Wikipedie

Lokomotiva řad 37–39 StEG

(přesměrováno z Lokomotiva řad 37-39 StEG)

Parní lokomotivy společné konstrukce řad 37, 38 a 39 Společnosti státní dráhy pro rychlé nákladní a osobní vlaky byly vyrobeny v letech 1899 až 1909 lokomotivkou StEG ve Vídni v celkovém počtu 130 strojů. U c.k. rakouských státních drah obsadily řady 560, 660, 760 a 228, u ČSD po roce 1925 řady 344.3, 334.2, 334.4, 344.2, 344.1 a 344.0. Část československých strojů byla modernizována a v provozu vydržela až do poloviny 60. let 20. století.

Parní lokomotiva řad 37 až 39 StEG
Lokomotiva StEG 3707 (výr.č. 2841/00, kkStB 560.07, u ČSD 344.307). Tovární fotografie v šedém fotonátěru, 1900
Lokomotiva StEG 3707 (výr.č. 2841/00, kkStB 560.07, u ČSD 344.307). Tovární fotografie v šedém fotonátěru, 1900

Tovární označenítyp 143, 144, 153
Řadové ozn. StEG, III.schema3701–3920 (s mezerami)
řada kkStB560, 660, 760, 228
Válečné označeníIII 400/A1
Řadové ozn. ČSD344.3, 334.2, 334.4, 344.2, 344.1 a 344.0
Přezdívka"singrovka"
Základní údaje
VýrobceMaschinenfabrik der priv. österreich–ungarischen Staatseisenbahn–Gesellschaft
Výroba v letech1899–1909
Počet vyrobených kusů130
ProvozovatelStEG (1900–1909), kkStB (1909–1918), ATE (1902–1924), ČSD (1918–67), DRB (1938-45)
Období provozu1900-1967
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě51 400 - 55 600 kg
Adhezní hmotnost40 600 - 42 600 kg
Rozchod1 435 mm
Celkový rozvor6 200 mm
Pevný rozvor3 500 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu1'C
Trvalý výkon750 – 800 k, ~ 550 – 590 kW
Maximální povolená rychlost60–75 km/h
Lokomotivní brzdassací+ruční na tendru
Vlaková brzdassací
Vytápění vlakuparní
Vlečný tendr
Řada/označení72 kkStB - 313.1 / 713.0 ČSD
Počet náprav3
Celkový rozvor tendru2 800 mm
Jak číst infobox Vysvětlivky pojmů v infoboxu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box:

Vznik

editovat

Rakouská Společnost státní dráhy (StEG) přistoupila na sklonku 19. století k obnově svého lokomotivního parku. Kromě nedostatku vhodných hnacích vozidel tím řešila jak zvýšení rychlosti a přepravované zátěže, tak i úspornost a unifikaci. Pro vedení rychlých nákladních a osobních vlaků měla záměr naplnit „univerzální lokomotiva širšího využití“ kterou vyprojektovala lokomotivka StEG v roce 1899 pod vedením konstruktéra Ernsta Beutela.[1] Lokomotivy byly dodávány až do postátnění Společnosti v roce 1909, hledala se u nich nejlepší varianta pohonu a konstrukce byla průběžně vylepšována. Nakonec tak bylo vyrobeno 130 kusů v několika variantách.

Výroba a technické provedení

editovat

Výchozí konstrukce představovala tříspřežní lokomotivu s uspořádáním pojezdu 1’C, vpředu s Adamsovým běhounem bez vratného ústrojí. Všechny nápravy byly odpružené listovými pružnicemi a provahadlovány. Na svou dobu mohutný kotel měl měděné topeniště s děleným roštem. Popelník nad zadní spřaženou nápravou byl v sedlovém provedení. Dva parojemy spojené trubkou seděly na válcovém kotli, na zadním byl výronek s pérovovými pojistnými ventily, v předním šoupátkový regulátor. Prüssmannův komín měl uzavírací klapku. Armaturní výbavu tvořily mj. dva nesací napájecí injektory Friedman SZ9, redukční ventil parního topení, ejektor parní brzdy, parní píšťala, pomocná dmychavka tahu. Standardní už byl rychloměr Haushälter. V polouzavřené budce byl i Nathanův lubrikátor pro mazání parního stroje. Ochozy podél kotle byly v úrovni podlahy budky, jimi procházející spřažená kola byla kryta blatníky. Pískování bylo jednostranné jen pro jízdu vpřed, poměrně malé písečníky byly umístěny na ochozech před prvním spřaženým dvojkolím. Brzda byla jednoduchá sací (vakuová) pro stroj, tendr a vlak, na lokomotivě byly jednostranně obržděny první dvě spřažené nápravy. Tendr měl i vlastní ruční brzdu.[2][3]

 
Lokomotivy StEG 3707, 3758, ATE Id 146, StEG 3855 v porovnání (u ČSD 344.307, 334.207, 334.402 a 344.204 (tovární fotografie z let 1900–1905).

Řada 37.0 StEG (čísla 01–21)

editovat

V letech 1899 až 1902 byly vyrobeno 21 kusů ve dvojčitém provedení na mokrou páru. StEG je označila řadou 37 (čísla 3701–3721), u rakouských státních drah obdržely řadu 560.01–21, u ČSD 344.301–20. Lokomotivy měly dvouválcový dvojčitý parní stroj s válci o průměru 490 mm s plochými šoupátky. Jejich činnost řídil rozvod Heusinger. Hnací dvojkolí bylo druhé spřažené.[4][1]

Řada 37.5 StEG

editovat

Lokomotivy byly od počátku dodávány ve dvou variantách. Druhá z nich, vyrobená ve stejné době, dostala řadu 37.5 (3751–3771, u kkStB 560.51–71, ČSD 334.201–220), obdržela dvouválcový sdružený parní stroj s Gölsdorfovým rozjížděcím zařízením. Vysokotlaký válec o průměru 520 mm byl vpravo, nízkotlaký s průměrem 790 mm vlevo. Trubky přestupníku u nich byly pod nápadnými, mohutnými plechovými kryty společně s přítokovým a výfukovým potrubím válců.[5][6]

Řada Id ATE

editovat

V roce 1902 byly v lokomotivce StEG vyrobeny dvě lokomotivy pro Ústecko-teplickou dráhu (ATE). Stroj Id 145 ATE "GHEGA" měl dvojčitý parní stroj a až na menší odlišnosti podle zvyklostí a požadavků zákazníka odpovídal řadě 37 StEG. Druhá lokomotiva, Id 146 ATE "ENGERTH" dostala parní stroj trojválcový sdružený, s vysokotlakým válcem uloženým šikmo mezi rámem a pohánějícím první spřažené dvojkolí přes zalomenou nápravu. Jeho ploché šoupátko ovládal samostatný kulisový rozvod Stephenson na pravé straně. Ojnice nízkotlakých válců vně rámu zabíraly do čepů druhého dvojkolí. Přívodní a výfukové trubky parního stroje byly skryty uvnitř dýmnice. Přibyl šroubový mazací lis Mollerup k mazání vysokotlakého válce a rozjezdové zařízení systému Borries. Přestavný stojan rozvodů zasahoval vpravo před budku a byl kryt plechovým představkem.[7] Obě lokomotivy byly u ČSD vedeny jako 334.401–402.[8]

Další lokomotivy vyráběné od roku 1905 už byly vybaveny automatickou rychločinnou sací brzdou vz. 1902 a maximální rychlost měly zvýšenou na 70 km/h.

