poprvé informace o záměru dodat Ukrajině bránící se ruské invazi nespecifikované raketomety „dlouhého dosahu“ přinesly noviny New York Times z konce května 2022.[38] Později nejmenovaný představitel Bidenovy administrativy upřesnil, že americké dodávky by se měly týkat právě raketometů M142 HIMARS.[39] Dne 23. června tehdejší ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov oznámil dodání prvních kusů systému[40] a 28. června 2022 bylo oznámeno jejich první bojové nasazení.[5][41] Do června 2024 bylo postupně Ukrajině dodáno Američany přes 40 ks HIMARS, další tři kusy z amerických zásob zakoupilo a Ukrajině dodalo Německo.[42][43]

 
M142 ukrajinské armády při palbě v Záporožské oblasti, červen 2022

Navzdory absurdním ruským tvrzením o zničení více HIMARS, než bylo vůbec Ukrajině dodáno,[44][45] se systémům dlouho dařilo unikat zničení, což lze přičítat vysoké mobilitě a použití atrap sloužících jako klamné cíle, které také mohou částečně ospravedlnit ruská tvrzení.[46][47] První vizuálně potvrzená ztráta přišla až v březnu 2024,[48] přičemž Rusko ke zničení použilo buď balistickou raketu Iskander-M, nebo 300mm salvový raketomet Tornado-S.[49][50]

Celkem dle nezávislého webu Oryx ztratila Ukrajina ke květnu 2024 na základě volně dostupné fotodokumentace nejméně jeden M142 HIMARS a další dva byly poškozeny[51] a odeslány na opravu do USA.[52]

Autonomous Multi-domain Launcher

editovat
 
Jeden z prototypů AML na Yuma Proving Ground v Arizoně, duben 2024

Od roku 2019 americká armáda vyvíjí bezosádkovou verzi HIMARS označovanou jako AML (anglicky Autonomous Multi-domain Launcher, Autonomní multidoménové odpalovací zařízení), která bude schopna sama dojet na místo odpalu – ať už v rámci konvoje řízených vozidel nebo podle navigace – a na pokyn vzdálených operátorů odpálit vybranou munici na cíl. Cílem je získat vyšší palebnou sílu bez vysokých personálních nároků a umožnit rychlé nasazení především v oblasti Pacifiku.[53][54]

Současné vývojové varianty vycházejí konstrukčně z M142 HIMARS, podle zveřejněných konceptů a informací je ale v plánu do budoucna integrovat na kolový podvozek dva odpalovací kontejnery, které navíc budou – při zachování plné kompatibility s veškerou municí pro HIMARS – schopny odpalovat i fyzicky delší rakety.[55][53]

Autonomous Multi-domain Launcher byl v červnu 2024 použit během cvičení Valiant Shield 2024 k prvnímu odpalu rakety PrSM mimo americké území, a to navíc poprvé na pohybující se námořní cíl.[56]

Galerie

editovat
  •  
    Americká M142 na cvičení v Jižní Koreji
  •  
    M142 v akci v Afghánistánu v roce 2013
  •  
    Ukrajinské salvové raketomety M142 HIMARS darované od USA při bojové misi na začátku června 2022
  •  
    Americké raketomety M142 při cvičné palbě v roce 2011
  •  
    HIMARS USMC při cvičné palbě z paluby dokové výsadkové lodi USS Anchorage
  •  
    Salvové raketomety během cvičení Saber Strike 18
  •  
    Raketomety M142 ze zadu během cvičení Saber Strike 18
  •  
    HIMARS v letadle C-17 Globemaster III
  •  
    Rumunský HIMARS během nakládání do transportního letounu Airbus A400M RAF
  •  
    HIMARS během výměny raketových kontejnerů s pomocí vlastního jeřábu

Uživatelé

editovat
 
Přehled uživatelů

Současní

editovat
  • USA  USA – 410 systémů[zdroj?]
  • Rumunsko  Rumunsko – 54 systémů; první dodány v roce 2021[57]
  • Singapur  Singapur – 24 systémů, první dodány v roce 2011[58]
  • Ukrajina  Ukrajina – 40+ systémů; první dodány v roce 2022.[40] Více než 40 ks dodaly ke květnu 2024 Spojené státy,[42] 3 ks pak z amerických zásob zakoupilo pro Ukrajinu Německo.[43][59] Jeden byl v bojích zničen, dva poškozeny a odeslány na opravu k výrobci do USA.[51][52]
  • Polsko  Polsko – v roce 2018 Spojené státy odsouhlasily možný prodej 20 systémů, jejichž objednávka proběhla v roce 2019[60] a první kusy byly dodány v roce 2023.[61] V roce 2023 bylo také rozhodnuto o pořízení dalších 486 ks.[62]
  • Spojené arabské emiráty  Spojené arabské emiráty – 12 systémů pořízených v roce 2016[63]
  • Jordánsko  Jordánsko – 12 systémů dodaných v roce 2012[64]

Budoucí

editovat
  • Austrálie  Austrálie – v roce 2022 Spojené státy odsouhlasily možný prodej 20 systémů HIMARS Austrálii,[65] v lednu 2023 byla uzavřena smlouva.[66] V srpnu 2023 oznámilo australské ministerstvo obrany navýšení objednávky na celkových 42 ks.[67] Součástí akvizice je dohoda o licenční výrobě munice v Austrálii.[68]
  • Estonsko  Estonsko – v červenci 2022 zveřejnilo Ministerstvo obrany USA informaci o možném prodeji 6 systémů HIMARS Estonsku,[69] smlouva byla podepsána v prosinci stejného roku.[70]
  • Tchaj-wan  Tchaj-wan – v říjnu 2020 USA americká vláda notifikovala Kongres o možném prodeji 11 systémů HIMARS Tchaj-wanu,[71] smlouva byla podepsána o rok později.[72] V roce 2022 Tchaj-wan oznámil zájem o dalších 18 ks HIMARS, přičemž toto navýšení akvizice má kompenzovat zrušení nákupu samohybných houfnic M109A6.[73] Dodávka první objednávky má proběhnout v roce 2025, druhé o rok později.[74]
  • Litva  Litva – v listopadu 2022 schválilo Ministerstvo zahraničí USA prodej 8 ks HIMARS Litvě za 495 milionů dolarů (11,8 miliardy korun),[75] v ceně je cvičná i ostrá munice včetně raket dlouhého doletu ATACMS nebo vybavení pro údržbu systémů, výcvik a propojení se systémy NATO, dodání je plánováno v letech 2025 až 2026.[76]
  • Lotyšsko  Lotyšsko – v říjnu 2022 byl oznámen záměr pořídit 6 ks HIMARS,[77] smlouva byla uzavřena v prosinci 2023 s plánovaným dodáním v roce 2027.[78]

Potenciální uživatelé

editovat
  • Maroko  Maroko – v dubnu 2023 americké ministerstvo obrany schválilo prodej 18 ks HIMARS a souvisejícího vybavení Maroku za 524,2 milionů dolarů.[79]
  • Itálie  Itálie – v prosinci 2023 americké ministerstvo obrany schválilo prodej 21 ks HIMARS a souvisejícího vybavení Itálii za 400 milionů dolarů.[80]

