Ladislav Vaněk

český pedagog
O českém fotbalistovi pojednává článek Ladislav Vaněk (fotbalista).

Ladislav Vaněk (19. června 1906 Olomouc5. října 1993 Praha) byl středoškolský učitel chemie a tělesné výchovy na IV. reálném gymnáziu v Brně, člen náčelnictva Československé obce sokolské a OSVO, zakladatel a vedoucí ilegální organizace Jindra,[1] konfident gestapa[2] a spolupracovník StB s krycím jménem „Horský“.[3][4][5]

Ladislav Vaněk
Narození19. června 1906
Olomouc
Úmrtí5. října 1993 (ve věku 87 let)
Praha
Povolánípedagog a učitel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ladislav Vaněk v sokolském cvičebním úboru

Biografie

editovat

Před 1945

editovat

Od mládí aktivní člen Sokola, postupně stoupal v jeho hierarchii. V roce 1935 se stal náčelníkem Milíčovy župy ve Vyškově.[6] V roce 1939 už patřil k ústřednímu náčelnictvu Sokola, v roce 1940 několikrát zatčen brněnským gestapem, propuštěn na svobodu bez vznesení obvinění. Je pravděpodobné, ale nikoli prokázané, že už předtím, než založil Jindru, spolupracoval s gestapem.[7] Člen sociální demokracie.[6]

Po zatýkání představitelů Sokola v létě 1941 zůstal Vaněk jako náčelník štábu a poslední člen Sokolské revoluční rady jako jediný na svobodě v ilegalitě a vytvořil ze zbývajících sokolských struktur organizaci Jindra, která se podílela na domácím odboji. V roce 1942 se od sokola Jana Zelenky-Hajského dozvěděl o myšlence atentátu na Heydricha, nesouhlasil s ním [7] a napsal depeši exilové vládě v Londýně, žádající kromě legitimizace atentátu i jeho odvolání, odložení nebo změnu cíle.[8]

Vaněk byl 4. září 1942 zatčen pražským gestapem, tvrdě vyslýchán a později sepsal na gestapu sedmatřicetistránkový protokol Jak jsem chtěl zabránit atentátu, kde vyzradil organizační strukturu odboje.[9] Poté pomáhal usvědčovat dopadené členy Sokola a další osoby. Nebyl transportován do koncentračního tábora, ale do konce války byl vězněn v sídle gestapa, v Petschkově paláci.[7]

Po 1945

editovat

V roce 1945 (v době Pražského povstání) se Vaněk postavil do čela správy Petschkova paláce. Vojenskému veliteli Prahy Vasiliji Nikolajeviči Gordovovi a důstojníkům sovětské Směrš předal cenné zajatce, pochytané gestapáky, mimo jiné např. generála Waffen-SS Willyho Weidermanna, velitele protiparašutistického oddělení Wilhelma Leimera, kriminálního vrchního tajemníka Williho Abendschöna, úředníka pražského gestapa Otto Galla, konfidenta gestapa Jaroslava Nachtmanna, Dresse, úředníka gestapa Alfreda Jägera a další, kteří byli odesláni do Sovětského svazu a zpět do Československa už kromě Nachtmanna nebyli vráceni. Vaněk později v 60. letech 20. století svědčil ve prospěch Nachtmanna, tehdy již spolupracovníka StB, a udržoval styky s bývalými konfidenty a gestapáky. Po roce 1945 se stal sekčním šéfem Ministerstva školství, později znovu učil na gymnáziu. U tzv. čestného soudu Obce sokolské byl obviněn, ale případ nebyl dořešen.[7]

Reference

editovat
  1. Archivovaná kopie. www.literarky.cz [online]. [cit. 2013-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-23. 
  2. PADEVĚT, Jiří. Nebezpečný konfident gestapa, KGB a StB Jaroslav Nachtmann – Na svědomí měl stovky zatčených a popravených [online]. televizeseznam.cz, 2019-01-14 [cit. 2020-02-23]. Dostupné online. 
  3. Protokol registrace svazků spolupracovníků, rozsah 00001-04830, 1. zvláštní odbor MV, reg. č. 540 (06.02.1954) [online]. Archiv bezpečnostních složek [cit. 2020-02-23]. Dostupné online. 
  4. Protokol registrace svazků agenturního a kontrarozvědného rozpracování, rozsah 03411-03900, Statisticko-evidenční odbor FMV, reg. č. 3495 (21.04.1972) [online]. Archiv bezpečnostních složek [cit. 2020-02-23]. Dostupné online. 
  5. Archivní protokol agenturních svazků a spisů spolupracovníků, rozsah 60854-64268, 1. zvláštní odbor MV, reg. č. 540 a 3495 (07.07.1966) [online]. Archiv bezpečnostních složek [cit. 2020-02-23]. Dostupné online. 
  6. a b Fidler, Jiří. Atentát 1942. Praha: Jota, 2002. S. 144.
  7. a b c d Ladislav Vaněk - rozumný muž a vlastenec
  8. Jelínek, Zdeněk: Operace Silver A, Praha 1992, s. 51-53.
  9. http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad0902/101-115.pdf ČVANČARA, Jaroslav: Z jeviště na popraviště.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat