Kozorožec iberský
Kozorožec iberský (Capra pyrenaica) je druh kozorožce se čtyřmi poddruhy. Z nich dva lze stále nalézt na Pyrenejském poloostrově, ale zbývající dva jsou nyní vyhynulé. Poddruh kozorožec portugalský vyhynul kolem roku 1892 a kozorožec pyrenejský poměrně nedávno, v roce 2000.[2] Tento poddruh byl ale znovu klonován a v lednu 2009 se narodil první živý exemplář.[2] Ten sice zemřel několik minut po porodu na defekt plic, přesto se tím kozorožec pyrenejský stal prvním taxonem, který získal status un-extinct.[2]
 Kozorožec iberský | |
|---|---|
 Samec kozorožce iberského | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Artiodactyla) |
| Čeleď | turovití (Bovidae) |
| Podčeleď | kozy a ovce (Caprinae) |
| Rod | kozorožec (Capra) |
| Binomické jméno | |
| Capra pyrenaica (Schinz, 1838) | |
 Červeně vyznačené rozšíření kozorožců iberských | |
| Poddruhy | |
| Synonyma | |
Kozorožec španělský | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovat
Kozorožec iberský je silné, typické horské zvíře. Známý je svými měkkými kopýtky, která mu pomáhají pohybovat se po těžko schůdných cestách, a také krátkýma nohama. Obě tyto charakteristiky pomáhají kozorožcům iberským provádět vysoké skoky na skalách a strmých svazích.[3] To jim dává výhodu oproti velkému množství dravců a predátorů, kteří se k nim nedokážou dostat.
U kozorožců iberských je výrazný pohlavní dimorfismus, přičemž samci jsou větší a těžší než samice, navíc mají i mohutné rohy. Samotné rohy se liší v závislosti na poddruhu, ale oproti jiným druhům koz se kozorožci iberští liší linií svých rohů. Samice jsou sice menší i lehčí, ale rychleji u nich probíhá proces kostnatění a tím se vývoj jejich kostí zastavuje mnohem dříve než u samců, u kterých to běžně trvá o dva roky déle.[3]
Kozorožec iberský obývá Pyrenejský poloostrov a původně měl celkem čtyři uznané poddruhy. Nicméně, s vymřením dvou poddruhů se populace mírně snížila a v současné době existují pouze dva poddruhy.[3] Tyto dva poddruhy, kozorožec granadský (Capra pyrenaica hispanica) a kozorožec Cabrerův (Capra pyrenaica victoriae), obývají převážně východní pobřeží Pyrenejského poloostrova, avšak menší populace žije i ve vnitrozemí Portugalska.[3]
Chování
editovatKozorožci iberští mají jedinečný způsob signalizace při spatření potenciálního predátora. Dospělý kozorožec se nejdříve napřímí a nasměruje uši i hlavu směrem k dravci, pak spustí poplachové volání, který způsobí, že ostatní kozorožci uprchnou do míst, kde je jednak lepší rozhled a často taktéž strmý svah, kam se predátoři nedostanou.[4] Zvláštní na tomto způsobu signalizace je, že při útěku se stádo chová velmi koordinovaně a ve většině případů jej vede dospělá samice (v případě stáda složeného ze samic a mladých) nebo dospělý samec (v případě stád složených jen ze samců).[4]
Kozorožec iberský je býložravec, který složení své stravy mění v základě na sezóně, výskytu i ročním období.[3] Všechny druhy kozorožců mají také speciální mechanismus v ledvinách; umožňuje jim ukládat tuk, který v zimě nebo chladném počasí dodává nezbytné živiny a tím i energii.
Rozmnožování
editovatObvykle vytvářejí dva typy sociálních skupin; buďto stádo, ve kterém se nachází pouze samci, nebo stádo se samicemi a mladými jedinci. Během říje, které probíhá od listopadu do prosince, samci vyhledávají samice a tvoří s nimi velká stáda. Ta většinou přetrvávají po celou zimu, ale při narození mláďat samci opět samice opustí.[5]
Populace
editovatPopulace kozorožců iberských se v průběhu posledních staletí výrazně snížila, důsledkem kombinace hned několika faktorů; lov a pytláctví, rozvoj zemědělství i zhoršení podmínek v přírodě. Současná populace je přibližně 50 000 jedinců. Kozorožci iberští též mohou trpět na mnoho různých chorob a často se u nich vyskytuje i svrab. V roce 1890 oficiálně vyhynul poddruh kozorožec portugalský (Capra pyrenaica lusitanica), který žil v portugalských pohořích Sierra de Geres a Galicie. Další poddruh, kozorožec pyrenejský, oficiálně vymřel v nedávné době, v roce 2000. Posledním známým exemplářem byla samice z národního parku Ordesa.[6]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Spanish ibex na anglické Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b c FOLCH, J.; COCERO, M.J.; CHESNÉ, P. First birth of an animal from an extinct subspecies (Capra pyrenaica pyrenaica) by cloning. Theriogenology. Roč. 71, čís. 6, s. 1026–1034. Dostupné online. DOI 10.1016/j.theriogenology.2008.11.005.
- ↑ a b c d e ACEVEDO, Pelayo; CASSINELLO, Jorge. Biology, ecology and status of Iberian ibex Capra pyrenaica: a critical review and research prospectus. Mammal Review. 2009-01-01, roč. 39, čís. 1, s. 17–32. Dostupné online [cit. 2016-03-24]. ISSN 1365-2907. DOI 10.1111/j.1365-2907.2008.00138.x. (anglicky)
- ↑ a b ALADOS, C. L.; ESCOS, J. Alarm calls and flight behaviour in Spanish ibex [online]. Biology od Behaviour [cit. 2016-03-24]. Dostupné online.
- ↑ FANDOS, Paulino. La cabra montés (Capra pyrenaica) en el Parque Natural de Cazorla, Segura y Las Villas [online]. ResearchGate [cit. 2016-03-24]. Dostupné online.
- ↑ PÉREZ, Jesús M.; GRANADOS, José E.; SORIGUER, RamóN C. Distribution, status and conservation problems of the Spanish Ibex, Capra pyrenaica (Mammalia: Artiodactyla)†. Mammal Review. 2002-03-01, roč. 32, čís. 1, s. 26–39. Dostupné online [cit. 2016-03-24]. ISSN 1365-2907. DOI 10.1046/j.1365-2907.2002.00097.x. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu kozorožec iberský na Wikimedia Commons - Galerie kozorožec iberský na Wikimedia Commons
Taxon Capra pyrenaica ve Wikidruzích
