Wikipedie

Lokomotiva R IIIc

Malé trojspřežní úzkorozchodné parní lokomotivy řady R IIIc rakouských C.k. vojenských polních drah, vyráběné v letech 1915–1919 řadou lokomotivek v monarchii i v Německu, byly původně určeny pro vojenský provoz na rozchodu 600 mm za liniemi východních bojišť 1. světové války. Vzhledem k pozdnímu zadání a výrobě už do válečného dění zasáhly jen z části, našly ale v poválečné době uplatnění na nesčetných průmyslových, důlních a hospodářských malodrahách po celé střední a jihovýchodní Evropě.

Parní lokomotiva řady R IIIc č. 101 – 480 C.k. polních drah
Lok R IIIc č. 117 K.u.k. Heeresfeldbahn, Krauss Linz č. 7486 z r. 1918, tovární foto. Stroj byl dodán na lesní dráhu Črnomelj v dnešním Slovinsku
Lok R IIIc č. 117 K.u.k. Heeresfeldbahn, Krauss Linz č. 7486 z r. 1918, tovární foto. Stroj byl dodán na lesní dráhu Črnomelj v dnešním Slovinsku
Označení podle KryšpínaU 33.6, U 34.6 (železniční vojsko)
PřezdívkaRollbahnlok (C.k. voj.), márinka
Základní údaje
VýrobceKrauss, Jung, Maffei, Henschel, lokomotivka MÁV, Smoschewer, Floridsdorf, St.E.G., Sigl (V.N.M.), PČM, Breitfeld & Daněk
Výroba v letech1916–1919
Počet vyrobených kusůnejméně 348
Provozovatel– K.u.k. Heeresbahn (C.k. vojenské polní dráhy, 1917–1920),

– MNO – 1.žel.pluk Pardubice (1920–1939),

– stavební, důlní a lesní dráhy (1918 – 50. léta)
Období provozu1918 – 70. léta 20. stol.
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve služběca. 10 500 kg
Délka přes spřáhlaca. 5500 mm
Rozchod600 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezduC m2t(u) (0-6-0T)
Trvalý výkon40–60 k, ~30–44 kW
Maximální povolená rychlost20 km/h
Přetlak páry12 bar
Počet válců2
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Vysvětlivky pojmů v infoboxu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box:

Vznik a vývoj

editovat

C.k. železniční vojsko[pozn. 1] si pro své nově vznikající polní dráhy (od r. 1886) původně vybralo rozchod 700 mm, po anexi Bosny a Hercegoviny po r. 1908 přibyl i rozchod bosenský – 760 mm. Když byla po r. 1915 rakousko-uherská armáda po střídavě úspěšném válčení přinucena úžeji koordinovat své aktivity na východních bojištích světové války s německými brannými silami, vznikla tu i potřeba přizpůsobit se standardnímu rozchodu německých polních drah (Heeresbahn) – 600 mm.[1] Pro výkonější systémy se širšími rozchody ve správě C.k. vojenských drah (K. und k. Heeresbahn) zůstalo označení „polní dráhy“ (Feldbahnen), zatím co lehčí, operativnější a levnější polní drážky se 60centimetrovým rozchodem byly označovány jako Rollbahnen, a jejich lokomotivy byly v řadovém označení odlišovány přídatným písmenem „R“.[2][3]

 
rozměrové náčrtky lokomotiv R IIIc pro kkHB od různých výrobců

Pro nový rozchod byly potřeba vhodné lokomotivy. V r. 1915 tak C.k. ministerstvo železnic podle rámcového zadání ministerstva války zkušebně objednalo u Krausse v Mnichově 7 ks trojspřežek typu XVIII z jeho sortimentu a k posouzení užitelnosti je přidělilo na haličskou frontu. Následujícího roku nechalo u Junga v Jungenthalu a u Maffeie v Mnichově vyrobit po jednom stroji podle zpřesněných požadavků, a posléze r.1917 rozdělilo mezi rakouské a německé lokomotivky objednávky na výrobu dalších 353 ks malých tříspřežek. Označeny byly řadou R IIIc (R → Rollbahnlokomotive, tj. lokomotiva pro polní drážky rozchodu 600 mm, III → tři spřažené nápravy, c → nápravový tlak 3 až 3,5 t). Nakonec jich bylo dodáno až 346 kusů.[2],[3]

Konstrukce a výroba

editovat

Lokomotivy byly dle rámcového zadání vojenské správy malé tendrovky na mokrou páru, při délce okolo 5 m měly vážit do 10,5 t.[2] Kotel měl provozní tlak 12 atmosfér, dvojčitý parní stroj poskytoval užitečný výkon asi 50-60 koní.