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M142 HIMARS na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b DASTRUP, Boyd L. Modernizing the King of Battle, 1973-1991. [s.l.]: Office of the Command Historian, U.S. Army Field Artillery Center and School, 1994. 126 s. Dostupné online. S. 48. (anglicky) Google-Books-ID: XozfAAAAMAAJ. 
  2. ↑ ANDERSON, E. G. Reshaping the Field Artillery. Field Artillery. 1991-06, roč. 14. (anglicky) 
  3. ↑ FOSS, Christopher F.; STICKLAND, Richard. Jane's Armour and Artillery 2011-2012. 32. vyd. Londýn: Jane's Information Group, 2012. 1170 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7106-2960-9. Kapitola Multiple Rocket Launchers, s. 1128–1130. (anglicky) Google-Books-ID: YUQ8YgEACAAJ. 
  4. ↑ Army receives new sapphire-engineered transparent armor - UPI.com. UPI [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Nasazení raketometů HIMARS na Ukrajině. Armádní noviny [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. (ecs) 
  6. ↑ M142 HIMARS. Military.com [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b Cluster Munition Ban Policy | Reports | Monitor. web.archive.org [online]. 2023-10-29 [cit. 2024-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-29. 
  8. ↑ a b c d RUSSO, Joe. Marine Corps Gazette [online]. Marine Corps, 2018-05 [cit. 2024-06-16]. Kapitola Long-Range Precision Fires. Dostupné online. 
  9. ↑ D’AMBROSIO, Palma. Destroying Cluster Munitions Stockpiles: the Italian Experience [online]. 2016-09 [cit. 2024-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-10. 
  10. ↑ Letzte Streubomben der Bundeswehr vernichtet - bundeswehr-journal [online]. 2015-11-26 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (německy) 
  11. ↑ Burning the Bullet: Industrial demilitarization of ammunition [online]. Small Arms Survey, 2013 [cit. 2024-06-16]. S. 195. Dostupné online. 
  12. ↑ a b Weapon System Handbook [online]. Program Executive Office Missiles and Space, 2012 [cit. 2024-06-16]. S. 107–108. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-27. 
  13. ↑ CAT-UXO - At 2 landmine. cat-uxo.com [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Lockheed Martin’s Extended-Range Rocket Proves Effective in Double Shot. Media - Lockheed Martin [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. 
  15. ↑ Guided Multiple Launch Rocket System/Guided Multiple Launch Rocket System Alternative Warhead (GMLRS/GMLRS AW) [online]. Defense Acquisition Management Information Retrieval, 2019-12 [cit. 2024-06-16]. S. 15. Dostupné online. 
  16. ↑ GDC. Ukrainian Army Showcases New 90KM Range M31A1 GMLRS Projectile For HIMARS [online]. 2022-09-26 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ VASUNDHARA. Lockheed Tests Improved GMLRS Rocket [online]. 2009-11-08 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ TURNER, Paul E. Precision Fires Rocket and Missile Systems [online]. U.S. Army Precision Fires Rocket & Missile Systems Project Office, 2016-04-27 [cit. 2024-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-06-12. 
  19. ↑ FY 2015 Annual Report: Guided Multiple Launch Rocket System – Alternate Warhead (GMLRS-AW) M30E1 [online]. The Office of the Director, Operational Test and Evaluation, 2016-01 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. 
  20. ↑ OFFICE_ZZAM. The new M30A1 GMLRS Alternate Warhead to replace cluster bombs for US. www.armyrecognition.com [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Guided Multiple Launch Rocket System/Guided Multiple Launch Rocket System Alternative Warhead (GMLRS/GMLRS AW) [online]. Defense Acquisition Management Information Retrieval, 2019-12 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. 
  22. ↑ Guided Multiple Launch Rocket System (GMLRS) Unitary Warhead [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ GMLRS: The Precision Fires Go-To Round. Lockheed Martin [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ JUDSON, Jen. Army, Lockheed prep for first extended-range guided rocket test firing. Defense News [online]. 2020-10-13 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Saab expects first contract soon for new GLSDB artillery weapon. Default [online]. 2022-11-01 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Saab expects first contract soon for new GLSDB artillery weapon. Default [online]. 2022-11-01 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ AXE, David. Ukraine’s New Rocket-Boosted Glide-Bombs Can Turn Around And Hit Targets On The Backs Of Hills, 90 Miles Away. Forbes [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ MGM-140 Army Tactical Missile System (ATACMS). Missile Threat [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ LEE, Connie. AUSA NEWS: Army to Extend Range of Precision Strike Missile. National Defense Magazine [online]. National Defense Industrial Association, 2019-10-16 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. 
