Kobra egyptská
Kobra egyptská (Naja haje) je druh jedovatého hada z čeledi korálovcovitých, který je rozšířen téměř po celé severní Africe a na Arabském poloostrově. Patří k největším africkým kobrám, a tedy i k největším příslušníkům takzvaných pravých kober rodu Naja. Může dorůst délky až téměř 3 metry.[2]
 Kobra egyptská | |
|---|---|
.png) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | šupinatí (Squamata) |
| Podřád | hadi (Serpentes) |
| Čeleď | korálovcovití (Elapidae) |
| Rod | kobra (Naja) |
| Binomické jméno | |
| Naja haje (Linné, 1758) | |
 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovat
Má velkou zploštěnou hlavu, která lehce přechází v krk. Také tato kobra má, stejně jako její příbuzné, dlouhá krční žebra, jež se dokážou roztáhnout do velké klínovité „kápě“, cítí-li se had ohrožen. Oči jsou poměrně velké, s kulatými zornicemi. Statné tělo je válcovité, s dlouhým ocasem. Délka příslušníků tohoto druhu závisí do značné míry na poddruhu, geografické oblasti a na populaci. Průměrná délka dospělého jedince bývá obvykle mezi jedním až dvěma metry, známy jsou však i případy, kdy had dorostl až téměř třímetrové délky.[2][3] Nejcharakterističtějším znakem této kobry je hlava s širokým oblým čenichem a její kápě. V přední části horní čelisti má pár krátkých a tenkých jedových zubů, jež jsou nepohyblivé. Zbarvení hadů se liší, většina kober egyptských však má tělo zbarvené některým odstínem hnědé s tmavšími či světlejšími skvrnami. Často mívají pod okem skvrnu ve tvaru „slzy“. Někteří jedinci mívají barvu červenohnědou či olivovou. Kobry ze severozápadní Afriky (Maroko, západní Sahara) bývají černohnědé až téměř černé.[4]
Poddruhy
editovatRozšíření
editovatKobra egyptská je rozšířena téměř po celé severní části Afriky a na Arabském poloostrově. Lze se s ní setkat od Maroka přes Alžírsko, Mali, Západní Saharu, Mauritánii a dále přes Senegal, Gambii, Guineu-Bissau a Guineu, Sierru Leone, Libérii, Pobřeží slonoviny, Ghanu, Burkinu Faso, Togo, Benin, Niger, Čad a Středoafrickou republiku až po Nigérii, Kamerun, Gabon, Republiku Kongo a Demokratickou republiku Kongo na jihu. Na východě pak od Libye a Egypta přes Súdán a Jižní Súdán, Eritreu, Etiopii, Somálsko, Keňu a Ugandu až po Tanzanii. V jižní části Arabského poloostrova žije v Saúdské Arábii, Jemenu a v Ománu.[5][6]
Prostředí
editovatObývá celou řadu biotopů, jako jsou stepi, suché i vlhké savany, suché polopouštní oblasti, v nichž se nachází alespoň trochu vody a vegetace. Často se vyskytuje v blízkosti vodních toků a ploch, v oblibě má i obdělávaná pole a území porostlá křovinami. Nevyhýbá se ani obydleným oblastem, kam ji lákají kuřata chovaná vesničany a krysy, jež přitahují odpadky. Mnohdy tak vleze i do lidských obydlí. Existují i zprávy o tom, že jedinci kobry egyptské byli spatřeni, jak plavou ve vodách Středozemního moře. Má tedy zřejmě ráda vodu, v níž se často vyskytuje.[4][7]
Chování a potrava
editovatKobra egyptská žije na zemi a na lov se vydává za soumraku či v noci, lze ji však spatřit, jak se v časném ránu vyhřívá na slunci. Tento had dává přednost stálému bydlišti v opuštěných zvířecích norách, termitištích či ve skalních štěrbinách a rozsedlinách.
Je to aktivní živočich, jenž občas vnikne i do lidského obydlí, zejména při lovu domácí drůbeže. Tak jako ostatní kobry se obecně snaží vyhnout nebezpečným setkáním útěkem, cítí-li se však v ohrožení, zaujme typický postoj se vztyčenou přední částí a roztaženou „kápí“ a zaútočí.
Nejobvyklejší potravu tohoto druhu tvoří žáby, živí se však i malými savci, ptáky, ještěrkami, vejci a jinými hady.[7]
Jed
editovat_-_Head.png)
Jed této kobry se skládá převážně z neurotoxinů a cytotoxinů.[8] Množství jedu vstříknutého při jednom kousnutí činí průměrně 175 až 300 mg. Jed působí na nervovou soustavu a brání přenášení signálů z mozku do svalů. V pozdějších stadiích otravy brání přenášení povelů z mozku k srdeční svalovině a ke svalům dýchací soustavy, čímž způsobí kompletní zástavu srdce a dýchání. Příznaky působení jedu jsou místní bolesti, těžké opuchnutí, podlitiny, nekróza a řada dalších nespecifických příznaků, jež mohou zahrnovat bolesti hlavy, žaludeční potíže jako zvracení a bolesti břicha, průjem, závrať, křeče, případně i ochrnutí. Na rozdíl od některých jiných afrických kober nepatří tento druh k takzvaným plivajícím kobrám.[9]
Kobra egyptská ve Starověkém Egyptě
editovatV mytologii Starověkého Egypta představovala tuto kobru bohyně Merseger s kobří hlavou. Stylizovaná kobra v podobě Urea představujícího bohyni Vadžet byla symbolem královské moci faraona, který jej nosil na své čelence. Tato ikonografie se udržela až do Ptolemaiovského Egypta (332 př. n. l.– 30 př. n. l.).
Mnohé starověké prameny uvádějí, že egyptská královna Kleopatra spáchala po smrti Marka Antonia sebevraždu tak, že se nechala uštknout kobrou, kterou jí prý sloužící propašovali v košíku s fíky. Touto kobrou byla pravděpodobně kobra egyptská. Podle Plútarcha prý prováděla pokusy na vězních, aby zjistila, který jed je co nejbezbolestnější a nejúčinnější.[10] Mnozí badatelé o tomto způsobu sebevraždy nicméně pochybují, neboť jed kobry egyptské působí poměrně pomalu a bolestivě a had sám je příliš velký, což by jistě působilo obtíže při snaze jej propašovat přes římské stráže.[11]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Egyptian cobra na anglické Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ a b O'SHEA, Mark. Venomous Snakes of the World. United Kingdom: New Holland Publishers, 2005. Dostupné online. ISBN 0691124361. S. 71.
- ↑ SPAWLS, BRANCH, Stephen, Bill. The Dangerous Snakes of Africa: Natural History, Species directory, Venoms, and Snakebite. Florida, USA: Ralph Curtis-Books, 1995. ISBN 0883590298.
- ↑ a b MASTENBROEK, Richard. Devenomized [online]. www.devenomized.com [cit. 2012-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-29.
- ↑ www.biolib.cz
- ↑ SPAWLS, Stephen; BRANCH, Bill. Dangerous Snakes of Africa. London, UK: Blandford Press, 1995. ISBN 0-7137-2394-7.
- ↑ a b Naja haje - General Details, Taxonomy and Biology, Venom, Clinical Effects, Treatment, First Aid, Antivenoms [online]. University of Adelaide [cit. 2012-01-14]. Dostupné online.
- ↑ JOUBERT, FJ, Taljaard N. Naja haje haje (Egyptian cobra) venom. Some properties and the complete primary structure of three toxins (CM-2, CM-11 and CM-12).. European Journal of Biochemistry. 1978, s. 359–367. Dostupné online [cit. 14 January 2012]. PMID 710433.
- ↑ Bogert, C.M. (1943) Dentitional phenomena in cobras and other elapids with notes on adaptive modifications of fangs. Bulletin of the American Museum of Natural History, 81, 285–360.
- ↑ Plútarchos Paralelní životopisy, "Život Marka Antonia"
- ↑ Richard Girling Cleopatra and the asp Archivováno 1. 6. 2010 na Wayback Machine. The Times November 28, 2004
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu kobra egyptská na Wikimedia Commons - BioLib.cz – Naja haje (kobra egyptská) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
