Lžovické tůně
Lžovické tůně jsou přírodní památka ve správních územích obcí Týnec nad Labem a Veletov v okrese Kolín a Svatý Mikuláš a Záboří nad Labem v okrese Kutná Hora ve Středočeském kraji. Tvoří ji komplex ekosystémů zahrnujících společenstva tvrdých a měkkých luhů, tůní a vegetace vysokých ostřic, mokřadních olšin a vrbin.
 Lžovické tůně | |
|---|---|
| IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) | |
_(17).jpg) slepé rameno jižně od Lžovic | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 25. března 2021 |
| Vyhlásil | Krajský úřad Středočeského kraje |
| Nadm. výška | 199–201 m n. m. |
| Rozloha | 67,14 ha[1] |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Kolín, Kutná Hora |
| Umístění | Týnec nad Labem Veletov Svatý Mikuláš Záboří nad Labem |
| Souřadnice | 50°1′51,21″ s. š., 15°19′44,16″ v. d. |
  Lžovické tůně | |
| Další informace | |
| Kód | 6243 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ze vzácných a chráněných druhů rostlin v přírodní památce roste například žebratka bahenní, pryskyřník velký, šmel okoličnatý, ostřice Buekova, voďanka žabí a sevlák potoční. Ohrožené druhy živočichů zastupuje mimo jiné roháč obecný a zejména lesák rumělkový.
Historie
editovatChráněné území bylo do poloviny dvacátého století využíváno k pastvě dobytka, lučnímu hospodaření, vysekávání rákosin a ostřicových porostů. Některé vrby byly ošetřovány jako hlavaté. Tradiční využívání skončilo s intenzifikací zemědělství a od té doby se pravidelně strojově kosí pouze sušší luční porosty. Vodní plochy slouží ke sportovnímu rybolovu.[2]
Chráněné území vyhlásil Krajský úřad Středočeského kraje v kategorii přírodní památka s účinností od 25. března 2021.[3]
Přírodní poměry
editovatPřírodní památka s rozlohou 67,15 hektaru leží v nadmořské výšce 199–201 metrů jihozápadně od Lžovic v katastrálních územích Lžovice a Veletov v okrese Kolín a Svatá Kateřina u Svatého Mikuláše a Záboří nad Labem v okrese Kutná Hora na rozhraní Středolabské a Východolabské tabule. Chráněné území je rozděleno do dvou oddělených částí[4] a částečně se překrývá se stejnojmennou evropsky významnou lokalitou.[3]
Abiotické poměry
editovat_(13).jpg)
Geologické podloží tvořené pleistocénními štěrkopísky je překryté holocénními hlinitopísčitými sedimenty a v zazemněných meandrech vznikají slatiniště.[5] Lokalita se z větší části nachází ve Středolabské tabuli, konkrétně v jejím podcelku Čáslavská kotlina a okrsku Labsko-klejnarská niva, ale severní okraj území leží ve Východolabské tabuli, podcelku Chlumecká tabule a okrsku Krakovanská tabule.[6] Krajinu tvoří plochá údolní niva s nadmořskou výškou okolo 200 metrů. Horizontální členitost terénu se odvíjí od střídání písčitých vyvýšenin ve středech zaniklých meandrů a sníženin bývalých říčních koryt.[5]
Jádrem chráněného území jsou slepá a mrtvá koryta řeky Labe. Slepá ramena jsou propojená s řekou a vznikla při splavňování Labe v sedmdesátých letech dvacátého století. Jejich rozloha je asi pět hektarů. Starší mrtvá ramena vznikla snad už ve středověku a jejich rozloha dosahuje nejvýše dvou hektarů.[7]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí se celé území nachází v teplé oblasti T2,[3] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 18–19 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 550–700 milimetrů, počet letních dnů je padesát až šedesát a počet mrazových dnů se pohybuje mezi 100 a 110.[8]
Flóra a fauna
editovat_(11).jpg)
Předmětem ochrany jsou fragmenty ekosystémů labské nivy tvořené společenstvy tvrdých luhů podél nížinných řek, měkkými luhy nížinných řek, tůněmi s makrofytní vegetací přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod, vegetací vysokých ostřic, mokřadními olšinami, vrbinami a druhy na tato společenstva vázanými.[3]
K významným druhům rostlin v chráněném území patří zejména žebratka bahenní (Hottonia palustris), pryskyřník velký (Ranunculus lingua), šmel okoličnatý (Butomus umbellatus), ostřice Buekova (Carex buekii), voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae) a sevlák potoční (Sium latifolium).
Evropsky významným druhem je brouk lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus), jehož larvy se vyvíjí v hnijícím vlhkém dřevě padlých či zlomených listnatých stromů.[9] Z brouků byli také pozorováni zástupci roháče obecného (Lucanus cervus).[10]
Tůně jsou stanovištěm řady obojživelníků, z nichž se v nich vyskytuje čolek obecný (Lissotriton vulgaris), čolek velký (Triturus cristatus), kuňka obecná (Bombina bombina), rosnička zelená (Hyla arborea), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan štíhlý (Rana dalmatina), skokan skřehotavý (Rana ridibunda) a skokan hnědý (Rana temporaria).[10]
Lokalitu vyhledávají také ptáci, např. volavka popelavá (Ardea cinerea), luňák červený (Milvus milvus), moták pochop (Circus aeruginosus) a v době hnízdění zde přelétá volavka bílá (Ardea alba) a husa velká (Anser anser).[10]
Zastoupení ryb se mění podle typů tůně. V případě tůní propojených s Labem v nich žijí stejné druhy jako v řece. Druhy mrtvých ramen závisí na tom, které ryby se do nich dostaly během povodní.[2] Běžně se vyskytují kapr obecný (Cyprinus carpio), okoun říční (Perca fluviatilis), štika obecná (Esox lucius), lín obecný (Tinca tinca), karas obecný (Carassius carassius) a úhoř říční (Anguilla anguilla).[10]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Digitální registr Ústředního seznamu ochrany přírody. Dostupné online. [cit. 2023-04-04].
- ↑ a b Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Lžovické tůně [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny, 2019-07-25 [cit. 2023-12-28]. S. 9. Dále jen Souhrn doporučených opatření (2019). Dostupné online.
- ↑ a b c d Lžovické tůně [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2023-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2023-12-28]. Dostupné online.
- ↑ a b Souhrn doporučených opatření (2019), s. 3.
- ↑ Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2023-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Souhrn doporučených opatření (2019), s. 3, 9.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- ↑ Souhrn doporučených opatření (2019), s. 8.
- ↑ a b c d Souhrn doporučených opatření (2019), s. 4.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lžovické tůně na Wikimedia Commons