  30. ↑ US Army conducts ‘static' test with ramjet for future Precision Strike Missile. Default [online]. 2022-05-13 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Lockheed Martin's HIMARS Launcher Successfully Fires Air Defense Missile. Media - Lockheed Martin [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. 
  32. ↑ GALL, Carlotta. Coalition Forces Routing Taliban in Key Afghan Region. The New York Times. 2010-10-21. Dostupné online [cit. 2024-06-16]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  33. ↑ VLOGGER. HIMARS Strike on High-Level Taliban Command and Control. Military.com [online]. 2018-05-30 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ TREVITHICK, Joseph. The U.S. Army Hurls Hundreds of Rockets at Islamic State [online]. 2015-11-25 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ TILGHMAN, Andrew. In a first, U.S. forces in Jordan have attacked ISIS in Syria. Military Times [online]. 2016-03-11 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ REUTERS. US forces hit Isis targets in Syria with mobile rocket system, official says. The Guardian. 2016-09-03. Dostupné online [cit. 2024-06-16]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  37. ↑ The outcome of engagements in the battle to defeat terrorism [online]. 2018-10-09 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ MUSIL, Adam; ONDRÁČKOVÁ, Tereza. USA dodají Ukrajině raketomety dlouhého dostřelu, píší The New York Times. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-05-28 [cit. 2022-05-31]. Dostupné online. 
  39. ↑ ČTK. USA podle Bidena dodají Ukrajině pokročilejší raketové systémy. Mělo by jít o HIMARS. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-06-01 [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. 
  40. ↑ a b SOBOTKA, Michal. Ukrajina už má raketomety z USA. Léto bude horké, vzkázal Rusům ministr obrany. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-06-23 [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. 
  41. ↑ JEMELKA, Petr. Americký systém HIMARS ve službách Ukrajiny už kosí ruské cíle. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-06-28 [cit. 2022-06-28]. Dostupné online. 
  42. ↑ a b Fact Sheet on U.S. Security Assistance to Ukraine [online]. U.S. Department of Defense, 2024-05-10 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ a b DELFS, Arne. Ukraine to Receive US-Made Mobile Rocket Systems Paid by Germany. https://www.bloomberg.com/news/articles/2024-05-09/ukraine-to-receive-us-made-mobile-rocket-systems-paid-by-germany [online]. Bloomberg, 2024-05-09 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ ISW: Russia's Claim of 600+ HIMARS Kills in October is 'Over-Exaggerated'. POLYGRAPH.info [online]. 2022-11-01 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Lost In Lies: Keeping Track Of Russian Propaganda Claims. Oryx [online]. 2023-09-28 [cit. 2024-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-09-28. 
  46. ↑ ČÍŽEK, Jakub. Tak si nějaké HIMARSy nafoukneme. České raketomety pomáhají Ukrajině, a vůbec nevadí, že se dají zničit nožem. VTM.cz [online]. 2023-02-20 [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  47. ↑ „Zničili jsme 140 % raketometů HIMARS.“ Moskva si však možná nevymýšlela. Echo24.cz [online]. 2023-02-23 [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  48. ↑ COOK, Ellie. Video shows first confirmed destruction of HIMARS MLRS in Ukraine. Newsweek [online]. 2024-03-06 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ AXE, David. After Two Years Of Trying, The Russians Finally Destroyed A Ukrainian HIMARS. Forbes [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Russian Army destroys first US-supplied M142 HIMARS rocket launcher in Ukraine. www.armyrecognition.com [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. 