Stroje ř. R IIIc dodávaly v l. 1916-18 lokomotivky:[4]

číslo lok ks lokomotivka interval výr. č./rok výr.
101 – 130 30 Krauss Linec 7470 – 7499/1918
131 – 155 25 WLF Floridsdorf 2559 – 2583/1918
156 – 180 25 St.E.G. Vídeň 4329 – 4353/1918
181 – 230 50 býv. Sigl Vídeňské N.Město 5560 – 5609/1918
231 – 305 75 PČM Libeň 727 – 801/1918
306 – 325 20 Breitfeld & Daněk Slaný / Blansko 150 – 164/1918, 165 – 169/1919
326 – 350 25 Lokomotivka MÁV Budapešť 4699 – 4723/1917
351 – 369 19 Smoschewer & Co. Vratislav 602 – 618/1917, 623, 625, 627/1918
370 – 376 — nedodány (Smoschewer) —
377 1 A. Jung Jungenthal 2252/1916 (prototyp)
378 1 Maffei Mnichov 3979/1916 (prototyp)
381 – 387 7 Krauss Mnichov 7164 – 7170/1916 (typ XVIII)
411 – 480 70 Henschel Kassel 15847 – 15886/1917, 15103 – 15132/1917

Dodávky od různých výrobců se svým technickým provedením lišily, podle zvyklostí jednotlivých továren a v rámci toho, co v daném místě a době umožnila válečná omezení. Například lokomotivy z Floridsdorfu, Vídeňského N. Města nebo od Krausse měly rám vnější, stroje z PČM, Budapešti nebo od Henschela byly provedeny s vnitřním rámem.

Zadání se výrobcům ne vždy podařilo zcela beze zbytku splnit. Hlavní technické parametry jednotlivých dodávek:[2][3]

R IIIc č. 231–325 č. 326–350 č. 351–369[5] č. 381–388 č. 411–480 č. 116 reko
(Mladějov č.1)[6]
výroba PČM, B+D Budapest Schmoschewer Krauss M. Henschel Krauss L.
uspořádání C m2t C m2t C m2t C m2t C m2t C1‘ m2t
rám vnitřní vnitřní vnitřní vnitřní vnitřní vnější
prázdná hmotnost 8 300 kg 7 900 kg 11 500 kg
hmotnost ve službě 10 500 kg 10 200 kg 10 000 kg 10 200 kg 10 500 kg

(½ zbrojení)

14 000 kg
délka přes spřáhla 5 400 mm 5 766 mm 5 340 mm 5 710 mm 5 390 mm 7 117 mm
výška 2 832 mm 3300 mm ca. 2 960 mm 3 200 mm 2 800 mm 2 980 mm
šířka 1 900 mm 1 725 mm 2 020 mm 1 925 mm 1 704 mm
min. poloměr oblouku 20 m 21 m 20 m 25 m 50 m
rozvor pevný = celkový 1 500 mm 1 300 mm 1 400 mm 1 300 mm 1 500 mm
výkon 50 k 50 k 40 k ca. 60 k 50 k 50 k
tažná síla 1 590 kg 1740 kg 2500 kg 2100 kg 1 700 kg
maximální rychlost 20 km/h 25 km/h 20 km/h 20 km/h 20 km/h
přetlak páry 12 bar 12 bar 12 bar 12 bar 12 bar 12 bar
průměr válců 220 mm 220 mm 215 mm 240 mm 220 mm
zdvih pístů 300 mm 290 mm 300 mm 300 mm 300 mm
rozvod Heusinger Heusinger Heusinger Allan-Trick? Heusinger Heusinger
ø hnacích a spřažených dvojkolí 600 mm 580 mm 580 mm 600 mm 600 mm
celková výhřev. plocha 19,3 m² 18,8 m² 19,0 m² 22,0 m² 18,8 m²
plocha roštu 0,48 m² 0,43 m² 0,36 m² 0,40 m² 0,50 m²
zásoba uhlí 0,4 m³ 0,8 m³ 0,6 m³ 0,6 m³ 0,4 m³
zásoba vody 1,0 m³ 0,8 m³ 1,0 m³ 0,8 m³ 1,0 m³

