Knut Haukelid
Knut Anders Haukelid DSO MC (17. května 1911 New York – 8. března 1994 Oslo) byl norský důstojník a během války významný člen norského hnutí odporu. Nejznámější je účastí na operaci Telemark – zfilmováno jako Hrdinové z Telemarku, která úspěšně narušila dodávky těžké vody nacistům a kterou popsal v pamětech Skis Against the Atom (norsky 1953, anglicky 1954).[1][2]
| Knut Haukelid | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. května 1911 Brooklyn |
| Úmrtí | 8. března 1994 (ve věku 82 let) Oslo |
| Místo pohřbení | hřbitov Vår Frelsers |
| Alma mater | Válečná škola |
| Povolání | odbojář a voják |
| Ocenění | Vojenský kříž Válečný kříž 1939–1945 Medaile svobody Medaile 70. výročí narození krále Haakona VII. Medaile za obranu 1940–1945 … více na Wikidatech |
| Rodiče |  Q124265841 |
| Příbuzní | Sigrid Gurie (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dětství a mládí
editovat.jpg)
Knut Anders Haukelid se narodil v Brooklynu, New York. Jeho rodiče byli Bjørulf Knutson Haukelid (1878–1944) a Sigrid Johanne Christophersenová (1877–1969), manželé z Norska, kteří v té době žili a pracovali v New Yorku. Jeho otec byl stavební inženýr pracující pro společnost Interborough Rapid Transit Company, dnes již neexistujícího provozovatele části newyorského metra (1902–1912). Knut Haukelid měl sestru (dvojče) Sigrid Gurieovou (1911–1969), která se stala norsko-americkou filmovou herečkou. Protože dvojčata se narodila v New Yorku během legálního pobytu jejich rodičů, oba měli dvojí norsko-americké občanství.[3]
V roce 1914 se rodina vrátila do Norska. Knut Haukelid následně vyrůstal v hlavním Oslu, kde jeho otec pracoval jako inženýr a pomáhal při stavbě první linky metra v Oslu. V roce 1929 se Haukelid dočasně vrátil do Ameriky, aby zde vystudoval Massachusetts State College. Po studiích se vrátil do Norska a později si ještě doplnil vzdělání na dvou školách v Německu: na Technické univerzitě v Drážďanech (německy TUD: Technische Universität Dresden) a v letech 1937–1938 na Univerzitě v Berlíně (od roku 1949 se jmenuje Humboldtova univerzita, německy Humboldt-Universität zu Berlin). Po návratu do Norska pracoval pro otcovu inženýrskou firmu Haukelid og Five.[4]
Druhá světová válka
editovatBritský výcvik
editovatV roce 1940 fašistické Německo v rámci Operace Weserübung uskutečnilo invazi do Dánska a Norska, kde byla ustavena loutková vláda v čele s kolaborantem Vidkunem Quislingem. Ale zatímco rovinaté Dánsko bylo obsazeno za jediný den, v hornatém Norsku i po mnoha měsících zůstávaly silné norské odbojové skupiny.
Knut Haukelid se v roce 1941 stal členem „Norwegian Independent Company 1“ (Kompani Linge) pod vedením kapitána Martina Lingeho , kterou vytvořilo britské „Oddělení pro zvláštní operace“ (Special Operations Executive). Po rozsáhlém speciálním výcviku ve Velké Británii byl vybrán jako zástupce velitele skupiny „Gunnerside“ a v roce 1943 poslán zpět do Norska se speciálním posláním.
Primárním úkolem Knuta Haukelida a členů skupiny „Gunnerside“ bylo provést sabotáž v továrně na těžkou vodu v těsném sousedství hydroelektrárny Vemork u města Rjukan v kraji Telemark. Továrna v okupovaném Norsku byla jediná v celé Evropě, která vyráběla významná množství těžké vody a navíc Britové od místní norské odbojové skupiny již delší dobu věděli, že Němci několikanásobně zvýšili její výrobu. Těžká voda měla zásadní význam pro účast Třetí říše v závodě o jadernou bombu. Předchozí pokusy Britů o sabotáž ve Vemorku z roku 1942 (dvě na sebe navazující operace „Grouse“ a „Freshman“) s využitím kluzáků však byly neúspěšné a Němce to upozornilo na zájem Spojenců o továrnu.[5][6]
Operace Telemark
editovatPro výsadek (další) skupiny „Gunnerside“ v roce 1943 se proto Britové rozhodli použít padáky. Seskok byl úspěšný a po delším hledání se jim podařilo spojit se také se zbytky průzkumníků jedné předchozí skupiny, která se nyní přejmenovala na „Swallow“ (Vlaštovky). Spojený, ale stále malý tým zahájil přípravy na finální akci, která byla stanovena na noc z 27. na 28. března 1943. Po neúspěšném pokusu z roku 1942 Němci umístili kolem elektrárny miny, světlomety a další stráže. Především most ve výšce 200 metrů nad hlubokou rokli byl plně střežen.[7][8]
Skupina měla předem podrobné plány od jednoho norského agenta přímo v továrně. Rozhodla se proto vyhnout mostu a sestoupit do rokle (kterou Němci považovali za neprůchodnou), přebrodit ledovou řeku a vyšplhat na strmý kopec na druhé straně. Poté na základě plánů továrny vnikla do hlavního suterénu kabelovým tunelem a oknem. Výbušné nálože umístili přímo na zařízení pro elektrolýzu vody a připojili rozbušky tak, aby měli dostatek času k útěku.[5] Na místě záměrně zanechali samopal Thompson, doufali, že Němci tak uvěří, že jde o akci britské armády, nikoli Norů. Běžnou praxí Němců v Norsku totiž bylo, že po každé akci místního odboje popravovali několikanásobek uvězněných.[9][10][11]
Přestože je poté hledalo přes 3000 Němců, všem se podařilo uniknout: pět uprchlo přes hory na lyžích až do Švédska (přes 300 kilometrů),[12] dva se dostali do Osla (kde jim pomohli další odbojáři) a čtyři zůstali v regionu za účelem dalšího odboje.[8] Akce byla považováno za úspěšnou. Veškeré zásoby těžké vody na místě byly zničeny společně s různým důležitým zařízením. Na druhou stranu, továrna ve Vemorku nebyla trvale vyřazena z provozu, jak plánovači akce možná doufali. Již v dubnu Němci výrobu částečně obnovili. SOE dospěla k závěru, že opakování sabotáže je prakticky neproveditelné, protože Němci dále zlepšili zabezpečení.[13]
Potopení SF Hydro
editovatKrátce po obnovení výroby proto začala série náletů (s vědomím, že mnoho bomb cíl mine a způsobí též civilní ztráty), které s přestávkami pokračovaly až do listopadu 1943. Nicméně opakované nálety přiměly Němce k rozhodnutí továrnu opustit a převézt její zbývající zásoby a také důležité a ještě nepoškozené komponenty do Německa. Britové se to dověděli a protože Knut Haukelid byl jediný vycvičený voják v okolí, dostal sabotáž opět za úkol.
Ten spolu s dvěma spolupracovníky dospěli k závěru, že úkol lze nejlépe splnit umístěním výbušniny na norský trajekt SF Hydro, který převážel kontejnery s těžkou vodou a další vybavení přes jezero Tinn (trasa z Rjukanu vedla střídavě po železnici a lodí). Trajekt byl potopen 20. února 1944. Byla přitom snaha minimalizovat ztráty na životech: zahynuli 4 Němci ale také 14 Norů (trajekt sloužil i běžné přepravě osob), 29 osob se podařilo zachránit, hlavně s pomocí místních rybářů.[14]
Poválečný život
editovatZa odbojovou činnost během války Knut Haukelid postupně obdržel řadu vyznamenání včetně nejvyššího norského vojenského vyznamenání Válečného kříže s mečem (norsky ve variantě bokmål: Krigskorset med sverd). Toto vyznamenání mu bylo uděleno dvakrát, v letech 1944 a 1947: Válečný kříž se dvěma meči. Kromě toho byl Haukelid vyznamenán také vysokými britskými vyznamenáními: Řád za vynikající službu a Vojenský kříž Velké Británie a rovněž obdržel vyznamenání dalších zemí.
Haukelid absolvoval Norskou vojenskou akademii v roce 1948. Sloužil jako major v pěším pluku Telemark a později byl jmenován velitelem Domácí stráže metropolitní oblasti (tzv. Velké Oslo). V roce 1959 se Haukelid stal podplukovníkem armádní pěchoty a od roku 1966 až do svého odchodu do důchodu sloužil jako plukovník a velitel okrsku Domobrany metropolitní oblasti. Do důchodu odešel v roce 1974.
Na jaře 1984, při příležitosti 40. výročí sabotážní akce proti továrně na těžkou vodu ve Vemorku, byli přeživší členové skupiny Kompani Linge, kteří se akce zúčastnili, vyznamenáni na recepci amerického velvyslance v Oslu, v rezidenci Marka Evanse Austada. Dne 18. října 1985 byl Knut Haukelid vyznamenán na druhém výročním banketu Skandinávsko-americké síně slávy ve městě Minot, Severní Dakota.
Knut Haukelid zemřel ve věku 83 let 8. března 1994 v Det Norsk Diakonhjemmet v Oslu. Je pohřben na hřbitově Vår Frelsers gravlund (Hřbitov našeho Spasitele) v centru Osla.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Knut Haukelid na anglické Wikipedii.
- ↑ Knut Haukelid, 82; 1 of 9 known as WWII, Heroes of Telemark (The Boston Globe (Boston, MA), 1994-03-11)
- ↑ Knut Haukelid, Memorial# 9743671 [online]. Find A Grave [cit. 2024-06-30]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ Sigrid Gurie [online]. [cit. 2020-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Associated Press. Knut Haukelid, 82, Fighter in Resistance To Nazis in Norway [online]. New York Times, 1994-03-11 [cit. 2024-06-30]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ a b GALLAGHER, Thomas. Assault In Norway: Sabotaging the Nazi Nuclear Program. Guilford, Connecticut: The Lyons Press, 2002. Dostupné online. ISBN 1-58574-750-5.
- ↑ BERGLYD, Jostein. Operation Freshman: The Hunt for Hitler's Heavy Water. Překlad Tim Dinan. 1. vyd. Solna: Leandoer and Eckholm, 2007. ISBN 978-91-975895-9-8. (angličtina: překlad z norštiny)
- ↑ Western Europe 1939–1945: Resistance & SOE (HS 2/185) [online]. Dostupné online.
- ↑ a b RISTE, Olav; NØKLEBY, Berit. Norway 1940–45: The Resistance Movement. Oslo: Tano, 1970. ISBN 82-518-0164-8.
- ↑ The Saboteurs of Telemark, BBC (1973)
- ↑ Crowdy, Terry (2008) SOE Agent:Churchill's Secret Warriors. pg 42
- ↑ Bailey, Roderick (2008) Forgotten Voices of the Secret War: An Inside History of Special Operations in the Second World War, pg 140–141
- ↑ HAUKELID, Knut. Skis Against the Atom. 1. vyd. London: William Kimber, 1954. 201 s. OCLC 753136594 (angličtina: překlad z norštiny)
- ↑ RHODES, Richard. The making of the atomic bomb. [s.l.]: Simon & Schuster, 1995. Dostupné online. ISBN 9780684813783.
- ↑ British Embassy in Oslo. Sinking of DF Hydro 70th anniversary events in Norway [online]. 2014-02-25 [cit. 2016-01-13]. Dostupné online.
Literatura
editovatHAUKELID, Knut. Skis Against the Atom. 2., přepracované vyd. Minot, North Dakota: North American Heritage Press, 1989. viii + 244 s. ISBN 0-942323-07-6. OCLC 20704559 (angličtina: překlad z norštiny)
Související články
editovat- Operace Telemark
- Hrdinové z Telemarku: filmové zpracování (1965)
- Hydroelektrárna Vemork, Rjukan, kraj Telemark
- Těžká voda (oxid deuteria)
- Jaderná zbraň
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Knut Haukelid na Wikimedia Commons
