Wikipedie

Lidice u Otrub

samota, dvůr
(přesměrováno z Lidický dvůr)

Lidice u Otrub (též Lidický dvůr, Lidice u Slaného, dříve Lidice Menší)[1] je část města Slaný v okrese Kladno ležící v katastrálním území Otruby při železniční trati ze Slaného na Zákolany. Z vesnice vypálené za husitských válek se dodnes zachoval kostel sv. Jakuba Většího a někdejší manský statek Lidický dvůr, který byl až do roku 1873 lénem Pražského hradu.[2][3]

Lidice u Otrub
Historický znak Lidického dvora na kresbě Josefa Kyliese
Historický znak Lidického dvora na kresbě Josefa Kyliese
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecSlaný
OkresKladno
KrajStředočeský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°14′52″ s. š., 14°4′32″ v. d.
Lidice u Otrub
Lidice u Otrub
Další údaje
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rozcestník turistických cest u Lidického dvora

Historie

editovat

Václav Krupička dává místo do souvislosti s legendami o sv. Václavovi.[4] Středověké prameny zachycují dvě stejnojmenné vsi: Lidice u Slaného a Lidice u Buštěhradu.[5] Zatímco desky zemské a libri errectionum nazývají Lidice u Slaného „Lidice Menší“, rejstříky papežských desátků a starší obecná mluva zachycená Palackým označuje jako „Lidice Menší“ Lidice u Buštěhradu.[6][7] Také Sommer nazývá Lidice u Buštěhradu "Klein-Liditz"[8] a Lidice u Slaného "Groß-Liditz".[9]

Lidický dvůr byl právně lénem královské koruny náležejícím do manské soustavy Pražského hradu,[10][11] které bylo ve středověku propůjčováno nositelům dvorských úřadů, tj. královským číšníkům, purkrabím nebo komorníkům.[12] Prvními známými many (leníky) byli dle Josefa Laciny roku 1316 Jan a Jakub Lidičtí z Lidic.[13] Ves i s kostelem, původně zasvěceným sv. Václavovi, byla za husitských válek vypálena.[14] Při opravě kostela v dobách pohusitských již nebyla obnovena klenba a kostel má dodnes rovný strop.[15] Zrekonstruován byl tehdy i mlýn a poplužní dvůr, jehož držitele známe až od obnovy vkladů po požáru zemských desek (tj. od roku 1543) v rodové posloupnosti.[16]

Za držitele Martina Lidického byl Lidický dvůr roku 1632 znovu do základů vypálen.[17] Za podporu stavovského direktoria navíc hrozil rodu Lidických trest konfiskace majetku, rozsudek nakonec nebyl císařem potvrzen.[18] Martin Lidický nadto coby slánský měšťan upadl do poddanství a musel přísahat věrnost Martinicům. Rudolf Koller v této souvislosti hovoří o „klasickém příkladu ožebračení drobných změšťanštělých zemanů po Bílé hoře“.[19] Lidický dvůr byl po třicetileté válce znovu obnoven jako manský statek a sňatkem přešel na rod Drchkovských, kteří ho drželi až do roku 1879, od alodifikace roku 1873 jako soukromí vlastníci. V roce 1891 dvůr koupil Ing. Antonín Westfál, poté přešel na jeho dceru Marii, provdanou za Václava Krupičku, ti dvůr spoluvlastnili až do roku 1921.[20]

 
Kostel sv. Jakuba Většího
 
Kostel sv. Jakuba Většího, interiér

Nálezy

editovat

V roce 1883 bylo poblíž dvora na poli při orbě nalezeno asi 3 500 mincí uložených v hliněné míse. Byly mezi nimi české, moravské a uherské denáry, jmenovitě denáry prvního českého krále Vratislava II. a do té doby neznámý denár moravského údělného a později českého knížete Svatopluka. Bohatý nález nezůstal uchován v celku (byl „zmrhán a rozstrkán“[21]), malou část převzalo do svých sbírek Národní muzeum a Vlastivědné muzeum ve Slaném.[22][23]

Pověsti

editovat

Nejistá je Václavem Krupičkou tvrzená existence kláštera panen klarisek, který měla podle pověsti poblíž dnešního Lidického dvora založit sama Anežka Česká. Klášter údajně zanikl ve 14. století.[24] Dochovala se pověst o zdejší poslední abatyši, tzv. Bílé paní z Lidického dvora.[25]