Provoz

editovat

Od výrobců lokomotivy za erár přebíral a spravoval C.k. železniční a telegrafní pluk, základnou v Korneuburgu u Vídně. Dodávány byly do distribučních depotů Wegscheid u Lince (H. Rakousy), Feldbach (Štýrsko) a Vrútky (SK), a odtud předisponovány do lokalit nasazení jako Czudyn (dnes Ciudeiu, Bukovina, RO), Feltre, Polpet, Pravisdomini, San Vito al Tagliamento, Revine Lago či Pramaggiore (Benátsko), Alessio (dnes Lezhë, Albánie), aj. Lokomotivy měly být provozovány na polních zásobovacích drážkách za bojovými liniemi východní (haličské, ruské) a hlavně jižní (italské, balkánské) fronty, a na pro vojenské zásobování důležitých hospodářských železnicích v zázemí.[7]

Řada strojů byla po bojích ztracena, některé z nich zůstaly jako kořistní v místě nasazení i po válce. Vzhledem k pozdní době dodání už ale velká část vyrobených do válečného dění nezasáhla. Další, přeživší a na konci války už nadbytečné lokomotivy byly, často už obratem přímo z výroby, pronajímány těžařským, stavebním a hospodářským firmám v bývalé monarchii. Stroje se tak dostaly různým civilním zájemcům na úzkokolejky v Polsku, Rakousku, Jugoslávii či Itálii.[2] Přitom bývaly nezřídka upravovány, nejčastěji byl měněn rozchod. Známo je jejich provozování na kolejích s rozchody od 580 až do 1106 mm. V několika případech byly – buď pro zvýšení adhezní váhy na nápravu a tím i tažné síly, nebo i pro zlepšený průchod ostrými oblouky – upraveny na dvouspřežky odebráním střední spřažené nápravy.

Provoz v Československu

editovat

Novému Československu připadlo po válce 23 lokomotiv R IIIc, jejich správu převzalo ministerstvo národní obrany – vojenská správa železničního materiálu, resp. 1. železniční pluk dislokovaný v Pardubicích. Z nich 9 strojů zůstalo pro potřeby výcviku nebo v uložených zásobách, ostatní byly pronajaty a později odprodány. Další lokomotivy získaly české firmy nákupem v zahraničí.

Lokomotivy R IIIc provozované po roce 1918 v Československu[4][7][8]

lokomotivka kusů žel. pluk Pce
R IIIc č. 		označení 1938 civilní firmy
R IIIc č.
Krauss Linec 4+1 121, 122 U 33.601-02 102, 124; 116*[a]
Lok. Vídeňské N.Město 2+2 229, 230 U 33.603-04 199**, 216**[b]
PČM Libeň 11 264, 283, 286 U 34.6 č.03, 04, 08 268, 284, 285, 287, 289, 291, 296, 299
Breitfeld & Daněk Blansko 2 — 321, 322
Lok.MÁV Budapešť 3 336, 343 U 34.601-02 345
Smoschewer & Co. Vratislav 1 — 368

Vysvětlivky

  1. ↑ stroj č.116 ze zásob rakouského eráru byl lokomotivkou Krauss v Linci přestavěn na uspořádání C1‘ st, a roku 1920 dodán pro Fürst Liechtenstein‘sche Kohlen- und Tonwerke Blosdorf, na průmyslovou drážku Mladějov – Hřebeč.
  2. ↑ stroje 199 a 216 byly zakoupeny v zahraničí pro TUZ dřevařské podniky s.r.o. Ilava, LŽ Ilava – Zliechov – Gápel. Drážka byla v provozu v letech 1922–1929.[9]


