Jan V. Bretaňský
Jan V. Bretaňský (bretonsky Yann V ar Fur, francouzsky Jean V le Sage (Moudrý), 24. prosinec 1389, Vannes – 29. srpen 1442, Nantes) byl od roku 1399 bretaňským vévodou, hrabětem z Montfortu a titulárním hrabětem z Richmondu. Byl synem Jana IV. Bretaňského a Jany Navarrské.
| Jan V. Bretaňský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. prosince 1389 Vannes |
| Úmrtí | 29. srpna 1442 (ve věku 52 let) Nantes |
| Místo pohřbení | Tréguier Cathedral |
| Povolání | voják |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna |
| Nábož. vyznání | křesťanství |
| Choť | Johana Francouzská (od 1396)[1] |
| Děti | Isabela Bretaňská František I. Bretaňský Peter II, Duke of Brittany Gilles de Bretagne |
| Rodiče | Jan IV. Bretaňský a Jana Navarrská |
| Rod | Montfortové |
| Příbuzní | Marie Bretaňská, Markéta Bretaňská, Blanka Bretaňská, Richard Bretaňský a Arthur III. Bretaňský (sourozenci) Jeanne de Laval, Guy XV de Laval, Jean de Laval, Louise de Laval[2], Jolanda z Lavalu, Hélène de Laval a Pierre de Laval (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatJan V. se stal bretaňským vévodou po smrti svého otce, Jana IV., v roce 1399. Jeho matka, Jana Navarrská, vládla jako regentka po dobu jeho nezletilosti.
Na rozdíl od svého otce, Jan zdědil vévodství v klidu a míru. Nicméně, otcovi nepřátelé, rod Penthiévre, pokračovali v pletichách proti němu. Kromě toho Jan měl zajistit mír vévodství během nestabilního období vrcholící invaze Jindřicha V. do Francie.
Časná kariéra
editovatV deseti letech se stal bretaňským vévodou a začal své panování pod vedením burgundského vévody Filipa Smělého, který drancoval blízké Jersey a Guernsey. Uzavřel mír s králem Francie, Karlem VI., jehož dcera, Johana Francouzská, se stala Janovou manželkou. Také se smířil s vlivným velmožem Olivierem de Clisson, dřívějším otcovým nepřítelem. V roce 1404 porazil francouzské síly u Brestu. Potencionální konflikt s Clissonem byl odvrácen jeho smrtí.
Když Jindřich V. napadl Francii, byl Jan původně spojený s Francouzi. Nicméně, propásl bitvu u Azincourtu. Zmatek v následku bitvy mu umožnil zabavit Saint-Malo, které bylo zabráno Francouzi. On pak přijal politiku přepínání mezi oběma stranami, Angličany a Francouzi. Podepsal smlouvu v Troyes, která udělala z Jindřicha V. dědice Francie, ale nechal svého bratra Artura z Richmondu bojovat pro Francouze. Artur byl uvězněn Angličany.
Únos hrabaty z Penthiévre
editovatHrabata z Penthiévre prohrála válku o bretaňské dědictví, ve které si nárokovali titul vévody proti Janovu dědečkovi, Janovi z Montfortu. Válka skončila v roce 1364 vojenským vítězstvím Janova otce, penthiévreský nárokovatel, Karel z Blois, v bitvě zemřel. Jeho vdova, Johana z Penthièvre, byla nucena podepsat smlouvu u Guérande, čímž konflikt došel k závěru. Smlouva uvedla, že Penthiévrové přijali Montfortova práva na vévodství, ale pokud by neměli mužské potomky, Bretaň by se vrátila Penthiévrům.
Přes vojenské ztráty a diplomatické smlouvy se Penthiévrové nevzdali svých přímých nároků na Bretaň a pokračovali v jejich realizaci. V roce 1420 pozvali Jana V. na slavnost, která se konala v Châtonceaux. Jan přišel a byl zatčen. Hrabě a hraběnka z Penthiévre pak šířili zvěsti o jeho smrti a každý den ho stěhovali do jiné věznice. Janova manželka, Johana Francouzská, vyzvala všechny bretaňské barony k reakci. Po jednom oblehli všechny hrady rodiny Penthiévre.
