Louise de La Fayette
Louise Angélique Motier de la Fayette (8. listopadu 1618, Amathay-Vésigneux – 11. ledna 1665, Paříž) byla francouzská dvorní dáma a blízká přítelkyně a důvěrnice krále Ludvíka XIII. Později odešla ode dvora a vstoupila do kláštera. Byla známá svým vlivem na panovníka před i poté, co opustila dvůr.[1]
| Louise Angélique Motier de La Fayette | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8. listopadu 1618 Amathay-Vésigneux |
| Úmrtí | 11. ledna 1665 (ve věku 46 let) Paříž |
| Povolání | řeholnice a dvorní dáma |
| Známá jako | důvěrnice Ludvíka XIII. dvorní dáma Anny Rakouské abatyše |
| Nábož. vyznání | katolické |
| Rodiče | Jean, hrabě de La Fayette Marguerite de Bourbon-Busset |
| Příbuzní | (švagrová) Marie-Madeleine de La Fayette |
| Funkce | abatyše |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatLouise byla jedním ze čtrnácti dětí Jeana, hraběte de La Fayette a Marguerite de Bourbon-Busset. Narodila se v Amathay-Vésigneux. Její matka byla členkou rodu Bourbon-Busset, levobočné větve královského rodu Bourbonů. Její švagrová byla Madame de La Fayette (1634 – 1693), autorka La Princesse de Clèves, prvního francouzského historického románu a jednoho z prvních románů vůbec.[1]
Život na královském dvoře
editovatProstřednictvím své babičky Louise de Bourbon-Busset se dostala k francouzskému dvoru do Paříže a stala se dvorní dámou Anny Rakouské. V roce 1635 si ji všiml plachý král Ludvík XIII. Jejich vzájemného porozumění si všiml i kardinál de Richelieu, který se snažil Louisin vliv na krále využít, jelikož jeho původní snaha o stejný vliv prostřednictvím Marie de Hautefort nevyšla.[2]
Nicméně: "Hedónismus a promiskuita dvořanů jej (Ludvíka XIII.) odradily a snaha předhodit mu milenku žalostně selhala."[3] Král byl skutečně k Louise přitahován, ale zvítězila v něm povinnost k úřadu, který nehodlal nijak snižovat aférou s milenkou. Žádný z historických pramenů nenaznačuje, že by vzájemný vztah mezi králem a Louisou překročil platonický vztah.[2] Král si na Louise cenil také její "nevinností a čistoty"[3], a také její nestranností, kdy ona sama nepatřila k žádné dvorské klice. Proto se jí král svěřil a učinil z ní svou důvěrnici. Celá věc tak dopadla ke kardinálově nelibosti, protože Louisa králi radila upřímně, což nebylo vždy v souladu s kardinálovými představami.
Kardinál de Richelieu se proto rozhodl, že musí její vliv oslabit. To se mu podařilo díky svému stoupenci otci Carré, který se stal zpovědníkem Louisy v roce 1635. Ten ji vštěpil myšlenku, aby se vzdala světských myšlenek a odevzdala se Bohu, tj. odešla do kláštera. V tomto úmyslu ji dále podpořil kardinálem podplacený komorník Boisenval. Louisa znechucená chováním dvořanů se nakonec k odchodu do kláštera skutečně odhodlala a dne 19. května 1637 tak učinila po rozloučení s králem v přítomnosti Anny Rakouské a odešla do kláštera Řádu Navštívení Panny Marie (salesiáni).[2]
Jeptiška
editovatJako jeptišku ji opakovaně navštěvoval král Ludvík XIII., a také spolu udržovali korespondenci. Kardinál však některé dopisy zachytil a jejich záměrným nedoručováním a falšováním se mu podařilo zničit vzájemnou důvěru mezi králem a Louisou. Louisa však i tak zásadně ovlivnila historii, když svým vlivem usmířila krále s královnou.[4] Navíc jen díky rozmluvě s ní dne 5. prosince 1637, kdy král nemohl kvůli bouři odjet na noc do Saint-Mauru a musel nakonec strávit noc s královnou v Louvru, se přesně za 9 měsíců na to narodil Ludvík XIV., budoucí král Slunce.[2] V době své smrti v lednu 1665 byla mademoiselle de La Fayette představenou kláštera svého kláštera, který založila v roce 1651 společně s Henriettou Marií vdovou po Karlovi I. Anglickém na kopci Chaillot.[5]
Odkazy
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Louise de La Fayette na Wikimedia Commons
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Louise de La Fayette na anglické Wikipedii.
- ↑ a b HARDPRESS. Encyclopaedia Britannica, 11th Edition, Volume 16, Slice 1 'l' To 'Lamellibranchia. [s.l.]: HardPress 754 s. Dostupné online. ISBN 978-1-318-05346-9. (anglicky) Google-Books-ID: JfaoDAEACAAJ.
- ↑ a b c d BORDONOVE, Georges. Ludvík XIII. : spravedlivý "Král Tří mušketýrů". 1. vyd. vyd. Praha: Brána 215 s., obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 80-7243-119-6, ISBN 978-80-7243-119-9. OCLC 51190853
- ↑ a b MILLER, John, July 5-. Bourbon and Stuart : kings and kingship in France and England in the seventeenth century. New York: F. Watts 272 pages, 16 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 0-531-15052-6, ISBN 978-0-531-15052-8. OCLC 15083778
- ↑ MOTTEVILLE, Francoise Bertaut de. Mémoires de Madame de Motteville. [s.l.]: Plon 484 s. Dostupné online. (francouzsky) Google-Books-ID: Nk3SAAAAMAAJ.
- ↑ SORIN, Adolphe. Louise-Angélique de La Fayette; la cour, le cloître. [s.l.]: Nantes, Lanoë-Mazeau 390 s. Dostupné online.
