Karbinec evropský
Karbinec evropský (Lycopus europaeus) je vytrvalá, středně vysoká, střídmě rozvětvená, planě rostoucí rostlina vlhkých míst, kvetoucí v létě mnoha drobnými, bílými květy. V české přírodě je původním druhem a jedním ze dvou druhů rodu karbinec, které se v ní vyskytují.[2][3]
 Karbinec evropský | |
|---|---|
 Karbinec evropský (Lycopus europaeus) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hluchavkotvaré (Lamiales) |
| Čeleď | hluchavkovité (Lamiaceae) |
| Podčeleď | Nepetoideae |
| Rod | karbinec (Lycopus) |
| Binomické jméno | |
| Lycopus europaeus L., 1753 | |
| Poddruhy rostoucí v ČR | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rozšíření
editovatAreál původního výskytu karbince evropského (jak již napovídá druhové jméno) se rozkládá, vyjma nejsevernějších oblastí, téměř v celé Evropě. Východním směrem dále přetržitě pokračuje v Asii přes Kavkaz, Střední Asii, Čínu a západní Sibiř až na Dálný východ. Na jihu zasahuje na území jihozápadní Asie i do oblasti západního Himálaje v Pákistánu. Mimo toto původní rozšíření se dostal i do zemí severní Afriky v oblastech přiléhajících ke Středozemnímu moři. Rozšířen byl též do Severní Ameriky, kde roste na východě Kanady a Spojených států amerických.
V české krajině je původním druhem pouze v planárním stupni na jihu Moravy v údolních nivách řek Moravy a Dyje. Postupně byl zavlečen i do kolinního stupně a nyní roste, s různou intenzitou výskytu, na mnoha místech republiky do nadmořské výšky asi 800 m n. m.[3][4][5]
Ekologie
editovatJe to hemikryptofyt vyskytující se ve vlhkých lužních lesích, mokřadních olšinách, na březích rybníků, jezer, řek, příkopů i odvodňovacích struh, na aluviálních loukách i dnech vypuštěných rybníků. Nejlépe mu vyhovuje zbahněná půda dobře zásobená humusem a dusíkem, která může být i mírně zasolená. Dobře snáší jarní zaplavení stanoviště a letní vyschnutí půdy. Často se vyskytuje i na místech ovlivněných lidskou činností. Býložravci tyto rostliny nespásají. Ploidie druhu, kvetoucího od července až do začátku září, je 2n = 22.[2][3][4][6]
Popis
editovat
Vytrvalá bylina se čtyřhrannou, světle zelenou nebo nažloutlou, přímou nebo krátce vystoupavou lodyhou vysokou 20 až 80 cm, vyrůstající ze šikmého oddenku s tenkými, bělavými výběžky. Lodyha je lysá nebo na hranách krátce chlupatá, dutá a obvykle řídce větvená. Křížmostojné listy bez palistů jsou krátce řapíkaté nebo přisedlé a jejich čepel bývá 6 až 12 cm dlouhá a 2,5 až 3,5 cm široká, v obryse eliptická, vejčitá až kopinatá, na konci tupě špičatá, lysá a jen na světlejší spodní straně na žilkách řídce chlupatá. Listy na spodu lodyhy bývají peřenodílné až peřenosečné, částečně i peřenolaločné až hrubě zubaté, s úkrojky kolmo nebo nazpět odstávajícími. Střední lodyžní listy jsou o něco méně členěné, horní listy jsou kratší, užší a ještě méně členěné.
Drobné bílé, nachově tečkované, nevonné květy v hustých lichopřeslenech spočívají v úžlabích vstřícných listů. Květenství obsahují po 20 až 60 nahloučených květech, jejich méně členěné listeny se tvarem podobají listům a listence jsou úzce kopinaté. Kalich s pěti cípy je srostlý, neopadavý, nálevkovitý, 3 mm dlouhý a do větší poloviny členěný, tři jeho cípy s třemi žilkami jsou delší (3 mm) a dva se dvěma žilkami jsou kratší (2 mm). Bílá, srostlá, trubkovitá koruna s červenými skvrnkami je čtyřlaločná, asi 4 mm dlouhá, horní pysk je celistvý a tří laloky spodního pysku jsou shodně velké; koruna není zřetelně dvoupyská, ale téměř pravidelně čtyřcípá. V květu jsou dvě tyčinky s prašníky a čnělka s bliznou, podsemeníkový žláznatý val s nektarem je čtyřlaločný. Květ je protandrický, v prvé etapě po rozvití květů přesahují ven z koruny zralé prašníky a teprve když se vypýlí a uvadnou, tak dospějí vajíčka v semeníku, čnělka povyroste, blizna dospěje a přečnívá lístky koruny. Květy rozkvétají postupně, jen málo jich kvete současně, opylovány jsou včelami, mouchami i vosami.
