Karl Hilgenreiner
Karl Hilgenreiner (23. února 1867 Friedberg[1] – 9. května 1948[2] Vídeň) byl českoněmecký římskokatolický kněz, teolog, politik období první republiky a předák Německé křesťanskosociální strany lidové (DCSVP).
| Karl Hilgenreiner | |
|---|---|
 | |
| Senátor Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1920 – 1939 | |
| Předseda DCSVP | |
| Ve funkci: 1925 – 1935 | |
| Předchůdce | Josef Böhr |
| Nástupce | Friedrich Stolberg |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | DCSVP SdP |
| Narození | 23. února 1867 Friedberg  Hesenské velkovévodství |
| Úmrtí | 9. května 1948 (ve věku 81 let) nebo 9. května 1958 (ve věku 91 let) Vídeň  Rakousko |
| Alma mater | Teologická fakulta Německé univerzity v Praze |
| Profese | politik, pedagog, spisovatel, katolický kněz a teolog |
| Náboženství | katolická církev |
| Commons | Karl Hilgenreiner |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Teolog
editovatVystudoval filosofii a teologii v Římě, v roce 1891 byl vysvěcen, roku 1892 se stal knězem v Chebu. Od roku 1899 působil jako profesor církevního práva na teologické fakultě německé univerzity v Praze, v letech 1935-1936 jako rektor německé Univerzity Karlovy.[3]
Působil jako kanovník kapituly Všech svatých na Pražském hradě a jako papežský prelát.
Politik
editovatOd roku 1907 vydával list Bonifatius-Korrespondenz, cílený na intelektální zázemí německojazyčného kléru a členů německého katolického politického tábora.[4]
Po vzniku Československa stál v roce 1919 u vzniku Německé křesťanskosociální strany lidové (DCSVP), v jejím užším vedení působil až do roku 1938. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo za DCSVP v Národním shromáždění ČSR.[5] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925,[6] parlamentních volbách v roce 1929[7] a parlamentních volbách v roce 1935.[8][3]
V roce 1925 vystřídal Josefa Böhra v čele křesťansko sociální strany; v této funkci působil až do roku 1935. Společně s Robertem Mayrem-Hartingem vypracoval program strany, jehož součástí byl i požadavek německé samosprávy v Československu. V rámci strany reprezentoval nacionálně orientované křídlo. Strana pod jeho vedení zpočátku stála na pozici aktivismu (vstřícný postoj k československému státu) a měla své ministry ve vládách ČSR. Pak se stál za obratem, kdy po parlamentních volbách v roce 1929 strana opustila československou vládní koalici. V druhé polovině roku 1934 zahájil, přes počáteční odmítání politiky Konrada Henleina, sbližování se Sudetoněmeckou stranou.[9][3]
Po sloučení DCSVP se Sudetoněmeckou stranou v březnu 1938, které Hilgenreiner inicioval[10], se stal členem jejího senátorského klubu. Po Mnichovské smlouvě jako obyvatel zbytkového Česko-Slovenska neztratil svůj mandát jako mnozí jiní němečtí členové parlamentu. V listopadu 1938 přestoupil do senátorského klubu DNS (nacionální socialisté).[8]
V březnu 1939 odsoudil okupaci Československa. Za 2. světové války byl nacisty v roce 1944 internován jako "hanobitel národa", po válce byl též internován v českém pracovním táboře pro Němce v Praze-Modřanech. V roce 1946 byl propuštěn a následně vysídlen. Odešel do Rakouska, kde přednášel na Vídeňské katolické akademii.[3]
Dílo
editovat- Lebenserinnerungen (1971) - posmrtně vydané vzpomínky
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Senát ve IV. volebním období, Archiv Národního shromáždění, 1935, s. 73. [online]. google.cz [cit. 2014-12-13]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.enzyklo.de [online]. [cit. 2013-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-24.
- ↑ a b c d kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 170.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 488.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-28.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-24.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-24.
- ↑ a b jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-26]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 879–881.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 881.
Literatura
editovat- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 50.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 457–458.
- VODIČKOVÁ, Stanislava. Ať si Berana vezmou, doma je nebezpečný. Revue pro studium totalitních režimů Paměť a dějiny. 04. 2008, roč. II.. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Hilgenreiner na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karl Hilgenreiner
- Biografie na stránkách Archivováno 22. 6. 2020 na Wayback Machine. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- Karl Hilgenreiner na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 9. 3. 2016 na Wayback Machine.
