Lajos Jekelfalussy
Lájos Sándor Jekelfalussy (maďarsky jekelfalusi és margitfalvi Jekelfalussy Lájos Sándor, německy Ludwig Alexander Jekelfalussy von Jekelfalva und Margitfalva) (1. října 1848 Sačurov – 22. července 1911 Lontov) byl uherský šlechtic a rakousko-uherský generál. Pocházel ze staré šlechtické rodiny z Horních Uher a od mládí sloužil u uherské zeměbrany, kde dosáhl vysokých hodností. V armádě nakonec získal hodnost generála pěchoty (1908) a v letech 1906–1910 zastával funkci ministra zeměbrany v uherské vládě.[1][2]
| Lajos Jekelfalussy | |
|---|---|
 | |
| Uherský ministr zeměbrany | |
| Ve funkci: 14. dubna 1906 – 17. ledna 1910 | |
| Předchůdce | Sándor Wekerle |
| Nástupce | Samuel Hazai |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Národní strana ústavy |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1906), polní podmaršál (1899), generálmajor (1896) |
| Narození | 1. října 1848 Sačurov |
| Úmrtí | 22. července 1911 (ve věku 62 let) Budapešť |
| Místo pohřbení | Hřbitov Kerepesi |
| Profese | politik |
| Commons | Lajos Jekelfalussy |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel ze staré uherské šlechtické rodiny,[pozn. 1][3] byl synem Sándora Jekelfalussyho (1823–1882) a jeho manželky Kamily, rozené hraběnky Feštetićové (1825–1903).[4][5] Studoval na vojenské akademii v Hranicích, do armády vstoupil v roce 1868 jako příslušník královské uherské zeměbrany v Prešově a již o rok později byl poručíkem. V letech 1876–1878 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni, později sám působil jako vojenský pedagog, mezitím sloužil mimo jiné v Košicích. V roce 1878 získal titul c. k. komořího[6] a postupoval v hodnostech, souběžně působil na uherském ministerstvu zeměbrany. V roce 1890 byl povýšen na plukovníka a poté byl velitelem různých jednotek královské uherské zeměbrany. V roce 1896 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem pěchotní brigády uherské zeměbrany v Debrecíně.
V roce 1899 byl jmenován polním podmaršálem a stal se sekčním šéfem na říšském ministerstvu války, kde působil až do roku 1906.[7][8] Pak se vrátil do Uher a ve Wekerleho vládě zastával funkci ministra uherské zeměbrany (1906–1910).[9] K datu 1. listopadu 1906 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra, v roce 1908 navíc obdržel hodnostně identický post generála pěchoty.[10] Jako člen vlády byl v roce 1907 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence a v letech 1906–1910 byl také poslancem uherského zemského sněmu za Zvolenskou župu. K datu 1. února 1910 byl penzionován[11] a zemřel o rok později na svém venkovském sídle v Lontově, kde je také pohřben.[12][13]
Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny II. třídy, rytířem Leopoldova řádu, dále držitelem Vojenského záslužného kříže, Vojenské záslužné medaile a Vojenského jubilejního kříže. Od německého císaře Viléma II. získal pruský Řád koruny II. třídy.[14] Od roku 1907 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 60.[15][16]
Jeho mladší bratr Zoltán Jekelfalussy (1862–1945) působil ve státních službách a v závěru první světové války byl posledním rakousko-uherským guvernérem v Rijece.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Rod Jekelfalussy má velmi starou historii a připomíná se již ve 13. století, kdy byl gelnický měšťan Jekel obdarován lesy a pozemky v oblasti řeky Hornád. Stal se zakladatelem rodu pánů z Jakloviec. Od jejich nejstarších majetků byly odvozeny také predikáty Jekelfalva (Jaklovce) a Margitfalva (Margecany). I když Jekelfalussyové nikdy nedosáhli vyššího šlechtického titulu, až do 20. století si udrželi postavení nižší pozemkové aristokracie a v jejich rodokmenu se objevuje řada jmen významných uherských rodin.
Reference
editovat- ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 596–597
- ↑ Lajos Jekelfalussy in: Magyar Életrajzi Lexikon dostupné online
- ↑ JÁCHIM, Lukáš: Páni z Jakloviec ve 13. a 14. storočí in: Montánna Historia: Ročenka o dejinách baníctva a hutníctva; Slovenská spoločnosť pre sociálne a hospodárske dejiny; 2015 dostupné online
- ↑ Rodina Sándora Jekelfalussyho na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodokmen Festeticsů dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 271 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1905; Vídeň, 1904; s. 160 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 267 dostupné online
- ↑ Přehled vedení rakousko-uherské armády v roce 1908 dostupné online
- ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Lajose Jekelfalussyho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 79 dostupné online
- ↑ Hřbitov u kostela sv. Anny v Lontově na webu Pamiatky na Slovensku dostupné online
- ↑ Hrobka rodu Jekelfalussy v Lontově s životopisem Lajose Jekelfalussyho dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Lajose Jekelfalussyho in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 1103 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 60 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 498 dostupné online
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lajos Jekelfalussy na Wikimedia Commons - Historie rodu Jekelfalussy (maďarsky)
- Lajos Jekelfalussy na webu obce Lontov Archivováno 7. 8. 2023 na Wayback Machine. (slovensky)
