Karel z Blois

bretaňský šlechtic a blahoslavený

Blahoslavený Karel z Blois [bloa] (francouzsky Charles de Blois, bretonsky Charlez Bleaz; 1319, Blois29. září, 1364 Auray) byl hrabě z Penthièvre a vévoda bretaňský a také účastník války o bretaňské nástupnictví. Za svou snahu o umrtvování těla a utrpení v anglickém vězení byl svatořečen. Na žádost bretaňského vévody byl proces anulován a Karel se až na počátku 20. století dočkal blahořečení.

Blahoslavený
Karel z Blois
hrabě z Penthièvre a vévoda bretaňský
Portrét
Narození1319
Blois
Úmrtí29. září 1364
Auray
PohřbenKlášter minoritů v Guingampu
ManželkaJohana z Penthièvre
PotomciJan I. ze Châtillonu
Vít
Jindřich
Marie ze Châtillonu
Markéta
DynastieChâtillonové
OtecVít I. z Blois-Châtillonu
MatkaMarkéta z Valois
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Blahoslavený
Karel z Blois
vévoda
Příčina úmrtízabitý v boji
Svátek29. září
RodičeVít I. z Blois-Châtillonu a Markéta z Valois
Státní občanstvíFrancie
Vyznáníkatolická církev
Blahořečen1904, Pius X.
Úřadyvévoda bretaňský
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributyrytířské brnění, koruna
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
 
Bitva u La Roche-Derrien, kde Karel upadl do anglického zajetí (středověká iluminace)

Karel, proslavený svou pozdější zbožností, se narodil jako mladší syn Víta z Blois-Châtillonu a Markéty, vnučky francouzského krále Filipa III. V červenci 1337 se oženil s Johanou, chromou neteří bezdětného bretaňského vévody Jana III.

Té totiž vévoda při sňatku slíbil, že jí vévodství po jeho smrti připadne...
— Jean Froissart[1]

Po uprázdněném vévodském stolci však zatoužil také mladší bratr zemřelého vévody, Jan z Montfortu a získal podporu anglického krále Eduarda III. Válečná štěstěna byla vrtkavá – roku 1341 přála Karlovi z Blois, kterému se podařilo v listopadu dobýt Nantes a Montforta zajmout. Spor o Bretaň se tak stal záležitostí manželek obou uchazečů jako tzv. válka dvou Jan.[2] Montfortově srdnaté choti, která řídila obranu Hennebontu[3] ve jménu svého tříletého syna, posléze přišli na pomoc Angličané a v zimě následujícího roku téměř došlo k otevřené bitvě s Francouzi. Papežští legáti dojednali mezi oběma králi příměří. Na jaře 1345 Montfort uprchl z vězení a po návratu domů téhož roku zemřel.

O dva roky později se štěstěna obrátila a Karel se v bitvě u La Roche-Derrien dostal do anglického zajetí, kde setrval dalších osm let. 10. srpna 1356 byl Karel z Blois po složení výkupného propuštěn a na nátlak své choti pokračoval v boji o Bretaň s Janem, synem zesnulého Montforta. Spor byl vyřešen 29. září 1364 v bitvě u Auray, kde Karel společně se svým levobočkem Janem padl. Tělo padlého bylo pohřbeno ve františkánském klášteře v Guingampu,[4] který byl zničen v 17. století. Jan z Montfortu se stal vládcem Bretaně.

Karel z Blois se během svého života snažil umrtvovat tělesné žádosti, nosil nevyprané zavšivené roucho, trýznil se kamínky vloženými do bot a místo na manželském loži trávil noci na slámě na podlaze. Každý večer se zpovídal, aby neuléhal obtížen hříchy. I přes svou zbožnost zplodil levobočka a byl schopen nařídit brutální masakr civilistů po dobytí města Quimper. Po své smrti na bitevním poli byl papežem Řehořem XI. svatořečen, ale na žádost Jana Bretaňského byla kanonizace zrušena. Mnoho let trvající snaha o Karlovo svatořečení tak byla korunována částečným úspěchem až roku 1904, kdy byl prohlášen blahoslaveným.

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
Hugo I. ze Châtillonu
 
 
Vít II. ze Châtillonu
 
 
 
 
 
 
Marie z Blois
 
 
Hugo II. ze Châtillonu
 
 
 
 
 
 
Jindřich II. Brabantský
 
 
Matylda Brabantská
 
 
 
 
 
 
Marie Štaufská
 
 
Vít I. z Blois-Châtillonu
 
 
 
 
 
 
Vilém II. z Dampierre
 
 
Vít z Dampierre
 
 
 
 
 
 
Markéta II. Flanderská
 
 
Beatrix z Dampierre
 
 
 
 
 
 
Jindřich V. Lucemburský
 
 
Isabela Lucemburská
 
 
 
 
 
 
Markéta z Baru
 
Karel z Blois
 
 
 
 
 
Ludvík IX. Francouzský
 
 
Filip III. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Markéta Provensálská
 
 
Karel I. z Valois
 
 
 
 
 
 
Jakub I. Aragonský
 
 
Isabela Aragonská
 
 
 
 
 
 
Jolanda Uherská
 
 
Markéta z Valois
 
 
 
 
 
 
Karel I. z Anjou
 
 
Karel II. Neapolský
 
 
 
 
 
 
Beatrix Provensálská
 
 
Markéta z Anjou
 
 
 
 
 
 
Štěpán V. Uherský
 
 
Marie Uherská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Kumánská
 

Reference

editovat
  1. FROISSART, Jean. Kronika stoleté války. Praha: Mladá fronta, 1977. 229 s. S. 6. 
  2. URBAN, Jan. Kresčak. 26. srpna 1346. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2000. 86 s. ISBN 80-7185-324-0. S. 38. 
  3. Kronika stoleté války, str. 28
  4. www.infobretagne.com

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat