Wikipedie

Ketamin

chemická sloučenina

Ketamin je léčivo používané v humánní i veterinární medicíně jako anestetikum např. pod obchodními názvy Ketanest, Ketaset, Ketalar, Narkamon a Calypsol. Působí jako antagonista NMDA receptorů,[2] ve vysokých, plně anestetických dávkách obsazuje i opioidní receptory a sigma-receptory. Podobně jako fencyklidin (PCP) vyvolává stavy nazývané disociativní anestezie a zhruba od roku 1965 je zneužíván i jako rekreační droga. Kromě anestetického účinku způsobuje halucinace a hypertenzi. Ketamin je chirální sloučenina a často se prodává jako směs obou izomerů (enantiomerů), (S)-ketaminu a (R)-ketaminu.

Ketamin
Schéma chemické struktury
Název (INN)Ketamine
Název podle IUPAC(RS)-2-(2-chlorfenyl)-2-(methylamino)cyklohexanon
Další názvyKetanest, Ketaset, Ketalar
Kódy
Číslo CAS6740-88-1
Klasifikace ATCN01AX03
ChEMBL IDCHEMBL742
ChemSpider ID3689
PubChem3821
Chemie
Sumární vzorecC13H16ClNO
SMILESCNC1(CCCCC1=O)C2=CC=CC=C2Cl
InChIInChI=1S/C13H16ClNO/c1-15-13(9-5-4-8-12(13)16)10-6-2-3-7-11(10)14/h2-3,6-7,15H,4-5,8-9H2,1H3
Molární hmotnost237,72 g/mol
Teplota tání262 °C
Disociační konstanta7,5
Farmakologie
Indikacebolest a zneužívání návykových látek
Metabolismusjátra (CYP3A4[1])
Vylučováníledvinami (>90 %)
Biologický poločas2,5–3 hodiny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Ketamin na začátku 60. let 20. století objevil Calvin Stevens z Wayne State University. V 70. letech už byla látka používána na bojištích války ve Vietnamu, už tam se však začaly objevovat zprávy o zvláštních halucinacích v období, kdy pacienti přicházeli k vědomí.[3] Od 80. let se však ketamin zneužívá jako klubová droga (ač v menším rozsahu než metamfetamin či extáze).[3]

Využití v medicíně

editovat

Ketamin je disociativní anestetikum. Na rozdíl od ostatních anestetik stimuluje kardiovaskulární i dechové centrum a je potentním analgetikem.[zdroj?] Je to jediné anestetikum používané v humánní medicíně, které zvyšuje krevní tlak. To ho předurčuje pro použití u pacientů, kteří ztratili velké množství krve nebo jsou v šoku. Myorelaxace je slabá, naopak tonus horních cest dýchacích je zachovaný (nedochází k zapadnutí jazyka). Spolehlivého účinku je dosaženo i po nitrosvalovém podání. Účinek nastupuje rapidně, většinou do tří minut po podání, jelikož ketamin je až 10× více liposolubilní než thiopental. Tyto vlastnosti ho předurčuji k použití v medicíně katastrof, protože je bezpečný i v rukou nevyškoleného anesteziologa. Širšímu použití v klinické praxi zabraňují nežádoucí účinky, zejména vysoký výskyt psychických fenoménů – halucinace, děsivé sny, dezorientace, senzorické a percepční iluze. Tyto mají pravděpodobně podklad v redistribuci a pomalém uvolňování ketaminu z tukových tkání (viz tiopental). Lze je zmírnit současným podáním sedativa, např. diazepamu. Mírně zvyšuje nitrolební tlak.

Ketamin se obvykle aplikuje intravenózní nebo intramuskulární injekcí. V humánní medicíně se občas používá jako anestetikum u dětských či naopak starších pacientů (u nichž má zřejmě méně vedlejších účinků než ostatní látky tohoto typu), vždy však v kombinaci se sedativy, aby se zabránilo halucinacím.[3] Zkoumá se také jeho využití při léčbě alkoholismu, závislosti na heroinu, léčbě deprese nebo bolestí.[4][5] Ve veterinární medicíně se ketamin používá hlavně v kombinaci s xylazinem k anestezi nebo analgezi u koček, psů a jiných malých zvířat (90 % ketaminu prodaného legálně v USA jde do veterinárního lékařství[3]).

