Wikipedie

Airbus A400M

evropský vojenský dopravní letoun

Airbus A400M Atlas[3][4] je evropský čtyřmotorový turbovrtulový transportní letoun. Vyvinutý byl společností Airbus Military (nyní Airbus Defence and Space) jako taktický letoun se strategickými schopnostmi jako náhrada za starší letouny jako Transall C-160 a Lockheed C-130 Hercules.[5] Co do velikosti je A400M někde mezi C-130 a C-17; je schopný přepravovat těžší náklad než C-130 a schopný provozu na nezpevněných plochách. Pokud je vybaven příslušným zařízením může letoun A400M vedle přepravní role provádět tankování paliva za letu a lékařskou evakuaci.

A400M Atlas
A400M německého letectva
A400M německého letectva
Určenítransportní letoun
VýrobceAirbus Military
První let11. prosince 2009[1]
Zařazeno2013
CharakterVe službě
UživatelRoyal Air Force
Francouzské letectvo
Německé letectvo
Turecké letectvo
Výroba2007–dosud
Vyrobeno kusů112 k 30. září 2022[pozn. 1][2]
Cena za kus152,4 milionů € (2013)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První let byl plánován na rok 2008, ale nakonec se uskutečnil 11. prosince 2009 v Seville ve Španělsku.[6] Mezi lety 2009 a 2010 čelil A400M stornování v důsledku zpoždění vývojového programu a překročení nákladů; zákaznické země se však podporu projektu rozhodly zachovat. V červenci 2011 se 8 zemí rozhodlo celkem objednat 174 letounů A400M.[7] V březnu 2013 letoun obdržel certifikaci Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA) a první letouny byly francouzskému letectvu dodány v srpnu 2013. Mimo Evropu byl objednán Tureckem a Malajsií.

Vývoj

editovat
 
Druhý prototyp A400M "Grizzly2" během Farnborough Airshow v roce 2010
 
A400M (druhý odspodu) a letadla, které má nahradit nebo doplnit: C-160, C-130, C-130J-30 a C-17.
 
Let prototypu (MSN004, EC-404) nad Berlínem v roce 2012
 
A400M (EC-400) přiletá na RIAT v 2019, Anglie
 
A400M zespodu
 
Nákladový prostor

Na počátku projektu byla skupina firem Future International Military Airlifter (FIMA) založená v roce 1982, kterou tvořily Aérospatiale, British Aerospace, Lockheed Corporation a MBB. FIMA měla vyvinout náhradu za stroje C-130 Hercules a C-160 Transall. Měnící se požadavky a komplikace mezinárodní politiky se podepsaly na pomalém pokroku. V roce 1989 Lockheed skupinu opustil a soustředil se na vývoj druhé generace C-130 Hercules (C-130J). Poté, co se přidaly Alenia a CASA, se ze skupiny Future International Military Airlifter stala Euroflag.

Na počátku požadovaly partnerské země, Francie, Německo, Itálie, Španělsko, Velká Británie, Turecko, Belgie a Lucembursko celkem 212 letadel. Poté, co od projektu odstoupila Itálie a ostatní státy přehodnotily své požadavky, bylo objednáno celkem 180 letadel. Dne 28. dubna 2005 se k projektu připojila Jihoafrická republika.

Airbus A400M nahradí v leteckých silách příslušných zemí stroje C-130 Hercules a C-160 Transall, které v nich po desítky let zastávaly funkci hlavních transportních letounů. A400M bude prvním letadlem od Airbusu od počátku projektovaným jako vojenské.

Airbus A400M zvýší přepravní kapacitu a dolet oproti letounům, které nahradí. Očekává se, že přepravní kapacita vzroste na dvojnásobek (jak v hmotnosti nákladu, tak i v objemu) a dolet se rovněž významně prodlouží. Stejně jako ostatní letouny od Airbusu bude mít A400M „skleněný kokpit“ a fly-by-wire systém a bude představovat velký technologický skok oproti srovnatelným starším letounům C-130 a C-160.

A400M bude možné provozovat v mnoha různých konfiguracích. Mezi ně bude patřit konfigurace pro přepravu nákladu, přepravu vojáků, MEDEVAC, vzdušný tanker a elektronický průzkum.

Problematickou otázkou byl výběr dodavatele motorů EuroProp. Až do poslední chvíle byl za jistého vítěze považován Pratt & Whitney Canada díky výhodnějším nákladům a technologiím. Ale tlak evropských vlád na poslední chvíli změnil postoj Airbusu. Vývoj a výrobu motorů zajistily společnosti Rolls-Royce, Safran, MTU AeroEngines a ITP Aero.

