Ludmila Engquistová

sovětská, ruská a švédská atletka, překážkářka

Ludmila Engquistová (rozená Ludmila Viktorovna Leonovová, později Ludmila Narožilenková, rusky Людмила Викторовна Нарожиленко-Леонова; * 21. dubna 1964, Tambovská oblast) je bývalá sovětská atletka ruské národnosti, sprinterka, jejíž specializací byly krátké překážkové běhy. Od roku 1996 reprezentovala Švédsko.

Ludmila Engquistová
Rodné jménoЛюдмила Николаевна Леонова
Narození21. dubna 1964 (60 let)
Belomestnaja Kriuša
Povoláníbobistka a překážkářka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Přehled medailí
Jako reprezentantka Švédska Švédsko
Olympijské kruhy Atletika na LOH
zlato LOH 1996 100 m překážek
Mistrovství světa v atletice
zlato MS 1997 100 m překážek
bronz MS 1999 100 m překážek
Jako reprezentantka SSSR Sovětský svaz
Mistrovství světa v atletice
zlato MS 1991 100 m překážek
Halové MS v atletice
stříbro HMS 1989 60 m překážek
zlato HMS 1991 60 m překážek
Halové ME v atletice
stříbro HME 1989 60 m překážek
zlato HME 1990 60 m překážek
Jako reprezentantka SNS SNS
Halové ME v atletice
zlato HME 1992 60 m překážek

4. února 1990 v Čeljabinsku překonala časem 7,69 s halový světový rekord v běhu na 60 metrů překážek, když původní rekord Bulharky Jordanky Donkovové z roku 1987 vylepšila o pět setin sekundy.[1] Engqvistové výkon z prvního místa dlouhodobých tabulek vymazala až po 18 letech Švédka Susanna Kallurová, která 10. února 2008 v německém Karlsruhe zaběhla trať v čase 7,68 s.[2]

V únoru roku 1993 měla pozitivní dopingový nález na anabolické steroidy a byla vyloučena z halového MS v Torontu. Následně dostala čtyřletý zákaz činnosti.[3] V prosinci roku 1995 ji byl trest zrušen.[4] Nedovolené prostředky ji do jídla dával její bývalý manžel.[5]

V roce 1996 se stala v Atlantě olympijskou vítězkou v běhu na 100 metrů překážek. Ve finále trať zaběhla v čase 12,58 s. O jednu setinu pomalejší byla Slovinska Brigita Bukovecová. Reprezentovala také na olympiádě v Soulu v roce 1988 a na letních hrách 1992 v Barceloně. V roce 1997 se stala v Athénách podruhé v kariéře mistryní světa, první titul získala již v roce 1991 na světovém šampionátu v Tokiu.

Osobní rekordy

editovat

Hala

Dráha

Reference

editovat

Externí odkazy

editovat