Lelčík novozélandský

Lelčík novozélandský
	Lebka lelčíka novozélandského
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Řád	lelčíkové (Aegotheliformes);
Čeleď	lelčíkovití (Aegothelidae);
Rod	lelčík (Aegotheles);
Binomické jméno
	Aegotheles novaezealandiae; (Scarlett, 1968)
Synonyma
	Megaegotheles novazealandiae
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lelčík novozélandský (Aegotheles novaezealandiae) je vyhynulý druh lelčíka, který býval endemický Novému Zélandu. Vyhynul patrně koncem 13. století následkem predace krysou ostrovní, kterou na Nový Zéland zavlekli Polynésané.

Systematika

Druh formálně popsal novozélandský paleozoolog Ron Scarlett v roce 1968 jako Megaegotheles novazealandiae. Na základě unikátních morfologických znaků Scarlett vytyčil lelčíkovi samostatný rod Megaegotheles,^[1] avšak později byl lelčík novozélandský přeřazen do rodu Aegotheles.^[2] Rod Aegotheles je jediným rodem řádu lelčíků, který zahrnuje druhy z australasijské oblasti.^[3] Nejbližším příbuzným lelčíka novozélandského je patrně novokaledonský lelčík černý (Aegotheles savesi).^[4]

Výskyt

Sbírka kostí lelčíka novozélandského ze sbírek muzea Te Papa

Lelčík novozélandský byl endemický Novém Zélandu. Jednalo se o jediného zástupce lelčíků na Novém Zélandu. Byl široce rozšířen po obou ostrovech v lesních habitatech.^[5] Přítomnost druhu byla potvrzena i na D'Urvillově ostrově (sever Jižního ostrova).^[6] O rozsáhlém areálu výskytu druhu hovoří četné archeologické nálezy kosterních pozůstatků lelčíků novozélandských v depositech zbytků potravy nahromaděných sovkami bělolícími (Ninox albifacie), které představovaly jedny z hlavních predátorů lelčíků novozélandských.^[6]

Popis

S délkou těla kolem 35 cm a váhou kolem 150–200 g se jednalo o největšího zástupce lelčíků. Měl nápadně dlouhé nohy a krátká křídla. Neuměl příliš dobře létat a je dokonce možné, že byl zcela nelétavý. Zobák byl krátký, oči směřovaly dopředu a na obličeji se pravděpodobně nacházej závoj.^[5]

Vyhynutí

K vyhynutí lelčíka novozélandského došlo pravděpodobně již koncem 13. století, tedy v době hromadné kolonizace Nového Zélandu Polynésany. Předpokládá se, že Polynésané lelčíky novozélandské cíleně nelovili, jelikož se jednalo o noční, potichu se pohybující ptáky, které nebylo snadné ulovit. Vyhynutí lelčíka novozélandského se přikládá na vrub krysám ostrovním, které se na Nový Zéland dostaly již s prvními polynéskými osadníky, a které se velmi rychle rozšířily prakticky po celé ploše Nového Zélandu.^[6]

Odkazy

Reference

↑ SCARLETT, R. J. An owlet-nightjar from New Zealand.. Notornis. 1968, roč. 15, s. 254-266. Dostupné online. (anglicky)
↑ WORTHY, Trevor H.; SCOFIELD, R. Paul; SALISBURY, Steven W. Two new neoavian taxa with contrasting palaeobiogeographical implications from the early Miocene St Bathans Fauna, New Zealand. Journal of Ornithology. 2022-07-01, roč. 163, čís. 3, s. 643–658. Dostupné online [cit. 2025-02-16]. ISSN 2193-7206. doi:10.1007/s10336-022-01981-6. (anglicky)
↑ WORTHY, T. H.; TENNYSON, A. J. D.; JONES, C. Miocene waterfowl and other birds from central Otago, New Zealand. Journal of Systematic Palaeontology. 2007-01-01, roč. 5, čís. 1, s. 1–39. Dostupné online [cit. 2025-02-16]. ISSN 1477-2019. doi:10.1017/S1477201906001957.
↑ DUMBACHER, John P.; PRATT, Thane K.; FLEISCHER, Robert C. Phylogeny of the owlet-nightjars (Aves: Aegothelidae) based on mitochondrial DNA sequence. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2003-12-01, roč. 29, čís. Plant Molecular Evolution, s. 540–549. Dostupné online [cit. 2025-02-16]. ISSN 1055-7903. doi:10.1016/S1055-7903(03)00135-0.
↑ ^a ^b MICHAUX, B. New Zealand owlet-nightjar | Ruru hinapō. www.nzbirdsonline.org.nz [online]. New Zealand Birds Online, 2013 [cit. 2025-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-02-16. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c HOLDAWAY, Richard N.; JONES, Martin D.; ATHFIELD, Nancy R. Beavan. Late Holocene extinction of the New Zealand owlet‐nightjar Aegotheles novaezealandiae. Journal of the Royal Society of New Zealand. 2002-12-01, roč. 32, čís. 4, s. 653–667. Dostupné online [cit. 2025-02-16]. ISSN 0303-6758. doi:10.1080/03014223.2002.9517714. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu New Zealand Owlet-nightjar na Wikimedia Commons
Taxon Aegotheles novaezealandiae ve Wikidruzích

[1] SCARLETT, R. J. An owlet-nightjar from New Zealand.. Notornis. 1968, roč. 15, s. 254-266. Dostupné online. (anglicky)

[2] WORTHY, Trevor H.; SCOFIELD, R. Paul; SALISBURY, Steven W. Two new neoavian taxa with contrasting palaeobiogeographical implications from the early Miocene St Bathans Fauna, New Zealand. Journal of Ornithology. 2022-07-01, roč. 163, čís. 3, s. 643–658. Dostupné online [cit. 2025-02-16]. ISSN 2193-7206. doi:10.1007/s10336-022-01981-6. (anglicky)

[3] WORTHY, T. H.; TENNYSON, A. J. D.; JONES, C. Miocene waterfowl and other birds from central Otago, New Zealand. Journal of Systematic Palaeontology. 2007-01-01, roč. 5, čís. 1, s. 1–39. Dostupné online [cit. 2025-02-16]. ISSN 1477-2019. doi:10.1017/S1477201906001957.

[4] DUMBACHER, John P.; PRATT, Thane K.; FLEISCHER, Robert C. Phylogeny of the owlet-nightjars (Aves: Aegothelidae) based on mitochondrial DNA sequence. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2003-12-01, roč. 29, čís. Plant Molecular Evolution, s. 540–549. Dostupné online [cit. 2025-02-16]. ISSN 1055-7903. doi:10.1016/S1055-7903(03)00135-0.

[:0-5] MICHAUX, B. New Zealand owlet-nightjar | Ruru hinapō. www.nzbirdsonline.org.nz [online]. New Zealand Birds Online, 2013 [cit. 2025-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-02-16. (anglicky)

[:1-6] HOLDAWAY, Richard N.; JONES, Martin D.; ATHFIELD, Nancy R. Beavan. Late Holocene extinction of the New Zealand owlet‐nightjar Aegotheles novaezealandiae. Journal of the Royal Society of New Zealand. 2002-12-01, roč. 32, čís. 4, s. 653–667. Dostupné online [cit. 2025-02-16]. ISSN 0303-6758. doi:10.1080/03014223.2002.9517714. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]