Luboš Novák
Luboš Novák (15. prosince 1911, Třebíč – 20. dubna 1969) byl český voják.
| Luboš Novák | |
|---|---|
| Narození | 15. prosince 1911 Třebíč |
| Úmrtí | 20. dubna 1969 (ve věku 57 let) |
| Národnost | Češi |
| Povolání | voják |
| Ocenění | Československý válečný kříž 1939 Řád rudé hvězdy medaile Za vítězství nad Německem Dukelská pamětní medaile Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem … více na Wikidatech |
| Příbuzní | Miloš Novák[1] (sourozenec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
editovatLuboš Novák se narodil v roce 1911 do rodiny gymnaziálního pedagoga Jindřicha Nováka. Luboš Novák vystudoval třebíčské gymnázium a po maturitě nastoupil na vojenskou akademii do Hranic, tam pak absolvoval roku 1933 v hodnosti poručíka. Po studiích nastoupil k 9. praporu do Rimavské Soboty, kde byl povýšen na nadporučíka. Po zřízení Slovenského štátu odešel ze Slovenska zpět do Třebíče. V červnu roku 1939 však dostal krátkodobou propustku na Slovensko, kde se oženil s Vladimírou Hanesovou a vrátil se spolu s manželkou zpět do Třebíče.
Po návratu pracoval jako úředník cenového úřadu, následně pak na pozvání rodičů manželky odcestoval do Hnúšti, kde měl nastoupit do místní továrny na magnezium. Z Banské Bystrice, kde žili rodiče jeho manželky, však odešel v lednu roku 1940 do Maďarska, následně pak do Jugoslávie, Řecka, Turecka, Sýrie a do Francie, kde v květnu téhož roku v Agde vstoupil do československé armády. V Agde se setkal se svým bratrem Milošem Novákem. Po obsazení Francie německým vojskem odešel spolu s dalšími vojáky do Velké Británie, kde pak nastoupil do polské Vysoké válečné školy ve Skotsku. V červnu roku 1943 byl odvelen do Sovětského svazu, ale po cestě byla loď, na které cestoval napadena německým vojskem, ale cestující byli evakuováni a odvezeni do Casablancy. Následně pak pokračovali přes Lagos, Belgické Kongo, Súdán, Egypt, Palestinu, Sýrii, Irák, Teherán až do Moskvy. Tam se setkal s Ludvíkem Svobodou. Následně pak bojoval v bitvě o Kyjev, po bitvě pak postupovali s jednotkou až do dukelského průsmyku.[2]
V únoru 1945 se náhodně setkal s manželkou v Košicích, dozvěděl se, že Vladimíra se zúčastnila Slovenského národního povstání a její otec se stal županem Banskobystrického kraje. Po skončení druhé světové války přešel na ministerstvo národní obrany a na Vysokou školu válečnou, tu ukončil roku 1946. Následně na školu nastoupil jako pedagog. V roku 1957 byl propuštěn z československé armády a odešel do jižních Čech, kde působil brigádně jako kopáč studen. Následně si však musel najít řádný pracovní poměr a tak začal pracovat jako kontrolor hasičských přístrojů.[2]
V roce 1960 prodělal infarkt a stal se invalidním důchodcem, zemřel po dalším infarktu v roce 1969.
Měl syna Borise (narozen 1945) a dceru Lubu (1949).[2]
Obdržel 3 x Československý válečný kříž 1939, Československou medaili Za chrabrost před nepřítelem, Československou vojenskou medaili Za zásluhy I. stupně, Československou vojenskou pamětní medaili, medaili Za zásluhy o obranu vlasti, Dukelskou pamětní medaili, Pamětní medaili k 20. výročí osvobození ČSSR, Sovětský řád Rudé hvězdy, Medaili Za Vítězství nad Německem a Medaili Za Osvobození Prahy.[3]
Reference
editovat- ↑ bojovali-za-ceskoslovensko.cz. Dostupné online. [cit. 2023-04-14].
- ↑ a b c MEJZLÍK, Jaroslav. Naši krajané v boji za svobodu. 1. vyd. Třebíč: Okresní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu, 1997. 140 s. Dostupné online. S. 15–17.
- ↑ MEJZLÍK, Jaroslav. plukovník gen. štábu Luboš Novák [online]. Bojovali za Československo [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.