Politické a finanční průtahy s A400M způsobily, že britské letectvo odstartovalo program Short Term Strategic Aircraft (STSA), v kterém si vybralo C-17 jako prozatímní řešení nedostatku strategické přepravní kapacity než A400M vstoupí do služby. Následující zkušenosti s letouny C-17 vedly RAF k prodloužení původního pronájmu. 21. července 2004 oznámil Geoff Hoon, že RAF své čtyři stroje C-17 po skončení pronájmu odkoupí. Navíc si RAF objednala ještě jeden kus.

9. prosince 2004 jihoafrické letectvo oznámilo, že zakoupí osm strojů a šest opcí na A400M. Tím se Jihoafrická republika připojila k týmu Airbus Military jako průmyslový partner. Stroje měly být dodávány od roku 2013. (Objednávka však byla o pět let později zrušena.)

18. července 2005 chilské letectvo podepsalo memorandum o porozumění o nákupu tří letounů mezi lety 2018 a 2022.[8] Tato objednávka byla ale později zrušena.[9][10]

8. prosince 2005 si Malajsie objednala čtyři A400M, které nahradí její flotilu stárnoucích C-130.

Dalším potenciálním zákazníkem je Kanada. Na konci roku 2005 kanadské Ministerstvo národní obrany oznámilo, že 13 z celkem 19 stárnoucích strojů CC-130E bude nahrazeno 16 novými taktickými transportními letouny. Mezi typy, které by Kanada mohla nakoupit, patří mimo Airbusu A400 i Lockheed C-130J a Boeing C-17.

A400M se začal vyrábět v Seville v závodě EADS Spain (součást Airbus Military) v říjnu 2006 tempem tři letouny za měsíc. První zkušební let se očekával v druhém čtvrtletí roku 2008[1], uskutečnil se ale až 11. prosince 2009 v Seville.[6] Sériová výroba A400M byla zahájena v roce 2011 a první takto vzniklý stroj (výr. č. MSN007) byl zalétán 6. března.

A400M obdrželo certifikaci v březnu 2013. První letadlo bylo Francouzskému letectvu doručeno v srpnu téhož roku.

Služba

editovat
 
Přistání RAF Airbus A400M

Francouzské letectvo poprvé využilo A400M Operaci Serval 29. prosince 2013.[11]

RAF svůj první letoun A400M (MSN015) převzalo v listopadu 2014. Dne 10. září 2015 bylo Royal Air Force prohlášeno za lídra flotily A400M, pokud jde o letové hodiny, přičemž bylo nalétáno 900 hodin během 300 letů s flotilou čtyř letadel. V březnu 2015 došlo k první operační misi RAF na základnu RAF Akrotiri na Kypru.

Německá Luftwaffe převzala svůj první A400M (MSN019) v prosinci 2014.

Vývoz

editovat

JAR

editovat

V prosinci 2004 Jihoafrická republika oznámila, že nakoupí osm letadel typu A400M v ceně zhruba 837 milionů eur, zároveň se vstupem do klubu Airbus Military jako průmyslový partner. Dodávky byly očekávány mezi roky 2010 a 2012.[12][13] V roce 2009 Jihoafrická republika zrušila všech osm objednávek. Dne 29. prosince 2011 Airbus Military souhlasili s refundací plateb v plné výši – 837 milionů eur jihoafrické agentuře Armscor.[14]

Ostatní

editovat

Airbus Military v roce 2006 nabídlo A400M Kanadě v tendru na 17 nových taktických letounů jako náhradu za staré letouny Lockheed C-130E.[15] Kanada však místo toho objednala čtyři letouny Boeing C-17 Globemaster III s 17 Lockheed C-130J Super Hercules.[16]

Turecko s 5,5 % podílem v programu A400M obdrželo svůj první letoun (MSN009) 4. dubna 2014.[17]

V prosinci 2005 Malajsijské královské letectvo objednalo 4 A400M pro doplnění své flotily letadel Lockheed C-130 Hercules.[18][19] První stroj (MSN022) převzalo v březnu 2015.

V listopadu 2016 začalo první A400M provozovat Španělsko.

