Uměleckohistorické muzeum (Vídeň)

Kunsthistorisches Museum Wien
	Hlavní budova muzea
Údaje o muzeu
Stát	Rakousko
Město	Vídeň
Adresa	Maria-Theresien-Platz, 1010 Wien
Zakladatel	František Josef I.
Pojmenováno po	Vídeň a dějiny umění
Založeno	17. říjen 1891
Zaměření	Evropské malířství 15. – 18. století
Původní účel budovy	Muzeum
Další budovy	Hofburg, Neuburg, Lobkovický palác (Vídeň), Schönbrunn, Theseův chrám, zámek v Ambras (zámek)
Vyhledávané exponáty	Raffael Santi: Madona v zeleni; Pieter Brueghel: Stavba babylonské věže; Tizian: Nymfa a ovčák
Návštěvníci	840 000 (v roce 2015)
Kód památky	13763
Zeměpisné souřadnice	48°12′13,97″ s. š., 16°21′41,76″ v. d.
	Webové stránky
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit; diskuse;

Uměleckohistorické muzeum (německy Kunsthistorisches Museum, zkráceně také KHM) ve Vídni patří mezi nejvýznamnější muzea umění v Evropě. Z podnětu císaře Františka Josefa I. soustředilo císařskou klenotnici, obrazárnu, sbírky zbraní, starožitností a mincí, zlaté poklady nalezené v Uhrách a další sbírky.

Struktura muzea

V hlavní budově naproti Hofburgu jsou umístěna následující oddělení: obrazová galerie (Gemäldegalerie), Císařská klenotnice ve Vídni (Kaiserliche Schatzkammer), egyptsko-orientální sbírka (Ägyptisch-Orientalische Sammlung), antická sbírka (Antikensammlung), sbírka uměleckých předmětů z Kunstkomory císaře Rudolfa II. na Pražském hradě a z císařských sbírek Habsburků v městě Vídni (souhrnně nazvaná Kunstkammer Wien), kabinet mincí a medailí (Münzkabinett) a knihovna.

V objektu Hofburgu zvaném Neue Burg sídlí Efezské muzeum (Ephesos Museum), sbírka starých hudebních nástrojů (Sammlung alter Musikinstrumente), dvorní lovecká sbírka a zbrojnice (Hofjagd- und Rüstkammer) a archiv muzea.

Organizačně jsou k muzeu přičleněny i následující instituce: Rakouské muzeum divadla v Lobkovickém paláci (Österreichisches Theatermuseum im Palais Lobkowitz), Muzeum světa ve Vídni (Das Weltmuseum Wien, do roku 2017 v rekonstrukci), Theseův chrám ve Volksgarten u Hofburgu a Muzeum kočárů (Wagenburg) v Schönbrunnu. Mimo Vídeň patří k muzeu rovněž habsburské sbírky na zámku Ambras u Innsbrucku.

Historie

Podnět k vybudování instituce dal císař František Josef I. Po zboření městských hradeb Vídně vznikala na jejich místě od 60. let 19. století výstavná okružní třída Ringstraße. Budova Uměleckohistorického musea s protilehlým Přírodovědným muzeem (Naturhistorisches museum Wien) měly vytvářet jednotný komplex v rámci rozšířeného císařského paláce Hofburgu. Po architektonické soutěži byl návrhem byl pověřen v té době již renomovaný německý architekt Gottfried Semper, asistoval mu vídeňský Karl von Hasenauer. Stavba probíhala v letech 1872–1891. Obě muzea, od jejichž přímého propojení s císařským palácem bylo nakonec upuštěno, byla slavnostně otevřena 17. října 1891. Generální rekonstrukce budov skončila v červnu roku 2014 a je spojena s novou prezentací sbírek.

Architektura a výzdoba

Budovy jsou vystavěny v neorenesančním stylu inspirovaném italskou renesancí. Uměleckohistorické muzeum má obdélníkový půdorys o délce 60 metrů se dvěma čtyřkřídlými budovami kolem dvou dvorů a s vloženým středním křídlem završeným kupolí. Fasáda je obložena kamennými bosovanými kvádry a vyzdobena architektonickou a figurální plastikou z pískovce, na které se podílelo 70 umělců z Rakousko-uherské monarchie, kteří vyšli vítězně ze soutěže. Na attice jsou osazeny sochy osobností výtvarného umění, provedli je Edmund Hellmer, Carl Kundmann, Viktor Tilgner, Caspar Zumbusch, Ludvík Šimek a další. Po stranách hlavního vchodu jsou osazeny alegorické sochy Malířství od Edmunda Hellmera (vlevo) a Sochařství od Johanna Benka (vpravo). Na vrcholu kopule je bronzová socha Pallas Athény od Johanna Benka.

Interiér budovy je bohatě vykládaný mramorem, zdobený štukaturami, zlatem a dekorativní malbou interiérů. Na schodišti to jsou nástěnné obrazy Gustava Klimta, Ernsta Klimta, Franze Matsche, Hanse Makarta a Mihály Munkácsyho.

Zajímavosti

K nejvýznamnějším zlatnickým předmětům muzea patří renesanční Slánka (Saliera) od Benvenuto Celliniho, během rekonstrukčních prací byla 11. května 2003 ukradena. Opět nalezena byla 21. ledna 2006 v bedně ukryté v lese nedaleko města Zwettl v Rakousku.
Kunsthistorisches Museum bylo virtuálně rekonstruováno v poslední misi počítačové hry Mafia: The City of Lost Heaven od firmy Illusion Softworks (mise Smrt umění).

Sbírky

Obrazová galerie (Gemäldegalerie)

Sbírku postupně vytvářeli příslušníci habsburského rodu. Jedním z prvních sběratelů byl Ferdinand II. Tyrolský, syn císaře Ferdinanda I. Jeho sbírka více než tisíce portrétních miniatur je vystavena v numismatickém oddělení muzea. Velkou sbírku obrazů, soch a uměleckořemeslných předmětů shromáždil ve své Kunstkomoře na Pražském hradě císař Rudolf II. Do Vídně se jí dostala jen menší část, protože velké množství obrazů a soch odvezli jako válečnou kořist v roce 1648 Švédové a další byly rozprodány v dražbě v Praze. Větší část sbírky je rozptýlena po celé Evropě. Od roku 2014 má Rudolfova Kunstkomora vlastní expozici, jeden sál s obrazy a tematický soubor glyptiky rodin Miseroniů a Sarachiů. Zakladatelem podstatného souboru obrazové sbírky byl arcivévoda Leopold I. Vilém (1614–1662). Na konci arcivévodova života čítala kolem 1400 obrazů, které nakoupil v době, kdy byl místodržícím španělského krále Filipa IV. v Nizozemsku. Leopold také dal ke sbírce vypracovat tištěný inventář. V menší míře rozšiřoval obrazovou sbírku císař Leopold I. V jeho době se do Vídně dostala zejména díla florentského renesančního malířství (mj. Raffaelova Madona v zeleni) nebo portréty Diega Velázqueze.^[1]

Až do doby císaře Karla VI. byla habsburská obrazová sbírka rozptýlena na více místech. Karel VI. dal pro potřeby obrazárny upravit prostory vídeňského paláce Stallburgu a sbírku soustředil v něm. Za Josefa II. byla obrazárna přestěhována do zámku Belveder. Roku 1783 byl vydán první tištěný katalog sbírky v němčině a ve francouzštině. Obrazy byly rozděleny podle uměleckých škol a v duchu josefinismu opatřeny jednotnými rámy. Galerie byla třikrát týdně přístupná veřejnosti. V roce 1891 byla galerie otevřena v nynějších prostorách. Zároveň začala vycházet ročenka, ve které byly publikovány vědecké studie týkající se nejen obrazového fondu muzea (v současnosti pod názvem Jahrbuch des Kunsthistorischen Museums).

Výběr obrazů

Giuseppe Arcimboldo: Voda, 1566 (z Kunstkomory Rudolfa II.)
Bernardo Bellotto zvaný Canaletto: Trh ve Vídni, pohled z jihovýchodu, kolem 1760
Pieter Brueghel starší:
- Zápas masopustu s půstem, 1559
- Obrácení sv. Pavla, 1567
- Stavba babylonské věže, 1563 (z Kunstkomory Rudolfa II.)
- Návrat stáda (Podzim), 1565
- Lovci ve sněhu (Zima), 1565
- Selská svatba, kolem 1568
- Selský tanec, kolem 1568
Caravaggio: ** Růžencová madona, kolem 1604/1605
Lucas Cranach starší: Ukřižování, kolem 1500/1501
Joseph Duplessis: Christoph Willibald Gluck u spinetu, 1775
Albrecht Dürer: Portrét mladé Benátčanky, 1505
Anthonis van Dyck: Portrét Jacoma de Cachiopina, kolem 1628/1629
Jan van Eyck: Kardinál Niccolò Albergati, kolem 1435
Giorgione: Portrét mladé ženy (Laura), 1506
Lorenzo Lotto: Portrét mladíka před bílým závěsem, kolem 1508
Palma il Giovane: Portrét sochaře, kolem 1600
Raffael Santi: Madona v zeleni, 1505 nebo 1506
Rembrandt: Umělcova matka jako věštkyně Hannah, 1639
Hyacinthe Rigaud: Portrét Filipa Ludvíka Václava hraběte Sinzendorfa, 1728
Peter Paul Rubens:
- Venušina slavnost, kolem 1635/1637
- Kožíšek, kolem 1635/1640
Andrea del Sarto: Oplakávání Krista, kolem 1519/1520
Diego Velázquez:
- Infantka Markéta Tereza v růžových šatech, kolem 1653/1654
- Infantka Markéta Tereza v modrých šatech, 1659
Jan Vermeer: Malíř ve svém ateliéru (Alegorie Malířství), kolem 1666/1668

Galerie

Arcimboldo: Voda
Canaletto: Trh ve Vídni, pohled od jihovýchodu
Brueghel: Zápas masopustu s půstem
Brueghel: Obrácení sv. Pavla, detail
Brueghel: Stavba babylonské věže
Brueghel: Návrat stáda
Brueghel: Lovci ve sněhu, detail
Brueghel: Selská svatba, detail
Caravaggio: Růžencová madona
Cranach st.: Ukřižování
Duplessis: Christoph Willibald Gluck u spinetu, detail
Dürer: Portrét mladé Benátčanky
van Dyck: Portrét Jacoma de Cachiopina
van Eyck: Kardinál Niccolò Albergati
Giorgione: Portrét mladé ženy (Laura)
Lotto: Portrét mladíka před bílým závěsem
Palma: Portrét sochaře
Raffael: Madonna v zeleni
Rembrandt: Umělcova matka jako věštkyně Hannah
Rigaud: Portrét Filipa Ludvíka Václava hraběte Sinzendorfa
Rubens: Venušina slavnost
Rubens: Kožíšek
del Sarto: Oplakávání Krista
Velázquez: Infantka Markéta Tereza v růžových šatech
Velázquez: Infantka Markéta Tereza v modrých šatech