Johana ukončila krizi tím, že chytila hraběnku z Penthiévre, Markétu Clissonovou, a nutila ji, aby vévodu osvobodila. Po vydání byla citadela v Châtonceaux zcela zničena a přejmenována na Champtoceaux. V důsledku tohoto nezdařilého uvěznění se v roce 1420 dědička Johana z Penthièvre vzdala Penthiévre ve prospěch vévody Jana. Tím skončila doložka smlouvy u Guérande, která upřednostňovala Johanu a její dědice. Montfortové prohlásili smlouvu za zrušenou a už nikdy nebyli povinni vydat vévodství Penthiévrům v souladu se smluvními podmínkami. Tím se zajistilo následnictví Anny Bretaňské o století později.
Pozdější život
editovatZatímco byl zajat Angličany, Jan II. z Alençonu prodal své léno Fougères Janovi V., aby získal výkupné za své propuštění. Po Alençonově propuštění jeho pokusy získat zpět své území vedly ke konfliktu. Jan v roce 1432 oblehl Alençonovu pevnost v Pouancé. Artur z Richmondu, jeho bratr, který ho doprovázel, jej přesvědčil, aby se s Alençonem smířil.
S biskupem Jeanem de Malestroit začal stavbu nové katedrály v Nantes, první kámen byl položen v dubnu 1434.
Zemřel 29. srpna 1442 v Manoir de la Touche, které vlastnil biskup z Nantes.
Vévodova socha z polychromovaného dřeva je umístěna v kapli Saint-Fiacre v Faouët. Jeho hrob v katedrále Tréguier byl zničen a ve 20. století byl nahrazen novým.
Rodina
editovatJan V. se oženil s Johanou Francouzskou, dcerou krále Karla VI. a jeho manželky Isabely Bavorské. Měli spolu sedm dětí:
- Anna
- Isabela Bretaňská (1411–1442) ⚭ 1430 Guy XIV. de Laval (1406–1486)
- Markéta
- František I. Bretaňský (1414–1450)
- ⚭ 1431 Jolanda z Anjou (1412–1440)
- ⚭ 1442 Isabela Skotská (1426–1494/99)
- Kateřina
- Petr II. Bretaňský (1418–1457), bretaňský vévoda, ⚭ 1442 Françoise d'Amboise (1427–1485)
- Gilles Bretaňský (1420–1450) ⚭ 1444 Françoise de Dinan (1436–1499)
Následnictví
editovatJan V. zemřel v roce 1442 a jeho nástupcem se stal jeho nejstarší syn František.
Vývod z předků
editovat| Jan II. Bretaňský | ||||||||||||
| Artur II. Bretaňský | ||||||||||||
| Beatrix Anglická | ||||||||||||
| Jan z Montfortu | ||||||||||||
| Robert IV. z Dreux | ||||||||||||
| Jolanda z Dreux | ||||||||||||
| Beatrix z Montfortu | ||||||||||||
| Jan IV. Bretaňský | ||||||||||||
| Robert III. Flanderský | ||||||||||||
| Ludvík I. z Nevers | ||||||||||||
| Jolanda Burgundská | ||||||||||||
| Johana Flanderská | ||||||||||||
| Hugo IV. z Rethelu | ||||||||||||
| Jana z Rethelu | ||||||||||||
| Isabelle de Grandpré | ||||||||||||
| 'Jan V. Bretaňský' | ||||||||||||
| Ludvík z Évreux | ||||||||||||
| Filip z Évreux | ||||||||||||
| Markéta z Artois | ||||||||||||
| Karel II. Navarrský | ||||||||||||
| Ludvík X. Francouzský | ||||||||||||
| Jana II. Navarrská | ||||||||||||
| Markéta Burgundská | ||||||||||||
| Jana Navarrská | ||||||||||||
| Filip VI. Francouzský | ||||||||||||
| Jan II. Francouzský | ||||||||||||
| Jana Burgundská | ||||||||||||
| Johana Francouzská | ||||||||||||
| Jan Lucemburský | ||||||||||||
| Jitka Lucemburská | ||||||||||||
| Eliška Přemyslovna | ||||||||||||
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku John V, Duke of Brittany na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan V. Bretaňský na Wikimedia Commons