Řada 38.5 StEG

editovat

Po vzoru stroje Id 146 ATE si i StEG nechala v roce 1905 postavit 10 sdružených lokomotiv na mokrou páru, v trojválcovém provedení, s drobnými vylepšeními podle zkušeností z provozu. Charakteristický pro ně byl jeden velký písečník na kotli, uprostřed mezi parními dómy. Přidělena jim byla čísla 3851–3860 (kkStB 660.01–10, ČSD 344.201–208) a domovská výtopna Stadlau na východním okraji Vídně.[9][10]

Řada 37.0 StEG (čísla 22–34)

editovat

Akutní nedostatek spolehlivých lokomotiv vedl StEG v roce 1906 k objednávce ještě dalších 13 dvojčitých lokomotiv 1'C, ještě na mokrou páru. Proti provedení z let 1899–1902 už měly automatickou sací brzdu a tedy povolenou maximální rychlost 70 km/h. Do provozu byly zařazeny s čísly 3722–3734 (kkStB 560.22–34, ČSD 344.321–32).[11][4]

Řada 38.0 StEG

editovat
 
Lokomotivy StEG 3803 a 3916 (kkStB 760.03 a 228.16,ČSD 344.103, 344.016), tovární foto 1906–1907

Konstrukci lokomotivy na přehřátou páru, požadovanou už v roce 1904, dokončila lokomotivka StEG už pod vedením konstruktéra Richarda Schönebergera až v roce 1906. Tři vyrobené prototypy byly ve výtopně Stadlau v provozu porovnávány s řadou 38.5, s kladným výsledkem. Sériová výroba následovala v letech 1908 a 1909, továrna tak dodala celkem 43 dvojčitých strojů označených jako 3801–3843 (po roce 1912 u kkStB řada 760, ČSD 344.101–143). Hlavním vylepšením proti předchozím lokomotivám bylo použití velkotrubného Schmidtova přehřívače a s tím související nutné úpravy kotle, dýmnice a parního stroje. Rošt v topeništi měl přední pole sklopné. Parní dóm byl nově jediný, pojistné ventily Pop-Coale se přemístily do kuželového krytu na zadní prstenec ležatého kotle. Stejně jako u řady 39 byly od čísla 04 ochozy výše – až nad koly – a pro ložiska pákoví rozvodu a uchycení pravítek křižáku pod nimi přibyly masivní, vzhledově charakteristické podélné nosiče se dvěma oválnými výřezy.[pozn. 1] Zcela nový parní stroj měl pístová šoupátka s vnitřním vstupem páry v jednom odlitém bloku spolu s válci. K mazání sloužil Friedmanův lis na pravém ochozu.[12][13]

Řada 39.0 StEG

editovat

Po zkušenostech z provozu prototypů řady 38 bylo roku 1907 vyrobeno 20 lokomotiv pro vedení osobních vlaků. K tomu měly větší průměr kol a maximální rychlost 75 km/h. Kotel byl položen o 5 cm výše, bržděna byla všechna tři spřažená dvojkolí. Přiděleny byly do výtopen ve Vídni a Brně. Změny v konstrukci se v provozu příliš neosvědčily, vzhledem k nižší tažné síle byly rozjezdy obtížnější a pro neklidný chod jim byla snižována maximální rychlost na 70 nebo 60 km/h. Lokomotivy 3901–3920 StEG byly u kkStB označeny jako 228.01–20, ČSD 344.001–020. Další objednávky tak zněly opět na řadu 38.[14][15]

Úpravy a přestavby

editovat

Už u kkStB byl u lokomotiv tlak v kotli byl sjednocen na 13 barů. Na některé z nich dosazovány baňaté komíny kvůli omezení úletu jisker při spalování méně kvalitního uhlí, u ČSD ale byly opět nahrazovány rovnými litinovými s korunkou. Také byly u strojů z prvních sérií zřizovány nové, větší písečníky s mechanickým ovládáním.[16]

