Karel Smíšek
Karel Smíšek (13. prosince 1893 – 25. února 1968) byl československý generál a státní úředník. Patřil k zakládajícím členům KSČ, po roce 1945 byl vysokým důstojníkem Státní bezpečnosti a řadu let zastával funkce ve správě bezpečnostních složek na ministerstvu vnitra.
| Karel Smíšek | |
|---|---|
| Náčelník IX. správy ministerstva vnitra | |
| Ve funkci: 1953 – 1962 | |
| Předchůdce | nově zřízená funkce |
| Nástupce | Jan Bokr |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Československo |
| Hodnost | generálmajor |
| Vyznamenání | Leninův řád (1967), Řád republiky (1962), Řád práce (1958) |
| Narození | 13. prosince 1893 |
| Úmrtí | 25. února 1968 (ve věku 74 let) Praha |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Profese | voják a úředník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatPatřil k zakládajícím členům KSČ, do níž vstoupil v roce 1921. V meziválečném období pracoval jako dělník v Praze-Kbelích, souběžně působil v aparátu Komunistické strany. Za druhé světové války pobýval s vedením KSČ v Moskvě a s Janem Švermou se zúčastnil Slovenského národního povstání. V květnu 1945 se vrátil do Prahy a v hodnosti podplukovníka nastoupil na ministerstvo vnitra. Jako prověřený agent NKVD byl pověřen důležitým úkolem zajišťovat radiové spojení mezi Prahou a Moskvou. Tajná vysílačka do Moskvy byla zprovozňována třikrát v týdnu a kromě Smíška o ní věděli jen Rudolf Slánský a Klement Gottwald.[1][2] Po únorovém převratu v roce 1948 se stal vedoucím technického oddělení na ministerstvu vnitra.[3] Na nově zřízeném ministerstvu národní bezpečnosti převzal v roce 1950 vedení 5. operativně technického sektoru.[4] Jako správce technické sekce Státní bezpečnosti[5] pomáhal po roce 1950 budovat náročný systém rušiček zahraničních rozhlasů v Československu.[6] V letech 1953–1962 zastával na ministerstvu vnitra funkci náčelníka IX. správy.[7][8] a později byl povýšen do hodnosti generálmajora. K datu 30. června 1962 byl penzionován a byl mu vyměřen vysoký důchod 2 500 Kčs.[9]
Obdržel několik vysokých státních vyznamenání, byl nositelem Řádu 25. února, Řádu rudé hvězdy, Řádu rudé zastávy a Vyznamenání Za statečnost. Při příležitosti 10. výročí komunistického převratu obdržel Řád práce (1958)[10] a při odchodu do důchodu získal Řád republiky (1962).[11] K 50. výročí vzniku Sovětského svazu se stal nositelem Leninova řádu (1967).[12]
Zemřel v Praze 25. února 1968 ve věku 74 let, poslední rozloučení se konalo 4. března 1968 ve strašnickém krematoriu[13] a pohřben byl na Olšanských hřbitovech.[14]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ PACNER, Karel: Bez činnosti NKVD by KSČ v Československu nezvítězila, tvrdil Stalin na webu idnes.cz, 26.2.2018 dostupné online
- ↑ PACNER, Karel: Československo ve státních službách; Praha, 2002; s. 26–27 ISBN 80-7312-002-X
- ↑ LUKEŠ, Igor: Selhání tajných služeb: Československo 1945–1948 na webu Ústavu pro studium totalitních režimů dostupné online
- ↑ Ministerstvo národní bezpečnosti 1950–1953 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Komunistická tajná policie v letech 1945 až 1989 dostupné online
- ↑ TOMEK, Prokop: Rušení zahraničního rozhlasového vysílání pro Československo in: Securitas imperii, sborník Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu; Praha, 2002; s. 2 dostupné online
- ↑ VI. správa SNB (Správa výkonné zpravodajské techniky) na webu Archivu bezpečnostních složek; Praha, 1986; s. 7 dostupné online
- ↑ Bezpečnostní aparát ministerstva vnitra na webu Ústavu pro studium totalitních režimů dostupné online
- ↑ FROLÍK, Jan: Několik příkladů využití písemností, vzniklých z činnosti personálních útvarů Ministerstva národní bezpečnosti a Ministerstva vnitra při zkoumání jejich historického vývoje po roce 1945 in: Sborník archivu bezpečnostních složek 2006; s. 7–8 dostupné online
- ↑ Seznam nositelů Řádu práce na webu Archivu Kanceláře prezidenta republiky, s. 37 (pořadové číslo 1059) dostupné online
- ↑ Seznam nositelů Řádu republiky na webu Archivu Kanceláře prezidenta republiky, s. 18 (pořadové číslo 410) dostupné online
- ↑ Nekrolog Karla Smíška in: Rudé právo, 27.2.1968, s. 1 dostupné online
- ↑ Pohřeb Karla Smíška in: Rudé právo, 1.3.1968, s. 2 dostupné online
- ↑ Hrob Karla Smíška na webu Spolku pro vojenská pietní místa dostupné online