Uživatelé

editovat
 
Operační rozsah A400M s 20 a 30 tunami při vzletu z Paříže
Uživatelé A400M k 30. červnu 2019
Datum Země Objednávky Dodáno Vstup do služby Poznámky
27. května 2003 Německo  Německo 53 37[2] prosinec 2014 Objednávka snížena z 60 na 53 (plus 7 možností),[20] a se pokusí 13 integrovat do mezinárodní transportní aliance.[21]
Francie  Francie 50 19[2] srpen 2013
Španělsko  Španělsko 27 13[2] listopad 2016 Původní rozpočet €3,453M zvýšen na €5,493M v roce 2010.[22] Dodávka 13 letounů zpožděna na roky 2025–2030.[23]
Spojené království  Spojené království 22 22[24] listopad 2014[25] Objednávka snížena z 25 na "minimálně 22".[26]
Turecko  Turecko 10 10[2] duben 2014[27]
Belgie  Belgie 7 6[2] Prosinec 2020[28]
Lucembursko  Lucembursko 1 1 říjen 2020[29] Umístěny v Belgii jako součást flotily více zemí.[30]
8. prosince 2005 Malajsie  Malajsie 4 4[2] březen 2015[31] První země mimo NATO, která obstarala A400M. Poslední A400M dodán v březnu 2017.[31]
1. září 2021 Kazachstán  Kazachstán 2[32] 0 Očekáváno 2024[32] Dodávky naplánovány od 2024.[32]
18. listopadu 2021 Indonésie  Indonésie 2 (4 možné) 0 Očekáváno 2026[33] Dva A400M v konfiguraci MRTT byly objednány, aby posílily vojenskou leteckou přepravu země a možnosti tankování ze vzduchu; dopis o záměru obsahuje možnosti pro čtyři další letadla[34]
Celkem 178[2] 110[2]

Specifikace

editovat
 

Obecná charakteristika

editovat
  • Posádka: 3–4 (2 piloti, možnost volby tří pilotů, 1 nákladový důstojník)
  • Kapacita: 116 vojáků/výsadkářů
  • Délka: 45,10 m
  • Rozpětí: 42,40 m
  • Výška: 14,70 m
  • Nosná plocha: 225,10 m²

Hmotnosti

editovat
  • Hmotnost prázdného stroje: 78 600 kg
  • Max. vzletová: 141 000 kg
  • Max. přistávací: 114 tun
  • Užitečné zatížení: 37 000 kg
  • Celkové množství paliva: 46,7 tun

Výkony

editovat
  • Cestovní rychlost: 781 km/h
  • Cestovní dostup: 11 300 m
  • Max. operační výška: 12 200 m
  • Dolet s max. nákladem: 3 300 km
  • Dolet s 30 tunovým nákladem: 4 500 km
  • Dolet s 20 tunovým nákladem: 6 400 km
  • Dolet: 8 700 km
  • Přeletový dolet: 9260 km
  • Délka vzletu: 940 m (hm. letounu 100 tun, nezpevněná plocha, ISA, hladina moře)
  • Délka přistání: 625 m ditto

Pohon

editovat

Ostatní

editovat
  • Poloměr zatáčky (na zemi): 28,6 m
  • Cena: kolem 100 milionů eur

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Včetně pěti prototypů a vývojových letadel a jednoho havarovaného před dodáním..