U ČSD byla od roku 1927 dosazována tlaková brzda pro vlak Knorr nebo Hardy, přibyly tak vzduchojemy na ochozech a vlevo kompresor. Příležitostně byly při opravách dodávány pojišťovací ventily Pop Coale místo pérových a mazací lisy místo kondenzačních maznic.[17] Po roce 1945 přibyla i turbínka pro elektrické osvětlení,[18] pískování se u některých strojů upravilo na oboustranné.[19] Různě upravovány byly v provozu starší varianty tendrů řady 313.1 kvůli zvětšení uhláku a vhodnější úpravě plnících kapes vodojemu.[17]

S provozem dvojčitých lokomotiv obou typů byla obecně spokojenost.[20] Problémové a neoblíbené sdružené lokomotivy dílny ČSD v České Třebové na dvojčité přestavovaly, u tříválcových strojů se přitom vysokotlaký válec zpravidla jen zaslepil. Vzniklo tak z řad 344.2 a 334.4 v letech 1927–29 dalších 6 lokomotiv řady 344.3 (čísla 33–38) na sytou páru[21] a z řad 344.2 a 334.2 dalších 13 strojů 344.1 (čísla 47–59) už s přehřívačem v letech 1930–31 a 1936–40.[22]

Provoz

editovat

StEG umístila lokomotivy 38.5 do výtopny Stadlau, stroje ostatních řad rozdělila mezi Bubny, Meziměstí a Podmokly. U kkStB se staly jejich hlavními působišti Česká Třebová a Brno, pro řadu 228 pak Meziměstí. K faktickému přeznačení na řady kkStB došlo až od 1912.[23] Tři lokomotivy řady 560/560.5 zůstaly po 1.světové válce v Itálii (řada FS 607), kde byly do roku 1925 vyřazeny.[24][25] Po rozpadu monarchie přešly všechny lokomotivy řad 560, 760, 228 a 8 strojů řady 660 k ČSD. Dvě svoje zbylé lokomotivy řady 660 vyřadily BBÖ roku 1927.[26]

Obě lokomotivy Id ATE zajišťovaly osobní dopravu na liberecké trati do roku 1909,[pozn. 2] poté byly přesunovány na výkony v působnosti služeben Teplice, Ústí nad Labem nebo Lovosice. Na svých místech je ČSD ponechaly i po zestátnění Ústecko-teplické dráhy v roce 1923.[28]

ČSD využívaly lokomotivy spíše pro dopravu rychlých a manipulačních nákladních vlaků a pro posun, novější lokomotivy 344.0 a .1 s přehřívačem i v osobní dopravě. Upřednostňovány byly verze s dvojčitým parním strojem (344.0, .1 a .3). Lokomotivy sdružené (334.2 a 344.2) zasahovaly do provozu méně, byly často jen remizovány a posléze buď přestavěny na dvojčité, nebo rušeny.[17]

Polovinu lokomotiv 344.1 přesunuly ČSD z České Třebové a Brna na začátku 20. let do výtopen Trutnov a Česká Lípa. Po roce 1927 byly stroje býv. řad 560 a 760 dále přemisťovány do Prahy a na severozápad Čech. Po záboru Sudet bylo všech 58 lokomotiv řad 344.0 a 344.3 předáno Říšským drahám (DRB 37.001–020 a 57.001–038) a dále využíváno na tratích mezi Českou Lípou a Chebem. Stroje 344.1 byly v roce 1939 vráceny do vnitrozemí. Jejich dislokace byla pestřejší. Po kratší či delší dobu byly vypravovány ze služeben Veselí n. M., Bzenec, Kunovice, Brno, Hrušovany n. J., Jihlava, Havlíčkův Brod, Veselí n.L., Česká Třebová, Lanškroun, Choceň, Pardubice, Hradec Králové, Trutnov, Meziměstí, Letohrad, Chlumec n. C., Kolín, Praha střed, Praha Vršovice, Kralupy n. Vlt., Lužná-Lišany, Nymburk, Všetaty, Česká Lípa, Děčín, Ústí n. L., Lovosice, Louny, Chomutov, Žatec, a dalších.[29]

