Emil Lischka
Emil Lischka von Hartring (18. června 1859 Česká Lípa – 15. září 1929 Česká Lípa) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1878, jako štábní důstojník působil u různých jednotek a uplatnil se také jako pedagog. Za první světové války bojoval na východní frontě a v roce 1914 dosáhl hodnosti polního podmaršála. V roce 1917 byl penzionován a zbytek života strávil v rodné České Lípě.
Emil Lischka von Hartring | |
---|---|
Velitel 10. pěchotní divize | |
Ve funkci: 1916 – 1917 | |
Předchůdce | Artur von Mecenseffy |
Nástupce | Emil von Gologórski |
Velitel 26. pěchotní divize c. k. zeměbrany | |
Ve funkci: 1914 – 1916 | |
Předchůdce | Karel Křítek |
Nástupce | Heinrich Wieden von Alpenbach |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | polní podmaršál (1914), generálmajor (1911) |
Narození | 18. června 1859 Česká Lípa |
Úmrtí | 15. září 1929 (ve věku 70 let) Česká Lípa |
Ocenění | Řád železné koruny, Leopoldův řád, Železný kříž |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Životopis
editovatPocházel z České Lípy, do armády vstoupil v roce 1878 a již o rok později byl povýšen na poručíka u 43. pěšího pluku. Později si doplníl vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v roce 1888 byl jako nadporučík zařazen do sboru důstojníků generálního štábu, sloužil u 43. pěšího pluku v Temešváru[1]. Poté působil u štábu zemského velitelství v Zadaru[2] a ve vojenské kanceláři velení 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci. V roce 1893 byl povýšen na kapitána a působil jako pedagog na jezdecké kadetní škole v Karlovaci,[3] později sloužil u 39. pěšího pluku v Debrecínu.[4] V roce 1899 byl povýšen na majora a stal se šéfem štábu 15. pěší divize v Miskolci.[5] Krátce poté přešel k c. k. zeměbraně a začal vyučovat na důstojnické zeměbranecké škole ve Vídni, kde byl v roce 1901 povýšen na podplukovníka. V roce 1906 dosáhl hodnosti plukovníka[6] a převzal velení 36. pěšího pluku zeměbrany v Kolomyji, kde strávil pět let.[7]
V roce 1911 byl povýšen do hodnosti generálmajora[8] a v hodnosti velitele 26. zeměbranecké pěší brigády byl přeložen do Brna.[9][10] S touto jednotkou byl na začátku první světové války odvelen na východní frontu, kde se zúčastnil prvních bojů v Haliči.[11] Po počátečních úspěších byl k datu 1. listopadu 1914 povýšen do hodnosti polního podmaršála a převzal velení 26. zeměbranecké pěší divize.[12] V roce 1916 přešel od zeměbrany zpět k c. k. armádě a stal se velitelem 10. pěší divize.[13] Velitelem této jednotky zůstal do května 1917, poté byl penzionován.[14]
Na penzi se vrátil do rodné České Lípy a žil ve vile v dnešní Nawkově ulici č.p. 321. Po jeho smrti darovala rodina jeho generálskou uniformu muzeu v České Lípě.[15]
Tituly a ocenění
editovatBěhem vojenské služby obdržel několik vyznamenání, během první světové války získal i ocenění ve spojeneckém Německu.[16] V červnu 1916 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem a predikátem Edler von Hartring, majestát byl vyhotoven až za vlády Karla I. v roce 1917. V erbu měl nijak překvapivě lišku.[17]
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- Vojenský záslužný kříž III. třídy (1905)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- Řád železné koruny III. třídy (1911)
- rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1914)
- Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915)
- Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915)
- Železný kříž II. třídy (Německo)
- Železný kříž I. třídy (Německo)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1888; s. 358 dostupné online
- ↑ Anhang zum Schematismus für das k.u.k. Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 32 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 172 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 444 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeň, 1899; s. 202 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1907; Vídeň, 1906; s. 290 dostupné online
- ↑ Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1910; Vídeň, 1910; s. 132 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1913; Vídeň, 1912; s. 202 dostupné online
- ↑ Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1914; Vídeň, 1914; s. 49 dostupné online
- ↑ Generale und Obersten des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 8 dostupné online
- ↑ Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1915; Vídeň, 1915; s. 327 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Emila Lischky in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 106 dostupné online
- ↑ Emil Lischka na webu Vlastivědného muzea v České Lípě dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Emila Lischky in: Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1917; Vídeň, 1917; s. 5 dostupné online
- ↑ Nobilitační diplom Emila Lischky na webu Rakouského státního archivu dostupné online
Literatura
editovat- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; s. 312–313 (heslo Lischka) ISBN 978-80-905324-3-4