Památky

editovat

Poblíž dvora zůstal zachován gotický kostel sv. Jakuba Většího, který byl v předhusitské době kostelem farním. Od 16. století náleželo podací právo k němu obci královského města Slaný a od roku 1622 pak Martinicům jakožto nové slánské vrchnosti. V roce 1880 byl kostel upraven podle návrhu Achilla Wolfa, architekta působícího ve službách hraběte Jindřicha Clam-Martinice.[26] Na kostele byla vztyčena štíhlá sanktusní věžička, obdélná okna nahrazena středověkými hrotitými, přistavěna sakristie a v interiéru novogotická kazatelna. Na hlavním oltáři (přeneseném z bývalé kaple Čtrnácti svatých pomocníků ve Slaném[27]) je obraz od Františka Sequense apoštola Jakuba Většího.

V rohu hřbitova stávala dřevěná zvonice, v roce 1843 se zřítila. Zachované zvony byly za války rekvírovány, dochoval se jejich popis a fotografie.[28][29]

Zajímavost

editovat

Lidický kostel sv. Jakuba Většího navštívil nedlouho před svou smrtí slánský rodák historik umění V. V. Štech. Jeho rodiče Václav Štech a Anna Mrzílková, pocházející z Lidického dvora, zde měli svatbu.[30] Václava Štěcha Lidický dvůr – „takový velkostateček, na kterém má cenu pouze volební právo v nesvěřenských statcích“[31] – inspiroval při psaní vesnického románu Kovové ruce (1903).[32]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Geografická autorita v databázi Národních autorit ČR. [1. 4. 2020]
  2. ↑ KRUPIČKA, Václav. Historie lidického dvora. Slánský obzor. 1940, roč. 48, s. 30. 
  3. ↑ DOSKOČIL, Karel. Berní rula. sv. 2. Popis Čech r. 1654. II. díl. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1954. S. 706. 
  4. ↑ KRUPIČKA, Václav. Historie lidického dvora. Slánský obzor. 1940, roč. 48, s. 21–22. 
  5. ↑ MELICHAR, František. Paměti okresu Unhošťského. Praha: F. Melichar tiskem Jos. R. Vilímka, 1890. 285 s. Dostupné online. S. 226. 
  6. ↑ MOTTL, Josef. Které Lidice slují Malé a které Velké?. Památky archaeologické a místopisné. 15.01.1880, roč. 11, čís. 7, s. 320–322. Dostupné online. 
  7. ↑ PALACKÝ, František. Popis králowstwí Českého, čili, Podrobné poznamenání wšech dosawadních krajůw, panstwí, statkůw, měst, městeček a wesnic, někdejších hradůw a twrzí, též samot a zpustlých osad mnohých w zemi České. Praha: J.G. Kalve, 1848. 608 s. Dostupné online. S. 17. 
  8. ↑ SOMMER, Johann. Das Königreich Böhmen. Prag: Friedrich Ehrlich, 1845. Dostupné online. S. 249. 
  9. ↑ SOMMER, Johann. Das Königreich Böhmen. Prag: Friedrich Ehrlich, 1845. Dostupné online. S. 45. 
  10. ↑ RIEGER, Ladislav. Čechy, země i národ: obraz statisticko-historický. Praha: I. L. Kober, 1863. 602 s. Dostupné online. S. 208. 
  11. ↑ CHMELENSKÝ, Josef Krasoslav. Manstwj, čili, léna česká. Praha: [s.n.], 1832. 41 s. Dostupné online. S. 19. 
  12. ↑ KRUPIČKA, Václav. Historie lidického dvora. Slánský obzor. 1940, roč. 48, s. 25–26. 
  13. ↑ LACINA, Josef. Paměti královského města Slaného. Za svobody i v porobě. Slaný: Nákladem kněhkupectví Rudolfa Vokouna, 1882. 344 s. Dostupné online. S. 309. 
  14. ↑ HULINSKÝ, Jindřich. Město Slaný, jeho kraj a památnosti: monografie města i okresu, vydaná k oslavě prvého desítiletí republiky Československé. Slaný: Místní osvětový sbor za účasti filiálky spolku Typografia, 1928. 183 s. S. 22. 
  15. ↑ KRUPIČKA, Václav. Historie lidického dvora. Slánský obzor. 1940, roč. 48, s. 26. 
  16. ↑ KRAJNÍK, Eduard. Místopis dědinických a svobodnických dvorů v Čechách. Praha: Národní archiv, 2022. 686 s. ISBN 978-80-7469-127-0. S. 285–286. 
  17. ↑ MILTNER, Jan Bohuslav. Kalendář historický Daniele Vepřka, měštěnína slánského. Výroční zpráva gymnasia v Hradci Králové. 1883, s. 1–15. Dostupné online. 
  18. ↑ BÍLEK, Tomáš Václav. Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618. 1. část. Praha: V kommissí u Františka Rivnáce, 1882. 672 s. Dostupné online. S. LXXXIII. 
  19. ↑ KOLLER, Rudolf. Nástin regionálních dějin okresu kladenského. Kladno: pedagog. středisko, 1968. 245 s. S. 129. 
  20. ↑ DOBNER, Libor. Lidice Menší. Slánské listy. 1995, roč. 3, čís. 10, s. 33–34. 
  21. ↑ VELC, Ferdinand. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Slanském. Svazek 20. Praha: Nákladem Archaeologické kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1904. Dostupné online. Kapitola Lidice (dříve Lidice Menší), s. 122. 
  22. ↑ RADOMĚRSKÝ, Pavel; NOHEJLOVÁ-PRÁTOVÁ, Emanuela. Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. díl. Praha: ČSAV, 1956. 298 s. S. 32. 
  23. ↑ SCHÄTTINGER, Karel. O českých denárech a brakteátech slánského musea. Slánský obzor. 1940, roč. 48, s. 60. 
  24. ↑ KRUPIČKA, Václav. Historie lidického dvora. Slánský obzor. 1940, roč. 48, s. 22–23. 
  25. ↑ HULINSKÝ, Jindřich. Zkazky ze Slaného i ze Slánska : ohlasy dob zašlých. Slaný: Knihovna V. Štecha, 2008. 175 s. ISBN 978-80-254-4089-6. S. 48–51. 
  26. ↑ PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království Českého: dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém. Díl VII. Vikariát Slanský. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1913. Dostupné online. S. 178–180. 
  27. ↑ Kaple Čtrnácti svatých pomocníků v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
  28. ↑ VELC, Ferdinand. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Slanském. Svazek 20. Praha: Nákladem Archaeologické kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1904. Dostupné online. Kapitola Lidice (dříve Lidice Menší), s. 120–122. 
  29. ↑ WIRTH, Zdeněk. Zabavení zvonů na Slánsku. Slánský obzor. 1917, roč. 25, s. [147]. 
  30. ↑ PŘIBYL, Vladimír. Za svatým Jakubem do Lidic u Slaného. Slaný: Město Slaný, 2006. 8 s. Dostupné online. ISBN 80-254-3677-2. S. 8. 
  31. ↑ ŠTĚCH, Václav. Kovové ruce: román. Díl 1. 2. vyd. Praha: J. Otto, 1926. 326 s. Dostupné online. S. 3. 
  32. ↑ KRUPIČKA, Václav. Historie lidického dvora. Slánský obzor. 1940, roč. 48, s. 22. 

