Jaroslav Nachtmann
Jaroslav Nachtmann (1. listopadu 1915, Kladno – Kročehlavy[1] – 2. května 1995, Regen) patřil za protektorátu k velmi nebezpečným, úspěšným a horlivým konfidentům gestapa.[2] Podílel se na provokacích proti domácímu odboji; udal gestapu stovky Čechů; byl přítomen zatýkání "ilegalistů"; pomáhal při výsleších zadržených a budoval fiktivní odbojové „volavčí sítě“.[2] Dostával se do styku skoro se všemi ilegálními organizacemi odbojového hnutí v protektorátu.[3] Po druhé světové válce byl předán sovětské vojenské rozvědce Směrš[2] a odvezen do Sovětského svazu, kde byl odsouzen a vězněn asi deset let v sibiřských pracovních táborech. V roce 1963 byl vrácen do ČSSR. I zde byl odsouzen a vězněn až do konce roku 1966. Již během věznění spolupracoval s komunistickou státní tajnou bezpečností (StB) a ve spolupráci s ní pokračoval až do svého prozrazení v roce 1968. V roce 1974 se vystěhoval do SRN, kde žil až do svých 79 let.
| Jaroslav Nachtmann | |
|---|---|
.gif) Jaroslav Nachtmann (před rokem 1945) | |
| Jiná jména | poručík Šulc, Dr. Kejvan, Jaroslav Nebeský, "Eva", "Míla", "Jarda" |
| Narození | 1. listopadu 1915 Kladno - Kročehlavy,  Rakousko-Uhersko[1] |
| Úmrtí | 2. května 1995 (ve věku 79 let) Regen,  Německo |
| Bydliště | Spálená 82/4, Praha 1 (za protektorátu Brenntegasse)[2] |
| Povolání | zubní lékař (dentista)[3], dopravní strážník[2] |
| Politická strana | NSDAP[3] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatPrvní republika a druhá světová válka
editovatJaroslav Nachtmann pocházel ze smíšeného manželství.[1] Byl údajně původním povoláním dentista. Později se stal prvorepublikovým dopravním [p 1] strážníkem české uniformované policie.[1] Bývalý profesionální boxer.[1] Po 15. březnu 1939 přijal německé státní občanství. Do řad gestapa byl přijat v prosinci 1939 a to nejprve k vrchnímu kriminálnímu tajemníkovi Paulu Elbersovi do pražského referátu II BM (české pravicové hnutí). Zde fungoval jako konfident, agent – provokatér.[1] Byl i členem NSDAP a SS.[3] Má na svědomí stovky životů českých odbojářů. Od listopadu 1942 působil jako vedoucí pracovník protiparašutistického referátu SBF.[p 2] Dostával se do styku skoro se všemi ilegálními organizacemi odbojového hnutí v protektorátu.[3] Řídil nově vytvořenou agenturní síť, v níž byly jednotlivé izolované odbojové skupiny kontrolovány konfidenty.[3]
Květen 1945
editovatBěhem květnového povstání 1945 v Praze sídlil v Hotelu Zlatá husa (na adrese: Václavské náměstí 840/5 – dnes (2016) Hotel Ambassador) štáb odbojové organizace „Brutus“. Skupina, vedená Václavem Bradáčem (předválečný tajemník Antonína Švehly), byla již na konci roku 1944 infiltrována Jaroslavem Nachtmannem (krycí jméno Dr. Kejvan).[2] Ten z odbojové skupiny „Brutus“ brzy učinil nástroj gestapa, pomocí něhož mohlo pronikat do řad domácího odboje. Zároveň si Nachtmann vytvářel členstvím ve skupině „Brutus“ i svoje „alibi“ pro pozdější tvrzení, že spolupracoval s odbojem. Českým policistům se dne 7. května 1945 podařilo Nachtmanna vylákat z Hotelu Zlatá husa, na Můstku jej přemoci a zatknout.[2]
O dva dny později 9. května 1945 objevila hlídka Revolučních gard (RG) v Petschkově paláci asi 300 německých žen a dětí, 19 českých rukojmí a 6 dlouhodobě vězněných Čechů. Správcem budovy byl určen Ladislav Vaněk. K nemilému překvapení českých úřadů předal Ladislav Vaněk nejdůležitější zajaté příslušníky gestapa: Williho Leimera, Williho Abendschöna a konfidenta Jaroslava Nachtmanna sovětské vojenské rozvědce Smerš.[2] A tak se stalo, že Nachtmann byl (zhruba v polovině května 1945) transportován do SSSR.[3]
V Sovětském svazu
editovatV Sovětském svazu byl ještě téhož roku (v prosinci 1945) odsouzen k patnácti letům nucených prací, které si začal odpykávat na Sibiři v táborech nucených prací "Siblag" a "Ozorlag". I zde fungoval (krycí jméno "Eva") jako donašeč (informátor) ve prospěch vedení obou táborů. Po deseti letech (v říjnu 1955) mu byla udělena amnestie, dostal služební byt a pracoval na poliklinice KGB v sibiřském městě Tajšet.[3] Zhruba po osmi letech (v březnu 1963) byl v SSSR opět zatčen, aby byl předán československé StB, která jej zvláštním letadlem dopravila do Prahy.
