Ladislaus Pejacsevich
Ladislaus hrabě Pejacsevich z Veröcze (německy Ladislaus Johann Josef Nikolaus Graf Pejacsevich von Veröcze, maďarsky veröczei gróf Pejácsevich László János József Miklós, chorvatsky Ladislav grof Pejačević Virovitički) (14. listopadu 1828 Pešť – 30. ledna 1916 Vídeň) byl rakousko-uherský důstojník a dvořan chorvatského původu. Jako dobrovolník sloužil v rakouské armádě, později zastával vysoké funkce u císařského dvora ve Vídni, v letech 1881–1896 byl nejvyšším hofmistrem arcivévody Karla Ludvíka. V roce 1908 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.
| Ladislaus hrabě Pejacsevich | |
|---|---|
 C. k. nadporučík dragounů hrabě Ladislav Pejacsevich (1854, litografie, Josef Kriehuber) | |
| Nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Marie Annunziaty | |
| Ve funkci: 1896 – 1900 | |
| Předchůdce | nově zřízená funkce |
| Nástupce | Jan Nostic-Rieneck |
| Nejvyšší hofmistr arcivévody Karla Ludvíka | |
| Ve funkci: 1881 – 1896 | |
| Předchůdce | Wilhem von Hornstein |
| Nástupce | funkce zanikla |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | major |
| Narození | 14. listopadu 1828 Pešť |
| Úmrtí | 30. ledna 1916 (ve věku 87 let) Vídeň |
| Titul | hrabě |
| Choť | Marie Tereza Černínová z Chudenic (od 1857) |
| Rodiče | Petr Pejačević z Virovitice |
| Děti | Františka Pejačevićová Countess Karoline Pejacsevich Count Nikolaus Pejacsevich Countess Maria Anna Pejacsevich Marie Terezie Aloisie Pejačevićová |
| Příbuzní | Nikolaus Pejacsevich a Ludovika Barbora Pejačevićová (sourozenci) Edmund z Clary-Aldringenu[1] a Marie Karolína z Clary-Aldringenu[1] (vnoučata) |
| Profese | aristokrat |
| Ocenění | Řád zlatého rouna (1908) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel ze starého chorvatského šlechtického rodu Pejačevićů povýšeného v roce 1772 do hraběcího stavu,[2] narodil se jako druhorozený syn chorvatského politika Petra Pejačeviće (1804–1887), ministra uherské vlády. Matka Františka (1804–1875) pocházela z rodu Esterházyů.[3] Ladislav vstoupil jako dobrovolník do armády a zúčastnil se bojů proti maďarským povstalcům, v roce 1850 byl již poručíkem u 1. dragounského pluku.[4] Po uzavření manželství armádu opustil, mimo aktivní službu byl ale později povýšen na majora. Později působil u císařského dvora, v roce 1877 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence a v letech 1881–1896 zastával funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Karla Ludvíka, mladšího bratra Františka Josefa.[5][6] Po úmrtí Karla Ludvíka pak zastával post nejvyššího hofmistra u jeho dcery arcivévodkyně Marie Annunziaty, abatyše Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze (1896–1900).[7] Jako vlastník fideikomisu získal také dědičné členství v uherské Sněmovně magnátů.[8][9]
Byl majitelem několika velkostatků, hlavním rodovým sídlem byl zámek Retfalu (dnes součást Osijeka) z přelomu 18. a 19. století. Další majetky vlastnil v dnešním Srbsku (Ruma). Protože zemřel bez mužského potomstva, statky přešly po jeho smrti na spřízněnou rodinu Clary-Aldringenů, která je po rozpadu monarchie prodala (1919). Ladislaus se mimo jiné uplatnil jako amatérský malíř, jeho tvorbu pedagogicky ovlivnil Franz Alt.[10]
Za zásluhy byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu (1896) rytířského kříže uherského Řádu sv. Štěpána (1878),[11] vzhledem ke svému dlouholetému působení u dvora obdržel několik ocenění také od zahraničních panovníků. Byl nositelem ruského Řádu sv. Anny a Řádu sv. Stanislava, pruského Řádu červené orlice, Řádu pruské koruny, nositelem velkokříže španělského Řádu Isabely Katolické, saského Albrechtova řádu a württemberského Fridrichova řádu.[12] Při příležitosti 80. narozenin byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna (1908).[13]
Rodina
editovatV roce 1857 se ve Vídni oženil s hraběnkou Marií Terezií Černínovou z Chudenic (1829–1916), dcerou Evžena Karla Černína. Marie Terezie se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z manželství se narodilo pět potomků, čtyři dcery a jeden syn zemřelý v dětství.[14][15]
- 1. Františka Romana (1859–1938), c. k. palácová dáma, ∞ 1884 Manfred hrabě von Clary-Aldringen (1852–1928), rakouský ministerský předseda 1899, zemský prezident ve Slezsku 1896–1898, místodržitel ve Štýrsku 1898–1918, c. k. tajný rada, komoří
- 2. Karolína Marie (1861–1927), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1891 Rudolf hrabě Bellegarde (1862–1937), nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Marie Valerie, c. k. plukovník, c. k. komoří
- 3. Nikolaus (1862–1863)
- 4. Marie Anna (1863–1901), jeptiška
- 5. Marie Terezie (1867–1953), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1885 Julius hrabě von Seilern und Aspang (1858–1932), c. k. komoří, rytmistr
Jeho mladší bratr Nikolaus Pejacsevich (1833–1890) sloužil v armádě, od mládí vynikal jako důstojník jezdectva, byl vážně zraněn v bitvě u Hradce Králové a nakonec v hodnosti generála kavalerie zastával post velitele armádního sboru v Budapešti.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XIX.; Praha, 1902 (reprint 2000); s. 406 (heslo Pejačević) ISBN 80-7185-274-0
- ↑ Rodina Petra Pejacseviche na webu geni.com dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1852; Vídeň, 1852; s. 436 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 261, 267 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1889; Gotha, 1889; s. 735–736 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1898; Vídeň, 1897; s. 43 dostupné online
- ↑ KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 12, 35 ISBN 978-80-254-9315-1
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 699 dostupné online
- ↑ NAJCER SABLJAK, Jasminka: Odkaz uměleckých děl a rukopisů hraběte Ladislava Pejačeviće z Retfaly a Rumu dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 59, 63 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Ladislause Pejacseviche in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1899; Vídeň, 1899; s. 39 dostupné online
- ↑ Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna ve 20. století dostupné online
- ↑ Rodokmen Pejacsevichů na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ Rodina Ladislause Pejacseviche na webu geni.com dostupné online