Literatura

editovat
  • DOBNER, Libor. Lidice Menší. Slánské listy. 1995, roč. 3, čís. 10, s. 33–34. ISSN 2533-4557. 
  • KOLLER, Rudolf. Nástin regionálních dějin okresu kladenského. Kladno: Okr. pedagog. středisko, 1968. 245 s. 
  • KRAJNÍK, Eduard. Místopis dědinických a svobodnických dvorů v Čechách. Praha: Národní archiv, 2022. 686 s. ISBN 978-80-7469-127-0. 
  • KRUPIČKA, Václav. Historie lidického dvora. Slánský obzor. 1940, roč. 48, s. 21–31. 
  • LACINA, Josef. Paměti královského města Slaného. Za svobody i v porobě. Slaný: Nákladem kněhkupectví Rudolfa Vokouna, 1885. 344 s. Dostupné online. 
  • MOTTL, Josef. Které Lidice slují Malé a které Velké?. Památky archaeologické a místopisné. 15.01.1880, čís. 7, s. 320–322. Dostupné online. 
  • NEDVĚD, Martin. Z právních dějin Lidického dvora. Slánský obzor. 2021, roč. 129, s. 38–47. ISSN 1214-3847. 
  • PŘIBYL, Vladimír. Za svatým Jakubem do Lidic u Slaného. Slaný: Město Slaný, 2006. 8 s. ISBN 80-254-3677-2. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lidice_u_Otrub&oldid=24521461“