Konstantin Fedin
Konstantin Alexandrovič Fedin (Константи́н Алекса́ндрович Фе́дин, 12. únorajul./ 24. února 1892greg., Saratov – 27. ledna 1977 Moskva)[1] byl ruský spisovatel a funkcionář sovětského režimu.
| Konstantin Fedin | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12.jul. / 24. února 1892greg. Saratov |
| Úmrtí | 15. července 1977 (ve věku 85 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Povolání | básník, spisovatel, politik a novinář |
| Alma mater | Literární institut Maxima Gorkého |
| Žánr | román a novela |
| Významná díla | Města a roky (1924), Bratři (1928) |
| Ocenění | Hrdina socialistické práce (1967) Stalinova cena Vlastenecký záslužný řád Řád hvězdy přátelství národů Leninův řád … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Byl synem majitele papírnictví v Saratově, od roku 1911 studoval hospodářskou školu v Moskvě a od roku 1913 psal pro časopis Nový Satirikon. Pak odešel na studie do Německa, kde byl za první světové války internován jako občan nepřátelského státu. Po návratu do Ruska pracoval v lidovém komisariátu osvěty, byl hercem a novinářem, v občanské válce se postavil na stranu bolševiků,[2] ale členem komunistické strany se nestal.
V roce 1921 byl zakládajícím členem petrohradské avantgardní literární skupiny Serapionovi bratři. V roce 1924 vydal své nejznámější dílo Města a roky, v němž vycházel ze svých válečných zážitků a vytvořil první velký román sovětské literatury, ukazující různé reakce intelektuálů na revoluci (knihu v roce 1973 zfilmoval Alexandr Zarchi).[3] Vydal také historický román Bratři, humornou novelu Kronika kláštera Narovčatského, satiry na kapitalistickou společnost Únos Evropy a Sanatorium Arktur, kroniku druhé světové války Oheň, soubor črt z literárního zákulisí Utrpení starého Werthera a životopisnou studii Gorkij mezi námi. Na počátku roku 1943 začal pracovat na trilogii První radosti,[1] Neobyčejné léto[1] a Oheň,[1] jehož druhá část zůstala nedokončena. V roce 1949 mu byla udělena Stalinova cena[1].
V roce 1958 se stal členem Akademie věd SSSR a v roce 1959 stanul v čele Svazu spisovatelů SSSR.[4] Byl poslancem Nejvyššího sovětu, čtyřikrát obdržel Leninův řád (1962, 1967, 1972, 1975) a v roce 1967 byl poctěn titulem Hrdina socialistické práce.[1] V roce 1968 byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu.
Podílel se na perzekuci Borise Leonidoviče Pasternaka[1] a v roce 1973 byl jedním ze signatářů prohlášení sovětských spisovatelů odsuzujících opoziční aktivity Alexandra Isajeviče Solženicyna[1] a Andreje Dmitrijeviče Sacharova.
V Saratově bylo v roce 1981 otevřeno Fedinovo muzeum.
Téměř celé jeho dílo bylo přeloženo do češtiny.
Reference
editovat- ↑ a b c d e f g h Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-04-20]. Heslo ФЕ́ДИН. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-06-10. (rusky)
- ↑ Spartacus International Dostupné online
- ↑ Sovlit Dostupné online
- ↑ Encyclopædia Britannica Dostupné online
Literatura
editovat- MACURA, Vladimír, a kol. Slovník světových literárních děl. 1, A-L. Praha: Odeon, 1989. 475 s. ISBN 80-207-0004-8. Heslo „Fedin, K. A.: Bratři" (autorka Marie Mravcová), s. 258–259.
- ZAHRÁDKA, Miroslav. Literatura a Říjen: Revoluce a občanská válka v porevoluční sovětské próze. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1977. 251 s. cnb000163053. Kapitola „Fedinova Města a roky", s. 190–197.
- ZAHRÁDKA, Miroslav. O chudožestvennom stile romanov Konstantina Fedina. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1962. 119 s. (Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica; 11. Philologica; 7). cnb000731725. (rusky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Konstantin Fedin na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Konstantin Fedin
- Fedinovo muzeum
