Lise Meitnerová
Lise Meitnerová (7. listopadu 1878 Vídeň – 27. října 1968 Cambridge, Spojené království) byla významná rakouská fyzička působící v oboru jaderné fyziky a radioaktivity. Podílela se na objevu protaktinia[2] a na její počest byl pojmenován prvek s protonovým číslem 109, meitnerium.[3]
| Lise Meitnerová | |
|---|---|
,_lecturing_at_Catholic_University,_Washington,_D.C.,_1946.jpg) Lise Meitnerová v roce 1946 | |
| Narození | 7. listopadu 1878 Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 27. října 1968 (ve věku 89 let) Cambridge, Anglie  Spojené království |
| Pobyt | Rakousko, Německo, Švédsko, Spojené království |
| Státní příslušnost | Rakousko (před 1949) Švédsko (po 1949) |
| Alma mater | Akademické gymnázium (do 1901) Vídeňská univerzita (1901–1906) |
| Pracoviště | Kaiser Wilhelm-Gesellschaft Humboldtova univerzita |
| Obor | fyzika |
| Známá díky | štěpná jaderná reakce |
| Ocenění | Lieben-Preis (1925) Medaile Maxe Plancka (1949) Cena Otto Hahna za chemii a fyziku (1955) Fellow of the Royal Society (1955) Medaile Wilhelma Exnera (1960) Cena Enrica Fermiho (1966) |
| Rodiče | Philipp Meitner a Hedwig Meitnerová |
| Příbuzní | Auguste Frisch[1], Frida Frischauerová-Meitnerová a Fritz Meitner (sourozenci) Otto Frisch (synovec)[1] |
| Podpis |  |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodila se v židovské rodině jako třetí z osmi dětí. Příjmení Meitner je odvozeno od obce Majetín v Olomouckém kraji, z které pocházeli předci Elise z otcovy strany.[4][5] Své původní jméno Elise si již v mládí zkrátila na Lise. Rodina patřila k vyššímu měšťanskému stavu, její otec Dr. Philipp Meitner byl advokátem. Rodiče vychovávali malou Lisu jako protestantku, což nebylo v tehdejší době nic výjimečného. Sama Lise pak v roce 1908 opustila židovskou obec a nechala se v roce 1908 pokřtít jako protestantka. Již od mala se zajímala o přírodní děje a toto nadšení v ní vzbudilo touhu studovat. Tehdejší společnost byla ale ke studiu žen uzavřena. Díky podpoře svých liberálních rodičů složila formu externí maturitní zkoušky, což jí dalo možnost studovat na univerzitě. Roku 1901 započala studium fyziky na univerzitě ve Vídni; k jejím profesorům patřil i Ludwig Boltzmann. Po obhajobě doktorátu (Lise byla teprve druhou ženou, která na Vídeňské univerzitě získala doktorský titul v oboru fyzika) se roku 1907 přestěhovala do Berlína; zde spolupracovala s Maxem Planckem a chemikem Otto Hahnem v Chemickém ústavu císaře Viléma, každý z nich zde byl později vedoucím jednoho z oddělení. Při své spolupráci v oblasti radioaktivity se vzájemně doplňovali znalostmi fyziky a chemie. Již od počátku spolupráce publikovali několik prací. Zabývali se Aktiniem C, zářením beta, Thoriem D aj. Do vzájemné spolupráce zasáhla první světová válka. Lisa nastoupila v červenci 1915 dobrovolně jako sestra obsluhující rentgen. Jedním z míst, kde působila, byla i nemocnice Červeného kříže v Praze, Karlíně. Do Berlína se vrátila v roce 1916, aby zde pokračovala spolu s Otto Hahnem ve výzkumu. Roku 1918 pak společně objevili dlouho hledaný chemický prvek protaktinium. S Otto Hahnem úzce spolupracovala až do roku 1920.
Roku 1923 objevila neradioaktivní zářivý přechod známý jako Augerův jev; jev byl nazván podle francouzského fyzika Pierra Augera, který jej nezávisle na nich objevil o dva roky později.
Rok 1933, kdy se A. Hitler stal říšským kancléřem, přinesl Lise potíže kvůli jejímu židovskému původu. Zůstala sice v Ústavu císaře Viléma, ale nesměla zde přednášet. I přes tuto politickou nestabilitu navázala opět na úspěšnou spolupráci s O. Hahnem, k nimž se v roce 1935 připojil i chemik Fritz Strassmann. Nový tým pracoval na štěpení jader. Situace se však vyostřila a po obsazení Rakouska nacistickým Německem roku 1938 se náhle stala občankou Německa a dostala se tak do potenciálního přímého ohrožení. S pomocí fyzika Dirka Costeryhose se jí podařilo utéct z Německa přes Nizozemsko do švédského Stockholmu, kde ještě na podzim roku 1938 nastoupila do Nobelova ústavu. Ústav jí sice nabídl místo, ale ke své práci měla daleko horší podmínky než v Berlíně. S O. Hanem ale udržovala čilou korespondenci a ještě v listopadu téhož roku se tajně setkala v Kodani s Hahnem; naplánovali sérii dalších experimentů, které pak prokázaly jev radioaktivního štěpení.
V roce 1944 obdržel Hahn za objev štěpení uranu Nobelovu cenu za chemii, avšak komise pro udělení Nobelovy ceny neocenila podíl Lisy Meitnerové. Svůj podíl hrála jednak politická situace v Evropě a její exil, ale také sám Hahn, který sice podíl Lisy jako teoretické fyzičky zcela nezpochybňoval, nicméně ani plně neuznal.[zdroj?] Takovéto připisování objevů vědkyní jejich mužským kolegům se nazývá Matildin efekt.
Její přínos v rámci výzkumu jaderného štěpení byl ale veřejnosti znám a snad možná právě proto si jí veřejnost také mylně spojovala i s vývojem atomové bomby. Lise musela vysvětlovat, že se na vývoji atomové bomby nepodílela a jednoznačně bojovala pouze za mírové využití jaderné energie. Vše eskalovalo zejména při její návštěvě USA, kam v lednu 1946 odjela přednášet, a kde se stala středem pozornosti. To bylo pro uzavřenou Lisu velmi nepříjemné. Přestože měla možnost v USA zůstat a nadále pracovat, vrací se v červenci 1946 zpět do Evropy.
Lise byla po celou dobu války i po jejím skončení zklamána chladným postojem svých kolegů a v podstatě i všech Němců vůči nacismu a to byl také důvod, proč odmítla návrat do Německa spojený s pracovní nabídkou vedení fyzikálního oddělení v Mohuči. Záhy na to se její situace ve Švédsku značně zlepšila, když na Královské technické vysoké škole získává zasloužené prostory, přístroje i asistenty, tak potřebné pro její práci. Ani přes toto polepšení situace se se Švédskem příliš nesžila, a to ani po získání občanství v roce 1948.
Kolem roku 1952 postupně ustala s experimentální prací a začala se věnovat mnoha přednáškám a diskusím. Svými názory přispívala i k prolamování přežívajících předsudků.
V Berlíně byl roku 1959 založen v současné době renomovaný Hahn-Meitner-Institut, pojmenovaný po Hahnovi a Meitnerové zabývající se bádáním v oblasti struktury matérie, sluneční energie ap. Při jeho otevření byla Lise přítomna.
Její práce byla významně oceněna až v roce 1966, kdy byla spolu s Otto Hahnem a Fritzem Strassmannem, tedy v původním týmovém složení, oceněna cenou Enrica Fermiho zvanou Enrico Fermi Prize. Bylo to poprvé, co tuto cenu dostali vědci mimo Spojené státy americké. Lise pak byla první ženou, která tuto cenu obdržela. Vzhledem k jejímu podlomenému zdraví a úctyhodnému věku si však cenu nemohla převzít přímo ve Vídni.
Zemřela 27. října 1968 v Cambridgi, kam se v roce 1960 přestěhovala za svým synovcem.
Na její počest byl v roce 1992 pojmenován prvek s atomovým číslem 109 (transuran) meitnerium, zkratka Mt.[3]
Pocty a ocenění (chronologicky)
editovat| Rok | Ocenění |
|---|---|
| 1924 | Leibnizova medaile Berlínské akademie věd |
| 1925 | Cena Ignáce L. Liebena Akademie věd, Vídeň |
| 1926 | jmenování členem korespondentem Göttingenské akademie věd |
| 1927 | Cena Ellena Richarda, USA (cenu získala společně s Ramartem Lucasem) |
| 1941 | jmenována členkou Akademie věd v Göteborgu |
| 1945 | jmenována členkou Švédské akademie věd |
| 1946 | jmenována členkou Norské akademie věd |
| jmenována členkou Royal Society v Dánsku | |
| Žena roku, USA | |
| vyznamenání National Conference of Christians and Jews, USA | |
| čestný doktorát: Univerzita Rochester, Rutgers University, Smith College, Adelphe College | |
| 1947 | Cena Vilma, cena za přírodní vědy města Vídně |
| 1948 | jmenována členem korespondentem Rakouské akademie věd |
| jmenována zahraničním vědeckým členem Společnosti Maxe Plancka | |
| 1949 | Medaile Maxe Plancka Německé fyzikální společnosti (cenu získala společně s Otto Hahnem) |
| jmenována členem korespondentem Německé akademie věd | |
| 1950 | Čestný doktorát v Stockholmu |
| 1955 | Cena Otto Hahna za chemii |
| jmenována zahraničním členem anglické Royal Society | |
| 1956 | diplom k padesátému výročí doktorátu, Vídeň |
| čestný doktorát Freie Universität, Berlín | |
| 1957 | řád Pour le Mérite za vědu a umění Spolkové republiky Německo |
| 1958 | čestné občanství města Vídně |
| 1960 | členství v Americké akademii věd |
| Medaile Wilhelma Exnera, Vídeň | |
| 1962 | Medaile Doroty Schlözerové, Göttingen |
| 1966 | Cena Enrica Fermiho, USA (cenu získala společně s Otto Hahnem a Fritzem Strassmannem) |
| 1967 | Rakouské vyznamenání za vědu a umění |
| 1991 | její busta je umístěna v čestném sále Německého muzea |
| 1992 | prvek s atomovým číslem 109 nese její jméno – meitnerium |
| hesenské ministerstvo pro umění a vědu založilo Cenu Lisy Meitnerové pro vědecké pracovnice v oboru přírodních a technických věd |
Publikace
editovat- Kernerová, Charlotte, Lise Meitnerová – životní příběh atomové fyzičky, Academia – edice žena a věda sv. 5, Praha, 2009
- Grygar, Filip, Lise Meitnerová v kontextu rozvoje nukleárního výzkumu a vzestupu i pádu nacistického Německa. In: Čs. čas. fyz. 69, č. 3, s. 203–210. PDF viz https://nielsbohr.webnode.cz/niels-bohr/
- Grygar, Filip, Zneuznané role Lise Meitnerové na cestě k objevu jaderného štěpení. In: Čs. čas. fyz. 69, 5, s. 334–340. PDF viz https://nielsbohr.webnode.cz/niels-bohr/
- Grygar, Filip, Lise Meitnerová a Otto Frisch: Interpretace a ověření procesu jaderného štěpení. In: Čs. čas. fyz. 69, 6, s. 441–446. PDF viz https://nielsbohr.webnode.cz/niels-bohr/
Reference
editovat- ↑ a b Elise (Lise) Meitner. Dostupné online. [cit. 2020-08-11].
- ↑ ROQUÉ, Xavier. Lise Meitner and Protactinium. [s.l.]: WORLD SCIENTIFIC Dostupné online. ISBN 978-981-12-0628-3, ISBN 978-981-12-0629-0. DOI 10.1142/9789811206290_0024. S. 324–332. (anglicky) DOI: 10.1142/9789811206290_0024.
- ↑ a b Names and symbols of transfermium elements. Pure and Applied Chemistry. 1994-01-01, roč. 66, čís. 12, s. 2419–2421. Dostupné online [cit. 2022-03-30]. ISSN 1365-3075. DOI 10.1351/pac199466122419.
- ↑ LEWIN SIME, Ruth. Lise Meitner: A Life in Physics [online]. The Washington Post [cit. 2018-01-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PAVKA, Marek. Jak se hanácká dědina dostala do Mendělejevovy tabulky prvků [online]. Česká televize, 2012-02-15 [cit. 2018-01-21]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lise Meitnerová na Wikimedia Commons 
Osoba Lise Meitnerová ve Wikicitátech- Klíčová osobnost jaderného výzkumu Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobný životopis, zamyšlení nad jejím odkazem, ukázky z dopisů.