Ve zralosti se plody nacházejí na dně neopadavého kalichu, jsou to obvykle čtyři trojhranné tvrdky asi 1,5 mm velké a na vrcholu uťaté. Tvrdky slouží jako semena k rozmnožování, dobře a dlouho plavou a bývají šířeny právě vodou. Bylina se přirozeně rozmnožuje i rozrůstáním výběžků z kořenových oddenků a na vhodných stanovištích vyrůstají celé kolonie.[2][3][6][7][8][9]
Taxonomie
editovatKarbinec evropský je v české přírodě evidován ve dvou poddruzích:
- karbinec evropský pravý (Lycopus europaeus subsp. europaeus)
- karbinec evropský mátolistý (Lycopus europaeus subsp. menthifolius (Mabille) Skalický)
Karbinec evropský pravý, nominátní poddruh, má listy většinou eliptické nebo úzce kopinaté, jež jsou v dolní části čepele peřenoklané až peřenodílné, na vrcholu špičaté až tupě špičaté, na líci listu jsou lysé a na rubu na žilkách přitiskle chlupaté. Je velice variabilním druhem ve tvaru listů, velikosti listů i lodyhy a také v pohlavnosti květů. Většina jeho květů je oboupohlavných, někdy se však na rostlině objeví několik květů s redukovanými prašníky, nebo naopak s redukovanými bliznami. Občas vyrostou rostliny pouze s květy samičími, ty jsou vždy v porovnání s rostlinami oboupohlavnými mohutnější.
Karbinec evropský mátolistý se od nominátního poddruhu odlišuje hlavně širší čepelí listů (poměr délky ku šířce je 1:1 až 2:1), které jsou po obvodě vroubkované nebo peřenolaločné, na vrcholu tupé až zaokrouhlené a přitiskle chlupaté s delšími, 4 až 6buněčnými chlupy. Původní areál tohoto poddruhu zahrnuje ostrov Korsiku, Itálii, Severní Makedonii, Řecko a Turecko. Na území dnešní České republiky byl zjištěn pouze v roce 1880 v oblasti Neratovic a pravděpodobně se jednalo jen o dočasný výskyt.
Stejně ojediněle byl v roce 1921 shledán v okolí Lanžhota kříženec Lycopus × intercedens Rech., vzniklý hybridizaci druhů karbinec evropský a karbinec statný (Lycopus europaeus × Lycopus exaltatus).[2]
Význam
editovatŠťáva z listů karbince evropského obsahuje třísloviny, které barví plátno na tmavě hnědo a kůži na černo. Z rostliny se získává droga „Lycopi europaei herba“, což je v době kvetení řezaná nať. Používá se čerstvá nebo se suší při teplotě do 40 °C. Usušená droga je téměř bez vůně a obsahuje asi 10 % tříslovin, hořčiny, pryskyřice, flavonoidy, silice, diterpeny, triterpeny a další látky. Používá se formou nálevů působících sedativně, hlavně při nervozitách, srdečních arytmiích, hypertyreóze štítné žlázy, poruchách vegetativního nervstva a neklidném spánku. Léčebný efekt se však dostavuje až po dlouhodobém užívání, doporučená denní dávka sušené drogy je 1 až 2 gramy.[4][7][10][11]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ a b c d SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Lycopus europaeus, s. 669–672.
- ↑ a b c d CIBULKA, Radim. BOTANY.cz: Karbinec evropský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 07.08.2007 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c Květena ČR: Karbinec evropský [online]. Petr Kocián [cit. 2018-04-23]. Dostupné online.
- ↑ US National Plant Germplasm System: Lycopus europaeus [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BERTOVÁ, Lydia; GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/1: Karbinec európsky [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1993 [cit. 2018-04-23]. S. 367–369. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-24. ISBN 80-224-0349-0. (slovensky)
- ↑ a b Rostliny: Karbinec evropský [online]. Jiří Bohdal, Naturfoto.cz, České Budějovice [cit. 2018-04-23]. Dostupné online.
- ↑ LI, Xi-wen; HEDGE, Ian C. Flora of China: Lycopus europaeus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Prairie Wildflowers of Illinois: Lycopus europaeus [online]. Illinois Wildflowers, John Hilty, USA [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AtlasRostlin.cz: Karbinec evropský [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2018-04-23]. Dostupné online.
- ↑ NAVRÁTILOVÁ, Zdeňka. Karbinec evropský [online]. Jiří Patočka, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 01.06.2013 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu karbinec evropský na Wikimedia Commons 
Taxon Lycopus europaeus ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření karbince evropského v ČR
