Květinová válka

Květinová válka
	Květinová válka na ilustracích z dobových kodexů
Trvání	1454–1519
Místo	centrální oblast dnešního Mexika
Příčiny	neúroda a hladomor v roce 1450
Výsledek	porážka protivníků Aztécké říše trvalý přísun zajatců k obětování,; demonstrace síly a nadřazenosti Aztéků,; trvalá nenávist poražených států k Aztékům.;
Změny území	Cholula a Atlixco byly začleněny do říše Aztéků,; Tlaxcala a Huejotzingo přišly o své obchodní stezky.;
Strany
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Květinová válka (v nahuatlu xōchiyāōyōtl, španělsky guerra florida), nebo také květinové války, je označení pro rituální souboje praktikované v předkolumbovské Mezoamerice.

Pro civilizace starého Mexika hrály klíčovou roli rituální lidské oběti. Aztécká mytologie byla založena na víře v mystickou energii tona, která z krve obětovaných přechází na bohy a umožňuje jim udržovat svět v chodu. Oběti se rekrutovaly především z řad válečných zajatců: těch byl dostatek, dokud Aztécká říše vedla dobyvačné války, ale jak se území konfederace rozšířilo na hranice přirozeného areálu, nebylo už s kým bojovat.

V roce 1450 nastala v oblasti Mexického údolí velká neúroda, která měla za následek hladomor. Aztécký aristokrat Tlacaelel vysvětlil událost tím, že bohové seslali na lidi bídu, protože sami hladoví po obětech, a jako řešení navrhl pořádat pravidelná střetnutí mezi Aztéky a městskými státy Tlaxcala, Huejotzingo a Cholula, tvořícími enklávy uvnitř území Aztéků. Cílem nebylo zničit protivníka, ale získat zajatce. Ti byli obětováni.

Květinové války se vedly převážně z náboženských důvodů a jejich průběh se řídil předem dohodnutými pravidly: na posvátném místě zvaném cuauhtlalli proti sobě nastoupily stejně početné oddíly elitních válečníků z řad aristokracie, bojovalo se muž proti muži obsidiánovými meči macuahuitl, přičemž úkolem nebylo soupeře zabít, ale znehybnit a zajmout. Účast v květinové válce byla pro Aztéky příležitostí k duchovnímu rozkvětu, zemřít tímto způsobem bylo pokládáno za nejvyšší štěstí (xochimiquiztli).

Jedním z důvodů, proč Hernán Cortés porazil Aztéckou říši, byla skutečnost, že v závěrečném stadiu vývoje již Aztékové nedokázali válčit jinak než podle složitých a neefektivních rituálních předpisů spojených s květinovými válkami. Navíc zbraně Aztéků byly pojaty tak, aby nepřítele okamžitě neusmrtily, ale aby ho jen vyřadily z boje a on poté mohl být zajat živý. Španělé odění v pancíři a s ostrými meči se stali pro Aztéky takřka neporazitelní.

Dalším důsledkem permanentní květinové války bylo trvalé nepřátelství Tlaxcaltéků a dalších domorodců k Aztékům coby úhlavním nepřátelům. Přirozeně se pak postavili na stranu Španělů proti nim, protože boj proti odvěkým nepřátelům byl pro ně jen dalším logickým pokračováním květinové války, z níž pokaždé vycházeli jako poražení. Díky tomu Cortés mohl při dobývání Aztécké říše disponovat kromě pár stovek dobře vyzbrojených Španělů také tisíci indiánskými spojenci.

Literatura

KATZ, Friedrich. Staré americké civilizace. Praha: Odeon, 1989. Klub čtenářů, sv. 625. ISBN 80-207-0151-6.
KOSTIĆOVÁ, Zuzana Marie; KŘÍŽOVÁ, Markéta a KVĚTINOVÁ, Sylvie. Krvavé rituály Střední a Jižní Ameriky. Praha: XYZ, 2011. ISBN 978-80-7388-467-3.
LEÓN-PORTILLA, Miguel. Aztécká filosofie: myšlení Nahuů na základě původních pramenů. Praha: Argo 2002. Edice Capricorn, sv. 9. ISBN 80-7203-461-8.