Lokomotivy R IIIc, které zůstaly přímo čs. železničnímu vojsku, byly po roce 1932 a ještě znovu v roce 1938 administrativně přečíslovány podle schématu ČSD, nejdříve bez „U“. Lehčí lokomotivy od Krausse a Sigla dostaly řadu U 33.6, s  inv. č. 01–04 (původně jen 33.1), těžší z PČM spolu se stroji dodanými už z ČKD po válce (1921–1928) na řadu U 34.6 (inv. č. 01–09)[pozn. 2]. Lokomotivy železničního vojska byly v březnu 1939 převzaty vrchním velitelstvím říšských ozbrojených sil (OKH) a ve víru následných válečných událostí vesměs ztraceny. Stroje používané ve stavebních a průmyslových podnicích se obvykle udržely v provozu až do 50. let, kdy byly drážky buď motorizovány, nebo masivně nahrazovány automobilovou dopravou. Přestavěná „krausska" č.1, ex R IIIc č.116 zůstala v mladějovské šamotce v pravidelném provozu do roku 1991.

  •  
    Nejvýznamnější místa prvního přidělení lokomotiv R IIIc v letech 1917–1918
  •  
    Přehled provozu lokomotiv R IIIc z První českomoravské a od Breitfelda a Daňka v Československu
  •  
    Přehled provozu lokomotiv R IIIc jiných výrobců v Československu

Zachované lokomotivy

editovat

Několik lokomotiv zůstalo zachováno (stav po roce 2015) v muzejních sbírkách nebo v provozu na muzejních železnicích:[10][11]

R IIIc Výroba Umístění Označení Stav
116 Krauss Linec 7485/1918, 1920 Muzejní dráha Mladějov[6] Mladějov č. 1 přestavěna na  C1‘, provozní
124 Krauss Linec 7493/1918 Nitrianska poľná železnica (NPŽ), Slovensko[12] U 35.901 "KRIŽKO" celk.přestavba, provozuschopná
129 Krauss Linec 7498/1918 depozitář Rajlovac, Bosna a Hercegovina "BOSNA" neprovozní
138 Lok.Floridsdorf 2566/1918 pomník Štore, Slovinsko Štore č.5 pomník
143 Lok. Floridsdorf 2571/1918 Muzeum starých strojů Žamberk Štore č.6 neprovozní
321 Breitfeld&Daněk 165/1919 NTM Praha, depozitář Chomutov Mladějov č.3 neprovozní
322 Breitfeld&Daněk 166/1919 pomník Marianka, Slovensko „REPUBLIKA“ pomník
368 Smoschewer 625/1918 ČHŽ Čierny Balog, Slovensko[13] Smoschewer provozuschopná
415 Henschel 15851/1917 Feld- und Industriebahnmuseum Freiland, Dol.Rakousko č.415 provozuschopná
418 Henschel 15854/1917 Verein zur Förderung von Klein- und Lokalbahnen, Schwechat - Korneuburg, Rakousko 4803 neprovozní

(t.č. rozebrán -2024)

426 Henschel 15862/1917 zoopark Pairi Daiza, Brugelette, Belgie č. 9 "Aquila" přestavěna na B, provozuschopná
427 Henschel 15863/1917 pomník, Ferriera Casilina, Itálie č. 8 "Monte Velino" pomník
459 Henschel 15111/1917 muzeum Wenecja, Polsko č.6 neprovozní

