Leopold von Jedina-Palombini

Leopold svobodný pán von Jedina-Palombini (německy Leopold Camillo Freiherr von Jedina-Palombini) (24. května 1849 Deutsch-Wagram14. dubna 1924 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1864, uplatnil se mimo jiné jako cestovatel a spisovatel, několik let působil také v diplomacii. V závěru kariéry zastával vysoké funkce v námořní administrativě. V roce 1908 byl povýšen do stavu svobodných pánů a v roce 1909 byl penzionován v hodnosti viceadmirála.

Leopold von Jedina-Palombini
Prezident Námořního technického výboru v Pule
Ve funkci:
1907 – 1908
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostviceadmirál (1909), kontradmirál (1905), fregatní kapitán (1894), korvetní kapitán (1891)

Narození24. května 1849
Deutsch-Wagram
Úmrtí15. dubna 1924 (ve věku 74 let)
Vídeň
Titulsvobodný pán (1908)
PříbuzníHermann von Jedina (sourozenec)
Profesenámořní důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
Erb rodu Jedina-Palombini při povýšení do stavu svobodných pánů (1908)

Pocházel ze staré české rodiny připomínané od 18. století na Dobříšsku (původní jméno Djedina). Narodil se jako čtvrtý syn c. k. plukovníka Karla Jediny (1811–1883) a jeho manželky Emy, rozené Rehmové (1817–1896).[1] U c. k. námořnictva sloužil od roku 1864 jako praporčík a zúčastnil se výpravy arcivévody Maxmiliána do Mexika. V letech 1873–1875 se na korvetě Dandolo zúčastnil plavby kolem břehů Afriky a v roce 1879 byl povýšen na poručíka II. třídy.[2] V letech 1883–1889 působil jako vychovatel v rodině arcivévody Ferdinanda Toskánského[3] a na lodi Fasana se jako doprovod jeho synů zúčastnil cesty kolem světa. Mezitím získal v roce 1883 hodnost poručíka I. třídy.[4]

V roce 1891 byl povýšen na korvetního kapitána a v letech 1891–1896 zastával funkci rakousko-uherského námořního attaché v Londýně.[5][6] Mezitím byl v roce 1894 povýšen na fregatního kapitána a jako velitel řadové lodi Franz Joseph absolvoval v roce 1897 cestu do Číny. V roce 1899 krátce vedl operační kancelář námořního oddělení na ministerstvu války, poté v letech 1899–1902 byl ředitelem prezidiální kanceláře námořní sekce na ministerstvu války, respektive generálním pobočníkem námořnictva ve Vídni[7] a v hodnosti komodora poté dočasně velel torpédové flotile.[8] V roce 1905 dosáhl hodnosti kontradmirála, krátce velel námořnímu okruhu v Terstu[9] a v letech 1905–1906 byl velitelem I. eskadry.[10] Nakonec v letech 1907–1908 zastával úřad prezidenta Námořně-technického výboru (Marine-technisches Komitee) se sídlem v Pule.[11] V roce 1908 byl rakousko-uherským delegátem na mezinárodní námořní konferenci v Londýně.[12] K datu 1. května 1909 dosáhl hodnosti viceadmirála[13] a v srpnu téhož roku byl penzionován.[14]

Své poznatky z cest po světě publikoval ve dvou cestopisných knihách, které se dočkaly několika vydání a byly také přeloženy do angličtiny a francouzštiny.

Zemřel ve Vídni 14. dubna 1924 ve věku nedožitých 75 let a je pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově.

Tituly a ocenění

editovat

Od narození užíval šlechtický titul rytíře udělený rodině v roce 1831.[15] Krátce před odchodem do penze byl v roce 1908 povýšen do stavu svobodných pánů, zároveň mu bylo povoleno připojení jména rodiny jeho manželky (Jedina-Palombini).[16] V roce 1918 požádal o rozšíření baronského titulu pro své synovce Rudolfa a Norberta, což ale bylo ministerstvem vnitra zamítnuto.[17] Během služby u námořnictva a cest do zahraničí obdržel několik ocenění, za svou literární činnost získal i Vyznamenání za umění a vědu.[18] [19]

Rakousko-Uhersko

editovat

Zahraničí

editovat
  • Um Afrika: Skizzen Von Der Reise Sr. Majestät Corvette Helgoland in Den Jahren 1873-75; Vídeň, 1877
  • An Asiens Küsten und Fürstenhöfen; Vídeň, 1891

V roce 1879 se ve Štýrském Hradci oženil s baronkou Marií Palombini (1853–1889), dcerou c. k. plukovníka Scipia Palombiniho, nejvyššího hofmistra arcivévody Rainera.[20] Po ovdovění se v roce 1899 jeho druhou manželkou stala Ema Ofenheimová von Ponteuxin (1858–1918), dcera bohatého podnikatele Viktora Ofenheima a vdova po diplomatu Karlu Boleslawskim (1833–1896).[21] Z prvního manželství se narodily tři děti, syn Karl (1880–1889) a dcera Alice (1884–1915) zemřeli předčasně,[22] nejmladší syn Ernst (1886–1979) sloužil v c. k. armádě a dosáhl hodnosti majora.[23]

U námořnictva sloužili také Leopoldovi starší sourozenci, bratr Rudolf (184–1918) byl korvetním kapitánem, další bratr Hermann (1847–1906) dosáhl hodnosti kontradmirála.

Reference

editovat
  1. Rodina Karla Jediny na webu geni.com dostupné online
  2. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1880; Vídeň, 1880; s. 12 dostupné online
  3. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1886; Vídeň, 1886; s. 91 dostupné online
  4. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine; Vídeň, 1886; s. 7, 95 dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 202 dostupné online
  6. Schematismus für das k. u. k. Heer und für die k. u. k. Kriegs-Marine 1895; Vídeň, 1895; s. 1094 dostupné online
  7. Schematismus für das k. u. k. Heer und für die k. u. k. Kriegs-Marine 1899; Vídeň, 1898; s. 1127, 1136 dostupné online
  8. Rang- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1903; Vídeň, 1903; s. 172 dostupné online
  9. Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1905; Vídeň, 1905; s. 30 dostupné online
  10. Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1906; Vídeň, 1906; s. 9, 155 dostupné online
  11. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1908; Vídeň, 1907; s. 315 dostupné online
  12. Závěrečný protokol londýnské námořní konference 1908 dostupné online
  13. Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1909; Vídeň, 1909; s. 9, 153 dostupné online
  14. Služební postup Leopolda von Jediny in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 79 dostupné online
  15. Povýšení plukovníka Johanna Jediny do šlechtického stavu v roce 1831 na webu Rakouského státního archivu dostupné online
  16. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1911; Gotha, 1911; s. 416 dostupné online
  17. Rod svobodných pánů Jedina-Palombini na webu Rakouského státního archivu dostupné online
  18. Přehled řádů a vyznamenání Leopolda Jediny-Palombiniho in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909'; Vídeň, 1909; s. 333 dostupné online
  19. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918'; Vídeň, 1918; s. 61, 88 'dostupné online
  20. Leopold Jedina-Palombini na webu geni.com dostupné online
  21. Ema Jedina-Palombini, rozená Ofenheim von Ponteuxin na webu geni.com dostupné online
  22. Rodina Leopolda Jediny-Palombiniho na webu geni.com dostupné online
  23. Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser 1929; Gotha, 1929; s. 350 dostupné online

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat