Letohrádek Pia IV.

sídlo papežské akademie ve Vatikánu

Letohrádek Pia IV. se nachází ve Vatikánských zahradách, severozápadně od baziliky sv. Petra. Budovu navrhl v roce 1558 architekt Pirro Ligorio na žádost Pavla IV. jako místo nerušeného odpočinku v náročném papežském úřadu. Realizace stavby se však již tento papež nedočkal a budova v pozdně renesančním slohu byla dokončena až za pontifikátu Pia IV., v roce 1563. Prostor užívali v 16. století římští intelektuálové k literárním setkáním, vedeným Karlem Boromejským (15381584).

Letohrádek Pia IV.
Základní informace
Slohmanýrismus
ArchitektPirro Ligorio
Výstavba1558
Poloha
AdresaVatikán, VatikánVatikán Vatikán
Souřadnice
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Letohrádek Pia IV. ze střechy chrámu sv. Petra

Vnější fasády letohrádku zdobí bohaté štuky s převážně pohanskými mytologickými scénami, zatímco fresky a mozaiky v interiérech čerpají často z křesťanských motivů (život Mojžíše a Krista). Autory maleb jsou Federico Barocci, Federico Zuccaro a Santi di Titi.

Fresky jsou v interiéru i exteriéru doplněny neobvyklými mozaikami z barevných oblázků, mušlí a zlomků skla, které mají hrubý povrch a tím vytvářejí zvláštní rustikální efekt.

Letohrádek má několik částí:

  • Eliptické nádvoří se nachází ve středu letohrádku a jednotlivé části propojuje do jednoho celku. Jeho geometrickou mramorovou dlažbu navrhl Niccolo Bresciano. Ve středu nádvoří se nachází fontána a kolem dokola mramorové lavice a kamenné vázy s květinami. Fontána pochází z dílny Giacoma da Casignola a Giovanniho di Sant’Agata. Je zdobená dvěma mramorovými andílky – putti, kteří drží u ucha lasturu a sedí na delfínech. Z nich tryská voda do nádrže. Původně byly sošky součástí jiné kašny.
  • Dvě protilehlé zděné brány, uzavřené dubovými vraty s mřížovím, umožňují přístup na nádvoří. Oblouky bran zdobí bohaté štuky s motivy čtyř ročních období zevně a velkou mušlí zevnitř. Vnitřní průchody jsou členěné nikami, zdobenými barevnou mozaikou s antickými motivy.
  • Hlavní budova vily je z nádvoří přístupná vestibulem Stvoření. Zde jsou v protilehlých nikách umístěny oválné fontány, obklopené sochami v nikách. Autorem bohatě zdobeného stropu s motivy Stvoření světa z let 15611563 je Giovanni Schiavone. Barevnost celku doplňuje mramorová podlaha. Ve středu místnosti se nachází socha Kleió – múzy dějin, s pergamenovým svitkem v ruce.
  • V přední části letohrádku se nachází nymfeum – svatyně nymf, ale i klasických múz. Především tento prostor byl určen k učeným debatám o umění i vědě. Nad vstupem je umístěn vysoký reliéf se znakem rodu Medici uprostřed, pod nímž je zobrazena múza básnictví Kalliopé. Po stranách vstupu jsou zobrazeny hlavy Medúzy. Valenou klenbu zdobí fresky i štuky.
  • Přední část nymfea ukončuje polooválná fontána bohyně Kybelé. Dominantním prvkem je socha bohyně Kybelé, matky bohů. Po stranách je doplněna alegorickými sochami Mládí a Půvabu. Fontána je jako celý zbytek letohrádku zdobená štukovanými reliéfy a nástěnnými mozaikami s květinovými motivy.
  • Tak zvaná Velká aula, skrytá za hlavní budovou byla k vile přistavěna na žádost Pia XI. až v letech 19311936. Autorem přístavby je architekt Giuseppe Momo. Od roku 1936 v ní sídlí Papežská akademie věd. Portikus nad hlavním vchodem má čtyři mramorové sloupy. Sochy po stranách vstupu znázorňují Víru a Vědu. Nad portikem je umístěn erb Pia XI. Tento znak je umístěn také nad prostším bočním vchodem, lemovaným dórskými pilastry. Boční vchod původně sloužil jako samostatný vstup pro papeže.

V parku při letohrádku stojí moderní bronzová socha Strom lidstva. Jejím autorem je Roberto Joppolo. Socha, která byla v zahradě umístěna 4. listopadu 2000 má představovat nutnost integrace a solidarity mezi lidmi různých ras a kultur, muži a ženami, bohatými i chudými. Spolupráce a dialog mezi rozdílnými světy zaručuje vytvoření pevného kmene a rozvoj celého stromu.

Mezi letohrádkem a bazilikou sv. Petra se nachází Fontána svátosti. Byla postavena na přání papeže Pavla V. architektem Janem van Santen v roce 1609. Jednotlivé prvky a vodní proudy mají evokovat mši svatou. Vertikálně vytékající pramínky připomínají svíčky, zatímco mytologický pták gryf chrlí vodu do všech směrů a tím vytváří iluzi monstrance. Fontána je ohraničena dvěma masivními falešnými věžemi s cimbuřím ve tvaru vlaštovčích ocásků. Na nich jsou umístěni okřídlení draci, heraldický symbol rodu Borghese, z kterého Pavel V. pocházel. Uprostřed stříšky nad nádrží je navíc umístěn erb Pavla V.

Literatura

editovat
  • Collins, P. Michael 2009: Vatikán.
  • Denzler, Georg – Jöckle, Clemens 2007: Vatikán – význam, dějiny, umění.
  • Sopouch, Jaromír – Sopouchová, Hana 1991: Za památkami Říma a Vatikánu.
  • Pecold, Lumír 1992: Vatikán.

Externí odkazy

editovat