Rekreační zneužívání

editovat

Ketamin se zneužívá pro své disociativní účinky podobné účinkům fencyklidinu (PCP) a dextromethorfanu (DXM). Účinek trvá od 45 minut do několika hodin, ale osoba se cítí v pořádku až přibližně za 24–48 hodin. Aplikuje se v této souvislosti injekčně, šňupáním nebo kouřením. Vyvolává ketaminový trip, projevující se např. halucinacemi, pocity depersonalizace, derealizace a oddělení od vlastního těla.[6] Ve vyšších dávkách vede disociace k extrémním stavům typu „k-hole“ až „ego death“, tj. pocit splynutí mysli s okolním světem, např. má člověk pocit, že je nehmotná entita vznášející se vesmírem[zdroj?]. Na rozdíl od jiných látek s halucinogenními účinky (psychedelických tryptaminů a fenethylaminů[zdroj?]) může vyvolat poměrně silnou psychickou závislost, zvlášť pokud je zneužíván soustavně.[3] Subanestetická dávka má rychlý, ale přechodný antidepresivní efekt, neboť dojde k indukci synaptogeneze přes mTOR a efekt je blokován rapamycinem. John Lilly a David Woodard (mimo jiné) rozsáhle psali o svých vlastních psychonautických zkušenostech s ketaminem.[7]:s.288–295

Dlouhodobé negativní efekty

editovat

Chronické užívání ketaminu může vést ke zhoršení kognitivních funkcí včetně paměti.[8]

V roce 1989 profesor psychiatrie John Olney publikoval, že ketamin způsobil nezvratné změny ve dvou malých oblastech mozku pokusných krys. Nicméně, zrovna tyto dvě oblasti člověka a krysy se svými metabolickými procesy značně liší, tudíž ten samý proces nemusí u člověka probíhat.[9][10][11]

První širší, dlouhodobá studie uživatelů ketaminu zjistila, že lidé často zneužívající tuto látku (nejméně 4 dny v týdnu a zároveň 20 dní v měsíci) jsou více depresivní a mají zhoršené různé úseky paměti včetně verbální, krátkodobé a vizuální. U méně častých uživatelů ketaminu (užití 4 dny v měsíci) nebyly na poli pozornosti, paměti a psychické pohody zjištěny rozdíly vůči kontrolní skupině. Stejně na tom byli bývalí uživatelé ketaminu. To podporuje názor, že méně časté užívání ketaminu nezpůsobuje kognitivní deficit a že kognitivní deficit u častých uživatelů je vratný při abstinenci. Ovšem bývalí uživatelé, častí i ti méně častí, měli vyšší skóre v testu bludných příznaků než kontrolní skupina.[12]

Užívání ketaminu si, stejně jako u jiných drog, vybírá i oběti na životech. V říjnu 2023 zemřel na předávkování americký herec Matthew Perry.[1]

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ketamine na anglické Wikipedii.