Řada 344.3 dosloužila do poloviny 50. let 20. století.[30] Stroje 344.0 a 344.1 se v provozu udržely do poloviny 60. let.[31] Ca. desítka lokomotiv poté ještě posloužila jako vytápěcí a vymývací kotle.[32]

Technické údaje lokomotiv řad 37–39

editovat
Rozměrové náčrtky lokomotiv s tendrem
 
Lokomotiva řady 37 StEG (750+72 kkStB, 344.3+313.1 ČSD)
 
Lokomotiva řady 38 StEG (760+77 kkStB, 344.1+713.0 ČSD)

Vybrané technické údaje[33][34][35][36]

Řada 37.5 StEG / 560.5 kkStB / 334.2 ČSD Id ATE / 334.4 ČSD 39 StEG / 228 kkStB / 344.0 ČSD 38 StEG / 760 kkStB / 344.1 ČSD 38.5 StEG / 660 kkStB / 344.2 ČSD 37 StEG / 560 kkStB / 344.3 ČSD
tovární  označení Type 144 (01:) Type 143, (02:) Type 153 Type 153 Type 143
výrobní čísla StEG a roky výroby 2797–2801, 2843–45/00, 3937–41/01, 2995–97, 3028–32/02 2972–73/02 3368–3383, 3433–3436/07 3250–52/06, 3509–26/08, 3595–3616/09 3163–3172/05 2792–96/99, 2840–42/00, 2932–36/01, 2992–94, 3033–37/02, 3237–49/06
počet vyrobených kusů 21 1+1 20 43 (+13 rekonstrukce z řady 334.2) 10 34 (+6 rekonstrukce z řad 344.2, 334.4)
označení DRB (1939–45) 54.537–538 37.301–320 54.533–536 54.501–532
období provozu 1900–1949 1902–1929 1907–1966 1906–1967 1905–1932 1899–1957
prázdná hmotnost 46,4 t (01:) 45,8 t, (02:) 48,5 t (01–21:) 46,2–46,6 t, (22–34:) 45,4 t
hmotnost ve službě 51,9–52,3 t (01:) 52,0 t, (02:) 55,6 t 53,6 t (01–43:) 53,2–53,6 t, (44–46:) 54,2 t 55,7 t (01–32:) 51,4–52,1 t, (33–38:) 54,5 t
adhezní hmotnost 40,6 t (01:) 41,4 t, (02:) 41,9 t 42,2 t 42,2 t 42,0 t (01–32:) 40,6 t, (33–38:) 42,6 t
délka přes nárazníky 10992 mm 10974 mm 10745 mm (01–43:) 10744 mm

