Zimolezovité

čeleď rostlin
(přesměrováno z Linnaeaceae)

Zimolezovité (Caprifoliaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu štětkotvaré (Dipsacales). V současné taxonomii jsou do ní mj. vřazovány čeledi štětkovité (Dipsacaceae) a kozlíkovité (Valerianaceae).

Jak číst taxoboxZimolezovité
alternativní popis obrázku chybí
Zimolez japonský (Lonicera japonica)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádštětkotvaré (Dipsacales)
Čeleďzimolezovité (Caprifoliaceae)
Juss., 1789
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charakteristika

editovat

Zimolezovité jsou byliny, keře, nevelké stromy nebo liány se vstřícnými jednoduchými nebo zpeřenými listy bez palistů. Čepel listů je celistvá nebo peřeně členěná, celokrajná nebo na okraji pilovitá, se zpeřenou žilnatinou. Květy jsou oboupohlavné, dvoustranně souměrné, v květenstvích různých typů. Kalich je srostlý nejčastěji z 5 lístků. Koruna je srostlá z 5 lístků, nejčastěji se 2 horními a 3 spodními laloky, případně je 1 lalok dole a 4 nahoře. Tyčinek je 4 nebo 5 a jsou přirostlé ke koruně. Semeník je spodní, srostlý ze 2 až 5 plodolistů, často prodloužený, někdy s jedinou funkční komůrkou. Čnělka je prodloužená, s hlavatou bliznou. V každém plodolistu je 1 až mnoho vajíček. Nektar se vytváří ve žlaznatých chlupech nahuštěných ve spodní části korunní trubky. Plodem je tobolka, bobule, peckovice nebo nažka.

Čeleď zimolezovité zahrnuje v současném pojetí asi 810 druhů ve 36 rodech. Největší rod je kozlík (Valeriana, asi 200 druhů), zimolez (Lonicera, 180), hlaváč (Scabiosa, 80) a kozlíček (Valerianella, 50 druhů).[1]

Rozšíření

editovat
 
Zimozel severní (Linnaea borealis)

Zimolezovité (v širokém pojetí čeledi) jsou rozšířeny téměř po celém světě, převážná většina druhů však roste v severním mírném pásu. Nejsou zastoupeny v Austrálii.[2] V české přírodě je čeleď zimolezovité zastoupena rody zimolez (Lonicera), kozlík (Valeriana), kozlíček (Valerianella), hlaváč (Scabiosa), chrastavec (Knautia), čertkus (Succisa), štětka (Dipsacus) a štětička (Virga). Druh zimozel severní (Linnaea borealis) je v Česku považován za vyhynulý. Občas zplaňují pěstované druhy mavuň červená (Centranthus ruber), hlavatka obrovská (Cephalaria gigantea), z dřevin zejména zimolezy (Lonicera) a pámelník bílý (Symphoricarpos albus).[3] V evropské květeně jsou mimo zmíněných rodů zastoupeny (převážně ve Středomoří) rody mavuň (Centranthus), hlavatka (Cephalaria), Pterocephalus, Succisella a druhy Morina persica, Tremastelma palaestinum a Fedia cornucopiae. Ve středním Rusku roste Patrinia sibirica.[4]

Taxonomie

editovat

V současné taxonomii (APG III) je čeleď zimolezovité pojata široce a zahrnuje i rody z dřívějších čeledí štětkovité (Dipsacaceae), zimozelovité (Linneaeceae), kozlíkovité (Valerianaceae), Morinaceae a Diervillaceae. Čeleď zimolezovité byla stejně jako ostatní zmíněné čeledi v klasických systémech vesměs součástí řádu štětkotvaré. Monofyletičnost čeledi zimolezovité byla potvrzena analýzou rbcL, atpB, ndhF a 18S sekvencí DNA.[1]

Při užším pojetí lze zimolezovité rozdělit na 6 monofyletických čeledí:

Ekologické interakce

editovat

Nápadné květy zimolezovitých bývají opylovány hmyzem (zvláště včelami a vosami) a ptáky hledajícími nektar. Způsoby šíření semen jsou velmi různorodé.[1]

Zástupci

editovat

Význam

editovat

Nať kozlíku lékařského (Valeriana officinalis) je používána v bylinném lékařství jako mírné, ale účinné sedativum.[6] Kozlíček polní je použitelný jako zelenina. Vonný olej z nardu pravého (Nardostachys jatamansi) je využíván v indické Ajurvédě[7] a je pod názvem nard zmiňován v Bibli. Celá řada druhů se pěstuje jako okrasné dřeviny, zejména různé popínavé i keřovité zimolezy (Lonicera), pámelník (Symphoricarpos), řidčeji i dvojštítník (Dipelta), abélie (Abelia), zanice (Diervilla), sedmisyn jasmínovitý (Heptacodium miconioides) a leycesterie krásná (Leycesteria formosa).[8] Z trvalek se pěstuje zejména mavuň červená (Centranthus ruber), hlavatka obrovská (Cephalaria gigantea) a Morina longifolia. V botanických zahradách a arboretech se lze setkat se zvláštně vyhlížejícími druhy rodu trojpecka (Triosteum).[9]

Přehled rodů

editovat

Abelia, Bassecoia, Cephalaria, Diabellia, Diervilla, Dipelta, Dipsacus (včetně Virga), Heptacodium, Knautia, Kolkwitzia, Leycesteria, Linnaea, Lomelosia, Lonicera, Morina (vč. Acanthocalyx), Nardostachys, Patrinia, Pseudoscabiosa, Pterocephalidium, Pterocephalus, Pterothamnus, Pycnocomon, Scabiosa (vč. Sixalix), Succisa, Succisella, Symphoricarpos, Triosteum, Triplostegia, Valeriana (vč. Centranthus, Fedia, Plectritis, Stangea), Valerianella, Vesalea, Weigela, Zabelia[10]

Reference

editovat
  1. a b c JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. 
  2. a b STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  3. KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5. 
  4. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. 
  5. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  6. JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef A. Herbář léčivých rostlin 2. díl. Praha: Eminent, 1995. ISBN 978-80-7281-368-1. 
  7. SAROYA, Amritpal Singh. Herbalism, Phytochemistry and Ethnopharmacology. Enfield: Science Publishers, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-57808-697-9. 
  8. KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  9. Florius – katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  10. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat