Rodobrana
Rodobrana byla polovojenská organizace Hlinkovy slovenské ľudové strany. V Československu působila v letech 1923 až 1929. Byla předchůdkyní pozdější Hlinkovy gardy. V rámci HG byla obnovena v letech 1938–1940 jako její elitní součást.
| Rodobrana | |
|---|---|
 odznak Rodobrany | |
| Zakladatel | Vojtech Tuka |
| Vznik | 1923 |
| Zánik | 1940 |
| Typ | polovojenská organizace |
| Mateřská organizace | HSĽS |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatPůvodní Rodobrana (1923–1929)
editovatOrganizace vznikla v lednu 1923. Inspirátorem jejího vzniku a hlavním ideologem byl Vojtech Tuka,[1][2] oficiálně stál v čele Vojtech Hudec. Fungovala jako pořádková služba na shromážděních strany, ale byla používána také k zastrašování politických protivníků, někdy i s použitím násilí.[3] Rodobrana byla ovlivněná italským fašismem,[4] projevovaly se v ní protičeské[5] a protižidovské[6] tendence. Rychle se rozrůstala a její členové byli několikrát vyšetřováni československými státními orgány kvůli výtržnostem na stranických shromážděních. Tyto excesy, ale hlavně protičeské zaměření Rodobrany, byly důvodem k úřednímu zastavení její činnosti v srpnu 1923.[7] Do konce roku 1925 dál fungovala v ilegalitě.[8] V první polovině roku 1926 byla činnost Rodobrany obnovena, v létě začal vycházet stejnojmenný časopis. Počet členů dosáhl údajně 50[9] až 60[8] tisíc mužů. Po odsouzení Vojtecha Tuky k 15 letům vězení za špionáž ve prospěch Maďarska v roce 1929 byla činnost Rodobrany opět ukončena.[7][10]
Obnovená Rodobrana (1938–1940)
editovatPo vzniku Hlinkovy gardy začali od podzimu 1938 bývalí členové Rodobrany se znovuvytvářením její struktury jako elitní součásti HG. Jejich záměrem bylo vytvořit slovenskou obdobu SS.[10] O vzniku Rodobrany jako samostatného oddělení rozhodl velitel HG v únoru 1939. V první polovině tohoto roku bylo započato s vytvářením vlastní zpravodajské služby Dôvernícka služba Rodobrany (DSR). Podle plánů rodobranců měla DSR fungovat jako samostatný bezpečnostní aparát a politická policie. K tomu však nedošlo kvůli silnému odporu Ústředny státní bezpečnosti (ÚŠB)[pozn. 1] a umírněného křídla HSĽS v čele s prezidentem Tisem. Tato část strany měla s vedoucími představiteli organizace dlouhotrvající spory, což nakonec způsobilo, že Rodobrana byla v červnu 1940 rozpuštěna a splynula s HG.[12] Po nástupu Alexandra Macha do funkce ministra vnitra se ale někteří bývalí rodobranci stali příslušníky ÚŠB.[13]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Kvůli jejím amatérským metodám nazývali příslušníci ÚŠB Rodobranu „nickcarterovským spolkem“.[11]
Reference
editovat- ↑ Sokolovič (2009), s. 24.
- ↑ Kárpáty (2005), s. 89.
- ↑ Sokolovič (2009), s. 25.
- ↑ Sokolovič (2009), s. 29.
- ↑ Sokolovič (2009), s. 27.
- ↑ Sokolovič (2009), s. 32.
- ↑ a b Sokolovič (2009), s. 33.
- ↑ a b Kárpáty (2005), s. 90.
- ↑ Sokolovič (2009), s. 33–34.
- ↑ a b Kárpáty (2005), s. 91.
- ↑ Medvecký (2006), s. 30.
- ↑ Kárpáty (2005), s. 100.
- ↑ Medvecký (2006), s. 33.
Literatura
editovat- SOKOLOVIČ, Peter. Hlinkova garda 1938 – 1945. Bratislava: Ústav pamäti národa, 2009. Dostupné online. ISBN 978-80-89335-10-7. (slovensky)
- KÁRPÁTY, Vojtech. Obnovenie Rodobrany a vývoj jej organizačnej struktúry v rokoch 1938–1940. In: Slovenská republika 1939–1945 očami mladých historikov IV. Banská Bystrica: Katedra histórie FHV UMB a Ústav vedy a výskumu UMB v Banskej Bystrici, 2005. Dostupné online. ISBN 80-8083-147-5. (slovensky) Archivováno 12. 10. 2015 na Wayback Machine.
- MEDVECKÝ, Matej. Vznik Ústredne štátnej bezpečnosti. Pamäť národa. Bratislava: Ústav pamäti národa, 2006, čís. 2. Dostupné online. (slovensky)