Císařská klenotnice

Sbírka je vystavena ve Švýcarském dvoře Hofburgu. Exponáty jsou rozděleny na světskou a církevní klenotnici. Světská část zahrnuje císařské i rakouské korunovační klenoty, a to říšskou korunu, žezlo říšské jablko a korunovační evangeliář, císařskou korunu Rudolfa II., skupinu klenotů Řádu zlatého rouna, gotické žezlo a gotické královské jablko českého krále Karla IV., gotický korunovační plášť, rukavice a střevíce římského císaře, renesanční a barokní šperky a další zvlášť cenné předměty. Sakrální oddělení obsahuje zejména preciosa a paramenta, relikviáře, z nichž k nejstarším patří zlatá schránka sv. Štěpána, posázená drahokamy, z 9. století a soubor tří gotických relikviářů pořízený císařem Karlem IV., dále rudolfinské votivní šperky, pace a oltářík z dílny pražských Miseroniů, nebo raně barokní augsburské oltáříky Mathiase Wallbauma.^[2]

Galerie

Koruna císaře Rudolfa II.
Deska korunovačního evangeliáře (15. stol.)
Řetěz herolda Řádu zlatého rouna (Nizozemí, 1517)
Relikviářová schránka sv. Štěpána (zlato na dřevě, 9. stol.)

Šperky a klenoty

Galerie

Římská spona (zlato, 3. stol.)
Manželé (římské zlacené sklo, 4. stol.)
Orel (kamej, po 54)
Augustova gemma (achát, 1. stol.)
Poklad ze Szentmiklos: džbán s orlem (zlato, 8. stol.)
Zlatý padesátidukát Ferdinanda III. (Čechy, 1627)

Zbroj, hudební nástroje a pod.

Sbírka zbraní a hudebních nástrojů je umístěna v novém křídle Hofburgu (Neue Burg), sbírka kočárů v zámku Schönbrunn.

Galerie

Puška švédského krále Zikmunda III. Vasy (1605-1610)
Zbroj Jindřicha z Valois (kolem 1570)
K. Lochner: Zbroj Mikuláše IV. Radziwila (kolem 1550)
Osmistrunná renesanční loutna
Sbírka kočárů (Wagenburg, Schönbrunn)

Odkazy

Reference

↑ PROHASKA, Wolfgang. Kunsthistorisches Museum Wien. Die Gemäldegalerie. München: C. H. Beck, 2014. 128 s. ISBN 978-3-406-66626-1. S. 8–15.
↑ Rudolf Distelberger-Karl Leithe-Jaspers: Weltliche und geistliche Schatzkammer. Führer. Wien 1989

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Uměleckohistorické muzeum na Wikimedia Commons
Oficiální stránky muzea (česky)
Základní informace o KHM (anglicky)
Údaje o KHM na stránkách vídeňského informačního centra Archivováno 5. 7. 2016 na Wayback Machine. (německy)
Stránky Císařské klenotnice (německy)
Informace o muzeu s fotografiemi (německy)

[1] PROHASKA, Wolfgang. Kunsthistorisches Museum Wien. Die Gemäldegalerie. München: C. H. Beck, 2014. 128 s. ISBN 978-3-406-66626-1. S. 8–15.

[2] Rudolf Distelberger-Karl Leithe-Jaspers: Weltliche und geistliche Schatzkammer. Führer. Wien 1989

[1]

[2]

Kunsthistorisches Museum Wien
Hlavní budova muzea
Údaje o muzeu
Stát	Rakousko Rakousko
Město	Vídeň
Adresa	Maria-Theresien-Platz, 1010 Wien
Zakladatel	František Josef I.
Pojmenováno po	Vídeň a dějiny umění
Založeno	17. říjen 1891
Zaměření	Evropské malířství 15. – 18. století
Původní účel budovy	Muzeum
Další budovy	Hofburg, Neuburg, Lobkovický palác (Vídeň), Schönbrunn, Theseův chrám, zámek v Ambras (zámek)
Vyhledávané exponáty	Raffael Santi: Madona v zeleni; Pieter Brueghel: Stavba babylonské věže; Tizian: Nymfa a ovčák
Návštěvníci	840 000 (v roce 2015)
Kód památky	13763
Zeměpisné souřadnice	48°12′13,97″ s. š., 16°21′41,76″ v. d.

Webové stránky
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit diskuse