  51. ↑ a b MITZER, Stijn; JANOVSKY, Jakub. Attack On Europe: Documenting Ukrainian Equipment Losses During The 2022 Russian Invasion Of Ukraine [online]. Oryx [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ a b NEWDICK, Thomas. Ukraine Situation Report: Battle-Damaged HIMARS Return To United States. The War Zone [online]. 2024-02-12 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ a b TREVITHICK, Joseph. Our First Look At The Army's Unmanned HIMARS Launcher Truck Firing. The War Zone [online]. 2024-05-06 [cit. 2024-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ Autonomous Multi-domain Launcher meets another program milestone. www.army.mil [online]. 2024-04-25 [cit. 2024-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ Autonomous Multi-Domain Launcher Simulation Video. DVIDS [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ 3d MDTF demonstrates ability to operate in the Indo-Pacific. www.army.mil [online]. 2024-06-21 [cit. 2024-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ First elements of HIMARS rocket system arrive in Romania. Romania Insider [online]. 2021-02-22 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ Singapore Army HIMARS. MilitaryLeak [online]. 2017-10-06 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ Germany buys three M142 HIMARS for Ukraine | Fast. Informed. - German Aid to Ukraine. deaidua.org [online]. 2024-05-10 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ ADAMOWSKI, Jaroslaw. Poland to buy 486 HIMARS launchers from Lockheed Martin. Defense News [online]. 2023-09-11 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ GROHMANN, Jan. První raketomety HIMARS v Polsku. Armádní noviny [online]. 2023-05-16 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. 
  62. ↑ Polsko koupí 486 raketometů HIMARS. Nyní jich má osmnáct. ČT24 [online]. Česká televize, 2023-09-11 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. 
  63. ↑ United Arab Emirates has purchased 12 Lockheed Martin HIMARS rocket launcher systems 10301152. www.armyrecognition.com [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. 
  64. ↑ US approves GMLRS rounds for Jordan. Janes.com [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ JACKSON, Katharine; STONE, Mike. Australia wins U.S. approval to buy rocket launchers. Reuters [online]. 2022-05-26 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ Australia purchases HIMARS - Australian Defence Magazine. www.australiandefence.com.au [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ Australia accelerates long-range precision strike capability acquisition [online]. Australian Government, 2023-08-19 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ↑ BAJKOWSKI, Julian. Australian-made HIMARS missiles to first fire in 2025. The Mandarin [online]. 2024-01-16 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ Estonia to purchase six US-made M142 HIMARS rocket launcher systems | Defense News July 2022 Global Security army industry | Defense Security global news industry army year 2022 | Archive News year. www.armyrecognition.com [online]. [cit. 2022-07-16]. Dostupné online. 
  70. ↑ HEINNURM, Hanna. Estonia purchases six HIMARS multiple rocket launcher systems from USA > Riigi Kaitseinvesteeringute Keskus [online]. 2022-12-03 [cit. 2024-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-05-10. (anglicky) 
  71. ↑ GOULD, Joe. US advances three arms sales packages to Taiwan. Defense News [online]. 2020-10-12 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ Taiwan signs USD1.75 billion weapons contract with US. Janes.com [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. ↑ Taiwan to buy 18 more HIMARS from US amid Ukrainian wins | Taiwan News | Aug. 31, 2022 20:14. taiwannews.com.tw [online]. 2022-08-31 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. ↑ GOMEZ, Eric. Taiwan Waits Longer for HIMARS, F‑16s, and Abrams Tanks than Other Recipients. Cato at Liberty [online]. Cato Institute, 2024-01-22 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. ↑ MIKOLÁŠKOVÁ, Jana. Válka na Ukrajině. Co nového v konfliktu přineslo uplynulých 24 hodin? [online]. Forbes, 2022-11-11 [cit. 2022-11-11]. Dostupné online. 
  76. ↑ Lithuania – M142 High Mobility Artillery Rocket System (HIMARS) | Defense Security Cooperation Agency. www.dsca.mil [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. 
  77. ↑ Latvia plans to buy six HIMARS systems. eng.lsm.lv [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. ↑ Latvia, USA sign HIMARS missile purchase deal. eng.lsm.lv [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. ↑ Morocco – High Mobility Artillery Rocket Systems (HIMARS) | Defense Security Cooperation Agency. www.dsca.mil [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. 
  80. ↑ Italy – M142 High Mobility Artillery Rocket Systems (HIMARS) | Defense Security Cooperation Agency. www.dsca.mil [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=M142_HIMARS&oldid=24472779“