Hlinkova slovenská ľudová strana
Hlinkova slovenská ľudová strana (česky Hlinkova slovenská lidová strana, HSLS) byla slovenská pravicová politická strana působící na Slovensku v první polovině 20. století. Jejím původním[zdroj?!] cílem byla autonomie Slovenska, postupně však v ní převládly autoritativní a fašistické tendence. Byla vedoucí politickou silou tzv. Slovenského státu.
| Hlinkova slovenská ľudová strana | |
|---|---|
.svg) | |
| Zkratka | HSĽS |
| Datum založení | 29. července 1913 |
| Datum rozpuštění | květen 1945 |
| Předseda | Andrej Hlinka Jozef Tiso |
| Zakladatel | Andrej Hlinka |
| Ideologie | slovenský nacionalismus slovenský klerofašismus korporativismus národní katolicismus |
| Politická pozice | krajní pravice |
| Mládežnická org. | Hlinkova mládež |
| Polovojenská org. | Rodobrana Hlinkova garda |
| Stranické noviny | Slovák Slovenské ľudové noviny Slovenská pravda |
| Slogan | Verní sebe, svorne napred! Za Boha a za Národ! |
| Vlajka strany | |
_variant_2.svg) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Opírala se hlavně o katolický klérus, nacionalistickou inteligenci a obecně křesťansky a nacionalisticky smýšlející obyvatelstvo.
Tiskovým orgánem strany byl Slovák.
Historie
editovatHistorie do Mnichovské dohody
editovat
Strana byla založena Andrejem Hlinkou, který byl až do své smrti 16. srpna 1938 jejím předsedou, jako Slovenská ľudová strana, prvních voleb se zúčastnila roku 1913, nicméně její počátky sahají do roku 1906. Stála v čele slovenského autonomistického a později separatistického hnutí. Roku 1925 byl její název změněn na Hlinkova slovenská ľudová strana z důvodu většího odlišení od Šrámkových československých lidovců. [1]
Roku 1927 vstoupila do tehdejší československé vlády, kde prosazovala slovenskou autonomii, vládu opustila roku 1929 na protest proti uvěznění svého poslance Vojtěcha Tuky, který byl odsouzen za špionáž pro maďarskou vládu, jejímž byl placeným agentem.[2]
Od poloviny třicátých let spolupracovala se Slovenskou národnou stranou, s ukrajinskými, polskými, maďarskými a německými separatistickými stranami v tehdejší ČSR. Byla ovlivněna italským a rakouským fašismem a německým nacismem.
V září 1936 se oficiálně přihlásila k tehdejšímu fašistickému hnutí, vyhlásila svůj požadavek totalitní fašistické společnosti a od NSDAP převzaté heslo „jeden národ, jedna strana, jeden vodca“. 27. února 1938 jednal Hlinka s K. H. Frankem ze Sudetoněmecké strany (SdP) o spolupráci; SdP pak poskytla hlinkovcům finanční podporu ve výši pět milionů korun.[3] Po Hlinkově smrti 16. srpna 1938 se vedení strany ujal Jozef Tiso. Strana byla vedena na katolickém základě a zahrnovala několik frakcí, které se shodovaly na požadavku autonomie a katolické víře. Radikální křídlo vedl Karol Sidor, který v březnu 1939 odmítl vyhlásit "německou" nezávislost. Mezi lídry umírněného křídla patřil Jozef Tiso, propražský směr reprezentovali zejména generální tajemník Martin Sokol a nitranský kanovník Jozef Buday.
Historie po Mnichovské dohodě
editovatV říjnu 1938 vyhlásila v Žilině autonomii Slovenska. V prosinci téhož roku se s HSĽS sloučila většina tehdejších slovenských stran. Tehdy se její název změnil na „Hlinkova slovenská ľudová strana - Strana slovenskej národnej jednoty“. Ve volbách do Snemu Slovenskej krajiny v prosinci 1938 získala více než 97 % všech hlasů.[4] Strana byla představitelkou režimu Slovenského státu, představovala totalitní stranu. Za dob své diktatury zlikvidovala veškeré nepohodlné spolky a organizace, pronásledovala své odpůrce a národnostní menšiny a spolupracovala s Třetí říší. Většina hospodářského i vojenského potenciálu Slovenska byla věnována boji ve druhé světové válce na straně Osy. Přesto byly hospodářské poměry Slovenska za její vlády stabilizované. Po vypuknutí SNP 29. srpna 1944 byla Slovenskou národní radou roku 1944 na povstaleckém území zakázána, roku 1945 byla zakázána na celém území obnoveného Československa, většina vedoucích představitelů byla odsouzena. Někteří členové emigrovali, jiní vstoupili do Demokratické strany.
Názvy
editovatVolební výsledky
editovatPoslanecká sněmovna
editovat| Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | Postavení | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | Abs. | ± | |||
| 1920 | v koalici s ČSL | 12/281
|
▲12 | ▲8. | Opozice | |
| 1925 | 489 027 | 6.9 | 23/300
|
▲11 | ▲7. | Vláda |
| 1929 | 425 051 | 5.8 | 19/300
|
▼4 | ▬ 7. | Opozice |
| 1935 | 564 273 | 6.9 | 22/300
|
▲3 | ▬ 7. | Opozice |
Senát
editovat| Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | Abs. | ± | ||
| 1920 | v koalici s ČSL | 7/150
|
▲7 | ▲7. | |
| 1925 | 417 206 | 6.8 | 12/150
|
▲5 | ▬ 7. |
| 1929 | 377 498 | 5.9 | 9/150
|
▼3 | ▬ 7. |
| 1935 | 495 166 | 6.8 | 11/150
|
▲2 | ▬ 7. |
Slovenské zemské volby
editovat| Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | Abs. | ± | ||
| 1928 | 325 588 | 24.6 | 14/54
|
▲2. | |
| 1935 | 430 880 | 28.5 | 16/54
|
▲2 | ▲1. |
| 1938 | 97.5 | 58/63
|
▲42 | ▬ 1. | |
Reference
editovat- ↑ VNUK, František. Andrej Hlinka : tribún slovenského národa. Bratislava: THB, 1998. 165 s. ISBN 80-967946-1-2. Kapitola Priblížiť sa k pravde, s. 68.
- ↑ DEJMEK, Jindřich, a kol. Československo : dějiny státu. 1. vyd. Praha: Libri, 2018. 951 s. ISBN 978-80-7277-572-9. Kapitola 3.2.3 Vývoj politické situace v Československu po parlamentních volbách v roce 1920, s. 171, 172.
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 139–146.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 162–164.
Související články
editovat- Andrej Hlinka
- Jozef Tiso
- Slovenská republika (1939)
- Slovenská ľudová strana – současná strana navazující na tradici HSĽS
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hlinkova slovenská ľudová strana na Wikimedia Commons
