Baron Prášil (film, 1940)
Když Burian prášil / Baron Prášil je český film z roku 1940 v režii Martina Friče s Vlastou Burianem v hlavní roli.
Baron Prášil | |
---|---|
Země původu | Československo |
Jazyk | čeština |
Délka | 96 min |
Žánr | filmová komedie |
Předloha | Rudolf Kautský (divadelní hra Děti v notesu) |
Scénář | Václav Wasserman |
Režie | Martin Frič |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Vlasta Burian Meda Valentová Zorka Janů Anna Steimarová Oldřich Nový … více na Wikidatech |
Hudba | Julius Kalaš |
Kamera | Václav Hanuš |
Střih | Jan Kohout |
Zvuk | František Šindelář |
Architekt | Jan Zázvorka |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 13. září 1940 (Československo) |
Baron Prášil na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Děj
editovatNa zámek barona Archibalda Prášila přijel nový tajemník Benda. Benda je už několik týdnů tajně oddán s baronovou dcerou Karlou. Neví o tom ale ani baron, ani jeho žena Olga. Baron večer jde „Na zámeckou“ – do hospody, kde tam mají myslivci sezení. Baron tam dostal cenu za ranní střílení umělých holubů. Při slavnosti řekne myslivcům jednu vymyšlenou historku o svém pradědovi a předvede hraní na imaginární hudební nástroje. Na zámku se mezitím snaží Arnošt Benda vysvětlit baronce, že je ženatý s její dcerou. Baronka si ale myslí, že ji chce Benda svést. V noci se vrací mírně opilý baron zpátky a svému věrnému sluhovi Ronaldovi vypráví další vymyšlenou historku. Ronald se stará také o evidenci baronových levobočků, o kterých baronka neví. Baron každý měsíc posílá levobočkům alimenty, a má je zapsané v notesu. Druhý den se celá situace ještě víc zamotá: poté, co Benda řekne baronce večerní baronovu historku, usoudí baronka, že je Benda její syn, o kterého přišla v mládí a kterého měla s hrabětem Kocharowskim (Čeněk Šlégl). I baron pak usoudí, že je Benda jeden z jeho levobočků. Poté se oba rodičové dovědí, že je Benda s Karlou ženatý, a to se jim nelíbí. Myslí si totiž, že jsou sourozenci. Situaci ještě zkomplikuje hrabě Kocharowski, který chce Bendu adoptovat, protože si myslí s baronkou, že to je jejich syn. Ke všemu přijde ještě pravý otec Bendy Bedřich s manželkou. Nikdo mu ale nevěří, že je otcem a následkem toho se popere s hrabětem Kocharowskim. Nakonec se celá situace vyřeší. Baron Prášil se smířil se svatbou, dal svému zeťovi notes a ještě vyřešil „dědečkovskou“ záhadu.
Obsazení
editovatVlasta Burian | baron Jan Maria Archibald Prášil |
Meda Valentová | baronka Olga Prášilová, Archibaldova choť |
Zorka Janů | komtesa Karla, dcera Prášilových |
Anna Steimarová | Ema Lindová, přítelkyně Olgy |
Oldřich Nový | tajemník Arnošt Benda, manžel Karly |
Jaroslav Marvan | Bedřich Emanuel Benda, Arnoštův otec |
Ella Nollová | Marie, Bendova žena, rozená Šulcová, Arnoštova matka |
Čeněk Šlégl | hrabě Bohdan Kocharowski |
František Roland | komorník Ronald |
Václav Trégl | lesník Patočka |
Theodor Pištěk | hostinský Na zámecké |
Karel Černý | lékař |
Karel Postranecký | lovčí |
František Filipovský | číšník Na zámecké |
Jan W. Speerger | podkoní |
Dalibor Pták | lesník a klavírista |
Vladimír Smíchovský | starý lesník |
Tvůrci a štáb
editovat- Režie: Martin Frič
- Předloha: Rudolf Kautský (divadelní hra Děti v notesu)
- Scénář: Václav Wasserman
- Kamera: Václav Hanuš
- Vedoucí výroby: Jan Sinnreich
- Hudba: Julius Kalaš
- Nahrál: Orchestr F.O.K. (řídil Julius Kalaš)
- Architekt: Jan Zázvorka
- Zvuk: František Šindelář
- Střih: Jan Kohout
- Výprava: Prokop Pěkný
- Masky: Josef Kobík, František Rous
- Asistent režie: Eduard Šimáček
- Fotograf: Jaroslav Balzar
Produkční a technické údaje
editovat- Souběžný protektorátní název: Baron Praschil
- Název pro obnovené uvedení: Když Burian prášil (od 1964)
- Začátek natáčení: 25. června 1940
- Konec natáčení: červenec 1940
- Copyright: 1940
- Premiéra: 13. září 1940 (kina Na Příkopě a Světozor)
- Výroba: Slavia-film, Ufa
- Distribuce: Ufa
- Barva: černobílý
- Jazyk: čeština
- Zvukový systém: Tobis-Klang
- Délka: cca 96 minut
- Ateliéry: AB Barrandov
- Exteriéry: zámek Průhonice; Zbraslav
Zajímavosti
editovat- V listopadu 1964 byl film v obnovené premiéře znovu uveden do kinodistribuce. Od tohoto data až do 31.12.1987 vidělo film v českých kinech v rámci 8 651 představení celkem 943 693 diváků.[1]
- Aby nedocházelo k záměně s filmem Baron Prášil režiséra Karla Zemana z roku 1961, je film od obnovené premiéry v roce 1964 uváděn pod názvem Když Burian prášil.
- Jedná se o jediné společné vystoupení Vlasty Buriana a Oldřicha Nového ve filmu.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Československý film a filmová distribuce I. Katalog dlouhých zvukových hraných filmů 1930–1987. Praha: Ústřední půjčovna filmů, 1988. 297 s.
Literatura
editovat- Monografie
- ČÁSLAVSKÝ, Karel. Filmový Vlasta Burian. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1997. 160 s. (Profil). ISBN 80-7200-159-0.
- KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film II. 1930-1945. 1. vyd. Praha: Národní filmový archiv, 1998. 499 s. ISBN 80-7004-090-4.
- Články v periodikách
- BROUSIL, Antonín Martin. Baron Prášil Lordem. Venkov. Praha: Novina, 15. září 1940, roč. 35, čís. 217, s. 10. (recenze). ISSN 1805-0905.
- SRKAL, Viktor. Nové české filmy. Národní politika (polední vydání). Praha: Politika, 19. září 1940, roč. 58, čís. 261, s. 4. (recenze). Dostupné online. ISSN 1805-2444.
- MARTINEC, Ondřej. Baron Prášil. Filmový kurýr. Praha: Zemský svaz kinematografů v Čechách, 20. září 1940, roč. 14, čís. 38, s. 5. (recenze). ISSN 1801-9501.
- WENIG, Jan. Co jsme viděli. Národní listy. Praha: Pražská akciová tiskárna, 20. září 1940, roč. 80, čís. 256, s. 4. (recenze). ISSN 1214-1240.
- KUJAL, Quido Emil. Baron Prášil. Český filmový zpravodaj. Praha: Quido Emil Kujal, 21. září 1940, roč. 20, čís. 18, s. 5. (recenze). ISSN 1801-9455.