Knoflík

Knoflík je plochý předmět kruhového tvaru, který slouží ke spojení dvou částí oděvu, jeho kapsy, nebo tašky či pouzdra. Činí tak pomocí provléknutí svého těla (korpusu), přišitého k podkladu pomocí dvou nebo čtyř knoflíkových dírek dírkou zvleného média.

Jednoduchý knoflík

Perleťové knoflíky s rytými motivy, s ocelovou bižuterií nebo barevným sklem, Cooper-Hewitt Museum, před rokem 1916

Knoflík je převážně deskovité nebo kónické tělísko kruhového obrysu, které se většinou využívá v textilním průmyslu mnebo v galanterii jako součást oděvu pro rozepínání a zapínání buď oděvu, nebo osobního či ložního prádla, ale také různých pouzder v textilní galanetrii. Může to být jen funkční, nebo (častěji) i dekorační až módní doplněk.

Knoflík bývá zhotoven z různých materiálů, od přírodních po ručně soustružené, hlazené (dřevo, kost, rohovina, lastury, kly, kokosovou skořápku, minerály broušené a vrtané, (sklo nebo keramika. Nejčastější jsou to průmyslově zhotovené knoflíky, lisované ze skla nebo z plastůj, dříve z bakelitu, galalitu či PVC). Po roce 1990 se k výrobě knoflíků nejčastěji začal používat tvrzený plast, dobře imitujícoí jiné materiály.

Historie

První zmínky o knoflíkách pocházejí z let 2800–2600 př. n. l. z Dálného Východu, z oblastí řeky Indus a doby bronzové v Číně (2000–1500 př. n. l.). Daloí jsou doloženy ze starověkého Řecka a Říma V Evropě se knoflíky užívají v odívání asi od 13. až 14. století.

Označování velikosti

Velikost knoflíků se v poslední době i v Evropě označuje v tzv. mírách definovaných jako 1/40 palce (užívaného v USA), tj. 0,635 mm.

Obvyklé velikosti: 8, 10, 12, 14, 16, 18, 20, 22, 24, 26, 28, 30, 32, 36, 40, 44, 48, 52, 54, 60, 64.

Rozdělení druhů knoflíků

Knoflíky kovové

Dřevěné knoflíky

Knoflíky vyrobené z paroží

Knoflíky perleťové

Knoflíky z pecek

Podle způsobu připevnění

• přišívací
• nýtovací

Podle materiálu

• přírodní (z perleti, dřevěné, z pecek či skořápek ořechů, kožené, skleněné, nitěné)
• syntetické (z umělé perleti, dříve celuloidové, z galalitu nebo bakelitové, plastové, vstřikované)
• z barevných kovů

Podle tvaru

• dírkové se dvěma nebo čtyřmi dírkami
• nitěné (loukoťové, věnečkové)
• tunélkové, ouškové
• gombíky

Výroba knoflíků

Knoflíky se vyrábějí lisováním v lisech nebo kleštích, třískovým obráběním, litím do forem či vstřikováním. Důležité je, aby knoflík měl po obvodu hladký povrch a nedřel šitý materiál, stejně tak hladké okraje dírek nebo ouško gombíku, aby neodíralo nit.

Perleťové knoflíky

Surovinou k výrobě perleťových knoflíků je perleť z lastur nebo z ulit mlžů tropických moří i z říčních škeblí. Přírodní perleť tvoří uhličitan vápenatý, vzhled perleti je bělavý, stříbřitý, vrstevnatý, nepravidelný a může být i barevně kontrastní od stříbřitě bílé po tmavě hnědou, či nepravidelný (vlnkovitý, žíhaný). Knoflík mívá nerovný povrch, miskovitě prohnutý. Z perleti se vyráběly knoflíky, méně již ozdobné předměty (spony, rukojeti, kazety), odznaky, kalamáře aj. Při výrobě knoflíků se perleť nejdříve vrtala, potom brousila, točila – knoflíkům se dával tvar či fazóna. Pak se dírkovaly, opalovaly, leštily a konečně našívaly na karty, tzn. na stříbrný nebo modře lakovaný papír. Našívaly se po tuctech (dvanácti kusech) nebo veletuctech (144 kusech). Našité knoflíky byly díky bělostnosti a perleťovému lesku velmi pěkné.

