Kapucínský klášter (Sokolov)
Kapucínský klášter v Sokolově je bývalý kapucínský konvent v Sokolově s kostelem svatého Antonína Paduánského. Nachází se nedaleko pravého břehu Ohře. Severní průčelí kostela opticky uzavírá okraj Starého náměstí. Areál kláštera s kostelem je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]
| Kapucínský klášter v Sokolově | |
|---|---|
 Klášterní kostel sv. Antonína Paduánského | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Karlovarský |
| Místo | Sokolov |
| Ulice | Staré náměstí |
| Souřadnice | 50°10′42,56″ s. š., 12°38′14,68″ v. d. |
  Kapucínský kláster v Sokolově | |
| Základní informace | |
| Řád | kapucíni |
| Založení | 1667 |
| Zrušení | 1950 |
| Odkazy | |
| Kód památky | 31697/4-546 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatPředběžně o založení kláštera jednala provinciální kapitula roku 1662 v Linci a další v srpnu 1663 opět v Linci. Tehdejší majitel sokolovského panství hrabě Jan Hartvík z Nostic usiloval o zřízení kláštera a nabídl prostředky na jeho stavbu. Definitivně se rozhodlo až když císař Leopold I. sdělil příznivé stanovisko. První kapucíni přišli do Sokolova roku 1663, v roce 1664 následovalo vykoupení pozemků, na nichž byly chmelnice, zahrady a hospodářské objekty. První projekt stavby z roku 1664 se nedochoval. Stavební práce probíhaly zejména roku 1665, výstavba pokračovala i v následujících dvou letech a dokončena byla někdy v průběhu roku 1667. K slavnostnímu vysvěcení kostela litoměřickým biskupem Maxmiliánem Rudolfem von Schleinitz došlo 20. října 1667. Do konce 17. století nejsou k dispozici zmínky o dalších stavebních úpravách, nejspíše probíhala jen základní údržba. Teprve v roce 1704 došlo ke změnám, stará truhlárna byla přestavěna na lazaret a procesní dům. V roce 1717 byla v patře zřízena knihovna a probíhaly zde různé další úpravy a opravy. V období let 1717 až 1719 zde působil stavitel italského původu Octavio Broggio, což prokazují účty, pravděpodobně za odborné konzultace. Klášter přečkal bez větší újmy požáry města v roce 1744 a 1753. Při úpravách prostranství před kostelem zde byly roku 1751 umístěny sochy svatého Františka z Assisi a sv. Antonína Paduánského, financované sokolovskými měšťany. O rok později k nim přibyla ještě socha svatého Felixe z Cantalice. Změny probíhaly i v dalších letech, v roce 1868 byl osazen nový zvon. Vztahy mezi kapucíny a sokolovským arciděkanstvím nebyly zrovna přátelské, obzvláště poté, co si kapucíni v kostele zřídili hudební kůr, čímž si získali další věřící. Zřejmě jako odplatu nechalo arciděkanství v letech 1771 až 1773 postavit v těsné blízkosti kláštera kapli Nejsvětější Trojice.[2][3]
Během vlády Josefa II. zůstal klášter funkční, a to i přes snahu panovníka o úplnou likvidaci řádu.[2] V období první republiky žili v klášteře pouze dva mniši, a proto zde byla na přechodnou dobu zřízena česká menšinová škola.[4]
V období druhé světové války byl v klášteře umístěn vojenský lazaret. V poválečných letech byl obnoven běžný život v klášteře a klášter zůstal ještě několik let církevním majetkem. V případě řeholníků německé národnosti však tato doba nebyla lehká. V několika případech se tito lidé stali terčem nenávistných útoků. Nakonec však byli většinou odsunuti. Po převzetí moci komunisty se protikatolická orientace státu ještě zvýraznila. Definitivním koncem mužských klášterů v Československu měla být "akce Klášter" z roku 1950, připravovaná již od dubna 1949. Okresní akční výbor v Sokolově navrhl, aby byl klášter zlikvidován a využit jako traktorová stanice, údajně na přání sokolovských rolníků.[5] Nakonec byl dne 4. května 1950 areál kláštera vyklizen a předán armádě. Roku 1956 přešel do majetku národního podniku Zemstav, který prostory využíval zejména jako skladiště.[2] V témže roce musela část ohradní zdi a klášterní zahrada ustoupit postupujícímu uhelnému lomu Antonín, který byl v provozu až do roku 1965.[6]