V Československé socialistické republice
editovatV soudním procesu byla Nachtmannovi prokázána nepřímá vina na smrti 200 účastníků odboje a za trestný čin obecného ohrožení (stíhání za vraždu bylo zastaveno) byl odsouzen (1. října 1964) k trestu čtrnácti let vězení. Koncem října 1964 (asi po třech týdnech od vynesení rozsudku) na žádost Nachtmannova obhájce mu bylo do odpykání uloženého trestu započítáno i více než desetileté období strávené v pracovních táborech v SSSR. (Tím se jeho trest v Československu zmenšil na necelé čtyři roky, s datem ukončení v roce 1967, 1968).[3] K profesi konfidenta (tentokráte ve službách StB) se Jaroslav Nachtmann vrátil a vykonával ji už v průběhu věznění ve Valdicích. (Jeho osobní svazek StB byl veden už od 2. listopadu 1962 !).[3] Brány věznice ale opustil již za dva roky (22. listopadu 1966) a zavázal se k další spolupráci s StB (zde vystupoval pod krycími jmény "Míla" nebo "Jarda"). Státní tajná bezpečnost (StB) jej zaměstnala v zubní ambulanci v městečku Votice (v oblasti nazývané také jako Česká Sibiř).[3]
Po roce 1968
editovatKdyž byla v létě roku 1968 v tisku odhalena pravá totožnost Jaroslava Nachtmanna, stal se pro práci u StB nevhodným a prakticky neupotřebitelným. Po šesti letech (začátkem května 1974) se vystěhoval do SRN. Zemřel 2. května 1995 ve věku 79 let v německém Regenu.[3]
Nachtmannovy aktivity
editovat| Období | Místo | Popis aktivity |
|---|---|---|
| za protektorátu | Spálená 82/4, Praha 1 (Německy: Brenntegasse) | V domě bydlel během protektorátu Jaroslav Nachtmann, který byt získal jako konfiskát po Adolfu Hoffmeisterovi, jenž odsud odešel 23. března 1939 do francouzského exilu. Byt sloužil jako neformální centrála udavačů a konfidentů gestapa a na večírcích zde pořádaných se také scházeli i populární herci, např. Jára Kohout, Věra Ferbasová a Karel Vlach.[2] |
| Podzim 1939 | Spolu s konfidentem gestapa Rudolfem Kotrbatým se již na podzim roku 1939 podílel Jaroslav Nachtmann na rozbití ilegální organizace Družstvo v prvním sledu. | |
| 10. listopad 1939 | Budečská 1026/14, Praha 2 | Odbojář Josef Škalda byl zatčen gestapem 10. listopadu 1939. Na jeho zatčení se podílel Jaroslav Nachtmann. |
| 22. duben 1941 | Evropská 696/22, Praha 6[p 3] | Jaroslav Nachtmann se (22. dubna 1941) aktivně účastnil[2] zátahu na Josefa Balabána – jednoho z členů zpravodajsko-sabotážní skupiny známé jako Tři králové. Balabán byl přemožen gestapem zhruba ve 21.30 po krátké přestřelce na křižovatce ulic Evropská a Studentská (za protektorátu Velvarská a Brahmsova).[2] |
| Odbojová skupina "Národní obranný svaz" (spojená s osobou kapitána Jana Karlíka) byla infiltrována konfidenty gestapa v čele s Jaroslavem Nachtmannem.[2] | ||
| pololetí 1942 | Spolu s Karlem Čurdou zradil Jaroslav Nachtmann šifranta – četaře Stanislava Srazila (paravýsadek ANTIMONY) (zatčen dne 16. ledna 1943) a tento byl následně přinucen Němci přistoupit na radiovou protihru "Hermelín" ("Hermelin") s Vojenskou radiovou ústřednou (VRÚ) v Londýně. | |
