Jaroslav Marvan

český herec

Jaroslav Marvan (11. prosince 1901 Žižkov[1][2]21. května 1974 Praha) byl český herec.

Jaroslav Marvan
Jaroslav Marvan, kolem roku 1940
Jaroslav Marvan, kolem roku 1940
Rodné jménoJaroslav Marvan
Narození11. prosince 1901
Žižkov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. května 1974 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníSlavín (hrobka)
Aktivní roky1926–1973
ChoťMarie Marvanová
DětiAlena Marvanová (* 1960)
Významné rolepolicejní rada Vacátko v seriálu Hříšní lidé města pražského, revizor Gustav Anděl ve filmech Dovolená s Andělem, Anděl na horách
Umělecké ceny
1951 Státní cena
1953 titul zasloužilý umělec
1971 titul národní umělec

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí

editovat

Narodil se a vyrůstal na pražském předměstí, tehdy samostatném Žižkově. Vystudoval reálné gymnázium Karla Sladkovského a stejně jako jeho otec se stal zaměstnancem pošty. Pracoval v pražském Zeměpisném ústavu a na ředitelství pošt. Po několika letech praxe byl vyslán do Užhorodu na Podkarpatskou Rus (ta byla v té době součástí Československa). Zde působil v letech 1920–1923 a zde začal hrát ochotnické divadlo. Pokračoval ochotnicky i později v Praze v žižkovském divadle Deklarace a také ve Švandově divadle.

Po návratu do Prahy byla jeho hlavním zaměstnáním práce výběrčího úvěrů. Když si údajně stěžoval svému příteli a spolužákovi, blíže neurčenému Josefu Čapkovi[zdroj?], že se stydí vymáhat od lidí peníze, Čapek mu pomohl dostat se k divadlu k Burianovi.

Divadelní kariéra

editovat

Bylo mu v té době 24 let, stal se hostujícím hercem v Divadle Vlasty Buriana s gáží třicet korun za představení. V roce 1926 se stal profesionálním hercem a Burianovým dvorním „nahrávačem“. V období protektorátu, v roce 1943, přestoupil do Divadla na Vinohradech, kde zůstal až do roku 1950[3], kdy po rozdělení souborů přešel do Městských divadel pražských a zde hrál až do roku 1954[4]. V roce 1954 se stal členem činohry Národního divadla, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1972.

Filmová kariéra

editovat

Účinkoval ve 212 filmech a 40 televizních inscenacích, stal se tak jedním z nejobsazovanějších českých herců. První film se jmenoval Falešná kočička aneb Když si žena umíní (1926) a poslední Noc na Karlštejně z roku 1973. Hrál téměř ve všech Burianových filmech. Vystupoval též v televizním seriálu Hříšní lidé města pražského, kde ztvárnil postavu kriminálního rady Vacátka i v navazujících celovečerních filmech. Též v seriálu F. L. Věk (kmotr Havránek), namluvil i jednu z postav ve večerníčku Broučci (1966).

Ocenění

editovat

Osobnosti divadla a filmu vzpomínají na Jaroslava Marvana

editovat

Svatopluk Beneš

  • Jaroslav Marvan byl nesmírně hrdý na svou stavovskou čest, která upevňovala jeho vnitřní disciplínu. Nesnášel kolegy, kteří zlehčovali svým osobním chováním a jednáním herecký stav. Bylo to ostatně patrné i na jeho zevnějšku. Byl vždycky slušně oblečený a upravený a jeho vystupování s tím vším dokonale harmonovalo… Nikdy nepociťoval potřebu upozorňovat na sebe na ulici maskou umělce. To si ponechával pro jeviště a pro kameru.[6]
  • Jaroslav Marvan po sobě zanechal výraznou stopu herecké osobnosti. A my, kteří jsme měli příležitost pracovat s ním a poznat ho stejně dobře taky jako člověka, na něho vzpomínáme nejen se stále větší úctou, ale taky s lítostí, že už není mezi námi. Jeho nespočetní diváci a obdivovatelé pak čekají na každou příležitost, aby si mohli připomenout jeho temperamentní, typicky české a lidové herectví. Byl miláčkem obecenstva a ono mu to také dávalo vždycky vděčně najevo.[7]

František Filipovský

  • Vážil jsem si a vážím si dosud nezměrné pracovitosti, profesionální poctivosti a vděčím Jaroslavu Marvanovi zejména za to, že mne naučil tomu, co potom oceňovali režiséři: Přijít na zkoušku divadelního představení nebo na natáčení naprosto technicky a psychicky připravený a udržet roli v jedné rovině.[8]

Josef Vinklář

  • Jako herec byl dokonalý profesionál a z toho snad vyvěralo i to, že byl velkým maximalistou na všechny, ale začínal u sebe. Byl v tomto směru nekompromisní, leckdy se zdálo, že je až příkrý… Byl nadán velkou jistotou, suverenitou, značnou lidskou i uměleckou hrdostí. V podstatě to byl však velmi plachý člověk.[9]

Rodinný život

editovat

Jaroslav Marvan bydlel ve vilové čtvrti Třebešín ve Strašnicích v ulici K Červenému dvoru 677.[10]

Filmové role, výběr

editovat

20. léta

editovat

30. léta

editovat

40. léta

editovat

50. léta

editovat

60. léta

editovat

70. léta

editovat

Televize

editovat

Reference

editovat
  1. Matriční zápis o narození. z matriční knihy řk. farního kostela sv. Rocha na Žižkově [online]. [cit. 2016-12-18]. Dostupné online. 
  2. Matriční zápis o sňatku. z matriční knihy řk. farního kostela sv. Rocha na Žižkově [online]. [cit. 2016-12-18]. Dostupné online. 
  3. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 300
  5. Časopis Pestrý týden, č. 40, ročník 15, vyd. 5. 10. 1940, str. 4, vyd. Grafické umělecké závody V. Neubert a synové, Praha, 1940
  6. Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 296
  7. Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 297
  8. Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 287
  9. Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 288
  10. VILINSKIJ, Valerij Sergejevič. Pražský adresář 1937–1938. I. - III. díl. Praha: Státní tiskárna, 1937. 28, 1685, 83 s. Dostupné online. S. 844. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat