Louise de Polastron
Marie Louise d’Esparbès de Lussan, sňatkem vikomtesa, pak komtesa se Polastron (19. října 1764, Bardigues – 27. března 1804, Londýn) byla francouzskou dvorní dámou, známou jako milenka milenka hraběte z Artois, pozdějšího francouzského krále Karla X.
| Louise de Polastron | |
|---|---|
 Louise de Polastron od Alexandera Kucharskyho | |
| Rodné jméno | Marie Louise d’Esparbès de Lussan |
| Narození | 19. října 1764 Bardigues |
| Úmrtí | 27. března 1804 (ve věku 39 let) Londýn |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Známá jako | milenka Karla X. Francouzského |
| Titul | komtesa de Polastron |
| Choť | Denis de Polastron |
| Partner(ka) | Karel z Artois |
| Rodiče | Louis François d’Esparbès de Lussan a Marie Catherine Julie Rougeot |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodila se do rodiny Esparbès de Lussan jako dcera Louise Françoise d’Esparbès de Lussan a Marie Catherine Julie Rougeot (1746–1764). Vzdělávána byla v klášteře Penthemont spolu s mnoha dalšími dcerami šlechticů.
V červnu 1780 se provdala za Denise de Polastron (1758–1821), nevlastního bratra Gabriely de Polastron, vévodkyně z Polignacu, guvernantky královských dětí a blízké přítelkyně královny. Z manželství se narodil syn Louis (1785-1804), který zemřel ve věku osmnácti let na Gibraltaru na žlutou zimnici.[1]
V roce 1782 byla jmenována dame du palais (dvorní dámou) královny Marie Antoinetty a udržela si tuto funkci až do vypuknutí Velké francouzské revoluce v roce 1789.
Hrabě z Artois viděl Louise poprvé u dvora ve Versailles a v roce 1785 zahájili svůj celoživotní vztah. Byla popisována jako „jemná a uzavřená žena“. Přilnul k ní trvale, že ji učinil svou „favoritkou“. Ze vztahu se nenarodili žádní potomci.
Okamžitě po vypuknutí revoluce v července 1789 opustila Louise spolu s hrabětem z Artois a celou rodinou Polignac Francii. S hrabětem spolu žili nadále v exilu. V roce 1791 žili ve městě koblenz, kde byla spolu s milenkou hraběte z Condé monackou kněžnou, a milenkou hraběte z Provence, Anne de Balbi, známá jako jedna z „královen emigrace“ francouzského exilového dvora emigrantů. V roce 1792 doprovázela svého milence do skotského Edinburghu, kde s ním žila v Holyroodu.
Když hrabě z Provence uvažoval o svém přestěhování z Varšavy do Neapole, řekli mu vévoda a vévodkyně z Angouleme, že v tom případě se budou muset připojit k hraběti z Artois ve Skotsku, protože ten považoval Itálii za příliš nebezpečnou. Z plánů nakonec sešlo, protože Provence poukázal na to, že by vévodkyně z Angouleme nemohla žít v Holyroodu kvůli přítomnosti Louise de Polastron a jejímu postavení.
Když Louise v roce 1804 ve věku 39 let zemřela na tuberkulózu, zasáhlo to hraběte z Artois tak hluboce, že se rozhodl složit slib věčné čistoty. Slib dodržel začal se také věnovat náboženství, často nadšeně podporoval ultramontanistické hnutí ve francouzské římskokatolické církvi.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Louise de Polastron na anglické Wikipedii.
- ↑ Genealogía de Louis (dernier de la branche aînée). Geneanet [online]. [cit. 2024-05-31]. Dostupné online. (španělsky)
