Louis Jules Mancini-Mazarini, vévoda de Nevers

Louis Jules Mancini-Mazarini, 4. vévoda de Nevers (uváděn též jako Nivernois nebo Nivernais; francouzsky Louis Jules Barbon Mancini-Mazarini, duc de Nevers, prince de Vergagne) (16. prosince 1716 Paříž – 25. února 1798 Paříž) byl francouzský šlechtic, diplomat a spisovatel. V mládí sloužil v armádě, zúčastnil se dynastických válek první poloviny 18. století a dosáhl hodnosti brigádního generála (1743). Později působil jako diplomat a uplatnil se jako důležitý vyjednavač v době sedmileté války na misích v Berlíně (1755–1756) a Londýně (1762–1763). Byl čtvrtým a posledním vévodou v provincii Nevers. Tituly a majetky ztratil v době Velké francouzské revoluce, kdy byl jako stoupenec monarchie uvězněn, po propuštění dožil v soukromí v Paříži. Byl též mecenášem umění a literatury, sám se prosadil jako spisovatel a byl čestným členem akademií v několika evropských zemích.

Louis Jules Mancini-Mazarini, vévoda de Nevers
Portrét vévody de Nevers z roku 1743 (Louis Vigée, sbírky Muzea ve Versailles)
Velvyslanec v Londýně
Ve funkci: 1762 – 1763
Předchůdce	přerušení diplomatických styků
Nástupce	Claude Louis Régnier, markýz de Blosset
Vyslanec v Berlíně
Ve funkci: 1755 – 1756
Velvyslanec ve Vatikánu
Ve funkci: 1748 – 1752
Předchůdce	Frédéric Jérôme de La Rochefoucauld
Nástupce	Étienne François de Choiseul
Narození	16. prosince 1716 Paříž
Úmrtí	25. února 1798 (ve věku 81 let) Paříž
Titul	vévoda, říšský kníže
Rodiče	Philippe Jules François Mancini
Děti	Adélaïde Diane de Cossé
Příbuzní	Adélaïde Pauline Rosalie de Cossé-Brissac (vnučka)
Profese	diplomat, spisovatel, básník a voják
Ocenění	španělský grand, rytíř Řádu sv. Ducha, člen Francouzské akademie, Královské společnosti
Commons	Louis Jules Mancini, Duke of Nevers
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Busta vévody de Nevers (Jean-Antoine Houdon, cca 1780, sbírky muzea v Besançonu)

Pocházel ze starého francouzsko-italského šlechtického rodu, který dosáhl vysokého společenského postavení a majetku ve Francii díky osobnosti vlivného prvního ministra z doby Ludvíka XIV. kardinála Julese Mazarina. Narodil se jako jediný potomek svých rodičů v paláci Hôtel de Mazarin v Paříži. Jeho otcem byl Philippe Jules Mancini-Mazarini, vévoda de Nevers (1676–1768), matka Marianna Spinola (1686–1738) patřila ke staré španělské šlechtě a byla dcerou španělského generála Juana Spinoly. Louis Jules jako otcův dědic užíval v rodině tradiční titul prince de Vergagne, jako vévoda de Nevers se uváděl od roku 1730. Původně sloužil v armádě, zúčastnil se války o polské dědictví a pod maršálem Villarsem bojoval v Itálii (1734), za války o rakouské dědictví byl účastníkem tažení do Německa a Čech (1741–1742). V roce 1743 dosáhl hodnosti brigádního generála.

V obdobích mezi válkami se uplatnil jako diplomat a v letech 1748–1752 byl francouzským velvyslancem ve Vatikánu. Těsně před sedmiletou válkou byl vyslán jako mimořádný zplnomocněnec do Berlína (1755), kde měl zabránit spojenectví mezi Pruskem a Anglií, tato mise však nebyla úspěšná. Pruský král Fridrich II. uzavřel s Londýnem v lednu 1756 tzv. Westminsterskou konvenci a vévoda Nevers se vrátil do Paříže s nepořízenou. Změna v aliancích evropských mocností pak urychlila sjednání spojenectví mezi Francií a Rakouskem (Versailleská smlouva). Když po několika letech bojů v Evropě i zámoří došlo v roce 1762 ke změně ve vnitropolitické konstelaci v Británii a převládla touha po míru, byl vévoda de Nevers delegován s titulem velvyslance k jednáním v Londýně. Za britskou stranu byl vyjednavačem vévoda z Bedfordu, s ohledem na dosavadní výsledky války se Francie musela vzdát svých území v severní Americe a Indii. Závěrečná jednání probíhala ve Francii a mírovou smlouvu z roku 1763 podepsal ministr zahraničí markýz de Praslin.

Erb rodu Mancini-Mazarini

V roce 1768 zdědil po otci rodový majetek (Neverské vévodství), kde současně zastával formálně funkci guvernéra. Opustil dvůr a věnoval se správě statků, mimo jiné proslul svými spory s regionálními parlamenty. V závěru vlády Ludvíka XVI. byl znovu povolán ke dvoru a v letech 1787–1789 byl členem státní rady. Za francouzské revoluce vystupoval jako stoupenec krále a v době jakobínského teroru (1793–1794). Po pádu Maximiliana Robespierra byl propuštěn a poslední léta života strávil v soukromí v Paříži.

Po matce byl španělským grandem I. třídy, po rodině Spinolů užíval také titul říšského knížete, který ale ve Svaté říši nebyl uznáván, patřil také k dědičné šlechtě Benátské republiky. V roce 1752 byl jmenován rytířem Řádu sv. Ducha.

Uplatnil se také jako spisovatel, psal básně, operní libreta, historická pojednání a překládal i z angličtiny. Jeho dílo vyšlo souborně v osmi svazcích v roce 1796 v Paříži a znovu v roce 1807. V roce 1743 byl jmenován členem Francouzské akademie a v roce 1744 se stal členem Akademie písemností a krásné literatury. Během svých diplomatických pobytů v Berlíně a Londýně se stal členem Pruské akademie věd (1756) a britské Královské společnosti.

Rodina

Vévodský palác v Nevers

V kapli pařížského paláce Hotel de Môrtemart se v prosinci 1731 oženil s Hélène Phélypeaux (1715–1782), dcerou dlouholetého ministra námořnictva Jerôma Phélypeauxe, hraběte de Pontchartrain (1674–1747). Hélène byla v letech 1745–1748 dvorní dámou královny Marie Lezszcyńské. Z manželství se narodilo pět dětí.

• 1. nepokřtěné dítě (*/† 1737)
• 2. Hélène Julie, Mademoiselle de Nevers (1740–1780), I. ∞ 1753 Louis Marie Fouquet, hrabě de Gisors (1732–1758), brigádní generál, guvernér v Metách, padl za sedmileté války v Německu, syn maršála Belle-Isle, II. ∞ 1759 Louis Camille de Lorraine, hrabě de Marsan (1725–1782), guvernér v Provence
• 3. Adélaide Diane (1742–1808), palácová dáma a první dvorní dáma Marie Antoinetty 1771–1775, ∞ 1760 Louis Hercule Timoléon de Cossé-Brissac, vévoda de Brissac (1734–1792), generálporučík královské armády, vojenský guvernér Paříže, zavražděn za revoluce
• 4. Jules Frédéric, hrabě de Nevers (1745–1753)
• 5. Louis (*/†1748)

Odkazy

Externí odkazy

• Rodina Mancini-Mazarini
• Louis Jules Mancini-Mazarini na webu Francouzské akademie