| počínaje 1943 a dále | Mikovcova (Mikowec – Strasse) 574/3, Praha 2 | Od konce roku 1942 sídlila ve čtvrtém patře domu firma "Albatros".[4] Tato krycí firma byla používána pražským gestapem ke styku s konfidenty. V tomto domě také sídlia kancelář úředníka SBF [p 2] Williho Leimera. Firma "Albatros" byla založena na krycí jméno Jaroslava Nachtmanna – Jaroslav Nebeský. Do této "centrály" docházeli s informacemi a pro další úkoly rovněž zrádci – parašutisté: Viliam Gerik (paravýsadek ZINC) a rotný Karel Čurda (pomocník velitele paravýsadku OUT DISTANCE). Na této adrese se také často vyskytovali i další konfidenti: Jaroslav Žícha, Josef Renner, Josef Musil a Nestor Holejko.[2] |
| září a listopad 1944 | Husova 236/4a, Praha 1 – Staré Město [p 4] | V dominikánském klášteře při kostele svatého Jiljí se v září 1944 a v listopadu roku 1944 konaly fingované schůzky konfidentů pražského gestapa.[4] Na jeho pokyn založili fiktivní odbojovou organizaci "Ústředí československého odboje v Praze".[2] [p 5] Kromě Jaroslava Nachtmanna se schůzek účastnili i konfidenti: Nestor Holejko (alias major Rudé armády ing. Kalinin), Antonín Vohradník a Jaroslav Žícha.[2] Setkání se účastnil i zadržený parašutista Vítězslav Lepařík (paravýsadek GLUCINIUM). (Ten na oko přistoupil na spolupráci s gestapem.) Schůzky v dominikánském klášteře byly nahrávány a jejich účastníci byly nepozorovaně fotografováni. Řada odbojářů pak právě těmito nahrávkami a snímky byla nezpochybnitelně usvědčena z odbojové činnosti proti Velkoněmecké říši.[2] |
| 17. říjen 1944 | Václavské náměstí 820/41, Praha 1 | Parašutista Vítězslav Lepařík (paravýsadek GLUCINIUM) byl vlákán konfidentem gestapa Nestorem Holejkem do pasáže Luxor na Václavském náměstí v Praze, kde byl 17. říjen 1944 zatčen. Zatýkání se osobně účastnil Willi Leimer a Jaroslav Nachtmann.[2] |
| 18. říjen 1944 | Štěpánská 704/61, Praha 1 | Východočeský odbojář Jaroslav Tannert byl v pasáži Lucerna zatčen 18. října 1944. Na zatčení se podíleli konfidenti gestapa Nestor Holejko a Jaroslav Nachtmann.[2] |
| podzim 1944 | Kříženeckého náměstí 322/5, Praha 5 [p 6] | Na podzim roku 1944 se začalo (v Barrandovských filmových ateliérech) připravovat natáčení propagandistického filmu o parašutistech, vyslaných exilovou vládou v Londýně do Protektorátu. Tento projekt podporoval Willi Leimer, ale samotné natáčení nikdy nebylo zahájeno. Podle tvrzení Jaroslava Nachtmanna měl on osobně ztvárnit ve filmu jednu z hlavních rolí.[2] |
| 15. leden 1945 | Tylovo náměstí, Praha 2 [p 7] | Konfidentskou sítí (řízenou gestapem) byl do Prahy vylákán odbojář Josef Kroužek, který žil v ilegalitě ve východních Čechách. Na jeho zatčení (na Tylově náměstí dne 15. ledna 1945) se podílel i Jaroslav Nachtmann.[2] |