Galerie

editovat
  •  
    R IIIc 368 (Smoschewer 625/1918) v původním stavu před přestavbou na rozchod 760 mm v depozitáři ČHŽ na Štiavničke, Hronec 1978
  •  
    Lokomotiva č. 1 (Krauss L.7485/20), ex R IIIc 116, v turistickém provozu na Mladějovské průmyslové dráze, 2015. Lokomotivka Krauss svůj původní stroj z rakouských vojenských přebytků přestavěla pro zákazníka na uspořádání s podpůrným tendrem, byl prodloužen kotel a vyměněna budka
  •  
    Lok R IIIc 138 (Floridsdorf 2566/1918) byla dodána do Itálie. V letech 1918 až 1937 jezdila pro továrnu Jugoles v Črnomelj, pak do roku 1952 v uhelném dole Senovo, nakonec dosloužila roku 1980 v železárnách Štore jako č. 5. Roku 2008 na pomníku před školou ve Štore
  •  
    Lok R IIIc 319 (Breitfeld a Daněk 163/1918). Stroj se už na frontu nedostal, spolu s R IIIc 320 byly dodány do armádního skladu ve Wegscheidu u Lince a později prodány do hnědouhelných dolů WTK v H. Rakousku. Oba byly zrušeny v roce 1958
  •  
    Lokomotiva K.u.k.HRB R IIIc 435 (Henschel 15871/17), 30. září 1918. U depa vojenské trati "Rollbahnen Dorna Watra des 11 KK Habermann" mezi Dornavátra (dnes Vatra Dornei) a Broșteni v Bukovině (Rumunsko)[14]
  •  
    Jedna z lokomotiv Henschel (R IIIc č. 411–480), které po válce připadly Polsku. Už v meziválečné době ve službě u Wojsk Kolejowych RP u Legionowa[15]
  •  
    Stroj R IIIc 426 (Henschel 15862/17) zůstal po válce v Itálii v železárnách Fucino Avezzano (jako č. 9 "AQUILA") kde byl přestavěn na dvojspřežku pro rozchod 750 mm. Dnes je, po generální opravě v Anglii, provozován na drážce v zooparku Pairi Daiza v Belgii
  •  
    Nekvalitní, ale vzácný provozní snímek jedné z "maďarek", lokomotivy č. 100 nebo 101 železničního pluku (R IIIc 336 n. 343, lokomotivka MÁV 1918) na železničním cvičišti v Pardubicích 1926. Roku 1938 dostaly oba stroje původem z Budapešti označení U 34.601 a 602
  •  
    Jedna z lokomotiv R IIIc 245 nebo 246 (PČM výr. č. 741 nebo 742/18) za provozu na lesní dráze Feistritzwaldbahn pod Pfaffensattelem ve Štýrsku (Rakousko), duben 1941. Obě “Böhmischen“ byly na přes 20 km dlouhé drážce vycházející ze stanice Steinhaus am Semmering na Jižní dráze v provozu do 50. let[16]
  •  
    Nemocniční a dovolenkářský vlak polní drážky s lokomotivou R IIIc 155 (Floridsdorf 2583/18), někde v Benátsku – Itálie, květen 1918

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ lze se setkat s variantami označení voj. železničních služeb jako C.k. rakousko-uherské vojenské dráhy - K. und k. Heeresbahn (kkHB, kukHB), polní dráhy - K. und k.Feldbahnen (kkFB), pro specifické jednotky pak Rollbahnen (RB)
  2. ↑ konstrukční skupina .6 byla určena pro rozchod 600 mm

