Karel Buquoy-Longueval
Karel Bonaventura hrabě Buquoy-Longueval (24. září 1854[3][4] Vídeň[5] – 9. srpna 1911 Vídeň[6][7]) byl rakouský a český šlechtic z rodu Buquoyů, podnikatel a politik, na přelomu 19. a 20. století poslanec Českého zemského sněmu.
Karel Buquoy-Longueval | |
---|---|
Majitel fideikomisu Nové Hrady a Rožmberk | |
Ve funkci: 1878 – 1911 | |
Předchůdce | Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval |
Poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1885 – 1911 | |
Panovník | František Josef I. |
Dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
Ve funkci: 26. prosince 1879[1] – 9. srpna 1911 | |
Panovník | František Josef I. |
Tajný rada | |
Panovník | František Josef I. |
C. k. komoří | |
Panovník | František Josef I. |
Stranická příslušnost | |
Členství | Strana konzervativního velkostatku |
Narození | 24. září 1854 Ober Meidling[1] (od roku 1892 Vídeň) Rakouské císařství |
Úmrtí | 9. srpna 1911 (ve věku 56 let) Vídeň Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Buquoyská hrobka |
Choť | (1878) Filipína Terezie Czerninová z Chudenic (1858–1937) |
Rodiče | Jiří Jan Jindřich Buquoy (1814–1883) a Žofie Terezie z Öttingen-Öttingen a Öttingen-Wallersteinu (1829–1897) |
Děti | Žofie, provd. Westphalen-Fürstenbergová (1879–1945) |
Příbuzní | Ferdinand Maria Jindřich z Buquoy (sourozenec) Bedřich Karel Westphalen z Fürstenbergu[2] a Karel Filip Vestfálský z Fürstenbergu[2] (vnoučata) |
Alma mater | Karlo-Ferdinandova univerzita |
Profese | politik a podnikatel |
Ocenění | 1911 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1169) |
Commons | Karel Buquoy-Longueval |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biografie
editovatJeho otcem byl Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval (1814–1883), matkou Žofie Terezie princezna z Oettingen-Wallersteinu. Jeho bratr Ferdinand Maria Jindřich z Buquoy byl rovněž politikem.
V roce 1878 převzal svěřenské statky Nové Hrady a Rožmberk a alodiální panství Přísečnice v Krušných horách. Mladší bratr Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy (počátkem 20. století předlitavský ministr zemědělství) převzal lenní panství Hauenštejn. Získal titul tajného rady a císařského komořího. Byl rytířem řádu Zlatého rouna.[3] Vychodil gymnázium v Praze a Vídni a absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě.[4]
Byl aktivní veřejně i politicky. Od roku 1880[4] zasedal jako dědičný člen v Panské sněmovně (jmenovaná horní komora Říšské rady).[3] Zde patřil ke sněmovnímu klubu Karla III. ze Schwarzenbergu.[4]
Od doplňovacích voleb v listopadu 1885 zasedal také na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou, svěřenecké velkostatky.[8] Mandát obhájil v řádných zemských volbách v roce 1889,[4] zemských volbách v roce 1895,[4] zemských volbách v roce 1901[9] a zemských volbách v roce 1908.[10] Byl členem zemské zemědělské rady v Čechách. Věnoval se rozvoji lesního hospodaření a rozvoji průmyslu na svých statcích.[3]
Patřil ke Straně konzervativního velkostatku.[4] Byl jedním z jejích předáků. Od roku 1892 předsedal jejímu poslaneckému klubu na zemském sněmu (poté, co z této funkce odešel Alfred August Windischgrätz. Podílel se na pokusech o česko-německé vyrovnání v Čechách a v roce 1901 navrhl jménem velkostatkářů nerealizovaný návrh na reformu volebního systému, který počítal s rozdělením velkostatkářské kurie na pět územně definovaných volebních obvodů. V témže roce také sepsal svoji závěť, která byla posléze důležitým dokumentem v rozdělování rodinného majetku.[11] V roce 1908 krátce ustoupil z funkce předsedy poslaneckého klubu konzervativních velkostatkářů, když na toto místo usedl Jiří Kristián z Lobkowicz, ale po smrti Lobkowicze se na post vrátil. Ještě v roce 1910 se účastnil dalších česko-německých usmiřovacích rozhorovů, ale pro zdravotní komplikace se musel těchto aktivit vzdát.[6]
Zemřel v srpnu 1911. Jeho zdravotní obtíže začaly již v říjnu 1909, kdy byl na svém statku v Nových Hradech bodnut hmyzem, následkem čehož u něj vznikla otrava krve. V posledním roce žil v sanatoriu Loew ve Vídni, kde také zemřel.[6][1] Byl pohřben v Nových Hradech v Buquoyské hrobce, kterou nechal krátce předtím postavit.[3]
Manželství a potomci
editovatKarel Bonaventura se v Praze 1. května 1878 oženil s hraběnkou Filipinou Černínovou z Chudenic (1858–1937), dcerou Heřmana Zdenka Černína z Chudenic a Marie Aloisie z Morzinu (1832–1907). Měli spolu jednu dceru:
- Žofie Tereza (28. 4. 1879 Nové Hrady – 31. 1. 1945 Laër), dáma řádu hvězdového kříže, manž. 1897 hrabě Clemens Ottokar Westphalen z Fürstenbergu (4. 3. 1864 Chlumec u Chabařovic – 31. 10. 1938 Laër)[12][13]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c Buquoy, Karl Graf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b c d e BAŽANT, Eduard: Hrabata z Buquoyů - poslední majitelé hradu Rožmberk [online]. kohoutikriz.org [cit. 2014-06-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. 557 s. Dostupné online. S. 341.
- ↑ Buquoy, Karl Bonaventura, 1854-1911 [online]. katalog.cbvk.cz [cit. 2014-06-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c Hrabě Karel Buquoy zemřel. Národní politika. Srpen 1911, roč. 29, čís. 219, s. 4. Dostupné online.
- ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 24.07.31. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2024-08-13]. Dostupné online.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1883skc/3/stenprot/001schuz/s001002.htm
- ↑ Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Zemské volby v kurii velkých statků. Národní listy. Březen 1908, roč. 48, čís. 65, s. 2. Dostupné online.
- ↑ DVOŘÁKOVÁ, Miroslava. Testament hraběte Karla II. Bonaventury Buquoye [online]. České Budějovice: 2024 [cit. 2023-08-13]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. gis.fsv.cvut.cz [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-25.
- ↑ Archivovaná kopie. gis.fsv.cvut.cz [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-25.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel z Buquoy-Longuevalu na Wikimedia Commons