Wikipedie

Leopold Salvátor Rakousko-Toskánský

rakouský arcivévoda

Leopold Salvátor Rakousko-Toskánský (15. října 1863, Brandýs nad Labem – 4. září 1931, Vídeň) byl rakouský arcivévoda a princ toskánský pocházející z Habsbursko-Lotrinské dynastie. Od patnácti let sloužil v c. k. armádě a s ohledem na svůj původ prodělal rychlou kariéru, mimo jiné byl zastáncem modernizace dělostřelectva a uplatnil se i jako vynálezce. V letech 1907–1918 zastával funkci generálního inspektora dělostřelectva a za první světové války dosáhl druhé nejvyšší hodnosti generálplukovníka (1916). Po zániku Rakouska-Uherska žil delší dobu ve Španělsku, krátce před smrtí se vrátil do Vídně.

Leopold Salvátor Rakousko-Toskánský
Arcivévoda Leopold Salvátor v roce 1905
Arcivévoda Leopold Salvátor v roce 1905
Generální inspektor dělostřelectva
Ve funkci:
1907 – 1918
PředchůdceAlfred von Kropatschek
Nástupceúřad zanikl
Velitel 25. pěší divize ve Vídni
Ve funkci:
1900 – 1906
Předchůdcearcivévoda Evžen
NástupceSándor Nyiri
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerálplukovník (1916), polní zbrojmistr (1906), polní podmaršál (1899), generálmajor (1896)
Rodné jménoLeopold Salvator Maria Joseph Ferdinand Franz von Assisi Karl Anton von Padua Johann Baptist Januarius Aloys Gonzaga Rainer Wenzel Gallus von Österreich-Toskana
Narození15. října 1863
Brandýs nad Labem
Úmrtí4. září 1931 (ve věku 67 let)
Vídeň
Místo pohřbeníCísařská hrobka ve Vídni
ChoťBlanka Bourbonsko-Kastilská
RodičeKarel Salvátor Toskánský
Maria Immaculata Sicilská
DětiMarie Dolores
Marie Immaculata
Markéta
Rainer Karel
Leopold
Marie Antonie
Antonín
Assunta
František Josef
Karel Pius Salvátor
PříbuzníFrantišek Salvátor Rakousko-Toskánský, Marie Tereza Habsbursko-Lotrinská, Karolina Marie Rakousko-Toskánská, Marie Imakuláta Rakousko-Toskánská, Archduke Albrecht Salvator of Austria a Maria Antoinette Erzherzogin von Österreich (1874-1891) (sourozenci)
Dominik Rakousko-Toskánský[1], Štěpán Habsbursko-Lotrinský[1], Marie Ileana Habsbursko-Lotrinská[1], Alexandra Habsbursko-Lotrinská[1], Marie Magdalena Habsbursko-Lotrinská[1] a Alžběta Habsbursko-Lotrinská[1] (vnoučata)
SídloToskánský palác
Zámek Wilhelminenberg
Profesevoják a politik
Oceněnívelkokříž Královského řádu Viktoriina
Řád černé orlice
CommonsArchduke Leopold Salvator of Austria
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat
 
Arcivévoda Leopold Salvátor jako generálplukovník rakousko-uherské armády (1916)

Narodil se jako nejstarší syn arcivévody Karla Salvátora Toskánského a jeho ženy Marie Immakulaty Bourbonsko-Sicilské, dcery Ferdinanda II. Sicilského a arcivévodkyně Marie Terezie Izabely Rakouské. Jeho rodištěm byl zámek Brandýs nad Labem, který byl krátce předtím vyčleněn z císařských statků jako exilové sídlo toskánské linie Habsburků. Byl předurčen k vojenské kariéře a jako člen vládnoucí dynastie rychle postupoval v hodnostech. Již v patnácti letech poručíkem s příslušností k 77. pěšímu pluku v Hradci Králové (1878).[2] V letech 1881–1883 studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a mezitím byl povýšen na nadporučíka (1882). Další službu vykonával v Olomouci a v roce 1885 se stal kapitánem u 3. dělostřeleckého pluku v Brně. Jako dělostřelecký důstojník poté sloužil ve Štýrském Hradci a Opavě. V letech 1887–1889 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni[pozn. 1][3] a v hodnosti majora byl přidělen k 11. armádnímu sboru ve Lvově (1889). U různých jednotek ve Lvově strávil pět let a mezitím dosáhl hodností podplukovníka (1891) a plukovníka (1892).