Reference

editovat
  1. ↑ STANFEL, Dieter. C. a k. lokomotivní polní dráha v Korneuburgu. Svět (velké i malé) železnice. Corona Praha 2003. Roč. II/2(6), s. 29-39. ISSN 1213-7219. 
  2. ↑ a b c d e PAĽUV, Zdeněk. Lokomotivy R IIIc z První českomoravské u nás. Svět (velké i malé) železnice. Corona Praha 2002. Roč. I/1(1), s. 17-21. Citované původní prameny: VHA – spisy Železničního pluku a TO; SÚA – fondy ÚTD, MD, MŽel, MStav; Tovární seznamy lokomotivek; Seznam lokomotiv u K.u.k. Heeresbahn. ISSN 1213-7219. 
  3. ↑ a b c BAUER, Zd. Márinky řady R IIIc (2). Svět (velké i malé) železnice. Corona Praha 2002. Roč. I/2(2), s. 9-12. ISSN 1213-7219. 
  4. ↑ a b Paľuv, Zdeněk: Lokomotivy R IIIc z První českomoravské u nás. Svět (velké i malé) železnice I/1(1), str.18, Corona Praha 2002, ISSN 1213-7219.
  5. ↑ Hnacie vozidlá. Čiernohronská železnica, Čierny Balog [online]. [cit. 2024-09-04]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. ↑ a b Krauss-Linz 7485 (1920) - Mladějovská průmyslová dráha - Průmyslové muzeum Mladějov. www.mladejov.cz [online]. [cit. 2024-09-04]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b POSPICHAL, J. Lokstatistik: kuk Heeresbahn 600 mm. www.pospichal.net [online]. [cit. 2024-09-05]. Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ STANFEL, Dieter. K.u.k. Militär-Feldbahnen im Ersten Weltkrieg: die k.u.k. Lokomotivfeldbahn Nr. 1, Österreich-Ungarns Feld- und Rollbahnen. 2., leicht erg. Aufl. vyd. Hövelhof: DGEG Medien 262 s. (DGEG Medien). ISBN 978-3-937189-41-3. (německy) 
  9. ↑ ŽILINČÍK, I. Lesná železnica Ilava – Zliechov – Gápel. VLAKY.NET [online]. [cit. 2024-09-05]. Dostupné online. (slovensky) 
  10. ↑ Die Heeresfeldbahnseiten: RIIIc. www.heeresfeldbahn.de [online]. [cit. 2024-09-05]. Dostupné online. (německy) 
  11. ↑ ZOUBEK, Dieter. Erhaltene Dampflokomotiven in und aus Österreich. 1. vyd. [s.l.]: Eigenverlag, 2004. ISBN 3-200-00174-7. S. 23, 321-323, 326-331. (německy) 
  12. ↑ NITRIANSKA POĽNÁ ŽELEZNICA | Slovenské poľnohospodárske múzeum v Nitre [online]. 2011-06-24 [cit. 2024-09-05]. Dostupné online. (slovensky) 
  13. ↑ Parný rušeň Smoschewer RIIIc. Čiernohronská železnica, Čierny Balog [online]. [cit. 2024-09-05]. Dostupné online. (slovensky) 
  14. ↑ BRAȘCANU, Paul. Un scurt istoric al căii ferate militare construite între Vatra Dornei și Broșteni în timpul Primului Război Mondial [online]. 2023-06-12 [cit. 2024-09-09]. Dostupné online. (rumunsky) 
  15. ↑ JANKOWSKI, Tomasz. IN: Koleje polowe na ziemiach polskich w okresie I wojny światowej: funkcja, znaczenia i późniejsze wykorzystanie: materiały z konferencji Piaseczno-Nieporęt-Sochaczew 2019. Sochaczew: Stacja Muzeum 245 s. ISBN 978-83-953336-0-6. Kapitola Wojskowe koleje wąskotorowe w II RP. Przyczynek do badań, s. 33–69. (polsky) 
  16. ↑ MATSCHEKO, Hans; STADLBAUER, Heimo. Die Lanckoronski´sche Waldbahn Frauenwald zwischen Steinhaus am Semmering und Rettenegg (1899–1958). 1. vyd. [s.l.]: Verein Railway-Media-Group, 2021 (dotisk 2023). 216 s. Dostupné online. ISBN 978-3902894816. 

Literatura

editovat
  • Dieter Stanfel. K.u.k. Militär-Feldbahnen im Ersten Weltkrieg. Die k.u.k. Lokomotivfeldbahn Nr. 1, Österreich-Ungarns Feld- und Rollbahnen. Hövelhof. DGEG Medien, 2008, ISBN 3-937189-41-6.
  • Stanfel, D. (květen 2003). C. a k. lokomotivní polní dráha v Korneuburgu. Svět (velké i malé) železnice, II/2(6), 29-39. ISSN 1213-7219.
  • Paľuv, Zdeněk (únor 2002). Lokomotivy R IIIc z První českomoravské u nás. Svět (velké i malé) železnice, I/1(1), 17-21. ISSN 1213-7219.
  • Bauer, Z. (květen 2002). Márinky řady R IIIc (2). Svět (velké i malé) železnice, I/2(9), 9-12. ISSN 1213-7219.
  • Kolomý R.: Úzkorozchodné parní lokomotivy stavebních a průmyslových podniků používané v České Třebové. Svět (velké i malé) železnice, 2007/1 (VI/21), s.80-86; 2007/2 (VI/22), s.74-87. ISSN 1213-7219.
  • Dieter Zoubek: Erhaltene Dampflokomotiven in und aus Österreich, s.23, 321-323, 326-331, Eigenverlag, 2004, ISBN 3-200-00174-7. (www.dampflok.at).

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lokomotiva_R_IIIc&oldid=24307982“