(47–58:) 10992 mm

11009 mm 10974 / 10992 mm
výška 4580 mm 4570 mm 4 570 mm (01–43:) 4546 mm, (47–58:) 4560  mm 4570 mm 4 570 mm
uspořádání 1’C m2s (01:) 1’C m2, (02:) 1’C m3s 1’C p2 1’C p2 1’C m3s 1’C m2
maximální rychlost 60 km/h 60 km/h (01–16:) 75 km/h, (17–20:) 70 km/h 70 km/h 70 km/h (01–21:) 60 km/h, (22–34:) 70 km/h
přetlak páry 13 bar 13 bar 11,5 bar, pak 13 bar 11,5 bar, pak 13 bar (01:) 12 bar, (02–:) 13 bar (01–21:) 12 bar, (22–34:) 13 bar
počet kouřovek /žárnic 231/– 231/– 139/21 139/21, (47–48:) 122/19 229/– (01–20:) 231/–, (22–34:) 229/–
počet a průměr válců 520/790 mm (01:) 2× 490 mm (02:) 490 mm/2×580  mm 2× 520 mm 2× 520 mm 490 mm/2×580 mm 2× 490 mm
zdvih pístů 650 mm 650 mm 650 mm 650 mm 650 mm 650 mm
rozvod Heusinger (01:) Heusinger, (02:) Heusinger +Stephenson Heusinger Heusinger Heusinger +Stephenson Heusinger
Průměr spřažených dvojkolí 1440 mm 1440 mm 1540 mm 1440 mm 1440 mm 1440 mm
Průměr běhounů 995 mm (01:) 875 mm, (02:) 830 mm 995 mm 995 mm 995 mm 995 mm
topeniště 11,8 m² 11,8 m² 11,8 m² 11,8 m² 11,8 m² 11,8 m²
přehřívač — — (01–16:) 33,5 m², (17–20:) 30,3 m² 33,5 m², (47–48:) 30,3 m² — —
trubky 173,2 m² 173,2 m² (01–16:) 139,9 m², (17–20:) 124,1 m² 139,9 m², (47–48:) 139,2 m² 171,7 m² (01–21:) 173,2 m², (22–34:) 171,7 m²
celková plocha 185,0 m² 185,0 m² (01–16:) 151,7 m², (17–20:) 135,9 m² 185,2 m², (47–48:) 181,3 m² 183,3 m² (01–21:) 185,0 m², (22–34:) 183,5 m²
rošt 2,7 m² 2,7 m² 2,7 m² 2,7 m² 2,7 m² 2,7 m²
lokomotivní brzda ssací+ruční na tendru ssací+ruční na tendru ssací+ruční na tendru ssací+ruční na tendru ssací+ruční na tendru ssací+ruční na tendru
vlaková brzda jednoduchá ssací jednoduchá ssací samočinná ssací vz.1902 samočinná ssací vz.1902; od r. 1927 i tlaková samočinná ssací vz.1902 (01–21:) jednoduchá ssací, (22–34:) samočinná ssací vz.1902
tendr[37] 37 StEG, 72 kkStB, 313.1 ČSD Id ÚTD, 313.205–06 ČSD (01–11, 17–20:) 72 kkStB, 713.0 ČSD 72 kkStB, 713.0 ČSD (51–53:) 72 kkStB, 313.1 ČSD (01–21:) 37 StEG, 72 kkStB, 313.1 ČSD

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Tvarovaný nosič, trochu připomínající ozdobné litinové nohy šicích strojů "Singer" na šlapací pohon - tehdy skoro nezbytné vybavení každé domácnosti - dal lokomotivám jejich přezdívku.
  2. ↑ Lokomotivy Id byly objednány pro dopravu přímého rychlíku Liberec – Teplice na členité trati ATE přes Lovosice. S oběma byly provedeny provozní porovnávací zkoušky, ve kterých pod odborným dohledem sdružená lokomotiva č.146 dosáhla na stejném výkonu (stejná zátěž i trať) více jak 20% úspory paliva proti dvojčité č.145. V běžné praxi ale bylo obtížné v závislosti na měnících se jízdních podmínkách správně nastavit rozdělení výkonu mezi nízko- a vysokotlaké válce sdruženého parního stroje, takže bylo šetřeno jen okolo 5% uhlí. Zato lokomotivy vyžadovaly kvalifikovanější obsluhu a provoz prodražovala vyšší poruchovost, náročná údržba a zvýšené náklady na mazadla.[27] Úspornější provoz přinesla až konstrukce na přehřátou páru.