 
Zámek Hernstein (Dolní Rakousko), majetek Leopolda Salvátora od roku 1913

K datu 26. dubna 1896 získal hodnost generálmajora a stal se velitelem 13. dělostřelecké brigády v Záhřebu, kde setrval čtyři roky později jako velitel 72. pěší brigády (1898–1899) a 36. pěší brigády (1899–1900). Dne 26. října 1899 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a následně byl povolán do Vídně, kde byl velitelem 25. pěší divize (1900–1906). Další postup následoval 26. října 1906, kdy získal hodnost polního zbrojmistra[4] a od roku 1907 zastával funkci generálního inspektora dělostřelectva. V této funkci usiloval o modernizaci dělostřelectva v c. k. armádě, celoživotně se zajímal o technické novinky a sám byl autorem několika vynálezů, které si nechal patentovat a díky tomu zbohatl. Vynalezl například pohon na všechna čtyři kola pro dělostřelecká vozidla.[5] Kromě toho se podílel na rozvoji vzduchoplavby a létal balónem. Vysoké zisky si připsal za první světové války dodávkami předražené, přitom ale podřadné sušené zeleniny pro armádu z továren s monopolním postavením, v nichž byl podílníkem. K datu 20. května mu byla udělena nově zřízená hodnost v rakousko-uherské armádě generálplukovníka.[6][7] Po nástupu císaře Karla I. jeho vliv poklesl a v březnu 1918 byl odvolán z funkce generálního inspektora dělostřelectva. Po zániku monarchie byl k datu 1. prosince v armádě penzionován.[8]

Po rozpadu Rakouska-Uherska ztratil výsady spojené s příslušností k rodu Habsburků a po roce 1918 žil ve Španělsku, kde měl zázemí díky své manželce z rodu španělských Bourbonů, pobývali převážně v Barceloně. V roce 1930 se vrátil do Vídně, kde zemřel 4. září 1931 ve věku 67 let. Je pohřben v císařské hrobce ve Vídni.[9]

Od roku 1913 byl majitelem velkostatku se zámkem Hernstein v Dolním Rakousku, který zdědil po arcivévodu Rainerovi. K velkostatku patřilo přes 4.300 hektarů půdy v okresu Baden.[10] Po úmrtí Leopolda Salvatora zdědili zámek jeho tři synové Anton, Franz Josef a Carlos.[11]

Tituly a ocenění

editovat

Jako člen rodu Habsburků a rakouský arcivévoda měl od narození do roku 1918 nárok na oslovení Jeho císařská a královská Výsost (Seine kaiserliche und königliche Hoheit). V patnácti letech obdržel nejvyšší rakouské vyznamenání Řád zlatého rouna,[12] a po dosažení plnoletosti se stal automaticky členem Panské sněmovny.[13] Během své vojenské kariéry se stal nositelem nejvyšších vyznamenání v Rakousku-Uhersku,[14] řadu ocenění získal také v zahraničí.[15] Získal čestný doktorát na Vysoké škole technické ve Vídni a České polytechnice v Praze, dále byl čestným protektorem České akademie věd a umění v Praze, čestným členem Císařské akademie věd ve Vídni a řady dalších institucí.[5] Od roku 1893 byl čestným majitelem 18. pěšího pluku dislokovaného v Hradci Králové, který spadal pod 9. armádní sbor v Litoměřicích.[16]

Rakousko-Uhersko

editovat

Zahraničí

editovat

Manželství a potomci

editovat
 
Arcivévoda Leopold Salváto s rodinou (1912)

V roce 1889 se oženil s princeznou Blankou Bourbonsko-Katilskou (1868–1949), dcerou karlistického pretendenta španělského trůnu, Karla Bourbonského, vévody madridského. Sňatek se konal 24. října 1889 na zámku Frohsdorf, který byl tehdy majetkem španělských Bourbonů. Arcivévodkyně Blanka byla nositelkou velkokříže Alžbětina řádu, dámou Řádu hvězdového kříže, za první světové války získala několik ocenění za své aktivity v Mezinárodním červeném kříži. Z manželství se narodilo deset dětí:

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
 Leopold II.
 
 
 Ferdinand III. Toskánský
 
 
 
 
 
 
 Marie Ludovika Španělská
 
 
 Leopold II. Toskánský
 
 
 
 
 
 
 Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 Luisa Marie Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
 Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
 
 Karel Salvátor Rakousko-Toskánský
 
 
 
 
 
 
 Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
 Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
 
 Marie Antonie Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
 Karel IV. Španělský
 
 
 Marie Isabela Španělská
 
 
 
 
 
 
 Marie Luisa Parmská
 
'Leopold Salvátor Rakousko-Toskánský '
 
 
 
 
 
 Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
 Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
 
 Ferdinand II. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
 Karel IV. Španělský
 
 
 Marie Isabela Španělská
 
 
 
 
 
 
 Marie Luisa Parmská
 
 
 Marie Imakuláta Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
 Leopold II.
 
 
 Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 
 Marie Ludovika Španělská
 
 
 Marie Terezie Izabela Rakouská
 
 
 
 
 
 
 Fridrich Vilém Nasavsko-Weilburský
 
 
 Jindřiška Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
 Luisa Isabela z Kirchbergu
 

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Ve stejném ročníku na Válečné škole s ním studovalo několik pozdějších velitelů v první světové válce, například Rudolf Krauss, Peter von Hofmann, Ludwig von Fabini, Maximilian Csicserics von Bacsány, Emil Lischka nebo uherský ministr zeměbrany Sándor Szurmay.
  2. ↑ Velkokříž Královského Viktoriina řádu získal 9. října 1903 při příležitosti návštvěvy britského krále Eduarda VII. ve Vídni. Spolu s ním toto vyznamenání získali mimo jiné mladší bratr arcivévoda František Salvátor, ministr zahraničí Agenor Gołuchowski nebo císařský nejvyšší hofmistr Rudolf z Lichtenštejna.

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1879; Vídeň, 1878; s. 203 dostupné online
  3. ↑ Die K. Und K. Kriegsschule 1852-1902; Vídeň, 1903; s. 141 dostupné online
  4. ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1916 na webu austro-hungarian army dostupné online
  5. ↑ a b HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 249. 
  6. ↑ Přehled generálplukovníků rakousko-uherské armády na webu weltriege.at dostupné online
  7. ↑ Generale und Obersten 1916; Vídeň, 1916; s. 3 dostupné online
  8. ↑ Služební postup arcivévody Leopolda Salvatora in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 131 dostupné online
  9. ↑ BEUTLER, Gigi: The Imperial Crypt of PP Capuchins in Vienna; Vídeň, 2015; s. 63 ISBN 978-3-9500584-5-1
  10. ↑ Schematismus und Statistik des Großgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- u. Oberösterreich und im Herzogtume Steiermark; Praha, 1908; s. 12–13 dostupné online
  11. ↑ Oficiální web zámku Hernstein dostupné online
  12. ↑ Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
  13. ↑ Arcivévoda Leopold Salvátor na webu Rakouského parlamentu dostupné online
  14. ↑ Přehled rakousko-uherských vyznamenání arcivévody Leopolda Salvatora in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der generale und obersten der K.U.K. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 11 dostupné online
  15. ↑ Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Leopolda Salvatora in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 7–8 dostupné online
  16. ↑ Přehled majitelů 18. pěšího pluku in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 414 dostupné online
  17. ↑ Přehled nositelů velkokříže Královského Viktoriina řádu za vlády Eduarda VII. dostupné online
  18. ↑ Hamannová, str. 288.
  19. ↑ http://thepeerage.com/p11177.htm#i111762
  20. ↑ Hamannová, str. 325–326.
  21. ↑ Hamannová, str. 251.
  22. ↑ http://thepeerage.com/p11177.htm#i111768
  23. ↑ Hamannová, str. 283.
  24. ↑ http://thepeerage.com/p11178.htm#i111775
  25. ↑ Hamannová, str. 219.

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Leopold_Salvátor_Rakousko-Toskánský&oldid=24647666“