Krásná madona (italsky Bella Madonna, německy Schöne Madonna) je pojem, který zavedl Wilhelm Pinder roku 1923.[1] Předtím se v Německu od roku 1907 užívalo označení Weicher Stil. Označují se tak sochařská díla provedená v opuce nebo jemnozrnném pískovci z konce 14. a první poloviny 15. století. Centrem Krásného slohu byla Praha, odkud se díla exportovala také do Slezska, Německa a Rakouska.

„Bella Madonna“ v muzeu v Leogangu (Salisburghese)

Dějiny a popis

editovat

„Krásné madony“ znázorňovaly postavu stojící Panny Marie chovající v náručí malého Ježíše. Jde o polychromované kamenné sochy, jejichž vznik je spojen se svatovítskou kamenickou hutí, Jindřichem IV. Parléřem (Jindřichem z Gmündu) a syny Petra Parléře Václavem a Janem. Nejvýznamnějšími anonymními tvůrci byli Mistr Krumlovské madony a Mistr Toruňské madony.

Tento druh tvorby se později rozšířil rovněž v oblasti východních Alp, od jižního Německa přes Rakousko po severní Itálii.[2] Slavným vzorem madon je Krumlovská madona, uložená v Kunsthistorisches Museum ve Vídni a Toruňská Madona, která byla zničena či zcizena koncem II. světové války.

Reference

editovat
  1. Wilhelm Pinder, Zum Problem der "Schönen Madonen" um 1400. Jahrbuch der Preussischen Kunstsammlungen 44, 1923, s. 147-171
  2. De Vecchi-Cerchiari, cit., pag. 6"

Literatura

editovat