Líska

Líska
	Corylus avellana 'Contorta'
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	bukotvaré (Fagales);
Čeleď	břízovité (Betulaceae);
Rod	líska (Corylus); L., 1753
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Líska (Corylus) je rod dříve patřící do čeledi lískovitých, podle nového taxonomického systému APG III byla tato čeleď zrušena a rod líska byl přeřazen do čeledi břízovitých (Betulaceae) kde náleží k podčeledi lískové (Coryloideae). Lísky rostou v severním mírném pásmu. Lísky jsou poměrně rychle rostoucí dřeviny. Jen stromovité typy dorůstají pomaleji – v 10 letech jsou přibližně 2 m vysoké, ve 20 letech 2–5 m a ve 30 letech 4–7 m. Nejrozšířenější jsou keřovité typy lísek.^[1]

Olistění

Listy jsou většinou hlavním okrasným prvkem. Jsou střídavé nejčastěji vejčité až srdčité, dvojnásobně zubaté a víceméně pýřité. Líska má své olistění od května do listopadu. Zbarvení listů má různé odstíny žluté, hnědé, červené, nebo zelené.^[1]

Textura

Textura je poměrně hrubá, což vyplývá z tvaru a velikosti olistění, ale přitom je poměrně stejnoměrná. U keřovitých typů je řidší, nepravidelně vzdušná až průhledná.^[1]

Květ

Samčí květy jsou uspořádané v převislých jehnědách, které se zakládají již na podzim. Jsou různé délky a oživují se v době „prášení“ v předjaří (březen až duben) ještě jako bezlistý keř. Samičí květy jsou směstnané do květenství podobné pupenům, z jejichž vrcholku vyčnívají nitkovité, zpravidla načervenalé čnělky. Stromovité typy kvetou poprvé ve věku 25–30 let.^[1]

Kmen, větve a kořenový systém

Kmeny stromovitých druhů jsou přímé a dosahují často až do vrcholu koruny. V mládí mají nahnědle šedou kůru, která se poměrně záhy (asi v 10–15 letech) mění v rozpukanou šedou borku, šupinovitě se odlupující.^[1]

Keřovité typy mají základní kmínkové výhony strnule vzpřímené, v hořejších partiích rozvětvené v ohebné obloukovité větévky. Kůra je hnědá s výraznými lenticelami. Kořenový systém lísek je hustý, bohatě větvený a houževnatý.^[1]

Stanoviště

Jsou to nenáročné dřeviny. Rostou dobře na slunci i v polostínu (Corylus avella dokonce ve stínu). Na půdy nemají žádné zvláštní nároky, pouze se nehodí do příliš písčitých, suchých míst a na přemokřená stanoviště. Ideální je hlinitá nebo jílovitohlinitá půda s dostatečným obsahem vápníku. Většina druhů je v České republice naprosto otužilá. Velmi dobře snášejí zakouřené ovzduší. Okusem zvěře netrpí.^[1]

Ošetřování

Vysazují se na jaře nebo na podzim. Stromovité tvary je účelné vysazovat v prvních letech ke kůlům. Další ošetřování je minimální. Řez provádíme pouze pro prosvětlení přehuštěných exemplářů. Keře se špatně zahoustlými přízemními partiemi můžeme radikálně zmladit a přinutit k obrůstání. Starší exempláře snášejí dobře přesazování, ale více než 30 let staří jedinci v prvních letech po přesazení stagnují v růstu. Lísky významnějšími chorobami ani škůdci netrpí (kromě ovocných odrůd).^[1]

Použití

Stromovité typy a běžné keřovité typy se do menších úprav a zahrádek příliš nehodí. Velmi dobře se však uplatňují ve větších přírodně krajinářských úpravách (solitéry nebo rozvolněné skupiny). Stromovitý typ „colurna“ je velmi vhodný do stromořadí v širších ulicích a do alejí. Keře velmi často plní maskovací funkci a velmi dobře se hodí do volně rostoucích a občas přistříhávaných živých plotů. Můžeme je vysazovat jako pionýrské dřeviny na málo plodné půdy. Nejvhodnější jsou však jako okraje vyšších stromovitých porostů nebo přímo jako podrost. Červenolisté kultivary se pěkně vyjímají jako solitéry nebo v sousedství světle zelených nebo i bělavých či žlutě kvetoucích dřevin (pustoryl, zlatice aj.). Žlutopestré kultivary vynikají na temném jehličnatém pozadí. Zajímavě stříhanolisté (laciniální) lísky vysazujeme tak, aby mohly být pozorovány zblízka. Při větších krajinářských úpravách se hodí pro polohy do 800 m n. m. Corylus maxima se pěstuje v četných ovocných kultivarech jako užitková ovocná dřevina.^[1]

Množení

Výsevem stratifikovaného osiva až v příštím roce v říjnu až listopadu (pozor na myši). Pestrolisté a jiné kultivary se množí jedině hřížením (listopad až leden) nebo kopčením (červen), popřípadě roubováním v únoru pod „sklem“.^[1]

Systém

Do rodu líska patří následující druhy:

Corylus americana – líska americká
Corylus avellana – líska obecná
Corylus californica – líska kalifornská
Corylus colchica
Corylus colurna – líska turecká
Corylus colurnoides
Corylus cornuta – líska rohatá
Corylus fargesii
Corylus ferox
Corylus heterophylla líska různolistá
Corylus chinensis – líska čínská
Corylus jacquemontii – líska Jacquemontova
Corylus johnsonii†
Corylus mandshurica
Corylus maxima – líska největší
Corylus sieboldiana – líska Sieboldova
Corylus tibetica – líska tibetská
Corylus vilmorinii – líska Vilmorinova
Corylus wangii
Corylus yunnanensis

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1. 1. vyd. [s.l.]: SZN, 1978. 000128363.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu líska na Wikimedia Commons
Taxon Corylus ve Wikidruzích
ekozahrady.com – obecné informace a obrázky(česky) Archivováno 9. 8. 2009 na Wayback Machine.
ovoce-zelenina.atlasrostlin.cz – informace a obrázky důležitých částí stromu(česky)

[Hieke-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1. 1. vyd. [s.l.]: SZN, 1978. 000128363.

[1]

Líska
Corylus avellana 'Contorta'
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	bukotvaré (Fagales)
Čeleď	břízovité (Betulaceae)
Rod	líska (Corylus) L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.