Koza bezoárová (Capra aegagrus) je přežvýkavý sudokopytník z čeledi turovitých, významný pro člověka jako předek kozy domácí.

Jak číst taxoboxKoza bezoárová
alternativní popis obrázku chybí
Koza bezoárová (poddruh C. a. aegagrus)
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádsudokopytníci (Artiodactyla)
Podřádpřežvýkaví (Ruminantia)
Čeleďturovití (Bovidae)
Rodkoza (Capra)
Binomické jméno
Capra aegagrus
Erxleben, 1777
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název kozy bezoárové je odvozen od bezoárů, kulovitých útvarů ze slepené srsti a rostlinných zbytků, které se nacházejí v jejích předžaludcích. V minulosti (v Číně dosud) se bezoárům připisovala magická či léčivá moc a koza pro ně byla hojně lovena.

Koza bezoárová dosahuje hmotnosti 25–40 kg, délky těla 150 cm a výšky v kohoutku asi 100 cm. Její zbarvení je pískové, žlutohnědé až červenohnědé s výrazným „úhořím pruhem“ uprostřed hřbetu. Končetiny, ocas a někdy i okolí tlamy bývají rovněž tmavé. Typickým znakem kozy bezoárové jsou rohy, které mají obě pohlaví, u samců jsou však mnohem silnější a delší. Rohy kozy bezoárové mají na prořezu čočkovitý (oboustranně vypouklý) tvar, na rozdíl od kozy domácí, jejíž rohy jsou vždy z jedné strany zploštělé. Právě tato vlastnost rohů je nejdůležitějším rozpoznávacím znakem mezi kozou bezoárovou a zdivočelou kozou domácí.

Rozšíření

editovat

Vyskytuje se v horských oblastech jihovýchodní Evropy, Malé a střední Asii až po Afghánistán. V Evropě se ve volné přírodě dosud vyskytuje na území Řecka, především na Krétě, kde žije zvláštní, poněkud menší poddruh. Kréťané tuto kozu nazývají kri-kri. O kozách bezoárových, žijících na pustých ostrovech Středomoří se píše již v Odyssei.

Způsob života

editovat
 

Kozy bezoárové se zdržují nejraději na skalnatých svazích, porostlých křovinatou vegetací středomořského typu. Aktivní jsou ráno a večer, přes den obvykle odpočívají ve stínu skal nebo i v jeskyních. Zatímco samice s mláďaty žijí ve stádech, která mohou mít i více než 100 členů, dospělí samci jsou samotáři. Říje probíhá v zimních měsících. V tomto období kozlové silně páchnou a bojují mezi sebou o samice. Březost u samic trvá průměrně 170 dnů a obvykle rodí jen jedno mládě. Mladí samci zůstávají s matkou jen do podzimu, samičky déle. Koza bezoárová je býložravec. Živí se různými druhy trav, bylinami, včetně aromatických druhů, které jiným býložravcům nechutnají, okusuje však také listy a kůru keřů a stromů. Potřeba pití je u kozy bezoárové nízká, často si vystačí jen s vodou obsaženou v potravě. Velmi ráda však líže sůl, například na mořském pobřeží.

Introdukce v Česku

editovat

Roku 1953 došlo k prvnímu vysazení kozy bezoárové na českém území, konkrétně na Pálavě. Zde vysazené kozy byly zamýšleny jako trofejová zvěř a v průběhu 60. let bylo stádo doplňováno novými zvířaty, dovezenými z tehdejšího SSSR. Okusem, sešlapem i přehnojením kozy však velmi škodily zdejší chráněné vegetaci, a proto bylo celé stádo od roku 1994 postupně odchyceno a odvezeno do obory Vřísek u České Lípy, kde kozy žijí dodnes.

Reference

editovat
  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].

Externí odkazy

editovat