Reference

editovat
  1. ↑ a b KOLOMÝ Radoslav (spolupráce HRDINA Zdeněk, STEJSKAL Pavel): „Singrovky“ řad 344.3, 334.2, 344.2 a 334.4 ČSD (1). Svět velké i malé železnice XXII/2 (86), Corona 2023, str. 34-55. ISSN 1213-7219 (9-771213-721006-2). S. 34, 38, 43, 50.
  2. ↑ BEK, Jindřich: Atlas lokomotiv - Lokomotivy let 1900-1918, 1. vydání, Nakladatelství dopravy a spojů (NADAS) 1980, stran: 136 (česky), Edice: Atlas lokomotiv (sv.3.), 31-030-80. S.34-35, 39-45.
  3. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 86, str. 30-34.
  4. ↑ a b BEK J., 1980 (3): str. 43-45, 120-121.
  5. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 86, str. 37-40.
  6. ↑ BEK J., 1980 (3): str. 34-35.
  7. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 86, str. 42-49.
  8. ↑ BEK, Jindřich: Atlas lokomotiv - Úzkorozchodné lokomotivy a lokomotivy soukromých drah, 1. vydání, Nakladatelství dopravy a spojů (NADAS) 1982, stran 136 (česky), Edice: Atlas lokomotiv (sv.4.), 31-030-82. S.103-105.
  9. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 86, str. 50-53.
  10. ↑ BEK J., 1980 (3): str. 42-43.
  11. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 86, str. 53-54.
  12. ↑ KOLOMÝ Radoslav (spolupráce BENDA Karel): Lokomotivy řad 38 a 39 StEG a jejich osudy do roku 1918. Svět velké i malé železnice XXIII/2 (90), Corona 2024, str. 40-48,51. ISSN 1213-7219 (9-771213-721006-2)
  13. ↑ BEK J., 1980 (3): str. 41-42.
  14. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 90, str.48-51.
  15. ↑ BEK J., 1980 (3): str. 39-40.
  16. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 86, str. 55.
  17. ↑ a b c KOLOMÝ Radoslav (spolupráce HRDINA Zdeněk, STEJSKAL Pavel): „Singrovky“ řad 344.3, 334.2, 344.2 a 334.4 ČSD (2). Svět velké i malé železnice XXII/3 (87), Corona 2023, str. 40. ISSN 1213-7219 (9-771213-721006-3).
  18. ↑ KOLOMÝ Radoslav, HRDINA Zdeněk (spolupráce BENDA Karel, CILA Richard, DAVID Petr, NAVRÁTIL Martin, REKTOR David): Lokomotivy řady 344.1 po druhé světové válce. Svět velké i malé železnice XXIII/4 (92), Corona 2024, str. 2-37. ISSN 1213-7219 (9-771213-721006-4). S.8-10.
  19. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 92, str. 30.
  20. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 86, str.42; 87, str.40.
  21. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 87, str. 45-51.
  22. ↑ KOLOMÝ Radoslav, HRDINA Zdeněk: Lokomotivy řady 344.1 a jejich provoz do roku 1945. Svět velké i malé železnice XXIII/3 (91), Corona 2024, str. 65-87. ISSN 1213-7219 (9-771213-721006-3). S.68-77.
  23. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 86, str. 54-55.
  24. ↑ CORNOLÒ Giovanni: Locomotive di preda bellica: in relazione alla Prima Guerra Mondiale, Parma 2006, Ermanno Albertelli Editore, 240 stran. kapitola Gruppo 607, s.79. ISBN 978-88-87372-74-8.
  25. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 87, str. 26.
  26. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 87, str. 36.
  27. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 86, str. 34-40.
  28. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 86, str. 49.
  29. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 92, str. 12-37.
  30. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 87, str. 53-56.
  31. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 92, str. 27.
  32. ↑ Pospichalovy statistiky: (a) řada kkStB 560[1], (b) řada kkStB 660[2] (c) řada kkStB 228, [3] (d) řada kkStB 760[4].
  33. ↑ BEK J., 1980 (3): str.120-121.
  34. ↑ BEK J., 1982 (4): str.124-125
  35. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 86, str. 34-35.
  36. ↑ KOLOMÝ ... Svět ... železnice 90, str. 33-54.
  37. ↑ BEK, Jindřich: Atlas lokomotiv - Lokomotivy let 1945-1958, 1. vydání, Nakladatelství dopravy a spojů (NADAS) 1982, Počet stran: 176 (česky), Edice: Atlas lokomotiv (sv.6.), 31-028-82. S. 161, 164, 167-168

Literatura

editovat
  • GÖLSDORF Karl: Lokomotivbau in Alt-Österreich 1837–1918. Verlag Slezak, Wien 1978, ISBN 3-900134-40-5.
  • BLIEBERGER Johann, POSPICHAL Josef: Die Triebfahrzeuge der k.k. österreichischen Staatsbahnen: Band 2: Die Reihen 29 bis 760. bahnmedien.at, 2009, ISBN 978-3950264845.
  • BEK, Jindřich: Atlas lokomotiv - Lokomotivy let 1900-1918, 1. vydání, Nakladatelství dopravy a spojů (NADAS) 1980. Počet stran: 136 (česky), Edice: Atlas lokomotiv (sv.3.), 31-030-80.
  • BEK, Jindřich: Atlas lokomotiv - Úzkorozchodné lokomotivy a lokomotivy soukromých drah, 1. vydání, Nakladatelství dopravy a spojů (NADAS) 1982. Počet stran: 136 (česky), Edice: Atlas lokomotiv (sv.4.), 31-030-82.
  • BEK, Jindřich, BEK, Zdeněk: Encyklopedie železnice - Parní lokomotivy ČSD 2. Vydáno: 1999, Corona, Počet stran: 216  (česky), Edice: Encyklopedie železnice (sv.2.), ISBN 80-86116-14-X.
  • KOLOMÝ Radoslav (spolupráce HRDINA Zdeněk, STEJSKAL Pavel): „Singrovky“ řad 344.3, 334.2, 344.2 a 334.4 ČSD (1). Svět velké i malé železnice XXII/2 (86), Corona 2023, str. 34-55. ISSN 1213-7219 (9-771213-721006-2).
  • KOLOMÝ Radoslav (spolupráce HRDINA Zdeněk, STEJSKAL Pavel): „Singrovky“ řad 344.3, 334.2, 344.2 a 334.4 ČSD (2). Svět velké i malé železnice XXII/3 (87), Corona 2023, str. 33-56. ISSN 1213-7219 (9-771213-721006-3).
  • KOLOMÝ Radoslav (spolupráce BENDA Karel): Lokomotivy řad 38 a 39 StEG a jejich osudy do roku 1918. Svět velké i malé železnice XXIII/2 (90), Corona 2024, str. 39-54. ISSN 1213-7219 (9-771213-721006-2).
  • KOLOMÝ Radoslav, HRDINA Zdeněk: Lokomotivy řady 344.1 a jejich provoz do roku 1945. Svět velké i malé železnice XXIII/3 (91), Corona 2024, str. 65-87. ISSN 1213-7219 (9-771213-721006-3).
  • KOLOMÝ Radoslav, HRDINA Zdeněk (spolupráce BENDA Karel, CILA Richard, DAVID Petr, NAVRÁTIL Martin, REKTOR David): Lokomotivy řady 344.1 po druhé světové válce. Svět velké i malé železnice XXIII/4 (92), Corona 2024, str. 2-37. ISSN 1213-7219 (9-771213-721006-4).
  • Verzeichnis der Lokomotiven, Tender, Wasserwagen und Triebwagen der k. k. österreichischen Staatsbahnen und der vom Staate betriebenen Privatbahnen nach dem Stande vom 30. Juni 1917, 14. Auflage, Verlag der k. k. österreichischen Staatsbahnen, Wien, 1918
  • GRIEBL Helmut: ČSD-Dampflokomotiven, Teil 2, Verlag Slezak, Wien, 1969
  • STOCKKLAUSNER Johann: Dampfbetrieb in Alt-Österreich, Verlag Slezak, Wien, 1979, ISBN 3-900134-41-3

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
  • Lokomotivní depo Trutnov [online]. [cit. 2025-02-12]. 344.0, 344.1 – Dostupné online.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lokomotiva_řad_37–39_StEG&oldid=24688181“