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Airbus A400M na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Airbus military: A Single-Phase Programme [online]. Airbus Military S.L. [cit. 2007-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-14. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i Orders, Deliveries, In Operation Military aircraft by Country - Worldwide [online]. 30 September 2022 [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ "A400M naming ceremony at RIAT." Archivováno 17. 12. 2013 na Wayback Machine. Airbus Military, 6 July 2012. Retrieved: 6 July 2012.
  4. ↑ Hoyle, Craig. "RIAT: A400M reborn as 'Atlas'." Flightglobal 6 July 2012. Retrieved: 6 July 2012.
  5. ↑ "RAF – A400m." Archivováno 30. 4. 2009 na Wayback Machine. RAF, MOD. Retrieved: 15 May 2010.
  6. ↑ a b "Updated- Pictures & Video: Airbus celebrates as A400M gets airborne." Flight International, 11 December 2009. Retrieved: 1 July 2011.
  7. ↑ "A400M Contract Amendment Finalised With Customer Nations." Archivováno 29. 11. 2014 na Wayback Machine. Airbus Military. Retrieved: 9 September 2011.
  8. ↑ Airbus military: Press Releases: Airbus Military signs agreement with Chile [online]. Airbus Military S.L., 2005-07-18 [cit. 2007-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-18. (anglicky) 
  9. ↑ EU defence projects: A400M military airlifter [online]. european-defence.co.uk [cit. 2007-11-16]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  10. ↑ Yahoo! Finance: Airbus's A400M plane delayed [online]. Paříž: Reuters, 2007-10-16 [cit. 2007-11-16]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  11. ↑ "Airbus A400M tactical airlifter makes combat debut in Mali". The Aviationist, 2 January 2014.
  12. ↑ "EADS welcomes South Africa's intention to become an A400M partner" Archivováno 2. 12. 2008 na Wayback Machine.. EADS, 15 December 2004.
  13. ↑ "South Africa signs for A400M transports." Flight International, 3 May 2005.
  14. ↑ Roberts, Janice. "Airbus refunds A400M payments to Armscor." Moneyweb, 19 December 2011.
  15. ↑ Airlift Capability Project – Tactical MERX website – Government of Canada
  16. ↑ Warwick, Graham. "Canada signs $1.4bn contract for 17 Lockheed Martin C-130Js." Flight International, 16 January 2008.
  17. ↑ Turkey Accepts First A400M. In: Defensenews.com [online]. 2014 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.defensenews.com/article/20140407/DEFREG01/304070015/Turkey-Accepts-First-A400M Archivováno 27. 5. 2020 na Wayback Machine.
  18. ↑ "Annual Report and Registration Document 2005." Archivováno 10. 8. 2011 na Wayback Machine. European Aeronautic Defence and Space Company EADS N.V., December 2005 Retrieved: 25 April 2011
  19. ↑ "A400M price tag stays at RM600m each." Archivováno 28. 6. 2011 na Wayback Machine. Malay Mail, 13 November 2009.
  20. ↑ "Durchbruch im Streit über A400M" (German) Archivováno 28. 10. 2010 na Wayback Machine. Sueddeutsche Zeitung. Retrieved: 27 October 2010.
  21. ↑ Bundestag-Haushaltsausschuss: Grünes Licht für Drohnen [online]. [cit. 2017-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 July 2017. 
  22. ↑ "Evaluación de los Programas Especiales de Armamento (PEAs)" (in Spanish). Archivováno 24. 10. 2013 na Wayback Machine. Ministerio de Defensa, Madrid (Grupo Atenea), September 2011.
  23. ↑ "Avión de transporte A400M." Archivováno 7. 5. 2018 na Wayback Machine. Ministerio de Defensa. Retrieved: 6 May 2018.
  24. ↑ DUNLOP, Tom. New Atlas transport aircraft delivered to UK [online]. 22 May 2023. Dostupné online. 
  25. ↑ UK's first A400M arrives at Brize Norton home [online]. [cit. 2015-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 July 2015. 
  26. ↑ "UK approaches Airbus Military, Thales for A400M training service" Archivováno 22. 5. 2014 na Wayback Machine. flightglobal.com, August 2010.
  27. ↑ Airbus Defence and Space delivers A400M to Turkish Air Force [online]. [cit. 2014-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22 May 2014. 
  28. ↑ ANALYSIS: Airbus gearing up for A400M export push [online]. 14 June 2017 [cit. 2017-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 October 2017. 
  29. ↑ UHER, Michal. První nákladní A400M Atlas pro belgicko-lucemburskou letku. armadninoviny.cz [online]. [cit. 2020-10-08]. Dostupné online. 
  30. ↑ Airbus-Lieferung wird auf 2020 verschoben [online]. lessentiel.lu, 9 March 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 March 2018. (německy) 
  31. ↑ a b WALDRON, Greg. Malaysia receives first A400M [online]. 10 March 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 March 2015. 
  32. ↑ a b c The Republic of Kazakhstan orders two Airbus A400Ms [online]. 1 September 2021. Dostupné online. 
  33. ↑ HOYLE, Craig; MADRID2022-12-14T11:30:00+00:00. Indonesia finalises order for A400M airlifters [online]. [cit. 2022-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Indonesia Ministry of Defence orders two Airbus A400Ms | Airbus [online]. 17 November 2021 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. 
  35. ↑ Airbus: Press Releases: A400M engine decision [online]. Airbus S.A.S., 2003-05-06 [cit. 2007-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-09. (anglicky) 
  36. ↑ EuroProp International TP400 [online]. Teal Group Corporation, prosinec 2005 [cit. 2007-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27. (anglicky) 

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Airbus_A400M&oldid=23879117“