Měď (minerál)
Měď, chemický vzorec Cu, je krychlový minerál, relativně nejhojnější ryzí kov vyskytující se v přírodě, zřejmě první prakticky využívaný na přechodu z mladší doby kamenné do doby bronzové (eneolit, též chalkolit, doba měděná). Jméno obecně slovanské, pův. snad podle starověké Médie (dnes v Turecku), odkud se kov dovážel do východní Evropy přes iónské osady na Černém moři,[1] nebo také z perského slova "med," kterým Peršané tento kov označovali.[2]
| Měď | |
|---|---|
 Přírodní forma mědi na podkladu. | |
| Obecné | |
| Kategorie | Minerál |
| Chemický vzorec | Cu |
| Identifikace | |
| Barva | červená |
| Vzhled krystalu | nepravidelné agregáty, nugety |
| Soustava | krychlová |
| Tvrdost | 2,5-3 |
| Lesk | kovový |
| Štěpnost | není patrná |
| Vryp | červený |
| Hustota | 8,94-8,95 g ⋅ cm−3 |
| Rozpustnost | HNO3 |
| Ostatní | kujný, dobře vede el. proud |
Původ
editovatV přírodě vzniká redukcí z roztoků např. v gosanu i v hlubších částech ložisek; sráží se na železných předmětech ve starých dolech. Největší množství ryzí mědi vzniká primárně z hydrotermálních roztoků. Ve formě jemných vtroušenin se vyskytuje v mnohých, zvláště bazických, vyvřelých horninách např. v serpentinizovaných peridotitech, dunitech a serpentinitech (možná zde vzniká rozpadem sulfidů s obsahem mědi). Vyskytuje se v dutinách melafyrů.
Morfologie
editovatTvoří krystaly nejčastěji tvaru osmistěnu, krychle a dvanáctistěnu. Pravidelně vyvinuté krystaly jsou vzácné, obvykle jednosměrně vyvinuté, velikosti do 15 cm. Agregáty keříčkovité, drátkovité, pletené až pérovité, také kusová a vtroušená, ve formě plíšků, desek, písku, zrn a valounků. Vzácně pseudomorfuje kalcit, aragonit a kuprit.
Vlastnosti
editovat
- Fyzikální vlastnosti: tvrdost 2,5-3, hustota 8,94-8,95 g/cm³, je kujná, štěpnost není patrná, lom hákovitý, lasturnatý. Velmi dobře vede elektrický proud a teplo. Před dmuchavkou se taví.
- Optické vlastnosti: Barva: světle červená, rychle matní na měděně červenou až hnědočervenou, někdy na povrchu pestře nabíhá a také bývá naběhlá do hněda. Na povrchu často vyvinuty druhotné minerály zelené barvy (vzniklé korozí). Lesk kovový, průhlednost: neprůhledný, vryp červený.
- Chemické vlastnosti: Složení: teoreticky Cu 100 %, příměsi Ag, As, Bi, Fe. Rozpouští se v kyselině dusičné za vzniku modrého roztoku dusičnanu měďnatého. Plamen barví zeleně, v přítomnosti chlóru blankytně modře.
Parageneze
editovatstříbro, chalkozin, bornit, kuprit, malachit, azurit, tenorit
Získávání
editovatMěděné rudy se těží zpravidla ve velkých povrchových dolech, které silně zasahují do tváře krajiny. Kovová měď se z rud (vesměs sulfidických) obohacených flotací získává hutními postupy (pražení aj. - viz měď - výroba).
Využití
editovat
Díky své kujnosti a odolnosti proti korozi se používá jako střešní krytina, na okapy a svody dešťové vody, trubky pro rozvod vody ústředního vytápění. Dobré tepelné vodivosti se využívá při výrobě chladičů (v počítačích, průmyslových zařízeních), kotlů, kuchyňského nádobí. Elektrická vodivost mědi je využita v rozvodech elektřiny v bytech, v elektrotechnice na výrobu elektromotorů, integrovaných obvodů aj. Velký význam mají slitiny mědi s jinými kovy – bronz (měď + cín), mosaz (měď + zinek), alpaka (měď + nikl + zinek).
Měď je komoditní surovinou stejně jako např. kukuřice, zlato nebo ropa, se kterou se obchoduje na komoditních burzách.
Naleziště
editovat- V Čechách z melafyrů - Studenec[4], vrch Babka, Lomnice nad Popelkou[5] a Stav (u Staré Paky); rudních ložisek (Horní Slavkov[6], Tisová u Kraslic, Vrchoslav), Rokytnice nad Jizerou[7], Běloves u Náchoda; na Moravě Borovec (část Štěpánova nad Svratkou),[8] ve Slezsku pěkné ukázky ze Zlatých Hor (Modrá štola;[9] plechy a kusy o velikosti i 10 cm).
- Na Slovensku zejména z Bankova u Košic (keříčkovité agregáty 20 cm velké), poměrně hojná z Nandráže, na starých haldách ze Smolníku, v minulosti hojná ze Španí Doliny (Banská Bystřice).
- V Evropě Odenwald a Siegenland (Německo), Vareš (Bosna), Moldova (Rumunsko), Langban (Švédsko).
- Ve světě např. z Džezgazganu (Kazachstán), Mednorudjanska na Urale (Rusko), v exhalačních produktech vulkánu Tolbačik na Kamčatce, ložisko Burra-Burra (Jižní Austrálie), překrásné ukázky z melafyrů z poloostrova Keweenaw Point v Michiganu v USA, Coro-Coro (Bolívie).[8] Největší nalezený valoun ryzí mědi měl hmotnost přesahující 420 tun.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Academia, 1971. 868 s. S. 357.
- ↑ Archivovaná kopie. copperalliance.cz [online]. [cit. 2021-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-31.
- ↑ Komodity - Měď - Vývoj ceny mědi na komoditních burzách
- ↑ KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech VI. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1963. 440 s. S. 269.
- ↑ KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech IV. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1961. 386 s. S. 138.
- ↑ KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech VI. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1963. 440 s. S. 139.
- ↑ KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech V. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1962. 492 s. S. 419.
- ↑ a b SVOBODA, Josef a kol. Encyklopedický slovník geologických věd, 1. svazek. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 920 s. S. 829–830.
- ↑ BERNARD, Jan H.; ROST, Rudolf a kol. Encyklopedický přehled minerálů. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 704 s. ISBN 80-200-0360-6. S. 354.
Literatura
editovat- Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1944) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume I, 99–102
- ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu měď na Wikimedia Commons - Měď na webu mindat.org (anglicky)
- Měď na webu Webmineral (anglicky)
- Měď v atlasu minerálů (německy)
- Mineral data publishing (PDF)