Od roku 1961 patří městu Sokolov a od 90. let 20. století byl postupně opravován.[2]
Roku 2008 se stala správcem areálu městská společnost Sokolovská bytová, která zajišťuje i pronájem kostela pro pořádání výstav a koncertů. I přes nepříznivý osud po druhé světové válce, kdy byly poničeny interiéry, zůstal klášter důležitou součástí historického jádra města.[7]
V jižní části kláštera je od roku 2011 umístěn pivovar, ve kterém se vaří pivo Permon.[8]
Popis areálu
editovatKapucínská architektura vycházela z podoby architektury starších řádů podobného založení a poslání. Klášter byl postaven na okraji města za městskými hradbami a je tvořen souborem budov bývalého konventu přibližně ve tvaru čtverce o straně 33 m. Stěny jednotlivých křídel jsou jednoduché, členěné obdélnými okny. Střed budov konventu tvoří čtvercový rajský dvůr s původní kamennou kruhovou studnou. Při jihozápadním nároží kláštera stojí dvoupodlažní věžovitá budova s valbovou střechou, v patře propojena s konventem visutou chodbou. Při vzniku kláštera zde bylo umístěno lavatorium (prostor k umývání). Mezi jižním průčelím věže a západní stěnou kláštera se nalézá osmiboká kamenná nádrž. Konventu dominuje stavba klášterního kostela svatého Antonína Paduánského.[2][3]
Kostel svatého Antonína Paduánského
editovatKostel svatého Antonína Paduánského je raně barokní stavba s vysokým trojúhelníkovým štítem. Jednolodní obdélný kostel byl postaven ve stylu typické řádové kapucínské architektury a má dvě symetricky osazené boční kaple. Při vstupní části se nalézá hudební kruchta, vestavěná kolem roku 1761.[2][3] Současné varhany pocházejí z kláštera v Mariánské, který byl zbořen roku 1965.[7]
Východní boční stěna u kruchty je prolomena vstupem do podzemní klášterní krypty. Tento prostor si zvolil Jan Hartvík z Nostic na rodinnou hrobku. Jako první zde byla uložena 17. září 1681 jeho druhá manželka Eleonora Marie. V letech 1852 až 1853 proběhla rozsáhlá přestavba, při níž byla spojena část kapucínská, kde se již od roku 1787 nepohřbívalo, s částí nosticovskou. Zároveň byl změněn přístup do krypty. Další oprava proběhla roku 1999, kdy došlo k exhumaci a ostatky byly podrobeny odbornému studiu. Dne 20. prosince 1999 byla hrobka znovu slavnostně vykropena světícím biskupem Jiřím Paďourem.[2][3]
Fotogalerie
editovat-
Pohled od východu -
Pohled na konvent
od severozápadu -
Pohled na konvent
od západu -
Vstup do konventu -
Socha sv. Františka
z Assisi -
Socha sv. Antonína Paduánského -
Socha sv. Felixe
z Cantalice -
Vodní nádrž -
Ohradní zeď
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-01-17]. Identifikátor záznamu 143231 : Areál kapucínského kláštera. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f g PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 638–646.
- ↑ a b c d BRAHOVÁ, Karolína. Bývalý kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského v Sokolově. Brno, 2006. 29 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. Dostupné online.
- ↑ RUND, Jan. Proměny města Sokolov. 1. vyd. Sokolov: Fornica, 2007. 256 s. ISBN 978-80-903918-0-2. S. 124.
- ↑ GEIER, Jan. Perzekuce kapucínů v Sokolově po roce 1949. Praha, 2016. 73 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Dušan Foltýn.
- ↑ BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana, et al. Kniha o městě Sokolov. 1. vyd. Sokolov: Fornica Publishing, 2013. 152 s. ISBN 978-80-87194-42-3. Kapitola Hornická činnost, s. 126.
- ↑ a b Kostel sv. Antonína z Padovy [online]. Stránky Sokolovské bytové s.r.o. [cit. 2018-01-15]. Dostupné online.
- ↑ Kapucínský klášter a kostel sv. Antonína z Padovy, Sokolov [online]. Živý kraj [cit. 2018-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-30.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kapucínský klášter (Sokolov) na Wikimedia Commons
