Krteň

Krteň
	Kostel sv. Jana a Pavla
Lokalita
Charakter	zaniklá vesnice
Městská část	Praha 13
Obvod	Praha 5
Obec	Praha
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	50°2′33″ s. š., 14°17′33″ v. d.
Základní informace
Katastrální území	Třebonice
	Krteň
Další údaje
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krteň je zaniklá ves na katastrálním území Třebonice (městská část Praha 13) v Praze, mezi Stodůlkami a Třebonicemi (jižně od osady Chaby), z níž se zachoval jen románský kostelík svatého Jana a Pavla se hřbitovem.

Historie

Ves byla již v raném středověku součástí zdejší husté sítě osad.^[1] Zmiňuje se v roce 1434 jako majetek českých králů, kteří byli i patrony zdejšího kostela. V husitských dobách se Krteň stala majetkem svatovítské kapituly, která v roce 1667 připojila Krteň k Chrášťanům a v té době patrně zanikla i zdejší fara. V době po třicetileté válce pravděpodobně zanikla i celá ves.^[1] Z osady zůstal do dnešních dob jen osamělý kostelík s dosud používaným hřbitovem na vyvýšeném místě (záznam v ústředním seznamu památek MonumNet však hřbitov ve výčtu parcel označuje jako bývalý). Na hřbitově jsou pohřbeni obyvatelé z Třebonic, Jinočan, Chrášťan a Chab.^[2] Prostranství vedle hřbitova je upraveno jako výletní odpočinkové místo, na vršku se nachází též veřejná studna s ruční pumpou. V blízkosti kostela stojí torzo sochy neznámého světce, která je památkově chráněno společně s kostelem a hřbitovem. Na ploše u hřbitova bylo umístěno též novodobé dílo, napodobující kamenný pohanský oltář.

Pozůstatky vsi (případně i knížecího dvora) by se mohly nacházet pod zemí v okolí kostelíka. Archeologický průzkum nebyl dosud proveden.^[1]

Pamětihodnosti

Kostel svatých Jana a Pavla

Kostel svatých Jana a Pavla byl postaven v pozdně románském slohu v 2. čtvrtině 13. století s pravoúhlým presbytářem a průčelní čtverhrannou věží.

Kostel je zmiňován jako farní kostel v roce 1352 v dokumentu týkajícím se sazby papežského desátku. Z úředních knih pražského arcibiskupství je známa kompletní řada dvanácti zdejších farářů v letech 1358–1422.^[1] Kostel je zasvěcen dvojici římských mučedníků z pozdně římské doby, kteří se často uvádějí společně, například v latinské mši (viz Jan a Pavel).

Roku 1575 byl rozšířen o boční loď na severní straně, roku 1699 o sakristii na severním boku presbytáře, v letech 1732–1734 byla zvýšena jeho věž. Roku 1890 byly přístavby přizpůsobeny do novorománského stylu podle návrhu A. Živného. Klenba byla nahrazena kazetovým stropem, severní loď zvýšena a věž přestavěna.

V kněžišti se zachovalo románské okno a na východní stěně uvnitř pozdně románské nástěnné malby z konce 13. století. Představují Křest Kristův, Obětování v chrámě, Josefův sen, Církevní učitelku a symboly evangelistů. Malby v roce 1952. restauroval akademický malíř Miroslav Terš, který také vysvětlil význam vyobrazení.^[2] Zařízení je převážně pseudorománské, pouze v boční zdi byl ponechán při přestavbě původní oltář s obrazem od J. Heřmana z roku 1890. V bočních zdech i zvenčí jsou náhrobní kameny z 18. století.^[3]

Kostel dodnes tvoří působivou dominantu krajiny. V současné době je v kostelíku jednou ročně, v červnu, sloužena slavnostní poutní mše.^[2]

Oltář kostela

Kamenný stůl

Dolmen "Bel"

Poblíž kostelíka svatého Jana a Pavla byl dne 9. dubna 2010 péčí odboru životního prostředí ÚMČ Praha 13 instalován novodobý dolmen - kamenný stůl "Bel". Skulptura je sestavena z prvohorní ordovické břidlice podle vzoru megalitických staveb dávných civilizací. Je situována na významné energetické linii bývalé královské cesty Pražský hrad - Karlštejn.^[zdroj?]

Legendy

Popelka Biliánová píše, že podle pověstí i zápisů zde bývalo slovanské božiště v posvátném háji. Název vsi podle ní svědčí o tom, že zde byl oslavován Krt neboli Krodo, slovanský bůh blahobytu a bohatství. Podle Biliánové zde jistě už od pohanských dob bývalo menší hradiště, z nějž se ve středověku stal kostelec. Lidová etymologie spojuje název místa s krtčí hromádkou, kterou zdejší kopec může připomínat.^[4] Podle Zdeňka Dragouna však původ a historie kostelíka nenasvědčují představám o jeho vzniku na pohanském kultovním místě. Archeologické výzkumy v okolí však dokládají, že tato oblast byla osídlená již od pravěku.^[1]

Podle legendy zde v roce 1371 pobývala královna Alžběta Pomořanská, čtvrtá manželka Karla IV. Absolvovala pěší pouť z Karlštejna do Prahy, kde u hrobu svatého Zikmunda obětovala zlato za uzdravení svého manžela. Při zpáteční cestě se právě na Krtni měla dozvědět, že se císař Karel uzdravil.^[2] Touto legendou je inspirovaná hypotéza, že zdejší dvorec byl využíván při cestách českých panovníků na Karlštejnsko, a to dokonce již před založením Karlštejna, což by mohlo vysvětlit zvláštní vztah českých panovníků k této osadě a kostelu.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Zdeněk Dragoun: Osamělý kostelík na kopci Archivováno 23. 3. 2014 na Wayback Machine., STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, leden 2013, rubrika Památky Prahy 13
↑ ^a ^b ^c ^d Eva Černá: Krteň a královnina cesta Archivováno 23. 3. 2014 na Wayback Machine., STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, říjen 2006, rubrika Výlet do minulosti
↑ Poche, Emanuel: Umělecké památky 4. 1982, Academia. 1. vydání originálu: 1982
↑ Popelka Biliánová: Ořech a Krteň, Národní listy roč. 73, č. 171, str. 4. Dílo Ořech a Krteň ve Wikizdrojích

Literatura

Eva Černá: Krteň a královnina cesta, STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, říjen 2006, rubrika Výlet do minulosti
Zdeněk Dragoun: Osamělý kostelík na kopci, STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, leden 2013, rubrika Památky Prahy 13
František Holec: Zaniklé vesnice na území hlavního města Prahy, Pražský sborník historický XXIX (1996), str. 117-148
E. Poche a kol., Umělecké památky Čech 4. Praha 1980, str. 105.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Krteň na Wikimedia Commons
Archivní mapy (Chaby) na webu ČÚZK
Fotogalerie na osobním webu

[Dragoun-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Zdeněk Dragoun: Osamělý kostelík na kopci Archivováno 23. 3. 2014 na Wayback Machine., STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, leden 2013, rubrika Památky Prahy 13

[královnina_cesta-2] Eva Černá: Krteň a královnina cesta Archivováno 23. 3. 2014 na Wayback Machine., STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, říjen 2006, rubrika Výlet do minulosti

[3] Poche, Emanuel: Umělecké památky 4. 1982, Academia. 1. vydání originálu: 1982

[4] Popelka Biliánová: Ořech a Krteň, Národní listy roč. 73, č. 171, str. 4. Dílo Ořech a Krteň ve Wikizdrojích

[1]

[2]

[3]

[4]