  1. ↑ HIJAZI, Y.; BOULIEU, R. Contribution of CYP3A4, CYP2B6, and CYP2C9 isoforms to N-demethylation of ketamine in human liver microsomes. Drug Metab Dispos.. 2002, roč. 30, čís. 7, s. 853–8. Dostupné online. ISSN 0090-9556. 
  2. ↑ Harrison N, Simmonds M. Quantitative studies on some antagonists of N-methyl D-aspartate in slices of rat cerebral cortex. Br J Pharmacol. 1985, roč. 84, čís. 2, s. 381–391. Dostupné online. PMID 2858237. 
  3. ↑ a b c d e BIGELOW, Barbara C.; EDGAR, Kathleen J. The UXL Encyclopedia of Drugs & Addictive Substances. [s.l.]: Thomson-Gale, 2006. Dostupné online. ISBN 1-4144-0444-1. 
  4. ↑ Krystal J, Madonick S, Perry E, Gueorguieva R, Brush L, Wray Y, Belger A, D'Souza D. Potentiation of low dose ketamine effects by naltrexone: potential implications for the pharmacotherapy of alcoholism. Neuropsychopharmacology. 2006, roč. 31, čís. 8, s. 1793–800. DOI 10.1038/sj.npp.1300994. PMID 16395307. 
  5. ↑ Jovaisa T, Laurinenas G, Vosylius S, Sipylaite J, Badaras R, Ivaskevicius J. Effects of ketamine on precipitated opiate withdrawal. Medicina (Kaunas). 2006, roč. 42, čís. 8, s. 625–634. PMID 16963828. 
  6. ↑ AJ Giannini,N Underwood, M Condon. Acute ketamine intoxication treated by haloperidol.American Journal of Therapeutics. 7:389–743,2000, PMID 11304647.
  7. ↑ Woodard, D., “The Ketamine Necromance”, v A. Parfrey, Apocalypse Culture II (Los Angeles: Feral House, 2000), str. 288–295. (ang.)
  8. ↑ Okon T. Ketamine: an introduction for the pain and palliative medicine physician. Pain Physician. 2007, s. 493–500. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-22. PMID 17525784.  Archivovaná kopie. www.painphysicianjournal.com [online]. [cit. 2013-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-22. 
  9. ↑ Olney JW, Labruyere J, Price MT. Pathological changes induced in cerebrocortical neurons by phencyclidine and related drugs. Science. 1989, s. 1360–2. DOI 10.1126/science.2660263. PMID 2660263. 
  10. ↑ Erowid DXM Vaults: Health: The Bad News Isn't In: A Look at Dissociative-Induced Brain Damage, by Anderson C
  11. ↑ Tryba M, Gehling M. Clonidine--a potent analgesic adjuvant. Current Opinion in Anaesthesiology. 2002, s. 511–7. Dostupné online. DOI 10.1097/00001503-200210000-00007. PMID 17019247.  Archivovaná kopie. meta.wkhealth.com [online]. [cit. 2013-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-14. 
  12. ↑ MORGAN, Celia J. A.; MUETZELFELDT, Leslie; CURRAN, H. Valerie. Consequences of chronic ketamine self-administration upon neurocognitive function and psychological wellbeing: a 1-year longitudinal study. Addiction. 2009, s. 121–133. DOI 10.1111/j.1360-0443.2009.02761.x. PMID 19919593. 

Literatura

editovat
  • HOLUBOVÁ, Kristína. ŠÓŠ, Peter. REVAYOVÁ, Anna et al. Možnosti modulace antidepresivního účinku ketaminu. Psychiatrie. 2017, roč. 21, č. 1, s. 31–38. ISSN 1211-7579. Dostupné také z: http://www.tigis.cz/casopisy/
  • HORÁČEK, Jiří. LIPSKI, Michaela. ŠÓŠ, Peter. Příběh jedné molekuly: čtyři tváře ketaminu. Vesmír. 2016, roč. 95, č. 5, s. 272–275. ISSN 0042-4544.
  • HOLUBOVÁ, Kristína. KLETEČKOVÁ, Lenka. ŠKURLOVÁ, Martina. ŘÍČNÝ, Jan. STUCHLÍK, Aleš. VALEŠ, Karel. Rapamycin blocks the antidepressant effect of ketamine in task-dependent manner. Psychopharmacology. 2016, roč. 233, č. 11, s. 2077–2097. DOI: 10.1007/s00213-016-4256-3. ISSN 1432-2072. Dostupné také z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/27004790
  • KUBEŠOVÁ, Anna. HORÁČEK, Jiří. Vliv psychotropních látek na neurogenezi v dospělém savčím hipokampu. Psychiatrie. 2013, roč. 17, č. 1, s. 19–22. ISSN 1211-7579.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ketamin&oldid=24330383“