Práce perleťářů bývala namáhavá, většinou se vykonávala z dovezeného materiálu růných kvalit, na soustruzích poháněných šlapáním. Pouze málo dílen si později zařídilo pohon strojů motory naftovými nebo i elektrickými. Dírkování se provádělo na strojích podobných šicím strojům po dvou nebo čtyřech dírkách. Tuto práci a našívání knoflíků na karton obstarávaly ženy.

Výroba perleťových knoflíků i jiných perleťových předmětů se v českých zemích rozšířila kolem poloviny 19. století. Vyhlášení perleťáři byli v Žirovnici, kde řemeslo roku 1863 založil Josef Žampach s manželkou. Knoflíkáři se zde nazývali čamrdáři. také v Ivanovicích na Hané. V městečku Předíně pracovali také barvíři, kteří knoflíky barvením (tónováním) přizpůsobili kůži a látkám, na něž se našívaly. Bylo tam několik perleťářských dílen, výrobu zavedl ke konci 19. století ve Vídni vyučený perleťář Jan Šilhavý. Vznikl tu dokonce Svaz perleťářů. Z Předína se dostali perleťáři i do sousedních Štěměch, kde vznikla první perleťářská dílna v roce 1898. V Předíně byla perleťářská výroba ukončena po roce 1992.

Třídění knoflíků

Velikost knoflíků se udává sudými čísly. Od nejmenších „osmiček“ (8 linií) postupně do 60 (linie viz výše). Obyčejné košilové knoflíky jsou „osmnáctky“ (18 linií) a mají v průměru asi 11,43 mm. Tvar knoflíků čili tvar fazon se značí jmény – parizky, ostré, misky, talířky, vulsty, khesle, přičemž záleží na vyhloubení středu i podoby okraje. Podle jakosti se knoflíky třídí na sedm druhů.

Další knoflíky

• Nitěné knoflíky se používají na ložní povlaky a na prádlo, dříve také na pracovní oděvy a dámské zástěry. Vyrábějí se navíjením příze na hladké zinkové kroužky. Podle provázání příze se dělí na loukoťové a věnečkové.
• Patentní zapínací knoflíky jsou vyráběny jako snímatelné nebo nesnímatelné. Mají různé povrchové úpravy. Používají se na sportovní oděvy, džínové oblečení atp.
• Nýtovací knoflíky se skládají ze čtyř dílů: dva pro vrchní díl a dva pro spodní díl textilie. Použitím nýtovacích knoflíků dosáhneme nerozebíratelného spojení. Nýtovací knoflíky jsou různé pro jemné a pro silné textilie.
• Stiskací knoflíky mají dva protikusy, které se musí na textilii přišívat. Klasické stiskací knoflíky KIN jsou vyrobeny z mosazi nebo niklu, popř. z plastu.
• Dřevěné knoflíky - soustružené a vrtané, někdy barevně mořené nebo/i lakované
• Olivky jsou podlouhlé knoflíky na zimní kabáty nebo bundy, dříve se zhotovovaly z rohoviny nebo parohoviny, 2-3 cm dlouhý konec parůžku je zabroušen a provrtán jedním otvorem, navléká se na kožené poutko nebo provázek. V současnosti se užívá umělá rohovina nebo soustružené dřevo.

¨

Sběratelé a sbírky knoflíků

Sběratelé knoflíků se v České republice sdružují v Klubu sběratelů kuriozit, účastní se jejich burz a bleších trhů, ale tvoří jen malou skupinu. Významné sbírky knoflíků bývají v uměleckoprůmyslových nebo regionálních muzeích, napříkladː

• Muzeum knoflíkářství a perleťářství Žirovnice
• Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou (Waldesova sbírka knoflíků, Jindřich Waldes býval nazýván Knoflíkový král)
• Deutsches Knopfmuseum, Bärnau, Německo - bývalé centrum výroby perleťových knoflíků v Horní falci, knoflíkářská firma je dosud činná
• Cooper-Hewitt Design Museum New York (pobočka Smithsonova institutu)
• Walter Elwood Museum, New York
• Mattatuck Museum, Waterbury, Connecticut, USA

Odkazy

Související články

• Jablonecký knoflík
• Manžetový knoflík
• Stiskací knoflík neboli Patentka

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu knoflík na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo knoflík ve Wikislovníku

Autoritní data	NKC: ph397756 BNF: cb119693859 (data) GND: 4246280-0 LCCN: sh85018399 NDL: 00560905 NLI: 987007293671505171