Ladislaus Hengelmüller
Ladislaus svobodný pán Hengelmüller von Hengervár (2. května 1845 Budapešť – 22. dubna 1917 Opatija) byl rakousko-uherský diplomat. Na ministerstvu zahraničí působil od roku 1868, zásluhy získal později jako dlouholetý rakousko-uherský velvyslanec v USA (1894–1913).[1][2] V roce 1906 byl povýšen na barona a v roce 1910 se stal členem uherské Horní sněmovny.
| Ladislaus baron Hengelmüller | |
|---|---|
 | |
| Rakousko-uherský velvyslanec v USA | |
| Ve funkci: 1894 – 1913 | |
| Předchůdce | Ernst Schmit |
| Nástupce | Konstantin Dumba |
| Rakousko-uherský vyslanec v Srbsku | |
| Ve funkci: 1887 – 1888 | |
| Předchůdce | Rudolf Khevenhüller-Metsch |
| Nástupce | Gustav von Thoemmel |
| Rakousko-uherský vyslanec v Brazílii | |
| Ve funkci: 1891 – 1893 | |
| Předchůdce | Rudolf Welsersheimb |
| Nástupce | Ernst Schmit |
| Narození | 2. května 1845 Pešť |
| Úmrtí | 22. dubna 1917 (ve věku 71 let) Opatija |
| Titul |  svobodný pán (1906) |
| Choť | Maria Albertyna Dunin-Borkowska |
| Děti | Mila (1899–1919) |
| Příbuzní | Marianne Hengelmüller Edle von Hengervár (sourozenec) |
| Profese | diplomat |
| Ocenění | Leopoldův řád, Řád Františka Josefa, Řád železné koruny |
| Commons | Ladislaus Hengelmüller von Hengervár |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatPocházel z německé rodiny usazené v Uhrách, jeho otec Michael Hengelmüller (1805–1876) byl úředníkem ve státních službách.[3] Ladislaus vystudoval práva, krátce sloužil v armádě a poté začal pracovat jako úředník na uherském ministerstvu financí. V roce 1868 vstoupil do diplomatických služeb a zúčastnil se východoasijské expedice admirála von Petze. Po návratu do Evropy byl krátce konzulem v Bukurešti, poté vyslaneckým sekretářem ve Washingtonu. V letech 1875–1876 působil v Německu (Brémy, Kolín nad Rýnem, Frankfurt nad Mohanem), poté přešel do Paříže a v letech 1879–1887 byl velvyslaneckým radou v Londýně.[4] V letech 1887–1888 byl vyslancem v Bělehradě,[5] kde měl důležitou úlohu, protože tehdejší Srbské království bylo závislé na podpoře Rakouska-Uherska. Po návratu z Bělehradu dva roky zůstal mimo aktivní službu. V letech 1891–1893 byl rakousko-uherským vyslancem v Brazílii[6] a nakonec dlouholetým vyslancem ve Spojených státech amerických (1894–1913).[7] Díky jeho intervenci bylo diplomatické zastoupení ve Washingtonu povýšeno z vyslanectví na velvyslanectví (1903). Od roku 1910 byl doyenem diplomatického sboru ve Washingtonu, díky dlouholetému působení zde získal značnou popularitu a mimo jiné patřil k přátelům amerického prezidenta Theodora Roosevelta. Po návratu z USA odešel do výslužby.
Tituly a ocenění
editovatPo návratu ze Srbska byl v roce 1889 povýšen do šlechtického stavu v Uherském království s titulem a predikátem Edler von Hengervár. Ve funkci vyslance v USA obdržel v roce 1898 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[8] V roce 1910 byl jmenován členem uherské Sněmovny magnátů. Během působení v diplomatických službách získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[9]
Rakousko-Uhersko
editovat
velkokříž Leopoldova řádu (1908)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
velkokříž Řádu Františka Josefa (1889)
Řád železné koruny III. třídy (1875)
Zahraničí
editovat
velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko)
Řád Takova I. třídy (Srbsko)
Řád bílého orla I. třídy (Srbsko)
Řád pruské koruny III. třídy (Německo)
Řád thajské koruny III. třídy (Siam)
důstojník Řádu čestné legie (Francie)
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
_ribbon.svg){kind=small}
Rodina
editovatKdyž se po návratu z Brazílie v roce 1893 zúčastnil jako delegát mezinárodní konference o zdravotnictví v Drážďanech, oženil se zde s polskou šlechtičnou Marií Albertinou Dunin-Borkowskou, ovdovělou Taczanowskou (1859–1941).[10] Marie Albertina byla později c. k. palácovou dámou.[11] Z jejich manželství se narodila dcera Michaela (1899–1919),[12] provdaná do vlivné podnikatelské rodiny Biedermann-Turony.[13]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Přehled personálního obsazení diplomatických zastoupení Habsburské monarchie in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné online
- ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 394 dostupné online
- ↑ Michael Hengelmüler na webu geni.com dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1887; Vídeň, 1887; s. 6 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1888; Vídeň, 1888; s. 258 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1892; Vídeň, 1892; s. 196 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1897; Vídeň, 1897; s. 35 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1900; Vídeň, 1900; s. 206 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Ladislause Hengelmüllera in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1912; Vídeň, 1912; s. 48 dostupné online
- ↑ Marie Albertina Dunin-Borkowska na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 146 dostupné online
- ↑ Michaela Hengelmüller na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodina Biedermann-Turony na webu novanobilitas.eudostupné online
Literatura
editovat- DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 331–332 (heslo Ladislaus Hengelmüller) ISBN 978-3-205-20493-0
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ladislaus Hengelmüller na Wikimedia Commons - Ladislaus Hengelmüller in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online