| jaro 1945 | Strahovské nádvoří (Strahower Platz) 132/1, Praha 1 | Na jaře roku 1945 odnášel z Petschkova paláce do Strahovského kláštera Jaroslav Nachtmann některé spisy gestapa, aby je zde uschoval ve snaze vytvořit tak nějakou pojistku pro budoucnost.[2] |
| jaro 1945 | Benediktská 677/4, Praha 1 | Na jaře 1945 se v domě uskutečnila schůzka Jaroslava Nachtmanna s dalším nebezpečným konfidentem gestapa Nestorem Holejkem a jeho bratrem Alexem Holejkem (spolupracovníkem gestapa v Krakově). Bratři Holejkové uvažovali o útěku do Švýcarska a k témuž přesvědčovali i Jaroslava Nachtmanna.[2] [p 8] |
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Dne 15. března 1939 řídil na křižovatce v Praze na Klárově dopravu strážník Jaroslav Nachtmann.[2]
- ↑ a b SBF = Sonderreferat Sabotagen, Bahnen, Fallschirmagenten = Zvláštní referát proti sabotážím, sabotážím na železnicích a proti parašutistům.[1]
- ↑ V letech 1932 až 1946 se nynější (2016) ulice "Evropská" v Praze - Dejvicích jmenovala Velvarská, německy: Welwarner Strasse.[2]
- ↑ V letech 1940 až 1945 se nynější (2016) ulice "Husova" na Praze 1 jmenovala "Dominikánská", německy Dominikanergasse.[2]
- ↑ V síti této fiktivní organizace ("Ústředí československého odboje v Praze") - respektive v rukou gestapa - uvízlo několik i mimopražských odbojových skupin - například západočeská ilegální skupina "Prokop Holý".[2]
- ↑ Barrandovské filmové ateliéry na Kříženeckého náměstí v Praze 5. Náměstí vzniklo až v roce 1947. Za protektorátu vedla k Barrandovským ateliérům dnešní (2016) ulice "Lumiérů". Ta se v letech 1930 až 1947 ovšem jmenovala "Na Habrové" (německy: Buchenweg).[2]
- ↑ V letech 1938 až 1940 se dnešní (2016) Tylovo náměstí v Praze 2 jmenovalo Scheinerovo náměstí (německy: Tyl-Platz)[2]
- ↑ Konfident Nestor Holejko v tomto domě (na adrese: Benediktská 677/4, Praha 1) bydlel od roku 1942 až do dubna 1945, kdy zde byl zatčen gestapem. Tento (zřejmě krycí) manévr mu umožnil útěk. Vypátrán byl až v šedesátých letech dvacátého století v USA, ale do Československa nikdy vydán nebyl.[2]
Reference
editovat- ↑ a b c d e f g ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Preusens gloria, Lvoun, s. 93, 153. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Jaroslav Nachtmann). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 18, 85, 109, 132, 237, 241, 249, 250, 278, 279, 303, 311, 339, 362, 397, 489, 526, 565.
- ↑ a b c d e f g h i j k l ŠIMŮNEK, Michal. Nacistické bezpečnostní složky v protektorátu (Jaroslav Nachtman) [online]. 2005-08-17 [cit. 2016-05-27]. Dostupné online.
- ↑ a b NOVOTNÁ, Marie. Zrádci nebo oběti? (Příspěvek k mentalitě českých odbojářů v období protektorátu Čechy a Morava). Praha, 2014 [cit. 2016-05-30]. 141 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze - Fakulta humanitních studií (Katedra Orální historie – soudobé dějiny). Vedoucí práce doc. PhDr. Blanka Soukupová, CSc.. s. 82, 83, 84. Dostupné online.
